Itálie je prostě klasika. Už jsem v ní byla celkem 5x. Jako malá, když jsme jeli k moři, potom po maturitě s kamarádkami, potom letecky v Římě a nakonec na Sicílii s mojí největší kámoškou – mámou. Podle mě má Itálie všechno – nádherné hory, jezera, stará města a památky, moře. Naprosto dokonalá destinace, která není moc daleko.
Pokud se vám cestopis bude líbit, budu ráda, když mi koupíte kávu přes Buy me a Coffee, které je na spodu každé stránky mého webu. Děkuji! ⁽⁽ଘ( ˊωˋ )ଓ⁾⁾
První cestopis je z Říma a z Tivoli, ten druhý ze Sicílie.
Řím a Tivoli
Kam na velikonoce? Do Říma! ⁽⁽ଘ( ˊωˋ )ଓ⁾⁾
Řím se mi ze všech evropských měst, která jsem navštívila, líbil nejvíc. Je to jednoduše tou antikou, která na vás vykoukne na každém rohu. Pravdou je, že město není zrovna čisté, uvidíte odpadky povalující se na zemi a hlavně hodně černochů. Když jsem tam byla, tak jenom nabízeli selfie tyče za 15 E a strkali je vám skoro do obličeje. Někteří dokonce nosili péřovky, i když počasí bylo na tričko. Bylo znát, že jsou opravdu z teplých krajů. Ale teď k městu.
Španělské schody. Proč španělské? Protože se tak do češtiny přeložily a odvodily od názvu náměstí Piazza di Spagna. V italštině je jejich název Scalinata di Trinita dei Monti. Malebné místo, kde krásně kvetou a voní květiny v truchlících na schodech samotných. Pod nimi je malá fontána ve tvaru loďky s chrliči. Fontana di Trevi, ta je snad nejznámější římskou fontánou. Sice vypadá na to, že je už z dob antických, ale nenechte se mýlit, byla postavena až v období baroka a to v 18. století. Ve středu fontány stojí Neptun a vedle něj jsou sochy, které znázorňují hojnost a zdraví. Pamatuji si, že po projití jednou nákupní galerií jsme se objevily na náměstíčku, kde byl sloup, ale ten byl ukraden z Egypta. Znázorňoval otroky nějakého vládce. Otroků může být na sloupu vysochaných na stovky, onen vládce tím dával na odiv, jak mocný je a jak bohatý, když může mít tolik otroků.
Konečně! Před námi je Forum Romanum, krásný pozůstatek z dob antického Říma. Tento komplex, kde se konaly různé trhy, slavnosti či politická shromáždění, vznikl asi v 7. století. Můžete zde vidět pozůstatky sloupů, vítězných oblouků a dalších různých typů staveb. Kousek od Fora je pozůstatek jakéhosi antického nákupního střediska z dob Hadriána, který měl pět pater! Před Koloseem se vinou nekonečné fronty, pokud neprahnete po zážitku jít dovnitř, počkejte si na večer. Je totiž krásné nasvícené společně se sousedním Vítězným obloukem. Koloseum bývalo obložené mramorem, no, jenomže za ty tisíce let si ho lidé pěkně odebrali a teď je bez této skvostné fasády.
Vatikán – je to jen takové malé náměstíčko s Bazilikou svatého Petra. Natáčela se zde např. Šifra mistra Leonarda. Zajímavostí je, že mají svou vlastní vatikánskou poštu a schránky tu najdete také, takže můžete zrovna odeslat pohled, jako jsme udělaly my.
Andělský hrad – nádherný výhled na něj je z mostu Ponte Sant’Angelo, který se klene nad řekou Tevere. Mimochodem, jsou u něj i veřejná WC, protože když jsme obě hledaly záchody ve Vatikánu, bloudily jsme kvůli ukazatelům McDonalds, který měl být pořád za rohem, ale nebyl. Záchod v restauraci byl nakonec v suterénu restaurace, hezky to měli vyřešené.
Dalo by se říci, že Andělský hrad je dva tisíce let starý. Nechal ho vybudovat císař Hadrián v prvním století našeho letopočtu. Bylo to zprvu mauzoleum, potom pevnost a nakonec i vězení. Proč se jmenuje Andělský hrad? Legenda praví, že se nad mauzoleem objevil archanděl Michael, zasunujíc do pochvy svůj meč, což mělo znamenat ukončení morové epidemie v roce 590. Na střeše stavby si všimněte okřídlené sochy… Za hradem se nachází park, ve kterém si můžete odpočinout z celodenního chození. K obědu si dejte třeba lassagne.
Určitě běžte do nějaké baziliky či kostela, které jsou snad na každém rohu. Další zastávkou je známý Pantheon. Pantheon je zajímavý tím, že ve střeše má veliký kulatý otvor takže dovnitř prochází sluneční světlo, což může způsobit zajímavé fotogenické podmínky. Pantheon byl původně chrám zasvěcený bohům. Postupně se v něm začaly pohřbívat významné osobnosti, jako třeba první italští králové. Je neuvěřitelné, že je znovu přes 2 000 let starý!
Na Piazza Venezie je nádherný výhled na stavbu Altare della Patria, což je národní památník, který byl postaven na počest italského krále Emmanuela II. Nejedná se o žádnou starobylou památku, začalo se stavět v polovině 19. století a stavba se dokončila začátkem 20. století. Opravdu kousek od památníku můžete vidět sochu vlčice, která kojí dvě děti – Romula a Réma, zakladatele města Řím. Ve městě je takových nádherných památek, že by to chtělo strávit tam snad týden, abyste si je všechny v klidu vychutnali. Teď se ale vydáme mimo Řím, do nádherného Tivoli, což je město položené v malebné kopcovité krajině.
A tím, co je na něm nádherné, je Villa d’Este. Je znovu zapsána na seznamu UNESCO a dle mého právem. Pokud máte rádi vistárie, vyražte sem na velikonoce, kdy tu na zahradě a celé zadní stěně vily kvetou! Vila je postavena v renesančním slohu a uvnitř uvidíte nádherné mozaiky a malované stropy. To nejkrásnější je ale v zahradách, kde je vyloženě důmyslné vodní dílo. Různé kanálky, vodotrysky, chrliče. Dokonce tam byly i na stromech zralé mandarinky, ale ty byly spíš pro okrasu, než pro jídlo.
Sicílie – Trapani
Letíme na Sicílii. A do docela neznámého Trapani, což je přímořské středisko, které leží na západní straně ostrova. Trapani je takové turisticky zaostalé (r. 2019). Nečekejte nic luxusního, je to taková destinace bez pozlátek. Odpadky, rozbité láhve na chodnících, psí hovínka… Ale nebojte, není to tak hrozné. Moře je tu krásně čisté, jen pozor na žahavé medúzy. A taky na mořské ježky. Pláž tam může být písečná nebo si můžete najít místečko na skalnatém podloží. Jsou tu malebná zákoutí s hezkými kavárničkami. Dejte si určitě místní speciality – nějaké těstoviny. Jelikož jsem v té době už byla „leplak“ – moje zkratka bezlepkové a bezlaktózové, po pozření těstovin mi nebylo dobře. Takže jsme nakonec našli čínskou restauraci a párkrát tam obě zašly na oběd. I tyto alternativy existují. Nebo v jednom supermarketu jsem našla bezlepkový chleba a bezlaktózovou omáčku, no, bylo to asi určené na těstoviny, ale já to měla jako pomazánku. Výborný byl třeba losos s rukolou, a hruškou přelitý balzamikem v jedné z restaurací. V Trapani opravdu moc turistů nepotkáte a mně to ani nevadilo. Jelikož to byla Itálie, noční život tam byl rušný.
Když si prochodíte Trapani, což máte za chvíli a už vás nebaví se válet u moře, kupte si slamák a vydejte se na Erice. Erice je nádherná kamenná vesnička ležící na hoře Monte Erice, která má úctyhodných 751 metrů. Nahoru můžete vyjet lanovkou. Pokud budete mít štěstí, vychytáte třeba i inverzi, která zahalí jako hustý závoj celičké okolí pod vámi. Bylo to velice zajímavé, připadáte si jako v nebi. V Erice můžete vidět tradiční keramická díla, například květináče ve tvaru hlavy nebo kachličky. Na kopci je také hrad. Potom si můžete sednout do jedné z kavárniček a vychutnat si místní línou atmosféru.
Také doporučuji si půjčit v Trapani kola a jet podél pobřeží a objet celou horu Monte Erice až dokud můžete. Stezka podél moře byla několikrát přerušená, že se muselo jet po hlavní silnici, ale je to příjemná aktivita.
A abychom nebyly jen u Trapani, existuje i autobusový spoj do Segesty. Jen když jsme hledaly autobusové nádraží, posílali nás místní tam a tam a nakonec nám ukázali divnou starou opuštěnou budovu, což mělo být to nádraží. Bylo to vtipné, nevěřily jsme, že ta stará uzavřená barabizna je hlavní budova autobusového nádraží, ale nakonec od ní autobus odjel. Radím, abyste jeli hned ráno. Protože do Segesty jezdí turistické zájezdy. My jsme byly mezi prvními a předehnaly všechny, takže mám fotky bez lidí. Co najdete v Segestě? Najdete zde pozůstatky města původních obyvatel ostrova, Elymů. O tom, jak staré město je, se jen dohaduje. V současnosti toho moc nezbylo – chrám (5. stol. př. n. l.), divadlo a další trosky.