Dostat nesprávný scénář 2 拿错剧本2
Avšak tohle byla iluze Démona snů. Iluze byla nejlepší v používání pocitů, které byly v hlubinách lidských srdcí. Vyvolání jejich starých děsivých vzpomínek, vzteku nebo hořkosti pak mohlo zničit jejich psychologickou obranu. Proto po všechny ty stovky let nebyl nikdo (známý), kdo by se osvobodil.
Shen Qingqiu vždy chtěl k tomuhle bodu, který byl v původním díle, použít tsukkomi [1]. Bylo to tam odvyprávěno velice stručně, Luo Binghe a Ning Yingying se chvíli plácali, aby pak prorazili ven; Všemocný bože eropláne, prosím, nech taky Démonovi snů nějakou čest!
Luo Binghe se náhle vrhl vpřed, zdálo se, že chce odstrčit děti, které bily jeho mladší já v době žebrání, ale jeho pěsti jejich tělem jen procházely. Neexistoval žádný způsob, jak rozptýlit iluzi. Na to malé tělo dál padal déšť pěsti a kopanců.
Shen Qingqiu rychle chytil Bingheho pěst a narovnal ho. Klidně řekl: „Vidíš? Nemůžeš se jich dotknout. Tohle je jen past Démona snů.“
Pokud by to byl Luo Binghe po aktivaci cheatů, deset tisíc Démonů snů by v jeho očích nebylo nic jiného než otravné mušky. Ale současný Luo Binghe měl krev démonů, která se v jeho těle ještě neprobudila a dřímala v temných hlubinách jeho vzpomínek a snů. To, co viděl, byla jen jeho bezmoc.
Najednou se malá iluze, ve které se nacházeli, změnila a stala se další scénou.
Nebylo to dobré na srdce Shena Qingqiu, bez varování ho unesli a zabili!
Ocitli se ve zchátralé chatrči. Uvnitř byla jen jedna postel a jeden křivý stolek. Na stole byla slabá olejová lampa a po straně malá lavice.
Na posteli ležela vetchá stará žena, která se snažila podepřít a posadit se, měla blízko smrti. Ze dveří se dovnitř vřítila malá postava, které bylo pouhých deset let, s jemným dětským obličejem. Luo Binghe podepřel starou ženu, když se chtěla posadit. Na krku měl stále ten nefritový přívěsek. Honem řekl: „Matko, jak to, že chceš zase vstát? Neříkala jsi, že ti bude lépe, když si odpočineš?“
Žena si odkašlala a řekla: „Ležením se práce neudělá. Měla bych vstát z postele a vyprat prádlo.“
Malý Luo Binghe řekl: „Už jsem dodělal tvoji práci. Matko, lehni si a počkej, dokud ti neuvařím medicínu. Po medicíně se ti zlepší zdraví a pak můžeš pracovat.“
Shen Qingqiu věděl, že tahle scéna existuje, ale když se mu odehrávala ve skutečnosti před očima, nebylo možné, aby jím to nehnulo.
Tvář té ženy byla popelavě bílá, nemoc se nedala vyléčit; byla na pokraji smrti. Usmála se a dotkla se Luo Bingheho hlavy: „Binghe, jsi opravdu poslušný.“
Malý Luo zvedl hlavu a obličej mu zářil úsměvem: „Matko, co chceš jíst?“
Žena řekla: „Právě teď nemám moc chuť k jídlu. Naposledy vyhodil mladý pán našeho panství rýžovou kaši. Ráda bych ji ochutnala, ale nevím, jestli v kuchyni zbyly ještě nějaké zbytky.“
Malý Luo Binghe energicky sklonil hlavu a řekl: „Půjdu se tam poptat!“
„Jen se stačí poptat. Pokud nezbyde, stačí jakékoli jiné lehké vodnaté jídlo, které naplní žaludek.“
Malý Luo Binghe vyběhl da da da ven, jako poryv větru. Žena si na chvíli lehla, pak znovu vytáhla jehlu a nit zpod polštáře a začala vyšívat.
Světlo uvnitř chatrče bylo čím dál slabší. Postava Luo Bingheho byla tmavá. Natáhl ruku, aby něco vzal. Shen Qingqiu ho popadl za ruku a důrazně řekl: „Luo Binghe! Podívej se jasně, tohle není tvoje matka, ty už nejsi to slabé dítě, které se nedokáže bránit!“
Vražedná síla snu byla založena na negativních emocích člověka. Čím hůře se cítili, tím větší škodu utrpěl. Stejně jako právě teď Luo Binghe, byla jeho disharmonie velkou hrozbou pro jeho život.
Zadruhé bylo nutné být opatrný. „Lidé“ ve snu se nedali napadnout.
Všichni tihle ‚lidé‘ pocházeli z vědomí a srdce snícího. Zaútočit na ně ve skutečnosti znamenalo zaútočit na vlastní mozek. Bylo mnoho lidí, kteří tomuto pravidlu nerozuměli nebo nedokázali ovládat své vlastní emoce a ve snu napadali a těžce ubližovali svým vlastním ‚já‘. Potom vstoupili do věčného spánku.
Kdyby tak jednali, Luo Binghe by vstoupil do věčného spánku společně se Shenem Qingqiu, který by ho doprovázel a oba by byli uvězněn ve snu.
Okolní scenérie se nepředvídatelně změnila. Scéna se změnila tak, že malý Luo Binghe prosil bohatého mladého pána, aby dal jeho matce k jídlu misku rýžové kaše; další scéna se přesunula do doby, kdy právě vstoupil na vrchol Qing Jing, všichni jeho bratři ho vyloučili z kolektivu a ztěžovali mu život; malá postava snažící se udržet rezavou sekeru; sledující postavu, která stále pomaleji a pomaleji vynáší po schodech vědra s vodou; jeho jediný drahocenný nefritový přívěsek v době, kdy ho ztratil a jak ho nebylo možné najít……
Scény se chaoticky střídaly. V tuto chvíli tyto roztroušené obrázky a vzpomínky způsobily, že Luo Binghe nemohl nic vidět ani nic slyšet. Cítil jen zášť, zoufalství, bolest, bezmoc, zuřivost a další emoce spletené v chaosu, které mu vířily v hrudi a mysli.
Tenhle sen byl sbírkou vzestupů a pádů deseti krátkých let života tohoto mladého chlapce. Luo Binghe už do toho vplul úplně! Jeho dech byl nestabilní a jeho oči byly nepřirozeně červené.
Shen Qingqiu cítil, že stát mu po boku je velmi nebezpečné!
Jediný způsob, jak rozbít sen, bylo vyřešit chaos ve svém vlastním srdci, pak by se sen zrušil. Luo Binghe měl pevně zaťatou pěst, jeho kosti zněly jako ka ka, celým tělem mu kolovala duchovní síla.
Shen Qingqiu viděl, jak jeho touha zaútočit stoupá, a přísně řekl: „Uklidni své srdce! Neútoč na iluze! Když je zasáhneš, ublížíš jen sobě!“
Jenže Luo Binghe už dávno neslyšel žádná z jeho slov. Jeho pravá ruka se zvedla, duchovní síla se mu v dlani vzedmula a vylétla ven přímo k lidem, kteří se bouřlivě smáli v iluzi!
Shen Qingqiu ve svém srdci vypustil výkřik zármutku. Bez ohledu na to, jak to bolelo, jeho tělo se pohnulo a převzalo iniciativu k pohybu vpřed, aby svým tělem zablokoval útok na iluze před nimi.
Luo Binghe byl o něco menší než on a nevědomky ho zasáhl do podbřišku.
Najednou měl Shen Qingqiu pocit, jako by ho kopla sloní noha a jeho oči potemněly. Pokud to nebyl sen, bál se, že vystříkne plnou pusu krve……
Byl to skutečně hlavní hrdina!
Tvář Shena Qingqiu byla plná slz. Na pohled to byl jen malý učedník, ale mohl zaútočit tak silným úderem… zdálo se, že od té doby, co odemkl funkci OOC, nejen že neexistoval žádný velký přínos, místo toho musel zablokovat nůž a blokovat nůž a zase blokovat nůž a neustále obětovat své vlastní zájmy pro někoho jiného, byl jako dobrý živý štít!
Tímhle útokem Luo Bingheho byla okolní iluze prolomena. Postavy lidí a předmětů se všechny rozbily na kusy jako střepy skla. Místo, odkud vycházeli, byl kus odlehlého divokého lesa. Nad hlavami jim visel studený, starodávný měsíc, obloha tmavě modrá.
Jakmile byla iluze rozptýlena, Luo Binghe náhle vystřízlivěl. Nejprve se podíval na neschopného stát a na zemi klečícího tichého Shena Qingqiu. Pak se podíval na svou vlastní pěst, v níž stále zůstávala stopa duchovní síly a matně si vzpomněl na to, co udělal předtím. Jeho tvář okamžitě zbledla.
Luo Binghe přiběhl k Shenu Qingqiu a podepřel ho, úzkostný a litující: „Shizune! Proč jste mi nevrátil úder!“
Shen Qingqiu ho mohl bez váhání svou duchovní silou porazit. Kdyby se obě jejich síly střetly, nejenže by dokázal anulovat útok Luo Bingheho, dokonce ho mohl obrátit proti němu.
Řekl několik slov od srdce: „Hloupé dítě.“ Slabě se usmál: „……původním účelem bylo, aby ses nezranil. Kdybych tě udeřil a ublížil ti, mělo by to nějaký význam?“
Luo Binghe naslouchal shifuovu slabému hlasu a dokonce ho napadlo dát si dlaň na hruď a zabít se: „Ale ten, kdo je teď zraněný, je shizun…… tento žák by měl desettisíckrát zemřít!“
Záležitost s invazí Říše démonů ještě neskončila a už nechal shizuna, aby se kvůli němu zranil, tentokrát dokonce přímo jím!
Shen Qingqiu viděl, jak tvář dítěte překypuje sebeobviňující agónií a na vzácný okamžik zjemněla: „Kultivace tohoto mistra je silná, nevadí, když ho někdo udeří.“
Luo Binghe by byl raději, kdyby ho Shen Qingqiu zuřivě zbil a sarkasticky mu nadával jako v minulosti. Jeho srdce by se cítilo o něco lépe. Ale Shen Qingqiu byl tak vřelý a jeho slova tak měkká, že oněměl a nebyl schopen mluvit, jeho srdce bylo jaksi ještě bezmocnější.
Po dlouhé chvíli Luo Binghe řekl tichým hlasem: „Všechno je to moje chyba.“
Ne ne ne ne ne, není to tvoje chyba. V téhle rané fázi jdeš opravdu po smutné opuštěné cestě hřejivé malé čistě bílé květiny. Jak ti to někdo může vyčítat?
Shen Qingqiu si myslel, že Luo Binghe upadl do spleti špatného uvažování a bral si věci k srdci. Trpělivě řekl: „To není tvoje chyba. Lidé z Říše démonů mají opovrženíhodné metody, kterým se nelze vyhnout. Pokud však nechceš, aby se v budoucnu stalo něco podobného, můžeš se jen stát silnějším.“
To byl svět „slabí jsou kořistí silných“. Stát se silným bylo jedinou zárukou a metodou, jak nejít s proudem a nestát se kanónfutrem!
Luo Binghe měl ublížené srdce a nepromluvil. Náhle zvedl hlavu a očima pevně zíral na Shena Qingqiu.
Shenovi se rozbušilo srdce.
Obsidiánově černé oči Luo Bingheho měly jasnější světlo než měsíc a hvězdy.
Tenhle…… tenhle druh pohledu!
Byl naplněn ‚odhodlaným přesvědčením‘ a spalující morálkou, která z jeho pohledu vyzařovala!
Mohlo by to být…… už jsem se stal motivační hvězdou hlavního hrdiny?!
Luo Binghe poklekl u těla Shena Qingqiu a zvučným hlasem řekl: „Rozumím.“
Shen Qingqiu: počkejte chvíli, čemu jsi tentokrát rozuměl? Mohl bys přestat nechávat pokaždé věci napůl vyřčené? Řekni mi zbytek!
Nevšiml si, že když tahle slova opustila ústa Luo Bingheho, neřekl „tento žák“. [2] Luo Binghe pevně zaťal pěsti a znovu otevřel ústa a vyslovil každé slovo: „Od této chvíle tyhle věci…… rozhodně nedovolím, aby se staly podruhé.“
Nechal shizuna, aby chránil jeho slabé já, nechal shizuna utrpět za něj zranění……tyhle věci se už nikdy nebudou opakovat!
Shen Qingqiu odpověděl výkřikem bezpodmínečného souhlasu: „Mm.“
……Co se děje. Najednou mám pocit ‚nechat se zahrnout utěšením od hlavního hrdiny‘, co to k čertu je?!
Ale prd utěšení, tahle osoba tě v budoucnu oseká na lidskou hůl; probuď se a trochu vystřízlivěj, Shene Qingqiu!
Stát se životním učitelem hlavního hrdiny [3] byla maximální* marnivost, se kterou byl Shen Qingqiu velmi spokojený, i když to neměla být jeho role.
Do p*dele. Původně měla fráze ‚stát se silným, aby ochránil své milované lidi‘ nastat, když byl hlavní hrdina konfrontován s politováníhodnou a okouzlující ženskou hlavní postavou, která mu pomohla a kvůli němu se nechala zranit. Poté se otevřela modelová scéna něžných vzdechů. Hele, systéme, neházíš na mě všechny scény ženských protagonistek?
Poznámka překladatele:
[1] Tsukkomi: zde se použil tento japonský výraz. Význam je „zpochybňovat nebo kreativně komentovat něco ironického/vtipného“.
[2] „Tento žák“: v čínštině vás nejformálnější způsob mluvy nutí označovat se jako ‚tento žák‘ nebo ‚tento mistr‘ atd., podle vašeho postavení a toho, s kým náhodou mluvíte. To, že se Luo Binghe neoznačuje za „tohoto žáka“ před Shenem Qingqiu znamená, že odstranil tuhle sociální bariéru. 😀
[3] Životní učitel (人生道路上的導師): doslova „mentor na cestě života“ nebo „učitel pro život“. Konkrétně to odkazuje na někoho, kdo vás učí, jak žít – jako vaši rodiče, prarodiče atd. Po této frázi následovalo slovní spojení „was a Max vanity that Shen Qingqiu…“. Nemám páru, proč tam je to max s velkým M. Některá slova v čínském originále jsou prý anglicky a myslím, že toto autorka také tak nechala. Dle mého to není jméno osoby (nic jsem k tomu na netu nevyhledala), ale jednoduše max jako „maximální“.
Je mi Lbg docela líto. Vidět svojí mámu, I když ne biologickou, jak pomalu umírá, je těžké. Ještě víc, když je tak mladý. Šikana? Fyzické týrání? A myslím, že i emocionální? To je docela sousto, které ne všichni zvládnou.