SVSSS – kapitola 21

Konference aliance nesmrtelných 仙盟大会

Shen Qingqiu dlouho mlčel, než hodil bronzovou tabulku na Ming Fanovu hruď a nechal ho, aby si ji vzal. Ming Fan tajně pokukoval po shizunově výrazu tváře a zjistil, že to není moc dobré. Myslel na toho smradlavého spratka Luo Binghe; poté, co slezl z hory, byl shizun ohledně jídla z kuchyně všemi možnými způsoby vybíravý. V této době se pořádně nenajedl, a tak se Ming Fan zeptal: „Shizune, měl by tento žák připravit nějaké občerstvení?“

Každý den Démon snů striktně vyučoval Luo Bingheho v jeho snech a ten postupoval úžasně rychle. Už dávno mohl převzít odpovědnost; Shen Qingqiu mu často předával některé triviální vnitřní záležitosti sekty Cang Qiong, aby je vykonal. Poté, co zase o něco vyrostl a sestoupil z hory, aby hubil démony, svěřoval mu pán vrchol různé úkoly. Mělo to zabránit tomu, aby se každý den ochomýtal kolem Shena Qingqiu. I když se cítil velmi pohodlně být obsluhován každý den, nevěděl, jestli se to dítě nepokřivilo nebo co, ale lepilo se na něj docela dost… Shen Qingqiu o tom někdy přemýšlel, už jen proto, že na něm lpěl až moc. Pokud to bude pokračovat, až přijde čas, nezbyde mu způsob, jak být nemilosrdný a srazit ho dolů do Nekonečné propasti.

Shen Qingqiu opravdu neměl chuť k jídlu. Zvedl ruku: „Není třeba. Můžeš jít dolů.“

Ming Fan se neodvážil říct víc a odešel. V srdci měl tvář plnou slz. Ten spratek Luo Binghe se v posledních letech stal v srdci shizuna vroucně milovanou osobou. Jiní lidé neměli ani možnost nechat shizuna sníst sousto rýžové kaše!

Samozřejmě nepočítal s možností, že by to byl problém kuchaře.

Po uplynutí neurčitého množství času se znovu ozvaly blížící se kroky.

Shen Qingqiu řekl: „Neříkal jsem, že není třeba?“

Hlas mladého muže nesoucí náznak křivdy řekl: „Tento učedník se vrátil zpátky po cestě více než tisíc li. Shizune, odmítnete mě, aniž byste se na mě podíval?“

Hlas měl elegantní a jasný, aniž by ztratil jakoukoli vitalitu mladého člověka. Když to Shen Qingqiu zaslechl, málem se převrátil a spadl ze židle na zem. Rychle se otočil.

Sedmnáctiletý mladík stál jako čistý nefrit, oblečený v bílé róbě. V koutcích rtů mu číhal náznak úsměvu a oči mu jiskřily.

Napříč zády měl vzácný meč, který dostal od vrcholu Wan Jian, zvaný „Zheng Yang“ [1]. Nesmrtelný meč se zkul z jeho čchi a jeho tělo bylo naplněno duchovní energií. Byl to dobrý, prvotřídní meč, který Luo Binghe vytáhl ze skalní stěny a přitahoval obdivné výkřiky a chválu svých spoluučedníků. Ale ve srovnání s mečem, který skutečně patřil Luo Binghemu, se vůbec nemohl měřit.

Shen Qingqiu se usadil, pak se usmál a řekl: „Jak to, že ses tentokrát vrátil tak rychle?“

Luo Binghe se posadil vedle něj a vytrvale naléval šálek čaje a pak ho přistrčil k Shen Qingqiuově ruce: „Nebyla to žádná obtížná kalamita. Navíc mi nutně chyběl shizun, takže jsem jel na koni zpět bez zastavení.“

Tato slova zněla velmi jemně. Jako mužský hrdina však musí mít Luo Binghe určitou schopnost, aby z něj taková jemná slova vycházela upřímně a obratně. Co se toho týče, Shen Qingqiu…… to považoval za velice užitečné!

Shen Qingqiu zvedl šálek čaje upil doušek. Ještě úplně neochutnal vynikající čaj sněhové hory [2], když řekl: „Začíná Konference aliance nesmrtelných.“

Luo Binghe už o tom věděl. Zeptal se: „Potřebujete, aby vám tento žák předal kopii seznamu zúčastněných žáků z vrcholu Qing Jing, aby ho shizun mohl zhlédnout?“

Poslední roky, ať už to byly velké či malé záležitosti, všechny je předával Luo Binghemu. Každopádně Luo Binghe byl právě teď velmi roztomilý, poslušný a užitečný, plnil svěřené úkoly přesně a jistě. Shen Qingqiu opravdu nedokázal přijít na důvod, proč je musí vykonávat on sám… vždy, než se definitivně rozhodl, Luo Binghe vždy svědomitě požádal Shena Qingqiu, aby je znovu prošel (prohlédl) a zjistil, zda není něco v nepořádku. Shen chtěl vždycky říct, vlastně už mi to nemusíš dávat ke kontrole, vážně, tvoje schopnost pracovat je mnohem lepší než moje!

Shen Qingqiu řekl: „Od nynějška bude lepší se hlásit přímo vedoucímu sekty.“

Luo Binghe přikývl. Ještě chtěl něco říct, ale najednou z toho vznikl jakýsi zvláštní okamžik.

Zdálo se, že dnešní Shen Qingqiu mu věnuje obzvláštní pozornost. Nemohl se ubránit úsměvu: „Shizune, proč se na mě pořád díváte? Nebo vám chyběl tento učedník poté, co byl tolik dní pryč z hory?“

Shen Qingqiu chladně řekl: „Nemůžu se podívat, co jsem vychoval?“

Luo Binghe se smíchem řekl: „Samozřejmě můžete. Jsem potěšením pro shizunovy oči?“

Shen Qingqiu se zasmál hehe.

Po chvíli ticha našel slova a pak se zeptal: „Binghe?“

Binghe zjistil, že byl mistr jiný než obvykle. Musel mít na jazyku něco důležitého, a tak řekl vážně: „Ano?“

Shen Qingqiu na něj zíral a řekl: „Chceš být silný? Dost silný na to, abys byl jedinečný, do té míry, že se s tebou nikdo pod nebesy neodváží bojovat?“

Luo Binghe měl odpověď na tuto otázku již dávno.

Vážně se posadil a bez váhání přímo odpověděl: „Ano!“

Když Shen Qingqiu viděl, jak odpovídá tak rozhodně, od srdce si vydechl. S naléhavostí v každém slově pokračoval: „Například i když před tím budeš muset podstoupit mnoho bolestivého mučení, vytrpět nesčetné útrapy, že se tvůj fyzický a duševní stav bude blížit kolapsu; chtěl bys být i tak tím nejsilnějším člověkem? “

Luo Binghe pomalu řekl: „Vůči bolesti a těžkostem je Binghe nebojácný a chce být dostatečně silný, aby ochránil své drahé osoby!“

Po této odpovědi se srdce Shena Qingqiu konečně dokázalo upokojit.

Přesně. Luo Binghe, v zájmu tvé budoucnosti stát se člověkem s harémem obsahujícím tří tisíce nefritových květin, musíš být silný!

Ačkoli to jeho srdce pořád nemohlo snést, přemýšlel o tom, jestli je nezbytné, aby si tím hlavní hrdina prošel – stejně jako fáze, kdy vylézá motýl z kukly – Shen Qingqiu se připravoval přenastavit svou mysl a srdce na nadcházející nehumánní akci.

Po třech dnech šli žáci ze seznamu Dvanácti vrcholů hory Cang Qiong na konferenci.

Tentokrát se Konference aliance nesmrtelných konala ve složitém terénu stoupajícím do hustě zalesněného pohoří. Byla to soutěska Jue Di. [3]

Ti, kteří si již udělali jméno, neměli zapotřebí, aby se znovu účastnili konference a soutěžili se svými juniory. Nebylo třeba bojovat s lůzou. Dvanáct pánů vrcholů a bojoví senioři se proto neúčastnili, ale každá hlava si mohla vybrat nejvýše deset žáků, kteří se zúčastní. Protože bylo tolik těch, kteří se stali nesmrtelnými, čím více, tím lépe.

Jakmile tedy byli všichni vybaveni a připraveni vyrazit, přišlo už sto lidí. Tolik létajících mečů by bylo příliš okázalých, a tak se na cestu vydali s kočáry.

Byl to kultivační román, přesto se celou dobu vozili v kočárech!

Velké množství lidí se rozhodlo jet na koni a vypadali statečně. Jelikož zaprvé nebyl Shen Qingqiu dobrý v jízdě na koni a nechtěl spadnout a zlomit si vaz, a za druhé si myslel, že vystavení obličeje větru a dešti z hor není pohodlné, zavrtal se před pohledy všech přítomných do útrob kočáru.

Najít místo uvnitř kočáru bylo jako kdo dřív přijde, ten dřív mele. V tu ránu odhrnul závěs u dveří vějíř a někdo vešel dovnitř a hrubě pronesl:: „Přijde si velkolepý muž jako ty a ukradne mi místo!“

Tato žena s krásným obočím a plnou a vysokou hrudí byla ve skutečnosti vládcem vrcholu Xian Shu, Qi Qingqi. [4]

V původním díle Qi Qingqi a Shen Qingqiu neměli příliš přátelské vztahy a ani spolu moc nepřicházeli do styku. Ale v posledních letech s ní Shen Qingqiu příležitostně pracoval a líbila se mu její upřímná, otevřená nenucenost. Vycházeli spolu docela dobře. Shen Qingqiu použil svůj papírový vějíř, aby jí ukázal na místo, zatímco mluvil s dokonalým klidem: „Jsem nemocný pacient.“

Qi Qingqi se usadila, ale její ústa ho sekýrovala: „Jsi rozmazlený a zhýčkaný! Jak může mít rozmazlené dítě jako ty sílu nesmrtelného kultivujícího s formací jádra! Už jenom chybí, aby ti někdo naservíroval pod nos občerstvení!“

Shen Qingqiu řekl: „To není špatné. Díky za připomenutí.“ Rukojetí vějíře zaklepal na stěnu povozu.

Brzy poté se zvedl závěs u okna. Luo Binghe se usmál a zeptal se: „Shizune, občerstvení, vodu, nebo vás bolí u pasu?“

Jel na urostlém a vysokém koni. Stejně temperamentní jako nebeský bělouš, byl pohledný a mimořádný. Zaslepoval lidem oči jako jasné paprsky slunce.

Shen Qingqiu řekl: „Tvoje bojová teta Qi by se ráda občerstvila.“

Luo Binghe rychle vyndal od pasu balíček pečlivě zabaleného a lahodného občerstvení a nabídl ho. Zdálo se, že na to byl dávno připraven. Řekl: „Shizune, pokud ještě něco budete potřebovat, zavolejte mě prosím.“ Teprve potom spustil závěs.

Liu Qingge, který projel kolem na koni, zabručel silně hmph.

Shen Qingqiu řekl: „Přirozeně.“ Sklonil hlavu a otevřel balíček „long xu su [5]. To není špatné.“ Otočil se a podal občerstvení Qi Qingqi: „Dáš si?“

……Qi Qingqi měla problém popsat, co v tuto chvíli cítila.

Cítila, že to bylo pravděpodobně rozhořčení. Jak to, že tak dobrý žák, který byl jak důvěrný, tak měl silnou duchovní sílu, mohl vzejít z výchovy Shena Qingqiu?

Ve skutečnosti jen nevěděla, že existuje fráze, která by tenhle druh pocitu popsala. Říkalo se tomu ‚záblesk slepých psích očí‘.

Qi Qingqi se nepodívala ani neochutnala long xu su. K smrti s ním zápolila: „Dokonce i Mingyan jede na koni!“

Dokud by dokázala přimět Shena Qingqiu pocítit byť jen špetku hanby, bylo to pro ni vítězství!

Shen Qingqiu nic neřekl a podíval se ven. Liu Mingyan se zahaleným obličejem a mečem „Shui Se“ [6] samozřejmě seděla na koni. S každým vánkem se její závoj mírně třepotal a vyzařoval jakýsi pocit povznášejícího se nesmrtelného stavu.

Tahle scéna byla příliš lahodící očím a mysli.

Shen Qingqiu si nemohl pomoct a na chvíli se znovu podíval a pak si povzdechl: „Vskutku příliš nádherné na to, abych se toho dokázal nabažit.“

Qi Qingqi vyjádřila na tváři pei. „Kroť se ve svých fantaziích po mé žačce!“

Tyhle dvě věty putovaly do uší Luo Bingheho. Jeho tvář okamžitě potemněla.

Ale Shen Qingqiu si jeho výrazu vůbec nevšiml. Jen jedl cukrovinky a díval se jejím směrem. Jeho postoj byl postojem člověka, který před začátkem filmu jedl popcorn a pil kolu, zatímco čekal na konec titulků a oficiální začátek filmu [7]. Taková byla Liu Mingyan! Mužský hrdina a hlavní hrdinka byli blízko sebe, jak by bylo možné, aby mezi nimi nepřeletěla jiskra!

Když Luo Binghe viděl, jak se shizun dál soustředí bez přestání na Liu Mingyan, srdce se mu hrozivě sevřelo.

‚Příliš nádherné na to, abych se toho dokázal nabažit?‘ Vždyť ani nemá odhalenou tvář! Bez ohledu na to, jak je krásná, určitě nemůže vypadat tak dobře jako já?

Luo Binghe nebyl ve skutečnosti narcistický. Měl jen velmi jasno ve svém vlastním vzhledu. Nebyl ani spokojený, ani se pokrytecky nesnižoval.

Uplynulo půl dne a Shen Qingqiu stále nejevil úmysl odvrátit pohled. Luo Binghe už to nemohl vydržet. Lehce práskl bičem a bílý kůň rychle klusal vpřed, aby kráčel vedle koně Liu Mingyan. Luo Binghe se mírně usmál a pozdravil: „Bojová sestro Liu.“

Liu Mingyan byla na okamžik překvapena a pak lehce přikývla. Odpověděla: „Bojový bratře Luo.“

Ohhh! Ohhh! Už to začalo!

Shen Qingqiu si vážně nemyslel, že nastane den, kdy uvidí na vlastní oči tuhle scénu z románu o krasavci a krásce jedoucí vedle sebe. Byl uvnitř vzrušený.

Luo Binghe přejel očima k vozu a viděl, že Shen Qingqiu nejenže nezměnil svůj pohled, ale ještě aktivněji ho upřel jeho směrem. S obličejem plným černých linek [8], cítil, že je jeho srdce stále sevřené a se zaťatými skřípajícími zuby se zářivě zasmál na Liu Mingyan, zatímco tajně nutil jejich koně k vyššímu a vyššímu tempu, aniž by to někdo poznal. Nakonec byli tak daleko, že je Shen Qingqiu mohl vidět jen tak, že se celou horní částí vyklonil z kočáru. Teprve potom se stáhl a posadil se.

Sakra, jak mohl zapomenout: okamžik, kdy na sebe hlavní hrdina a hlavní hrdinka vrkali a cukrovali spolu, jejich láska nevrhala v moderní době žárovek větší stín na masy, než teď. =.=

Poznámka překladatele:
[1] Meč Zheng Yang (正陽): Zheng znamená „vzpřímený/spravedlivý“ a Yang je stejný znak používaný v jin-jang. Jang obecně znamená pozitivní/mužskou energii nebo odkazuje na slunce.

[2] Čaj ze zasněžené hory: *původní překladatel o něm nikdy neslyšel. Původní výraz byl: „上好的雪山香茗“.

[3] Soutěska Jue Di (絕地谷): význam názvu je ‚zoufalá/beznadějná zemská soutěska‘. Zlověstné, co? Dejte si to do překladače, vyleze vám: „Údolí Jediů“. 😀

[4] Qi Qingqi (齊清萋): její jméno znamená něco jako ‚jasný luxus‘.

[5] Long Xu Su (龍鬚酥): doslova ‚dortík z dračích vousů‘. Je to lehká, sladká cukrovinka, která mi na letmý pohled připomněla japonské „moči“ koláčky.

[6] Meč ‚Shui Se‘ (水色): doslova meč ‚vodní barvy‘.

[7] …film oficiálně začíná: Všude na světě jsou „závěrečné“ titulky už na začátku filmu.

[8] Obličej plný černých čar: typicky grogy výraz s čárami kolem obličeje postavy v manze/manhue.