SVSSS – kapitola 52

Věčný žal na Chunshanu 春山遗恨

*Pozn.: Chunsan znamená „Jarní hora“.

Ještě nedávno by byl Shen Qingqiu schopen uvěřit, že Luo Binghe v sobě chová zášť a uchovává si jizvy, aby si svou nenávist mohl kdykoli připomenout. Ale teď už se Shen nemohl o smyslu těchhle činů mýlit.

Po přečtení tak dlouhého románu, dokonce i poté, co ho vychovával od dětství, nikdy nezjistil, že byl Luo Binghe ve skutečnosti mladý muž s čistým srdcem. Tenhle hluboce emotivní harémový protagonista poté, co se stal ustřiženým rukávem, zašel tak daleko, že zcela zahodil „harémovou“ část své postavy. Tenhle Binghe, kterého vychoval a byl orientovaný kdo ví kam, měl srdce jemnější než mladá dívka – masochista a snadno zranitelný.

Nebo to možná nebylo tak, že to nikdy neobjevil, ale že ho nikdy nenapadlo to zjistit. Když bylo vše řečeno a vykonáno, Shen stále považoval Bingheho za hlavního hrdinu románu a sebe jako pozorovatele z dálky, který si občas hrál pro své vlastní pobavení. Většinu času se držel stranou. V jeho očích do tohoto Bingheho navrstvil image původního Bingheho, který měl impozantní vystupování, přičemž tomuhle modelu chování přikládal největší důležitost.

I když Shen cítil, že jednání s tímhle typem Luo Bingheho je nesmírně nepohodlné, opravdu nevěděl, co má dělat.

Pořád hledal řešení a ze svého úhlu neviděl záblesk pokrouceného úsměvu, který vytvořil koutek Bingheho úst.

Po probuzení Shen otevřel oči a uviděl nad sebou sněhobílý mušelínový závoj. Někdo otevřel dveře a vešel dovnitř. Lehce za sebou zavřel dveře a řekl: „Jste vzhůru?“

Shen Qingqiu otočil hlavou a koutkem oka se na druhého podíval.

Ve světle luceren a teplého měsíce se ten muž skutečně narodil s dobrou tváří. Koutkem úst držel úsměv a zjevně měl nesrovnatelnou inteligenci a talent. Zejména jeho oči vykazovaly jakýsi vřelý a bystrý dojem.

Ten pár očí znal. Oči, které vyrostly z jezera Lushui.

Shen Qingqiu se vyškrábal do sedu a z čela mu spadl pytlík s ledem. Muž se sklonil, aby ho sebral, položil pytlík na stůl a nahradil jej novým.

Když to Shen Qingqiu viděl, styděl by se říct, že se mu pod jazykem hromadí záplava slov „Kdo jsi“ a „Co chceš“. Jednou si odkašlal a řekl rezervovaným tónem: „Velmi děkuji tomuto váženému muži za pomoc při útěku z paláce Huan Hua.“

Mladý muž vstal od stolu a s úsměvem řekl: „Lidé říkají: kapka laskavosti se vrátí jako tryskající pramen. Kromě toho laskavost, kterou mi mistr Shen nabídl, daleko předčila kapku.“

Za prvé, tenhle mladý pán byl skutečně oním hadím mužem z lesa Bailu.

Za druhé, tenhle mladý pán věděl, že osoba pod tou skořápkou je Shen Qingqiu.

Shenovi Qingqiu vyvstalo jméno. „Tianlang-jun?“

Důvod, proč byla prastará linie Nebeských démonů nazývána „nebeští“, byl ten, že podle legendy se jejich pokrevní linie rozhodla padnout z milosti a opustit Nebeskou říši, aby se stala démony. Pouze Nebeský démon s linií čistší než Luo Binghe mohl potlačit krev jiného Nebeského démona v jeho těle. V tom případě nastal problém. Shen Qingqiu věděl, že původní dílo jmenovalo pouze dva z linie Nebeského démona: Luo Bingheho a jeho otce. Kdo jiný by to mohl být?

Ale nedokázal odkrýt zlato více než třikrát. Geniální metoda řešení hádanek Shena Qingqiu, která doposud pokaždé uspěla, zde nakonec narazila na zeď.

Muž zavrtěl hlavou a řekl: „Mistře Shene, zacházet se mnou jako s Junshangem je opravdu přehnaná čest.“

Když Shen Qingqiu slyšel tyhle slabiky pro výraz „Junshang“, konečně věděl, která postava tahle osoba je.

Už na začátku původního díla byl Tianlang-jun potlačen pod vysokou horu. Pokud jde o tuhle válku z minulých let, Letadlo střílející k neb tuhle záležitost popsal jen zhruba, protože to mělo jen málo společného se zabíjením a zvyky hřebčího hlavního hrdiny. Pouze uvedl, že Tianlang-jun se „nemohl vyrovnat smíšeným silám kultivujících vůdců Lidské říše, byl potlačen pod horou XX, na věčnost neschopen se ani otočit, oddělen od svého důvěryhodného generála a důvěrníka, smrtí nebo zraněním.“

Která hora byla přesně hora XX? Shen Qingqiu tuhle otázku nikdy pořádně nezvažoval. Ale poté, co byla jeho zvědavost podnícena, si konečně vzpomněl, co je hora XX.

Hora Bailu!

Les Bailu na hoře Bailu!

Shen si muže prohlédl od hlavy k patě. Takže tohle byl „důvěryhodný generál a důvěrník“ otce Luo Bingheho!

Když se na něj teď díval, už neviděl žádnou stopu po jeho hadích deformacích. Shen Qingqiu polkl a řekl: „Mohu si dovolit zeptat se vás, pane… jaké je vaše ctěné jméno?“

Muž zdvořile řekl: „Tianlang-junův zástupce, Zhuzhi-Lang.“

Jeho slova právě vyšla z úst, když Systém vydal upozornění: 【Opravena úplnost příběhu a odemčena tajná postava, +300 B bodů. Aktivována událost vyplňování děr, + 100 B bodů!】

V Shenovi náhle propukla vlna nekontrolovatelného vzrušení.

„Vyplňování děr v zápletce“ rozhodně odkazovalo na ty zákulisní podvodné masakry a vraždy s nejasným vysvětlením nebo chybami v nastavení v původním díle. To byl důvod číslo jedna, proč Shen Yuanovo pohrdal 《Cestou hrdého nesmrtelného démona》. Byl to také hlavní důvod, proč se po dokončení románu bil do hrudi a dupal nohama, skřípal zuby hněvem a záští.

Nyní načrtl postavu, která se nikdy přímo neobjevila na jevišti, a Systém zahájil událost vyplňování děr. Mohlo by se stát, že příště konečně odhalí pravdu za těmi obřími spiknutími, které se derou až do nebe?!

Shen Qingqiu řekl: „Jednou jsem tě zachránil, tys mě také jednou zachránil – teď jsme vyrovnaní.“

„Jednou tě zachránil“- odkazoval na dobu, kdy zabránil Gongyi Xiaovi zabít hadího muže. Ale Zhuzhi-Lang zavrtěl hlavou a řekl: „Víc než to. Nebýt mistra Shena, obávám se, že moje pokorné já by nebylo schopno se přiblížit k semenu květu sluneční a měsíční rosy po mnoho dalších let. Jak můžete říct, že už jsme si rovni?“

Shen Qingqiu pochopil jeho úvahy. „Dobře, můžeme o tom diskutovat. Nemůžeš okamžitě extrahovat tyhle dvě věci z mé krve? Musíš je držet uvnitř mě?“

Bylo to, jako kdybyste měli v těle parazita a lékařova léčebná metoda byla nasadit jiného parazita, aby s ním bojoval. Bez ohledu na to, jak o tom přemýšlíte, situace je ještě horší!

Zhuzhi-Lang řekl: „En…toto bylo poprvé, co moje skromné já použilo krev nebeského démona. Předtím jsem opravdu nikdy neslyšel o žádném způsobu, jak to rozptýlit.“

Ačkoli odpověď zkazila jeho náladu, vyjádřil své pochopení. Poté, co mu krev vstoupila do těla a beze stopy se rozpustila, by skutečně nebylo rozumné ji znovu oddělovat.

Zhuzhi-Lang řekl: „Ačkoli to nelze rozptýlit, dokud je má krev také v těle mistra Shena, krev Nebeského démona nemůže být aktivována. Až půjdete do Říše démonů, nezbyde tady žádná stopa, kterou by mohl sledovat, a nebude žádný způsob, jak by vás mohl mučit.“

Počkej.

Shen Qingqiu řekl: „Počkej. Kdy jsem řekl, že chci jít do Říše démonů?“

Zhuzhi-Lang řekl: „Vyrazíme velmi brzy.“

Shen Qingqiu zkoumal jeho výraz a řekl: „‚Splácení‘, o kterém jsi mluvil – by mě náhodou nezavedlo do Říše démonů?“

Co budou dělat v Říši démonů? Měla nedostatek zásob a přírodních zdrojů, kultura a zvyky byly neslučitelné a on se neaklimatizoval na prostředí. Navíc se mu přímo pod očima rýsovala celá hromada naléhavějších starostí. Předtím, když byl jeho mozek vyděšený z téměř nekrofilního chování Luo Bingheho, nechal Liu Qinggeho uniknout s jeho původním tělem. Srovnal by se zemí Luo Binghe v hněvu horu Cang Qiong?!

Musel se vrátit a urovnat záležitosti mezi všemi zúčastněnými. Shen Qingqiu okamžitě odhodil přikrývku stranou a plánoval utéct. Kdo by tušil, že právě když se začne hýbat, ucítí, jak mu po noze leze něco hladkého a lepkavého, měkkého a ledového?

Nefritově zelený had pomalu natáhl hlavu z přikrývky a se syčením švihl šarlatovým jazykem směrem k Shenovi.

Had byl tlustý tři prsty a na první pohled byl podobný jedovaté čínské zelené stromové zmiji z Lidské říše. Oční důlky měl extrémně velké a zorničky extrémně malé a kontrast šokoval oko a ochromil srdce. Ale on se tohohle druhu zvířete s měkkým tělem nebál. Díval se na něj chladným pohledem a kradmo sbíral duchovní sílu do dlaně, plánoval ho zaskočit a přelomit ho vejpůl. Najednou se nefritově zelený had vzepjal, červená tlama se otevřela.

Pro oko to byl pouhý had, ale z tlamy vycházel pronikavý výkřik, který mohl vycházet i z lidského hrdla. Ve stejnou chvíli zpoza jeho hlavy vybujely hustě nabalené zelené šípy jako rozkvetlá květina. Ostré hroty byly posety šarlatovou červení; bylo zřejmé, že jsou nesmírně jedovaté. Hadí tělo se několikrát nafouklo, jako by bylo napumpováno vzduchem. Ještě před chvílí se o něm dalo říci, že je to rozkošný a roztomilý okrasný had, ale teď to bylo nějaké f***ing monstrum.

Tento druh v Říši démonů byl zajisté divoký. Shen Qingqiu okamžitě pustil k vodě jakýkoli záměr dotknout se ho holýma rukama.

Zhuzhi-Lang nalil šálek čaje. Položil ho na stůl a srdečně řekl: „Mistře Shene, proč se snažíte odejít, jakmile dokončím své vysvětlení? Upřímně si přeji oplatit vaši laskavou pomoc z lesa Bailu.”

Shen Qingqiu se kousl do rtu. „Chceš, abych šel do Říše démonů, a když nepůjdu, dáš mi takovouhle věc do postele. Je to to tvoje ‚splácení‘?“

Zhuzhi-Lang se usmál a řekl: „Nejen ve vaší posteli.“

Z šatů Shena Qingqiu vyklouzl další malý had, tlustý jako palec.

Tohohle měl celou dobu schovaného v šatech a zahřátý tělesnou teplotou se pohodlně uhnízdil, ani se nepohnul. Shen Qingqiu si jeho přítomnosti ani nevšiml. S neutuchajícím syčením se zpod postele vyškrábala záplava nesčetných zelených hadů, někteří tlustí nebo tencí, a pokrývali celou podlahu.

Shen Qingqiu zůstal chvíli mlčenlivý a pak řekl: „Rasa hadů?“

Zhuzhi-Lang klidně řekl: „Můj otec byl z jižní hranice.“

Není divu, že byl nazýván tímto jménem.

Démonská rasa přikládala velký význam sociální třídě a rodové linii. Obyčejní démoni nebo démoni s nízkými rodovými liniemi nemohli získat titul „jun“. Shen Qingqiu si to promyslel – tahle část jeho jména byla příponou reprezentující jeho společenské postavení, například to, jak se nesmí zasahovat do tabuizovaného jména císaře.

Doba, kdy Luo Binghe obsadil nejvyšší post, neproběhla hladce, a to proto, že démon „jun“ měl hodně co říct o lidské části jeho smíšené krve. Pokud jde o postavy s druhem jména „XX-Lang“, Luo Binghe zabil více než několik v raných fázích dějové linie Říše démonů. Shen Qingqiu tedy usoudil, že všichni s tímhle titulem nežili v jeskyních, ale ani nebyli mimořádného původu.

Zhuzhi-Lang nepochybně patřil do krevní linie Nebeských démonů, ale nemohl si vzít titul „jun“. Problém byl rozhodně smíšená krev.

Hadí rasa žila v komunitě na jižní hranici Říše démonů. Přísně vzato se stále počítali jako součást rasy démonů, ale jejich těla měla podobu obřích hadů. Narodili se a s přibývajícím věkem a kultivací se jen velmi málo lidí proměnilo, aby nabylo lidského vzhledu a shodilo své šupiny. Většina z nich zůstala v hadí podobě celý život.

Shen Qingqiu řekl: „Kdo je tvoje ctěná matka?“

Zhuzhi-Lang řekl: „Tianlang-junova mladší sestra.“

V každém případě se mladší sestra Tianlang-juna považovala za něco jako princeznu z Říše démonů. Jak moc se můžeš rozčilovat nad tím, že ze všech musela mít dítě s hadem━tenhle blábol je příliš zatracený hardcore!

Shen Qingqiu snášel ty dva hady, jak se mu povalovali na noze a břiše, a řekl: „Takže ty jsi technicky bratranec Luo Bingheho? … chci tím říct, nemůžeš jim říct, aby… nelezli do mých šatů?“

Zhuzhi-Lang řekl: „Jen když mluvíme o senioritě, tak to lze jistě říci. Zdá se, že mají mistra Shena velmi rádi; moje skromné já nemůže nic udělat.“

Kdo by věřil, že se nedá nic dělat!

Vydržel to a zeptal se: „Proč jsi šel do chrámu Huan Hua?“

Zhuzhi-Lang s velkou trpělivostí řekl: „Původně jsem se šel starat o úřední záležitosti. Nikdy jsem si nemyslel, že uvidím mistra Shena.“

Srdce Shena Qingqiu poskočilo. „Oficiální obchod? Má tahle oficiální záležitost, o které mluvíš, něco společného s Luo Binghem?“

Spojit síly, aby se prohlásili za tyrany? Konflikty v Říši démonů? Nebo to byla situace „nebe a země se dojetím pohnuly, hluboce emotivní démonické rodinné setkání po mnoha letech odloučení, pláče jeden druhému na ramenou“?

Tentokrát se Zhuzhi-Lang usmál a neodpověděl. Shen Qingqiu řekl: „Obávám se, že to nebyla dojemná situace návštěvy nových tchánů po svatbě jako oficiální záležitost.“

Zhuzhi-Lang beze spěchu řekl: „Jen jsem poslouchal rozkazy svého pána.“

Shen Qingqiu se zeptal: „Jeho tělo vyrostlo ze semene květu rosy slunce a měsíce?“

Kdyby to použil pro sebe, nebyl by to problém. Ale pokud na sebe nepoužil semeno květu rosy slunce a měsíce, pak je pravděpodobné, že ho použil k vytvoření těla pro Tianlang-juna. Tianlang-jun byl potlačen pod horou po tolik let a bojoval o každý nádech. Jeho původní tělo bylo pravděpodobně už dlouho zničené. Ale pokud se mu podařilo udělat něco jako cikáda, která shazuje starou schránku, Shen Qingqiu opravdu nevěděl, jaký vítr a vlny přijdou. Měl ne úplně úžasnou předtuchu, že tohle neopatrné mávnutí motýlích křídel vypustilo působivé monstrum. Když nedostal odpověď, jeho mysl nemohla být klidná. Pokračoval: „Vzal jsi mě do Říše démonů, byl to další z rozkazů tvého pána?“

Kdykoli se jeho otázky dotýkaly tématu Tianlang-juna, Zhuzhi-Lang se zhroutil a odmítl odpovědět, pouze se zdvořile usmál, což ostatní přimělo k dušení se vztekem. Teprve když se Shen Qingqiu poraženě konečně stáhl, otevřel ústa se svým typickým rafinovaným a zdvořilým chováním. „Dobře si odpočiňte, mistře Shene. Pokud máte nějaké potřeby, řekněte a já je určitě vyřídím za vás. Do pohraničí můžeme vyrazit nejpozději zítra.“

Shen Qingqiu řekl se suchem v ústech a na jazyku: „Máš peníze?“

Zhuzhi-Lang odpověděl: „Mám.“

Shen Qingqiu: „Mohu je použít?“

Zhuzhi-Lang: „Jak si přejete.“

Shen Qingqiu: „Chci ženy.“

Zhuzhi-Lang tupě zíral.

Shen Qingqiu opakoval: „Nebyl jsi to ty, kdo řekl, že když budu mít nějakou potřebu, měl bych to říct? Chci ženy. Zbav se hadů.“

Zhuzhi-Langův usměvavý výraz nakonec rozdělila lehká prasklina. Po nějaké době udělal vše podle pokynů. Shen Qingqiu se zasmál a otočil se, aby vstal z postele. Když si oblékl svrchní roucho, jeho oblečení bylo kompletní. Zdálo se, že Zhuzhi-Lang nějakou dobu váhal a zvažoval, zda má jít také. V příštím okamžiku Shen Qingqiu vyšel ze dveří a následoval ho jako zadní noha.

Předtím, jako pán vrcholu Qing musel pamatovat na svůj image, a přestože se mu v mysli uchytlo tisíc kuriozit a svědila ho játra, vytrval v tom, že do nevěstinců se nesmí vstupovat. Ale teď měl příležitost. Zacházel se Zhuzhi-Langem, jako by nebyl nic.

Procházel se po městě, vybral si intimně vyhlížející „Hřejivý červený pavilon“ a vstoupil úplně v klidu.

Netrvalo dlouho a Shen Qingqiu byl vedle pestrobarevných dekorací, když jeho nosní dírky rozdráždila vůně pudru. Zhuzhi-Lang se posadil vedle kulatého stolu a nehýbal se jako hora Tai.

Shen Qingqiu řekl: „Co to máš za výraz na tváři?“

Zhuzhi-Lang odvrátil oči a řekl: „Jen… jsem docela ohromen. Mistr Shen má o tohle místo s prostitutkami dokonce zájem.“

Shen Qingqiu řekl: „Za chvíli uvidíš, co mě zajímá.“

Právě když mluvil, nenuceně se přiblížila nová zpěvačka. Byla o něco starší a líčení, které měla, bylo poněkud barevné. Vzala pipu na prsa a posadila se na květinovou lavičku. Když se setkala s očima Shena Qingqiu, vypadala vyděšeně.

Shen Qingqiu neznal důvod a kývl na ni. „Mladá dámo?“

Zpěvačka se z toho vytrhla a s lehkým úsměvem řekla: „Nebojte se, pane, máte velmi dobrý vzhled a připomnělo to této služebnici starého známého – moje oči byly oklamány.“

Po promluvě sklonila hlavu a už ji nezvedla. Po několika brnknutích a přejetích po strunách začala zpívat.

Shen Qingqiu původně šeptal do uší dívek vedle něj, aniž by se staral o poslech hudby. Ale poté, co slyšel dvě věty, měl najednou pocit, že slyšel dvě velmi neuvěřitelné věci. Zavolal na zpěvačku, aby přestala, a řekl: „Mladá dámo, co to zpíváš?“

Žena řekla něžným hlasem: „Tato služebná zpívá novou populární baladu „Žal na Chunshanu.“

Shen Qingqiu řekl s obličejem plným černých čar: „To je zvláštní – zdá se, že jsem tě teď slyšel zpívat dvě jména? Mohla bys je zopakovat?“

Hráčka na pipu se usmála za rukávem a řekla: „Co je na tom divného? Je možné, že to pán nikdy neslyšel? Je samozřejmé, že hlavními postavami „Žalu na Chunshanu“ jsou ti dva – > Shen Qingqiu a Luo Binghe, ach.“

……

……

……

Kdy se z nich zatraceně stala populární balada?!

Zhuzhi-Lang odmítal veškerou obsluhu, tiše seděl stranou a předstíral, že je prázdný vzduch. Jaká škoda, že se odhalil, když se mu slabě třásla ramena. Shen Qingqiu řekl: „Uh… mohl bych se zeptat, tenhle… žal jakékoli hory, jaký příběh vypráví?“

Ženy vedle něj zacvrlikaly sborem: „Pane, vy to ani nevíte? Žal na Chunshanu vypráví o přetrvávajícím smutku z nevyslovené touhy mezi Shenem Qingqiu a jeho milovaným žákem Luo Binghem, zakázaném a tabuizovaném…“

Shen Qingqiu vytrval a poslouchal příběh ve zkamenělém stavu od hlavy až k ocasu.

Abychom objasnili zápletku, stručně řečeno, jednalo se o nestydatý pár mistr-učedník, který trávil celý den na nějaké bezejmenné hoře, ignorující své povinnosti kvůli pa pa pa, sestupoval z hory bojovat s příšerami a pa pa pa, používal pa pa pa k urovnání nedorozumění a ještě si potřeboval rozdat kolo pa pa pa před smrtí, pokračování pa pa pa po smrti, pokračování v pa pa pa jako předtím po vzkříšení… nějaký takový příběh.

Hráčka na pipu si slabě povzdechla a špičkou prstu zahrála na strunu. „Nikdy v životě nepochopit náklonnost v srdci druhého a po smrti ležet s tělem, tato síla hluboké lásky je v tomto věku vskutku bezkonkurenční.“

Všechny ženy po ní opakovaly s neustálými vzdechy a vzlyky, nemluvě o tom, že už začaly ronit slzy dojetí.

Shen Qingqiu zabořil hlavu hluboko do dlaní.

Jaká hovadina, to je nějaký zkurvený porno?

Poznámka překladatele:
*Co se týče názvu kapitoly – (春) jaro je čas na romantiku. Například 春宵 “chūnxiāo“ znamená „jarní noc“, ale také se používá k označení noci s papapa. Chunshan se píše znaky jako „jarní hora“ (春山). Jenomže s aj překlady, se kterými jsem pracovala, jednou byl překlad jako „Regret of Chunshan“, podruhé jako „Resentment of Chunshan“, tak si vyberte, že…. Po dlouhém zvažování, jaký název tomu dát, jsem se rozhodla pro Žal na Chunshanu (bráno jako Žal na Jarní hoře). Vzhledem k tomu, že to vypráví o „přetrvávajícím smutku z nevyslovené touhy mezi Shenem Qingqiu a jeho milovaným žákem Luo Binghem“, doslovný název toho porno díla by měl být „Nenávidět/litovat Chunshan“, protože první znak v názvu příběhu je 恨 (nenávidět, litovat). Více bude za 40 kapitol, nechte se překvapit. 😀

*Papapa – onomatopoie „maso na mase“, sexování.

*Titul ‚jun‘ 君 (jūn) znamená panovník; pán; gentleman; vladař.

*Tianlang-jun 天琅君 je titul daný pánům nebo králům Říše démonů s prastarou/nebeskou démonskou krví. Tian – nebeský. lang – onomatopeia nefritu, což znamená nějaký drahocenný. jun – pán.

*„Junshang“ – 君上 – stejné jako výše uvedený jun a shang znamená „vysoký“ nebo „vznešený“. Takže je to něco jako „vznešený pán“.