Pro svobodné lidi 2 光棍二更
Zhuzhi-Lang řekl: „Mistře Shene, prosím, omluvte mě.“
Ne! Tisíckrát ne! Dostal jsem se do týhle ubohý šlamastyky, když jsi mi chtěl poděkovat, teď, když se omlouváš, můžu vůbec doufat, že budu žít!?
Shen Qingqiu kráčel naprosto bez obtíží, ale najednou se celé jeho tělo naklonilo a rázem se přidržoval kamenné zdi jako opory.
Jakoby se mu něco snažilo uniknout z žaludku a snažilo se to dostat ke všem žilám procházejícím jeho tělem. Když ucítil tenhle známý příšerný pocit, málem na místě vyplivl „do pí*i“.
Luo Binghe v rakvi stále spal, takže krev způsobující zkázu v jeho těle mohla patřit jen někomu jinému. Tianlang-jun řekl: „Mistře Shene, tohle by nemělo být poprvé, co jsi vypil krev Nebeského démona, jak to, že sis na to ještě nezvykl?“
Shen Qingqiu potlačil nutkání zvracet. „…kdy jste mě donutil to vypít?“
Tianlang-jun řekl neurčitě posměšným tónem: „Mistře Shene, nezapomeň, tvoje nesmrtelné tělo bylo v našich rukou víc než krátkou dobu. Opravdu je příliš mnoho věcí, které jsme mohli udělat.“
Není divu, že pro ně bylo tak snadné určit, kam mířil. Shen se odmlčel a pokračoval v chůzi vpřed. Čím více šel, tím ostřejší bolest v jeho žaludku byla, ale místo toho, aby zpomalil, šel rychleji. Částečně to bylo proto, že měl zvýšenou toleranci bolesti, ale co bylo důležitější, věděl, že teď se absolutně nemůže zhroutit.
Zatímco ti dva byli zmrzlí, pořád existovala možnost úniku. Pokud se tu budeš poflakovat, dokud nerozmrznou, nemysli na to, že je znovu zastavíš!
Čím rychleji šel, tím zuřivěji Zhuzhi-Lang pobízel krev k akci. Přestože Shen znal jasně rizika, nemohl odolat, aby se neotočil a střelil po Zhuzhi-Langovi divoký pohled. Takhle oplácíš laskavost tím, že přinutíš krevní parazity klást vajíčka, uhnízdit se a mít v žaludku rodinné setkání?
Tianlang-jun si povzdechl: „I v tomhle stavu dokážeš ujít tolik kroků, pán vrcholu Shen je svéhlavý a rozhodný, skutečně mimořádný člověk. Měl bych říct, že jsi dokonce ochoten zahodit svůj vlastní život pro mého syna?“
Najednou Zhuzhi-Lang řekl: „Můj pane, já… váš podřízený to nevydrží.“
Než jeho slova padla, Shen Qingqiu cítil, jak bolest náhle zmizela a celé jeho tělo se uvolnilo. Vzápětí se dal do zběsilého úprku. Když Tianlang-jun viděl, že je najednou schopen utéct, překvapeně řekl: „Copak ho tvá krev nemůže zadržet?“
Tianlang-jun byl také ztracený případ. „Předtím jsem ho dokázal zadržet. Ale tentokrát nemůžu, nevím důvod!“
Shen nedokázal jasně slyšet přes hučení v uších a zrak měl rozmazaný, ale věděl, že musí Bingheho odtáhnout k trhlině a prohodit ho. Opřel se o zeď a pokračoval v poklusu vpřed. Zakopl o něco pod nohama, až se celý rozhoupal. Po tak dlouhé době se už blížil k limitům svého těla, setrvával na pokraji zhroucení, kolena se mu měnila v rosol. Nespadl však na kolena, ale byl pevně podepřen rukou, napůl nesený a napůl zvednutý.
Hlava se mu točila a okolí rozmazané, pohled upřený vzhůru.
V temné tmě kamenné chodby nebylo vidět do tváře, ale pár očí planoucích zuřivostí a zářící šarlatový znak démona jasně prosvítal šerem.
Tianlang-jun a Zhuzhi-Lang už byli zamrzlí od kotníku ke krku, pózovali uprostřed dvou ledových soch obtočených černou energií. Poté, co Binghe vkráčel do haly, vlákna ledově studené bílé energie se plazila po jeho černých botách, ale byla nemilosrdně rozšlapána na kusy. Spěchal k oběma ledový skulpturám a udeřil do každé. Na povrchu pevného ledu se utvořily trhliny.
Shen Qingqiu, napůl opřený o kamennou zeď, řekl: „Není to k ničemu, není to snadný úkol rozbít křišťálový led, když už je vytvořený. Také tím způsobem nebudeš moct ublížit lidem uvnitř. Měli bychom využít téhle příležitosti a uniknout z mauzolea, dokud jsou zapečetěni.“
Luo Binghe se náhle otočil a znovu k němu šel.
Když Shen znovu uviděl Luo Bingheho, byl znepokojený i šťastný. Plánoval, že se pro něj vrátí ke kamenné rakvi, ale nikdy si nemyslel, že už bude vzhůru. Právě se chystal vyhrknout „Jak se cítíš“, když zjistil, že Binghe se zdál být v pěkném záchvatu vzteku.
Binghe řekl přísným hlasem: „Neříkal jsem ti, že se jim máš vyhnout?“
Tu větu vyslovil téměř v křiku. Shen už měl závratě a když na něj křičel, až ho bolely ušní bubínky, bylo to jako vědro studené vody do obličeje. Poté, co tam chvíli tupě stál, náhle cítil, jak mu v srdci vybuchl tajemný oblak ohně.
Řekl klidně: „Jsi v pořádku?“
Tón Bingheho byl stále poněkud nemilosrdný. „V pořádku? Co v pořádku?“
Jak ho viděl plného vitality, byl s největší pravděpodobností v pořádku. V tom případě se mu konečně podařilo oplatit malou laskavost Luo Bingheho. Shen přikývl. „Pak je to dobré.“
Otočil se, zvolil náhodný směr a odešel.
Vlastně ani on nevěděl, kam jde. K opuštění Svatého mauzolea byly nepostradatelní meč Xin Mo a Luo Binghe, bez kterých byste se leda mohli jen náhodně potulovat uvnitř. Riskoval však svůj život, aby ho zatáhl tak daleko, a nakonec ho ještě zpražil. Bylo by zbytečné tam zůstávat a trucovat.
Neušel ani pár kroků, když se náhle rozsvítily svíčky, které spotřebovávaly energii. Slabé světlo svíček osvětlovalo jeho profil obličeje. Luo Binghe náhle natáhl ruku, aby ho zastavil. „Pláčeš?“
Shen Qingqiu tupě zíral.
On pláče?
On pláče?
Jak je to možné!!!
Shen Qingqiu zvedl levou ruku, aby si zkontroloval obličej. Dříve byla tahle ruka zaměstnána tím, že pevně držela Luo Bingheho, a teprve teď se naskytla příležitost ji použít na něco jiného. Když ucítil svoji tvář, musel opravdu nevědomky začít plakat a na tvářích mu zůstaly slzy.
Shen si náhle uvědomil, že to byly slzy bolesti, které prolil, když si vytahoval QingSi z nohy.
Jak nevzhledné.
Hněv, který byl právě v Bingheho hlase, zmizel beze stopy. Řekl napjatě: „Takže když jsem předtím slyšel shizuna plakat, nezdálo se mi to?“
Shen Qingqiu se z ponížení rozzuřil. „Pláč, jaký pláč, já nevím!“
Hned poté, co domluvil, slzy setřel a vykročil. Binghe ho spěšně popadl zezadu. Sakra, jen náhodou chytil pravou paži, kde QingSi zakořenila. Shen se dokázal ubránit výkřiku, ale přesto ze sebe vydal potlačené zasténání. Luo Binghe se okamžitě pustil, jen ho vedl za levou ruku a prohlížel si ho pod světlem svíčky.
Čím víc se díval, tím víc měl ustaraný výraz. Právě teď nebylo na těle Shena Qingqiu žádné místo, na které by se dalo normálně dívat. Nebyl nic jiného než hromada ran a krve, vážně příliš strašná podívaná, než aby se to dalo vydržet. Luo Binghe si vzpomněl, že než ztratil vědomí, byl určitě Shen v perfektním stavu. Hlas se mu třásl. „Tohle… bylo všechno pro… mě?“
Shen Qingqiu se chystal začít plivat krev. Když ne pro něj, tak pro koho asi?
Nedokázal něco takového říct a nikdy se mu nelíbilo projevovat náklonnost a ukazovat jizvy, takže dokázal vyplivnout jen čtyři slova: „Tvoje ruka, pusť mě.“
Binghe během mrknutí oka změnil obličej a změkl. „Nepustím. shizune, nezlob se, mýlil jsem se.“
Kolikrát to řekl!
Shen na něj mávl rukou. Pospěš si a jdi, slepé mrtvoly nás už obkličují, co tu děláme, že blokujeme cestu. Když byl Luo Binghe odmítnut, znovu se ho chytil jako lepkavý bonbón, který se nedal odlepit. „Shizune, proč mě neuhodíš. Můžeš mě zmlátit, aby sis vybil vztek, co na to říkáš?“
Pojďte mi někdo pomoct, je tady M, dejte ho prosím pod zámek –
Doslova letěli a Binghe byl celou cestu kolem něj omotaný. Shen Qingqiu byl už obeznámený postoji Luo Bingheho, věděl, že je otevřený přemlouvání, ale ne nátlaku. Poté, co ho po nějaké době udolal, Shen Qingqiu bezmocně řekl: „…Vždycky jsi byl takový, plakal jsi a přiznával své chyby, ale zemřeš ještě než změníš své způsoby. K čemu to je?“
V tu chvíli Binghe téměř vzlykal. „Změnit své způsoby nebude stačit. Shizune, neopouštěj mě.“
Shen Qingqiu, když ho viděl v tomhle ubohém stavu, nebýt toho, že si pořád dělal starosti s boulemi, které předtím utržil, mu Shen Qingqiu opravdu chtěl dát pár pohlavků. Bylo něco v nepořádku s jeho vyučovacími metodami? Jaktože vychoval uplakánka? Luo Binghe, vtělený král démonů, rád visí na šatech svého shizuna a naříká, když není nikdo kolem – kdyby o tom měl vyprávět, kdo by tomu sakra věřil!?
Ani Ning Yingying nebyla tak moc ubrečená!
Shen to téměř neunesl. „Kdo tě opouští? Hm?“
Luo Binghe řekl: „Poté, co jsem ztratil vědomí, mi zbyl ještě zbytek podvědomé síly a tak jsem bojoval ze všech sil, abych se probudil. Ale právě když se mi podařilo probudit, zjistil jsem, že ležím v rakvi a shizun utekl kdoví kam. Na chvíli jsem se ztratil v hněvu a myslel jsem si, že mě opustil; shizune, myslel jsem, že bys rád šel s nimi a na mě ses raději vykašlal…“
Když se probudíte a zjistíte, že jste byli „ponecháni“ v rakvi, nebyl to opravdu moc dobrý pocit. Shen Qingqiu si povzdechl a zvažoval své špatné svědomí.
Binghe pokračoval: „Právě teď jsem to neudělal schválně. Nevím proč, očividně jsem tomu ve skutečnosti nevěřil, nechtěl jsem něco takového říkat, ale před shizunem jsem se nikdy nedokázal ovládat. Vím, že se zahanbuju a ztrácím tvář, ale s vědomím, že mě shizun nikdy neodhodil, ale naopak mě celou dobu chránil, jsem o tom nikdy nesnil. Jsem tak šťastný…“
Kdo je to, kdo je zahanbený a ztrácí tvář?
Dva dospělí muži, smotáni do klubíčka, utírají si nudli a suší slzy, oba se stydí, oba ztrácejí tvář, víte!?
Pravděpodobně proto, že byl příliš šťastný a nemohl se ze sebe dostat žádná květnatá slova, mohl Luo Binghe neustále opakovat jen „šťastný“, „rád“, tahle dvě jednoduchá slova. Tvář Shena Qingqiu párkrát zaškubala. Mnul si spánky a zhluboka si povzdechl.
To je jedno. Nebylo by to poprvé. Démon snů dokonce řekl, že tohle dítě se chovalo přesně takovým nechutným způsobem, chovalo se před ním jako chladný temný pán démonů, pak si vytáhl kapesníky a plakal za jeho zády a ještě se s ním dokonce hádal.
I on sám byl také dost nerozumný, právě předtím se nevysvětlitelně rozzlobil kvůli tomuhle malému nedorozumění. Mezi ním a tímhle šíleným případem nešťastného dítěte není moc rozdíl, jak nehodné dospělého člověka.
Zpomalil a řekl: „Takže jsi teď opravdu v pořádku?“
Luo Binghe okamžitě přikývl. „Jsem v pořádku.“
Předtím jsi tak hrozně hořel, ale teď jsi úplně v pořádku? Shen Qingqiu byl docela skeptický a přitiskl ruku na jeho čelo, ukázalo se, že bylo opravdu chladné a hladké. Shen chtěl odtáhnout ruku, ale Binghe mu zakryl ruku svou vlastní a odmítl ho nechat odtáhnout. Oči se mu leskly pod přiloženými dlaněmi.
Tenhle výraz byl až moc známý. Přesně tenhle pohled viděl na té dokonalé malé ovečce, která ho sledovala a spásala každý den trávu na vrcholu Qing Jing, mladý paprsek slunečního světla, Luo Binghe.
Tvář Shena pod jeho pohledem zrudla, ale neunesl, že by svou ruku odtrhl násilím. Udělat něco takového, když byl ten druhý tak šťastný a zbarvený vzrušením, by mu skutečně dalo ránu do obličeje.
Řekl: „Jsi opravdu úplně v pořádku? Žádné závratě? Tvoje duchovní energie a démonická energie správně cirkulují?“
Luo Binghe řekl: „Správně fungují. Velmi fungují. Ještě funkčnější než dříve?“
Zatímco mluvili, dostali se již do místnosti na východní straně mauzolea. Binghe vytáhl meč a sekl přes stěnu, čímž otevřel černočernou trhlinu v prostoru. Jeho zlomená ruka se zázračně zahojila, noha už nekulhala, tvář od krve čistá a hladká, vždy neposlušný meč Xin Mo byl zkrocen do poslušné podřízenosti. Svatozář hlavního hrdiny byla pořád svatozář tohohle hlavního hrdiny, mužský hrdina byl stále tím protagonistou. Shen Qingqiu už nechtěl říct ani slovo a ujal se vedení skrz trhlinu gestem typu „pojďme, pojďme“.
Mimo mauzoleum byla krajina zalita světlem. Luo Binghe bez vyzvání natáhl ruku, aby Shena podepřel.
Ve skutečnosti to bylo opravdu dlouho, co měli tenhle druh normální interakce.
Po tomhle povzdechu lítosti v hloubi srdce Shen neodolal a střelil pohledem po Binghem. Vypadal velmi spokojený sám se sebou, vypadal, že se má opravdu „velmi dobře“. Je vtipné, že obětoval svůj starý život, aby ho přede vším ochránil, ale nakonec vypadal Binghe jako nedotčený. Ukázalo se, že celý čas, který strávil spánkem, byl dobíjen svou cheatovací svatozáří [Ruka mává pá pá].
Luo Binghe najednou řekl: „Ale kromě toho, že jsem slyšel shizuna plakat…“
Shen Qingqiu se slabě usmál. „En? Kdo plakal?“
Luo Binghe okamžitě změnil píseň. „Kromě toho, že jsem někoho slyšel plakat, měl jsem také zvláštní pocit.“
Když to Shen Qingqiu slyšel, začal být znovu trochu znepokojen. Ukázalo se, že měl skutečně nějaké přetrvávající následky? Řekl tiše: „Jaký pocit?“
Luo Binghe zavrtěl hlavou. „…to nemůžu říct.“
„Bolí to?“
„Nebolí to, je to velmi…“
Nedomluvil, ve tváři se mu objevil zmatený výraz a podíval se na sebe.
Shen Qingqiu: „…“
Nebeský pilíři ahoj, Nebeský pilíři sbohem!
Tohle téma už nemohlo pokračovat dál a oni toho nechali. TianLang-junův hlas se nesl jako zesnulá duše, která se odmítá rozejít. „Mistře Shene, proč tak dychtíš po odchodu? Vy dva jste málem převrátili svatou půdu této rasy, není možné, abyste odešli a zanechali za sebou takovou spoušť?“
S každým slovem se jeho hlas přibližoval. Zanedlouho se za obzorem objevila jeho postava. Shen Qingqiu obrátil oči v sloup. Ale bylo štěstím, že sto tisíc let staré ledové kouzlo klanu Mo Bei dokázalo ty dva zdržet, dokud neopustili Svaté mauzoleum.
Předtím nebyl Luo Binghe moc potěšený, když je nedokázal roztříštit na kusy, ale teď, když se sami nabídli na stříbrném podnose, byl docela spokojený. Zapraskaly mu klouby, upřel pohled na Zhuzhi-Langa a zavrčel: „Ty se opovažuješ nakrmit mého shizuna svojí krví.“
Zhuzhi-Lang pohlédl na Shena s rozpačitým výrazem ve tváři. Tianlang-jun se na něj podíval a řekl: „Hej, s takovým výrazem ve tváři opravdu nemůžeš říkat taková slova. Nekrmil jsi také svou krví mistra Shena? Kdo je jinak pánem další skupiny krevních parazitů v těle mistra Shena?“
Když to Binghe slyšel, ztuhl a zatnul pěsti. Shen Qingqiu právě zvedl ruku držící meč Xiu Ya, když Luo Binghe tiše řekl: „Shizune, nemusíš bojovat, vystačím si sám.“
A bitva začíná!
Tři sloupy černé energie se vznesly k obloze jako bouřící vítr. Když Shen Qingqiu sledoval bitvu jako divák, stále více si uvědomoval rozdíl mezi démony a lidmi.
Rozdíl v destruktivní schopnosti je opravdu obrovský!
Binghe si nejenom doplnil své cheatovací „halo“, ale také se jim vyrovnal. Před pár hodinami byl brutálně zmlácený, neschopný vrátit úder, ale teď se zdálo, že svatozář hlavního hrdiny je stále bezpečně připevněna k hlavě!
Zatímco se díval, šarlatově červený kostěný orel začal kroužit po bitevním poli, spouštěl křídla a hledal příležitost vrhnout se do bitvy. Zdálo se, že Binghe, který bojoval jeden na dva, si nevšiml tohohle nově příchozího, který zjevně skrýval zlomyslné úmysly, ale Shen Qingqiu viděl všechno jasně. Právě když se ho chystal varovat, kostěný orel se náhle snesl dolů a vrhl se na vrchol Bingheho hlavy.
Nenápadný útok?
Shen držel Xiu Ya v ruce, šilhal, aby zamířil, a zuřivě ho hodil na svůj cíl. Sněhobílá čepel vystřelila jako šíp a bleskurychle se zabodla do kostěného orla.
Kdo by si pomyslel, že než si mohl úlevně oddechnout, tělo kostěného orla nespadne, ale místo toho se rozpadne na tisíc perel a deset tisíc kapek a poletí směrem k Shenovi Qingqiu.
Na druhé straně se Tianlang-jun náhle stáhl a se smíchem vyskočil z bitvy. Luo Binghemu vyvstal na tváři výraz zděšení, když viděl krvavé perly letící vzduchem.
Shen si náhle uvědomil, že Tianlang-jun použil svou vlastní krev k vytvoření tohohle orla. Úmyslně ho poslal, aby předstíral útok na Luo Bingheho, ale skutečným záměrem bylo přimět Shena Qingqiu, aby zahrál svou roli a sestřelil ho!
Právě když to zjistil, dostal do tváře spršku krvavého deště. Tianlang-jun se slabě usmál a zvedl ruku, aby ve vzduchu udělal gesto. Shen Qingqiu cítil, jak se mu zpomalilo srdce, jako by ho skutečně chytil do dlaně obří ruky a zlomyslně ho stiskl.
Kolem bylo příliš mnoho krve, i když pevně sevřel rty, na jazyku se mu přesto objevila slabá pachuť rzi.
Kdo jiný než on by vypil krev tří různých Nebeských démonů jako Red Bull?
Oči Bingheho už byly červené napětím, ale krev TianLang-juna už byla v těle Shena Qingqiu. Neodvážil se udělat unáhlený pohyb, protože se bál, že by aktivoval krevní parazity. Dokázal jen zatnout zuby a zakřičet: „Stůj!“
Zhuzhi-Lang, když viděl, jak Shenova tvář postupně zezelenala a poté zbělala, nemohl si pomoct a začal: „Můj pane, prosím, odpusťte tomuto podřízenému…“
Tianlang-jun pokrčil rameny. „Pak uvidíme, co náš mladý přítel udělá dál.“
Šla bych spát