SVSSS – kapitola 68

V paláci Zhao Hua 昭华寺中

Sklonil hlavu jakoby rozjímal, ale Liu Qingge si myslel, že se po tom napomínání stydí. Jeho výraz se uvolnil a jeho tón byl méně přísný. „Všichni naši přátelé nechápou, proč jsi na něj tak neústupně hodný.“

Liu Qingge se mírně naklonil dopředu a jasné světlo svíček mu naneslo vrstvu tepla na sněhově bledou tvář. Pevně se zeptal: „Nebo jsou ty fámy všechny pravdivé?“

Opravdu byl příliš naivní a nevinný, než aby uvěřil, že by Liu-juju ohrnoval nos nad těmi drby. Shen Qingqiu sevřel vějíř pevněji. „Takže i Liu-shidi těm nesmyslným fámám uvěřil.“

Liu Qingge se znovu posadil rovně. „Nevěřím jim. Ale ty jsi z celého srdce chránil toho nevděčného ubožáka.“

Shen Qingqiu bezmocně řekl: „Nechránil jsem ho. Jen mu nechci znova špatně porozumět.“

Liu Qingge chladně řekl: „Nerozumím vztahu mezi vámi dvěma. Je snazší přemístit hory a řeky, než změnit svůj základní charakter. Luo Binghe rozhodně není benevolentní typ, dávej si dobrý pozor.“

Skončil, vstal a odešel. Shen Qingqiu přirozeně také věděl, že Luo Binghe není absolutně benevolentní typ. Ale až doteď pořád nemohl určit, zda je nebo není ten zlý typ – jaká pruda. Liu Qingge byl téměř za dveřmi, když prošel kolem malého stolku a zdálo se, že viděl něco neuvěřitelného, noha mu zůstala na půl kroku ve vzduchu.

Shen zvedl hlavu a viděl, že Liu Qingge ještě neopustil místnost. Viděl, že něco není v pořádku. „Co?“

Liu Qingge strnule otočil hlavu a prohlížel si ho od hlavy k patě složitým pohledem někoho, kdo se zabýval něčím, co nikdy předtím neviděli. Po chvíli zavrtěl hlavou a konečně otevřel dveře k odchodu. V těch krátkých krocích jako by zakopl o práh dveří.

Co to bylo?!

Shen Qingqiu tu noc tvrdě spal.

Druhý den časně ráno, když byl ještě napůl ve snu, cítil v místnosti někoho jiného.

Ten člověk byl tichý a tiše našlapoval a pohyboval se po každém rohu místnosti. Shen zvedl víčko, aby se podíval, a při pohledu ztuhl.

Jediný, kdo by měl zájem vklouznout do jeho pokoje hned ráno, byl samozřejmě Luo Binghe.

Ale tohle byl úplně jiný Luo Binghe.

Převlékl se do bílých šatů, černé vlasy také spořádaně svázané světlou stuhou. S uvolněným a spokojeným výrazem běhal po místnosti.

Jeho oděv a vzhled byly zcela totožné s Luo Binghem z doby před Konferencí aliance nesmrtelných. Model čistého a zaneprázdněného žáka z velké sekty (přeškrtněte), obraz pilné a kompetentní mladé okouzlující dívky (přeškrtněte), je opravdu… opravdu je…

Luo Binghe otočil hlavu. Když viděl, jak se opírá o jednu paži, natáhl ruku a řekl, celý usměvavý: „Shizun je vzhůru? Ranní jídlo je na stole.“

Shen si podepřel čelo jednou rukou, ale jeho tělo reagovalo samo, přijalo Bingheho ruku a vstalo z postele.

Zvláštní bylo, že tenhle druh ranního rituálu byl přesně stejným typem obsluhování, jakému se mu dostávalo každé ráno na vrcholu Qing Jing.Vstávání, oblékání, mytí, sezení, snídaně – všechny úkony probíhaly automaticky pod pečlivým servisem Luo Bingheho.

Pokud by se prostředí vyměnilo za bambusový dům na vrcholu Qing Jing, pak by skutečně vznikla děsivá iluze oněch minulých časů!

Luo Binghe řekl: „Snídaně v tomhle hostinci je opravdu nechutná. Ukřivdil jsem shizunovi.“

Pokud se to srovnávalo s domácími pracemi Luo Bingheho, bylo tohle hodnocení velmi zdvořilé. Shen Qingqiu si zhluboka povzdechl a zeptal se: „Kde máš shishua?“

Luo Binghe řekl s úsměvem: „Nevím.“

Kdykoli jeden druhému zmínil jednoho z těchto dvou, vždy to bylo tohle jednoduché a hrubé slovo. Shen usoudil, že tímhle způsobem nic nezjistí; ptát se ho bylo plýtvání slovy. Jako živý blesk šel ustlat Binghe postel.

Tenhle vtělený ďábel mu ustlal postel! Tahle scéna byla tak uspokojující, ale Shen Qingqiu se neodvážil podívat. Náhle se hlas Bingheho znovu zvýšil. „Ale protože je shizun ochoten mi dovolit nazývat Liu Qinggeho shishu, znamená to, že mě stále uznáváš jako žáka vrcholu Qing Jing.“

Nežertuješ?

Kolikrát jsi mě honil a křičel shizune tohle, shizune tamto?

Shen Qingqiu řekl: „Kdy ti tvůj učitel řekl, že nejsi můj žák?“

Luo Binghe řekl tichým hlasem: „Vždycky jsem si myslel, že mě shizun dlouho mlčky vyháněl od svých dveří. Vždycky jsem tě pronásledoval a křičel „shizune“, ale ve skutečnosti jsem se velmi bál, že to bylo jen moje jednostranné zbožné přání.“

…Nemohl to vydržet.

Shen Qingqiu se plácl do obličeje. Máš snad nějakou hrdost, ne? Bing-ge!

Ty jsi ten, kdo se postavil před harém a řekl: „Mám tolik žen a bude jich ještě víc a víc – smiřte se s tím, nebo se ztraťte.“ Tenhle typ tyranského a bezcitného prohlášení byl od jedinečného hřebce, protagonisty.

Ten mladý muž s čistým srdcem, který přináší čaj, donáší vodu, pere prádlo a stele postele, zatímco stydlivě mluví, jen když je otočený zády – kdo to je?

Ach?

Kdo vlastní tvoje tělo?

Shen Qingqiu měl konečně další příležitost poučit svého žáka. Vypil doušek čaje a řekl: „Je moc dobře, že takhle uvažuješ. Protože víš, že jsi stále učedníkem vrcholu Qing Jing, pak od nynějška nemůžeš být ke svému shishu a shibo tak hrubý. Zvláště když se dnes vrátíme na horu Cang Qiong, musíš se poslušně omluvit za to, jak jsi naposledy obklíčil horu a rozmlátil jejich síně.“

Omluva by samozřejmě nebyla jen ústní omluvou. Budeš muset kompenzovat původní náklady na výstavbu každé budovy, kterou jste tam rozbili. To bylo minimální množství dobré vůle, které sis mohl dovolit.

Zatímco Luo Binghe efektivně skládal nádobí na snídani, bezstarostně řekl: „Nemusíme se dnes vracet na horu Cang Qiong.“

Shen Qingqiu: „En. En? O čem to mluvíš?“

Luo Binghe řekl: „Říkám, že pokud shizun opravdu chce vidět všechny… mého shishu a shibo, nemusíme se vracet na horu Cang Qiong. Můžeme pokračovat přímo k chrámu Zhao Hua.“

Jakmile tahle tři slova „Chrám Zhao Hua“ opustila jeho ústa, Systém vyslal upozornění:

【Mise „Chrám Zhao Hua“ vám byla oficiálně přidělena! Zadavatel: Luo Binghe. Vyberte, zda chcete přijmout nebo ne!】

【Přijmu s radostí】 【Přijmu neochotně】 【Odmítnu】

Tuhle misi inicioval sám Luo Binghe. Shen Qingqiu přimhouřil oči. „Jak jsi to věděl?“

Luo Binghe řekl: „Nedozví se shizun, když nepůjde? Pojďme, zatímco Liu… Liu-shishu je ještě pryč.“

Jak jeho slova padla, Liu Qingge se vrátil a s prásknutím vykopl dveře. Přestože dveře byly vykopnuté, Shen cítil, že tohle je styl a způsob vstupu, jaký by měl mít normální Liu Qingge, takže se jeho výraz nezměnil. Liu Qingge neušetřil Luo Bingheho ani pohledem, když řekl Shenovi: „Změna plánů. Dnes se nevracíme na horu Cang Qiong; jdeme do chrámu Zhao Hua.“

Shen Qingqiu vstal. „Stalo se něco?“

Liu Qingge řekl vážně: „Něco se stalo. Zpráva přišla včera o půlnoci. Dnes bude mnoho sekt diskutovat v chrámu Zhao Hua na pozvání kultivující hlavy. Součástí je horská sekta Cang Qiong. Klan kultivujících z tohoto města se právě vydal na cestu.“

*

Na cestě do chrámu Zhao Hua prošli městem Jinlan.

Za těch pár let prošlo tohle dříve vzkvétající obchodní město nějakou neznámou pohromou, která na něm teď zanechala stopy. Kdyby naléhavě nespěchali, Shen by určitě proletěl tou silnou vrstvou mraků, aby se šel podívat.

Nedlouho poté, co minuli město Jinlan, dosáhli chrámu Zhao Hua.

Vzácný chrám byl důstojný a majestátní, uhnízděný u pasu starobylé zelené hory. Obvykle to byl tichý a odlehlý chrám, ale teď to byl vroucí kotel hlasů, siluety poskakující sem a tam, neutuchající přehlídka jednotek na létajících mečích plujících do nitra hory a z ní.

Všichni tři se zastavili na úpatí do nekonečna táhnoucích se kamenných schodů do Síně velké síly. Liu Qingge řekl Shenu Qingqiu: „Pojď se mnou a jdi se podívat na Zhangmen shixionga.“

Shen Qingqiu se právě chystal přikývnout, když ho Luo Binghe následoval. Jeho postavení bylo sporné a jeho příchod by v tomhle kontextu způsobil delikátní situaci. Shen Qingqiu řekl: „Nejdřív se jdi schovat; nenech všechny hlavy sekt, aby na tebe namířily oštěpy.“

Luo Binghe řekl lhostejně: „Pokud chtějí ukazovat, ať si ukazují. Samozřejmě musím jít se shizunem.“

Tohle byl opravdu ztracený případ. Pokud by ho skutečně následoval a někdo by ho poznal, přidalo by to spoustu zbytečných těžkostí. Shen Qingqiu řekl: „Liu-shidi, pokračuj. Brzy přijdu.“

Liu Qingge na ně vrhl chladný pohled a vyletěl po schodech nahoru, aby se setkal se sektou Cang Qiong.

Dokud pečlivě krotil svou energii a upravoval svůj výraz, mohl se Luo Binghe tvářit jako neškodná postava a vklouznout do rušného davu. Opravdu vypadal jako hodný mladík z normální sekty – jen jeho obličej byl až příliš hezký a bylo těžké se vyhnout tomu, aby upoutal pozornost lidí. Pokud jde o Shena Qingqiu, kromě toho jednoho ne úplně skvělého okamžiku, kdy ukázal svou tvář ve městě Jinlan, byl pohřben v hlíně a neukázal svou se po mnoho let. Šance na poznání byla ještě nižší.

Diváci, namačkaní do vrstev, obklopili chrámovou síň a náměstí jako lidská zeď. V minulosti byli nejpočetnějšími, nejvyššími a nejmocnějšími rozhodně žáci paláce Huan Hua. Ale teď, když se palác Huan Hua stal démonickým kultem, byli samozřejmě vyloučeni. Nedostali ani pozvání a ani jeden z nich nebyl v dohledu.

Konferenci v centru Síně velké síly předsedalo několik opatů chrámu Zhao Hua. Stál mezi nimi dokonce i velký mistr Wu Chen. Teprve když se Shen Qingqiu podíval blíž, zjistil, že obě jeho dolní nohy jsou ze dřeva. S nimi mohl stát a chodit jako normálně.

Hora Cang Qiong s Yue Qingyuanem v čele, seděla na kraji sálu a měla vážný a uctivý pohled. Liu Qingge právě dorazil zezadu a sehnul se, aby zamumlal pár slov. Výraz Yue Qingyuana se pohnul. Mírně naklonil hlavu a rozhlédl se na všechny strany.

Vedle velkého mistra Wu Chena byl hostitel chrámu Zhao Hua, opat Wu Wang. Tento prošedivělý starý mnich držel dlaně u sebe a jeho hluboký a tichý hlas zněl velkou síní hlasitě a jasně.

„Tento starý mnich se zeptá přímo.“

„Všichni přítomní, kolik z vás mělo včera v noci stejný sen?“

Sen?

Netřeba dodávat, že tohle provedl Luo Binghe!

Ten tiše řekl Shenovi Qingqiu do ucha: „Shizune, nestresoval ses tím, že nemáš ‚důkazy‘? Takhle nebudeš muset podstupovat problémy?“

Není divu, že na Xiu Ya chvíli spal. Shen Qingqiu si myslel, že mu došly síly, ale ukázalo se, že v té době aktivoval své snové schopnosti.

Bingheho pohled překypoval slovy „Pochval mě!“ a „Poplácej mě po hlavě!“, ale hlava ho začala bolet. Jakou Říši snů pro ně Luo Binghe zkonstruoval, aby stav věcí udělal tak vážným, že se tolik lidí spěšně shromáždilo v chrámu Zhao Hua k vážné diskusi…

Nepotřeboval se ptát, než někdo jiný podrážděně řekl: „Řekl by laskavě někdo, jaký to byl sen?“

Ta osoba vypadala velmi povědomě. Po chvíli přemítání si Shen Qingqiu náhle uvědomil. Nebyl to ten… z města HuaYue, jaká sekta to byla? Ó, sekta BaQi, hlavní žák ze sekty Ba Qi!

Velký mistr Wu Chen zdvořile řekl: „Pokud se mohu zeptat tohoto mistra sekty, jaká je vaše kultivační úroveň?“

Osoba odpověděla: „Pozdní fáze formování jádra!“

Oba opatové si vyměnili pohled a mnoho lidí začalo lehce kašlat.

Záhadně se zdálo, že velký mistr Wu Chen dospěl k malému poznání. „To… to je docela zvláštní. V tomto chrámu všichni nad úroveň formace jádra měli stejný sen…“

Smyslem jeho slov bylo, že pokud byl skutečně v pozdní fázi základní formace, měl ten sen mít taky…

Lidé dole vyjadřovali své souhlasy jeden po druhém. „To je pravda, my všichni pod formací jádra jsme byli minulou noc naprosto v pořádku.“

Lhát o svém kultivačním stavu všem před očima a být odhalen na místě, ve skutečnosti znamenalo zvednout kámen a hodit si ho na vlastní nohu. Shen Qingqiu v duchu zapálil svíčku za tohoto drahého přítele, který strávil tak dlouho bez sebemenšího pokroku.

Ačkoli kultivace toho shixionga za ty roky příliš nevzrostla, jeho tvář trochu ztloustla. Vůbec se nestyděl a hlasitě řekl: „Ve všem existují výjimky! Co je důležitější – jaký typ snu to byl?“

Sekta BaQi, byla v duchu tohohle primitivního myšlení, neměla ani jediného kultivujícího, který by dosáhl formace jádra. Jinak by nepotřeboval pokřikovat sérii těchto otázek. Bylo jasné, že nedostal pozvánku do diskuze, ale přišel čistě proto, že byl zvědavý a vmísil se díky své známé tváři.

Wu Wang svraštil obočí. Velký mistr Wu Chen měl však dobrou povahu a trpělivě mu začal dávat nástiny: „Obsahem snu bylo, že Tianlang-jun, který byl potlačen pod horou Bailu, znovu získal fyzické tělo a začal zvedat bídné vichřice a krvavý déšť…”

Ačkoli fráze velkého mistra Wu Chena byla elegantní a plná skrytých významů, obsah byl poněkud zkrácený. Podle vkusu Luo Bingheho ty „bídné vichřice a krvavý déšť“ na jeho jazyku rozhodně nebyly nějakým mlácením a zabíjením, vynechal mnoho dalších těžkých hrátek…