Stará láska je navždy ztracená 昔情难追
Tělo Tianlang-juna už bylo extrémně zubožené. Zhuzhi-Lang byl přibit na kamennou zeď, zatímco velký mistr Wu Chen podpíral Wu Wanga, kterému krvácela hlava. Mobei-jun táhl Shanga Qinghuu a Yue Qingyuan stál vedle Shena Qingqiu.
Pouze Luo Binghe stál přímo naproti meči Xin Mo. Hlavu měl momentálně skloněnou a v klidu si upravoval rukávy.
Shen Qingqiu řekl pokorně: „Luo Binghe, pojď sem.“
Luo Binghe jednou zavrtěl hlavou. Jen jednou, ale bylo to velmi rozhodné.
Shen Qingqiu zklamaně řekl: „Zase jsi mě podvedl.“
Pohyby Luo Bingheho se zastavily a on se na oplátku zeptal: „Shizune, řekl jsem ti, že ti pomůžu vypořádat se s Tianlang-junem; můžu ho zabít hned teď, abych to dokázal, tak jak můžeš říct, že jsem tě podvedl?“
Tianlang-jun se zasmál. „Účelně využívat nepřítele pro svůj vlastní zisk – to je docela dobrý tah. Jen je škoda, že jsem nebyl moc užitečný, takže to všechno musí dělat sám.“
Když řekl „úmyslně využívat nepřítele pro svůj vlastní zisk“, neklid v srdci Shena Qingqiu ještě zesílil.
Dal Luo Binghe úmyslně meč Xin Mo Tianlang-junovi? Jakmile totiž Tianlang-jun dostal meč Xin Mo, jeho tělo vyplozené ze semene květu rosy hnilo ještě rychleji. I když mu Luo Binghe dal meč, nebyl by velkou hrozbou.
Možná byl příliš zmatený a všechno, na co myslel, mu nakonec proniklo do obličeje. Luo Binghe zraněně řekl: „Shizune, na co teď myslíš? Opravdu ukradl meč Xin Mo, ale ten mě dál uznával jako svého pána, to je vše. Řekl jsi, že odteď budeš raději věřit tomu nejlepšímu ze mě než tomu nejhoršímu. Proč mi nechceš znovu věřit?“
Shen Qingqiu pomalu řekl: „Už jsem ti mnohokrát věřil. Až do minulé chvíle jsem ti pořád věřil.“
Luo Binghe: „Je to tak?“
Nasadil pokroucený úsměv. „Ale já už shizunovi netroufám věřit.“
Ten úsměv byl velmi zvláštní. Shen Qingqiu si uvědomil, že s jeho stavem mysli není něco v pořádku, a uvolnil svůj výraz a tón hlasu. „Co je s tebou?“
Binghe se zatvářil trochu jemněji, ale v tu ránu se najednou přestal usmívat.
Vypadal zlomeně a zničeně. „Shizune, už jsem to řekl. Ano, nejšťastnější jsi, když jsi s nimi.“
Na začátku Shen Qingqiu stále nemohl přijít na to, koho tím „oni“ má na mysli. Luo Binghe beze spěchu přecházel sem a tam před kamennou zdí s mečem Xin Mo.
Posměšně se zasmál. „Pokaždé, když jsem prosil shizuna, aby šel se mnou, ani jednou jsi nesouhlasil. I když jsi souhlasil, bylo to jen proto, že jsem udělal vše, co jsem mohl, abych tě donutil. Byl jsi nucen a nikdy jsi nebyl ochotný ze své vlastní vůle jít. Ale když tě požádali, abys zůstal, nikdy jsi nezaváhal.“
Podíval se na Shena Qingqiu. „Shizune, ty se moc často nesměješ. Rád tě vidím smát se. Ale když si vzpomenu, jak se směješ, jen když jsi spolu s nimi, jsem…“
Zašeptal: „…velmi, velmi ublížený.“
Shen Qingqiu konečně pochopil. „Oni“ odkazovalo na horu Cang Qiong.
Předešlého dne v bambusovém domě, když Liu Qingge náhle otevřel okno, aby to venku prozkoumal, skutečně odhalil Luo Bingheho, který se celou dobu potuloval venku. Liu Qingge si všiml stopy úmyslu zabít, kterou Binghe vyzařoval, a také jeho zoufalého hněvu.
Neodešel. Místo toho slyšel všechno to veselé štěbetání a smích vycházející z bambusového domu, včetně souhlasného pokyvování Shena Qingqiu, a pamatoval si to.
Shen Qingqiu řekl: „Jsi rozzlobený kvůli tomuhle?“
„Rozzlobený?“ Luo Binghe zlomyslně vyplivl dvě slova: „Já nenávidím!“
„Nenávidím se!“
Prudce zrychlil chůzi, ruce sepjaté za zády.
„Nenávidím se za to, že jsem k ničemu. Nenávidím se za to, že nejsem schopen nikoho přimět, aby zůstal se mnou. Nikdy… nikdo nebyl ochoten si mě vybrat.“
Zbytek lidí v jeskyni nemohl jednat unáhleně. Právě teď byl Luo Binghe zásobárnou energie pro meč Xin Mo a nikdo nechtěl, aby náhle explodoval. Ale Yue Qingyuan řekl: „Tím, že se takhle chováš, nenutíš ho, aby si vybral jednu stranu?“
Luo Binghe přestal chodit a zavrtěl hlavou. „Vybrat si stranu? Ne. To není ono.“
„Vím, že pokud si bude muset vybrat, mě si shizun rozhodně nevybere. Takže je to v pořádku, dokud nemá na výběr.“
Na smrtelně bledou tvář Luo Bingheho se vlila vrstva červené barvy a zaplnila ho zvláštním vzrušením. „Takže tentokrát jsem se poučil. Kdyby hora Cang Qiong neexistovala, nebylo by všechno v pořádku? Takhle bude mít shizun jen mě.“
Velký mistr Wu Chen nemohl déle poslouchat. Ruce stiskl k sobě, když donekonečna prozpěvoval jméno Buddhy. „Dobrodinče Luo, vy jste se zbláznil.“
Luo Binghe se stále hlasitě smál. Velký mistr Wu Chen pokračoval: „Pokud neexistuje žádná možnost volby, pak samozřejmě není žádná možnost tě opustit. Ale jak můžeš odmítnout všechno, co pro tebe mistr Shen udělal?“
Luo Binghe něžně řekl: „Shizune, pokud zmizí vrchol Qing Jing, můžu pro tebe vytvořit nový. Je v pořádku, pokud mě budeš nenávidět nebo mnou pohrdat. Nebudu vznášet další nesmyslné požadavky. Pokud budeš nešťastný, můžeš mě zbít nebo zabít. V každém případě neumřu. Dokud… dokud mě neopustíš, tak budu spokojený.“
Řekl upřímně: „Opravdu. Tohle je jediné přání, které mi zbylo.“
Při pohledu na Luo Bingheho mlhavé vědomí a vzhled odchylující se čchi, Shen měl v ústech hořkost a nemohl nic říct.
Luo Binghe měl oči rozostřené a krvavě červený kruh kolem jeho zorniček se občas zvětšoval a zmenšoval. Jeho úsměv byl pokřivený a skutečně vypadal jako někdo, kdo se úplně zbláznil a ztratil rozum. Shen Qingqiu nevěděl, jestli Luo Binghe ovládal meč, nebo jestli meč ovládal jeho.
Zhuzhi-Lang řekl: „Kromě hory Cang Qiong existují tisíce věcí, o které se mistr Shen v tomto světě stará. Budeš šťastný až tehdy, když je všechny zničíš?“
Luo Binghe se usmál. „Hm? Proč by to tak nemohlo být?!“
Naklonil hlavu na stranu, než se náhle otočil a nemilosrdně řekl: „Umlč ho!“
Když to Mobei-jun slyšel, trochu se zamyslel, než praštil Zhuzhi-Langa do obličeje.
Tianlang-jun se podíval na Luo Bingheho a v očích mu probleskla lítost. Povzdechl si. „… meč Xin Mo už rozleptal tvoji mysl. Zbláznil ses.“
Bylo to jedinkrát, co se s Luo Binghem setkali, kdy měl výraz, který se trochu podobal výrazu otce. Ale Luo Binghe si to vůbec neuvědomoval a slabě se usmál a přikývl. „To je správně. Zbláznil jsem se.“
Když ho Shen Qingqiu slyšel naplno přiznat, že se zbláznil, srdce mu bušilo dusivou bolestí.
Tiše řekl: „Binghe, nejdřív nechej ten meč. Běž od něho trochu dál.“
Když Luo Bingheho přemlouval jemnými slovy, tajně položil ruku na jílec meče Xiu Ya pod zákrytem jeho širokého rukávu. Luo Binghe se zasmál. „Je to k ničemu. shizune, nemusíš být takový. Čím jsi na mě milejší, tím víc se bojím.“
Když mluvil, udělal velmi lehké gesto zvednutí pravou rukou. Fialová energie kolem meče Xin Mo okamžitě prudce vzrostla. Zhuzhi-Lang vyplivl hrst krve. Ta rána ho umlčela jen na chvíli a on klidně řekl: „Ubohé.“
„Ubohé?“ Luo Binghe zamumlal: „Správně, je mi líto. I když mě shizun lituje, je to v pořádku. Shizune, nemůžeš jednou zůstat po mém boku?“
Slzy se mu koulely po tvářích.
Luo Binghe zaťal zuby a jeho oči byly šarlatové. „Shizune, vždycky mě znovu a znovu opouštíš.“
„Pokaždé, pokaždé, kdokoli, cokoli! Všichni a všechno se můžou stát tvým důvodem, proč mě opouštíš, a někdy důvod ani nepotřebuješ! Je to takhle pokaždé!“
Náhle Shang Qinghua s rachotem spadl na zem. Shen Qingqiu se také podvědomě opřel o kamennou zeď.
Celá zem se začala prudce třást. Rychlost, kterou se horský hřbet Maigu hroutil, se ještě zvýšila!
Yue Qingyuan tiše řekl: „Shidi, on se zbláznil. Jak to chceš řešit?“
Luo Binghe se chladně zasmál, než udělal dva kroky zpět a náhle uchopil jílec meče Xin Mo. Země se začala třást ještě intenzivněji, a když jste se podívali z výšky na jeskyni, mohli jste vidět nespočet horských štítů různých výšek, jak vykukují z valících se mraků. Shen Qingqiu se chystal vytasit Xiu Ya, když vedle něj náhle vyšlehlo oslnivé bílé světlo. Yue Qingyuan vytáhl svůj meč jako první a svištění meče protrhlo vzduch naplněný poletujícím sněhem a purpurově černou energií.
Xuan Su opustil svou pochvu!
Mobei-jun viděl, jak Yue Qingyuan namířil svůj meč na Luo Bingheho, a udělal krok vpřed, aby čelil jeho útoku. Xuan Suova duchovní energie prudce vzrostla, a než se jí Mobei-jun vůbec dotkl, poslala ho rovnou pryč.
Zdálo se, že Mobei-jun nikdy nečekal, že i jeho jednoho dne někdo odhodí do vzduchu. S takovým výrazem se mrknutím oka zřítil z hřebene Maigu. Shang Qinghua vypadal vyděšeně a popadl meč, když se řítil kolem. Shen Qingqiu ho spěšně popadl a řekl: „Co to děláš!“
Shang Qinghua zavyl: „F***, on neumí létat!“ než také skočil.
Shen Qingqiu hleděl dírou dolů proti poletujícímu sněhu a prudkému větru. Náhodou viděl Shanga Qinghuu, který letěl na létajícím meči chytit Mobei-juna, když byli ještě asi tři sta metrů od povrchu ledu. Poté, co si Shen Qingqiu potvrdil, že se nezřítí a nezemře, nestačil si ani vydechnout úlevou, než se náhle ohlédl a viděl, že Luo Binghe a Yue Qingyuan už začali bojovat.
Výbušná energie Luo Bingheho byla přirozeně děsivá, ale Shen Qingqiu nečekal, že poté, co Xuan Su opustí pochvu, bude jeho síla tak impozantní, jako teď. Byl na stejné úrovni jako Luo Binghe v jeho šíleném stavu. Shen Qingqiu to cítil a zuřící duchovní a démonická energie ve vzduchu vytvořila tlak a dunění v jeho uších a hrdle. Viděl, že tahle jeskyně se dříve nebo později zhroutí, a vyškrábal se na stěnu útesu, než holýma rukama popadl meč Xin Mo. Silou ho vytrhl ze zdi!
I když ho vytáhl, tempo klesání hřebene Maigu se pořád nezpomalilo. Když to Luo Binghe viděl, chtěl meč získat, ale jak by mu Yue Qingyuan mohl dát tu šanci? Meč Xuan Su roztrhl viditelnou, oslnivou stopu ve vzduchu a obrovské omezující, komplikované kouzlo vytvořilo neviditelnou klec, která uvěznila Luo Bingheho uvnitř.
Yue Qingyuan viděl, že Shen Qingqiu už získal Xin Mo, a řekl tichým hlasem: „Odejdi!“
Jak mohl v takové situaci odejít? Shen Qingqiu okamžitě zavrtěl hlavou a chystal se mu hodit meč Xin Mo, když najednou ucítil, jak se mu podlomily nohy.
Ne, nebylo to jeho tělo, byla to zem, která poklesla. Jeskyně se konečně zhroutila!
Druhá úroveň hřebene Maigu.
Shen Qingqiu vykopal Yue Qingyuana z hromady sutin. „Mistře sekty? Shixiongu? Zhangmen-shixiongu!“
Tvář Yue Qingyuana byla mírně bledá a z koutku úst mu stékala krev. Polkl a zdálo se, že spolkl hrst horké krve.
Otevřel oči a pohlédl na Shena Qingqiu. „…kde jsou všichni ostatní.“
Struktura uvnitř hřebene Maigu byla podobná struktuře nepravidelného vosího hnízda, jedna jeskyně spojená s druhou. Shen Qingqiu se rozhlédl kolem sebe. „Neviděl jsem velkého mistra Wu Chena ani Tianlang-juna a ostatní. Mohli být pohřbeni tady, nebo mohli spadnout do jiné jeskyně, když se skála zhroutila.“ Ohlédl se. „Shixiongu, kde jsi se zranil?“
Yue Qingyuan neodpověděl. Zeptal se: „Pořád máš meč Xin Mo?“
Shen Qingqiu mu ukázal meč. „Mám. Ale hora se stále rozpadá, takže sloučení ještě neskončilo. Shixiongu, měl bys meč meč vzít dolů a zničit ho.“
S jeho pomocí se Yue Qingyuan pomalu postavil. „…a co potom ty?“
Samozřejmě se musí vrátit a najít Luo Bingheho.
Shen Qingqiu se vyhýbal odpovědi. „Shixiongu, tvoje zranění není typické. Co se proboha stalo?“
Yue Qingyuan se otázce vyhnul a řekl: „Nejdřív jsem nechtěl. Ale já… jsem konec konců lehce impulzivní člověk.“
Shen Qingqiu měl pocit, že jeho slova jsou divná, ale neměl čas si to pečlivě promyslet. Podepřel ho a pokračoval v chůzi. „Shixiongu, můžeš ještě chodit? Nejprve jdi dolů, znič meč a najdi Mu-shidiho, aby ti ošetřil zranění. Nech Luo Bingheho mně.“
Yue Qingyuan s obtížemi vstal se Shenovou pomocí. Na zem kapala čerstvá krev. Shen si myslel, že je v pořádku, a nechal ho jít, ale nečekaně ve chvíli, kdy ho pustil, se Yue Qingyuan po krátkém stání převrátil.
Shen zbledl strachem. Spěšně ho šel znovu podepřít. „Zhangmen-shixiongu? Zhangmen-shixiongu?“ Po chvíli, kdy mu změřil puls, dokonce i někdo jako on – s velmi povrchním chápáním léčení – mohl říct, že současný stav Yue Qingyuana byl vyloženě hrozný!
Yue Qingyuan vypadal roztržitě, jako by neslyšel, co Shen Qingqiu řekl. Zamumlal: „Ale… předtím dvakrát ve městě Jinlan a když Luo Binghe obklíčil vrchol, ovládl jsem se a udělal jsem si o tom obrázek… ale pokaždé, když jsem na to vzpomínal, bylo mi lépe… jen být impulzivní.“
Když Shen Qingqiu viděl jeho ospalý vzhled, přál si, aby mohl násilně štípnout Yue Qingyuanovo philtrum* a probudit ho. Ale zároveň se neodvážil udělat něco tak nezdvořilého, takže mohl mluvit nahlas jen u ucha Yue Qingyuana a nenechat ho omdlít. „Shixiongu, probuď se! To, co jsi udělal, bylo správné!“
Yue Qingyuan zavřel oči a zavrtěl hlavou. Nadechl se, než uvolnil další záchvat silného kašle, při kterém Shenovi Qingqiu poskočilo srdce strachem.
S kašlem neustále vytékala krev. S obtížemi řekl: „Pomoz mi… dej Xuan Su zpět.“
Než mu ho podal, Shen Qingqiu spěšně zatlačil zářivě bílý Xuan Su, který spadl na stranu, zpět do pochvy. Teprve potom konečně vypadala barva Yue Qingyuanovy tváře o něco lépe a on se nadechl s obtížemi.
Nechápavě zíral na ruku Shena Qingqiu, která odložila Xuan Su. Meč nevzal; místo toho řekl: „Jestli tady zemřu… prosím pomoz mi vzít Xuan Su zpět na vrchol Wan Jian.“
Shen Qingqiu byl šokován. „Co jsi říkal?“
Zemřít? Bylo zranění Yue Qingyuana vážné do té míry, že bylo pravděpodobné, že zemře?!
Yue Qingyuan: „Síla Xuan Su je neobvykle mocná, ale nikdy jsem ho nevytasil, abych bojoval s nepřítelem. Musel jsi uhodnout důvod.“
Shen Qingqiu přikývl. Nejen, že hádal on, ale mnoho lidí také uhádlo.
Yue Qingyuan řekl: „Xuan Su je můj život. Chápeš, co to znamená?“
Rozhodně ne. Ale Shen Qingqiu věděl, že to rozhodně nebyla nějaká rétorická technika používaná k vyjádření toho, jak miloval svůj meč víc než svůj život.
Věděl také, že to, co se Yue Qingyuan chystal říct, bude jistě tajemstvím, které nikdy předtím nikomu jinému neřekl.
Jistě, Yue Qingyuan řekl: „Pokaždé, když vytasím Xuan Su, to, co se spotřebuje, je délka mého života.“
Ve chvíli, kdy to řekl, Shen Qingqiu okamžitě cítil, jako by Xuan Su v jeho ruce byl tisíckrát těžší.
Není divu, že Xuan Su nikdy neopustil svou pochvu.
Není divu, že nikdy nevytasil meč, pokud to nebylo absolutně nutné.
Shen Qingqiu šokovaně řekl: „Shixiongu, ty… už jsi měl deviaci čchi?“
Využil svou délku života jako palivo pro duchovní energii a spojil svůj vlastní život se svým mečem. Pokud nezažil velkou nehodu při kultivaci a neměl deviaci čchi, proč by jinak Yue Qingyuan kultivoval tenhle druh zlé cesty?!
Yue Qingyuan pomalu řekl: „Vstoupil jsem na vrchol Qiong Ding, když mi bylo patnáct let. Měl jsem cíl, kterého jsem dosáhl, a byl jsem netrpělivý po úspěchu. Následování cesty jednoty člověka a meče se nezdařilo a místo toho jsem skončil takto. Naprostý opak toho, co jsem si přál, zanechal za sebou velkou zášť a celoživotní výčitky.“
Když mluvil, zbývající odstín, který mu právě tehdy stoupl do obličeje kvůli jeho kašlání, náhle znovu úplně vybledl. Shen Qingqiu ho rychle přerušil. „Už nemluv. Není čas o tom mluvit. Dovol mi, abych tě nejprve poslal dolů najít Mu-shidiho.“
Oba udělali několik obtížných kroků vpřed. Yue Qingyuan náhle řekl tiše: „… se omlouvám.“
Shen Qingqiu nechápal, za co se mu omlouval. Yue Qingyuan neměl důvod ho litovat. Naopak, měl by to být on, kdo se omlouvá, protože se vždy flákal a byl lehkovážný, nic neříkal, ale pořád vyvolával spoustu problémů a nutil Yue Qingyuana, aby ho bolela hlava, když po něm uklízel.
Ale to, co Yue Qingyuan řekl dále, ho úplně ohromilo.
Yue Qingyuanovi se třásl hlas. „… opravdu… se omlouvám.
„Zřejmě to bylo proto, abych se mohl vrátit rychleji; vážně jsem se chtěl okamžitě vrátit a osvobodit tě… ale místo toho to všechno selhalo. Nemýlil jsi se. Koneckonců, jsem velmi impulzivní člověk…“
„Potom shizun zanechal celé mé tělo a duchovní meridiány na více než rok zavřeného v Jeskyních duchů. Všechno bylo zpackané a musel jsem začít úplně znovu.“
„Volal jsem, křičel, ale bylo to zbytečné. Po celý rok mě nechali v temné jeskyni šílet, co hrdlo ráčí. Nikdo nebyl ochoten skutečně poslouchat, o co jsem prosil; nikdo mě nechtěl pustit…“
„Použil jsem veškerou svou energii a úsilí, ale než jsem se vrátil, rezidence Qiu byla už mnoho dní zničena…“
Odněkud hluboko z jeho mysli se ozval zvuk něčeho otřesného.
V mžiku mu myslí jako otáčející se lucerna kroužila veškerá dychtivá starost a tichá opora Yue Qingyuana v minulosti spolu s bezpočtem dalších scén a detailů, nesrovnatelně jasných.
Není divu, že bez ohledu na to, kolik problémů „Shen Qingqiu“ způsobil, mistr sekty ho za to nikdy nepotrestal. Vždy mu prokazoval neomezené odpuštění a nekonečnou trpělivost.
Není divu, že Shen Jiu nemohl čekat na osobu, která se měla vrátit, aby ho zachránila.
Yue Qingyuan, Shen Qingqiu; Yue Qi, Shen Jiu.
Tak takhle to bylo!
Yue Qingyuan řekl: „Opravdu… jsem se záměrně nevrátil. Jediná věc byla, že se ukázalo, že je pravda, že svět je velmi krutý, takže zapříčinil, abychom se ty a já úplně minuli…“
Krev tekla ještě víc s každou větou, kterou pronesl. Shen Qingqiu ho vzal za paži a museli zastavit každý další krok. Povzdechl si a řekl: „…už nemluv.“
Věděl o všem, co následovalo.
Ale Yue Qingyuan vytrval. „Tentokrát mě nech domluvit.“
„Bylo to přesně tak, jak jsi vždycky říkal. ‚Omlouvám se‘ není nic jiného než prázdná fráze; je to úplně zbytečné. Nikdy jsem to nevysvětlil, takže dnes to musíš slyšet. Není to tak, abych mohl prosit o pochopení. Není to proto, abych si získal sympatie, ale spíše, když to neřeknu teď… obávám se, že už bude opravdu pozdě.“
Shen Qingqiu měl hořké srdce a jeho oči byly horké slzami.
Příliš pozdě. Už bylo pozdě!
Shen Jiu už tu nebyl.
Možná byl mrtvý, nebo se možná jeho duše přestěhovala do jiného neznámého světa, stejně jako Shen Yuanova.
Ale bez ohledu na to už nikdy neuslyší, co Yue Qingyuan říká.
Systém vydal řadu oznámení:
【Skrytá postava ① Zhuzhi-Lang, 100% kompletní】
【Skrytá postava ② Tianlang-jun, 100% kompletní】
【Skrytá postava ③ Su Xiyan, 100% kompletní】
【Vyplnění děr v příběhu ① Shen Qingqiu, 100% dokončeno】
【Vyplnění děr v příběhu ② Yue Qingyuan, 100% dokončeno】
【Procento dokončení postav dosáhlo minimálního standardu. Podle testování systému neexistují žádné další díry v logice. B body +300 za úkol, s celkovým součtem 1 200. Gratulujeme k povýšení díky „body jsou k něčemu“. Získal jste uznání „Absurdní dílo je nyní čitelné“.】
【Body cool faktoru byly vymazány. Za současných okolností můžete použít B body jako náhradní měnu pro splnění požadavků pro obdržení klíčových položek. Přijmout, nebo odmítnout?】
Ozvala se dlouhá série fanfárového pípání. Místo toho Shen Qingqiu pocítil neskutečné zděšení.
Řekl: „Má to nějaký smysl?“
Systém mu samozřejmě neodpověděl. Shen Qingqiu ukázal Systému dva prostředníčky z hloubi svého srdce.
Co to bylo za systém? Jaký to mělo smysl?
Jen aby přesně věděl, jakou smůlu tihle lidé mohli zažít? Jen aby mohl být osobně svědkem mnoha brutálních způsobů, jak se někdo v tomto světě může nechat zmást?
Nebo to bylo proto, aby mohl přivést Luo Bingheho k šílenství?
Všichni říkali, že Luo Binghe se už zbláznil. Dokonce i sám Luo Binghe se smál a přiznal, že se zbláznil.
V původním díle, po probojování se několika miliony slov, zde meč Xin Mo, který byl nakonec potlačen Luo Binghem, skutečně získal převahu a nahlodal Luo Bingheovu racionalitu.
Nebylo to způsobeno jedním nebo dvěma faktory, ale spíše postupným hromaděním vjemů, než to nakonec úplně explodovalo. Před tím všude bylo mnoho náznaků, ale Shen Qingqiu si toho nikdy nevšiml.
Nebo spíš nikdy nevěděl, že se Luo Binghe skutečně pod povrchem cítil tak nejistě, až se cítil méněcenný.
Nejprve si myslel, že Luo Binghe je příliš zlý, ale poté si myslel, že je Luo Binghe příliš bystrý a silný. Když se ohlédl, zpočátku se objevily známky toho, že meč Xin Mo začal nahlodávat racionalitu Luo Bingheho celou dobu od opuštění chrámu Zhao Hua.
Luo Binghe, který právě slyšel své vlastní pozadí, utrpěl velký šok. Byl to okamžik, kdy byl nejvíc vyděšený, a natáhl ruku k Shenovi Qingqiu a prosil Shena Qingqiu, aby s ním odešel.
Ale on Bingheho ruku nevzal. Místo toho Binghemu řekl, aby odešel sám jako první. V té době začala být mysl Luo Bingheho extrémně nestabilní. To, co potřeboval, nebylo bezpečně se stáhnout, ale být se Shenem Qingqiu. I kdyby skončil uvězněn v chrámu Zhao Hua, nemohl uniknout; i když na něj všichni na místě zaútočili, pořád to bylo lepší, než mu říct, aby odešel sám!
Pro Bingheho, jehož mysl byla v takovém stavu, to bylo stejné jako „opuštění“.
Bylo to jako zopakování toho, jak Su Xiyan vzala tenkrát jed, který pro něj byl smrtelný.
Přesně jak řekl Luo Binghe, nikoho nenutil, aby si vybral stranu. Protože Luo Binghe v morku kostí pevně věřil, že zná odpověď: nakonec přijde den, kdy ho Shen Qingqiu opustí.
Celá jeho mysl byla plná téměř paranoického strachu a úzkosti z věcí, které se nestaly. Jak to, že se úplně nezbláznil?
Yue Qingyuanovy kroky byly čím dál slabší a už skoro nemohl ani stát.
Shen Qingqiu nikdy neviděl, že by mistr sekty byl oslaben do takové míry. Yue Qingyuan byl vždy klidný a silný. I když moc nemluvil a nebyl agresivní, byl jemný a laskavý a také extrémně spolehlivý, aniž by to tratilo na jeho důstojnosti.
Nejenže pro něj bylo těžké vůbec chodit, ale netypicky toho měl hodně co říct. S největší pravděpodobností měl opravdu pocit, že už dlouho nevydrží.
Shen Qingqiu ho v podstatě táhl kupředu. Když šel, řekl: „Zhangmen-shixiongu, vydrž, nesmíš omdlít. Vše bude velmi brzy v pořádku.”
Yue Qingyuan se hořce zasmál. „Během všech těch let jsi se nikdy nezmínil o minulosti. Říkal jsi mi jen zhangmen-shixiongu. Rozhodl jsi se, že už nikdy neřekneš Qi-ge?“
Svaly v ruce, kterou Shen Qingqiu svíral meč, se postupně napínaly. Yue Qingyuan chtěl slyšet Shena Jiu říkat „Qi-ge“. Ale nebyl to Shen Jiu!
„Vyleštil“ chladnou a nenávistnou energii původního Shena Qingqiu a ten to rezolutně odmítl. „Nebudu.“
Nemohl vztyčit vlajku smrti! Soudě podle televizních pořadů a románů, ty postavy, kterým se splnila poslední přání a dořekly svá poslední slova, byly vždy spokojené a okamžitě se zhroutily. Shen Qingqiu řekl drsně: „Neslyšel jsem nic, co jsi řekl. Vydrž, dokud se nedostaneme dolů!“
Yue Qingyuan zavřel oči a povzdechl si. „Xiao Jiu ach…“
Neříkej to.
Netroufal si představit, jaký výraz měl Yue Qingyuan v původním díle poté, co Luo Binghe usekl nohy „Shenovi Qingqiu“ a poslal je v pozlacené truhle horské sektě Cang Qiong. I když jasně věděl, že to byla marná snaha, přesto čestně vstoupil do pasti Luo Bingheho, aniž by se ohlédl, když jeho tělo probodlo deset tisíc šípů.
Celoživotní věrnost musela být nečekaně splacena tolika skutky.
Yue Qingyuan ani nestihl říct „Shenovi Qingqiu“━který byl plný zášti a pomohl Luo Binghemu nalákat ho do pasti, jen aby mohl ještě chvíli žít – důvod, proč nebyl schopen vrátit se a ten rok ho zachránit.
Proč to neřekl dříve?
Stejně jako on a Luo Binghe to bylo stejné. Proč to neřekl dříve?
Kdyby nebýval tolik nehádal a nepředpokládal už od samého počátku, možná by Luo Binghe nikdy nebyl zčernalý od začátku do konce. Byl by tím roztomilým a stydlivým žákem po zbytek svého života na vrcholu Qing Jing.
I kdyby Shen Qingqiu udělal deset tisíc kroků zpět a neměl tehdy jinou možnost, než zatlačit Luo Bingheho dolů do Nekonečné propasti, mohl zcela dosáhnout svého cíle pomocí jiné metody. Dokonce by ani nemusel ztrácet čas přemýšlením. Teprve teď si Shen Qingqiu uvědomil, že kdyby chtěl, aby Luo Binghe skočil, velmi pravděpodobně by stačilo říct jediné slovo a Luo Binghe by poslušně skočil.
Shen Qingqiu o této možnosti nikdy nepřemýšlel. Nevěřil, že by někdo byl tak hloupý, že by Luo Binghe byl tak poslušný.
Ale ve skutečnosti byl opravdu tak hloupý a tak poslušný.
Po mnoha zvratech udělali několik oklik a obcházeli se ve velkém kruhu a on se rozhlížel ztracený kolem sebe. Nevěděl, kde jsou, a cítil jen lítost a hlubokou bolest a povzdechl si ‚kdybych to býval věděl dřív‘.
Ale v tomto světě nic takového nebylo.
Po procházce jeskyní se před nimi náhle objevily dvě postavy pokryté prachem.
Ve chvíli, kdy uviděl ty dvě kulaté lesklé holé hlavy, Shen Qingqiu vyhrkl: „Velký mistr Wu Chen. Velký mistr Wu Wang.”
Malý a podsaditý mnich nesoucí velkého a vysokého mnicha byl přesně velký mistr Wu Chen. Přišel o jednu ze svých falešných dřevěných nohou a bylo těžké s jednou nohou chodit. Nedokázal ani uvolnit ruce, aby je sepjal k modlitbě. Protože nechtěl být nezdvořilý, zopakoval ještě několik ‚Amitábha‘. „Amitabho, vrchní mistře Shene, konečně jsem tě našel. Co se stalo mistrovi sekty Yue?“
Když Yue Qingyuan zavřel oči, těžce se opřel o tělo Shena Qingqiu. Shen řekl: „Zhangmen-shixiong… si rozbil hlavu o kámen. A co velký mistr Wu Wang?“
Wu Chen řekl: „Byl zraněn démonickou energií Tianlang-juna a ještě se neprobudil. Jeskyně se zhroutila a ten démonský pár úplně zmizel.“
Shen Qingqiu vytáhl Xiu Ya a podal mu ho. „Velký mistře, mohu vás prosím požádat, abyste nejprve vzal mého shixionga a velkého mistra Wu Wanga pryč na létajícím meči?“
Wu Chen: „A co pán vrcholu Shen?“
Shen Qingqiu řekl stručně: „Můj žák, postarám se o něj.“
Velký mistr Wu Chen slavnostně řekl: „Pokud je vrcholový mistr Shen ochoten se mu postavit, pak by to bylo ideální.“
Shen Qingqiu: „Stydím se. Ale doufám, že se mi podaří tuto záležitost vyřešit dříve, než bude mít nezvratné následky. Pak tedy svěřím zhangmen-shixionga velkému mistrovi. Pokud můžete, předejte ho Mu-shidimu z vrcholu Qian Cao co nejrychleji, jakmile se dostanete dolů. Jsem nesmírně vděčný.”
Wu Chen posadil Wu Wanga a vzal Xiu Ya. Řádně se uklonil, než náhle řekl: „Xin Mo povstal kvůli posedlosti.“
Shen Qingqiu se lekl. „Chce velký mistr říci, že pokud se chci zbavit Xin Mo, musím prolomit posedlost?“
Ale Wu Chen zavrtěl hlavou. „Pokud by to šlo prolomit, pak by to nebyla posedlost.“
„Taky jsem si to myslel.“ Shen Qingqiu vrátil úklonu a otočil se.
Kdo mu řekl, že on sám je posedlost Luo Bingheho?
*Philtrum – latinské slovo pro svislou středovou brázdu mezi nosem a rtem.
Jak tohle dopadne 🫣