Speciál: Ultimátní zúčtování mezi Bing-meiem a Bing-gem (část 3)
冰妹与冰哥的巅峰对决 3
V bambusovém příbytku byli dva stejní lidé se dvěma stejnými tvářemi.
Nebyl mezi nimi žádný rozdíl krom toho, že jeden z nich byl oblečený v bílém a druhý v černém.
U pasu Luo Bingheho oděném v černém, visel meč – byl obalen vrstvami a vrstvami talismanů.
V minulosti hrůzu nahánějící Xin Mo byl nyní zavinován tak hrubým, nevzhledným způsobem, že ani chomáč démonické energie nemohl proniknout skrz.
Luo Binghe zařval chraplavým hlasem. „Slez z něj!“
Hned po tomto výbuchu zuřivosti následoval kritický úder. „Luo Binghe“ v bílém, který byl vklíněn mezi Shenovy nohy, úder bez váhání vrátil. Obě rány se vzájemně neutralizovaly a rozpadly se ve vzduchu s hlasitým zvukem.
Vypadal, jako by jeho potěšení bylo přerušeno, pohrdavě řekl: „Místo toho, aby ses vrátil dřív nebo později, ses prostě musel vrátit v tuhle chvíli…“
Než mohl dokončit větu, překřížil Shen Qingqiu ukazováček a prostředníček a Xiu Ya, který byl zapíchnutý do zdi poté, co minul svůj cíl, se mírně zachvěl a vletěl mu přímo do rukou. Shen ho popadl a okamžitě švihl paží dolů a sekl!
„Luo Binghe“ obklopený z obou stran nakonec nedokázal udržet svůj provokativní postoj. Vyskočil z postele, ale než to udělal, nezapomněl Shena Qingqiu naposledy štípnout do pasu. Šikovně přistál na druhém konci bambusového domu a zahrál srdceryvný akt. „Shizun je tak brutální. Nebolí tě srdce za tvého učedníka? “
Jdi se vycpat!
Kdo je tvůj shizun?!
Tento muž byl zhongdiangským (1) hlavním harémovým hřebcem, hlavním hrdinou originálu <>! Nějak byl vpuštěn do tohoto světa, zatímco běžel systémový „postihový“ program – byl to muž, kterého čtenáři zhongdiangu uctívali jako boha a kterého všichni nazývali Bing-ge!
Shen Qingqiu by nikdy nečekal, že se tenhle muž objeví osobně v „postihovém“ programu, tím spíše v tomto světě s hmotným tělem. Jak se zdá, takzvaný systémový trest nevypustil simulaci postavy; místo toho přímo přetáhl Bing-geho z původního paralelního vesmíru!
I když od včerejška matně tušil, že je něco špatně, ve skutečnosti o tom moc nepřemýšlel, protože s mladým panenským Luem bylo celou dobu těžké pořízení a choval se jako rozmazlené dítě. Navíc, sám Shen Qingqiu se předtím zajímal a soustředil pouze na léčbu zranění Luo Bingheho.
Skutečný Luo Binghe měl jizvy, které mu Shen Qingqiu zanechal na dlani a hrudi. To dítě s těmito jizvami zacházelo jako s pokladem a ponechalo si je na svém těle, protože je nechtěl léčit, takže jak se mohl Shen Qingqiu najednou dotýkat ‚hladké a neposkvrněné kůže‘?
Na konci dne, jako by si jejich těla byla pořád cizí; proto mu chvíli trvalo, než si to uvědomil. Naštěstí koně dostali otěže ještě než spadli přes sráz útesu. To bylo opravdu o fous, skoro nedokázal zachovat svou cudnost (…).
Pokud tomu tak bylo, pak by se dalo snadno vysvětlit to, co včera řekl Luo Binghe, když se setkali ve vnitřním sále v podzemí. Neznamenalo to „rychle uteč, nechci tě do toho zatahovat“, ale „ty zatracený zmetku, prchni!“
Luo Binghe v černém s mečem zavěšeným u pasu se vrhl na Shena Qingqiu a spěšně se zeptal: „Shizune, udělal ti ten parchant něco?“
Uh, nenadáváš si tím, že ho nazýváš parchantem…
I když ho Shen Qingqiu zpražil, cítil se i tak velmi utěšený, když viděl, jak se u něj Luo Binghe drží s tváří plnou úzkosti. Takhle to mělo být!
Odkašlal si a ujistil se, že jeho oblečení není neupravené a ani jeho vzhled, než promluvil.
„Tento mistr je v pořádku.“ Najednou si vzpomněl, že „Luo Binghe“ byl včera celý pokrytý ranami, s potrhanou kůží a masem, a že tenhle také pravděpodobně nevyšel bez úhony. Proto se spěšně zeptal: „A co ty? Jsi zraněný?“
Luo Binghe přikývl a řekl: „Teď jsem v pořádku.“
Shen Qingqiu ho popadl za zápěstí a otočil ho. Na dlani měl typickou bílou jizvu. Jeho srdce se pohnulo. „Co se děje? Kde jsi byl ty dva dny? Proč je tady?“
Luo Binghe zavrtěl hlavou a řekl: „Tento žák to neví. Předevčírem, když jsem odešel do ústraní ve vnitřní síni podzemního paláce, zbytky Xin Mo náhle vybuchly fialovým světlem a objevila se tahle… osoba s dalším Xin Mo v ruce. Vyměnili jsme si pár úderů, ale ve chvíli nepozornosti jsem propadl trhlinou, kterou rozsekl Xin Mo. Podařilo se mi jen vytrhnout meč, než se trhlina uzavřela. Když jsem se vrátil, nemohl jsem shizuna najít, a tak jsem došel až na horu Cang Qiong.
Takže Luo Binghe byl poslední dva dny v originále <>?
Ukázalo se, že schopnost meče Xin Mo otevírat prostory v tomto rozsahu popíralo přírodní zákony; mohl dokonce otevřít vchod do paralelního vesmíru.
To nebylo něco, co by se dalo jednoduše vysvětlit jako BUG!
Jako pravý homo, který byl náhle vržen do harému tří tisíc krásek, muselo být toto dítě opravdu otřeseno až do morku kostí. Srdce Shena Qingqiu se nemohlo ubránit návalu něhy (…). Náhle někdo chladně zapípal. „Promiňte, ale jsem stále tady. To jste mi dali úplně košem?“
Původní Luo Binghe byl zvyklý být středem pozornosti. Byl nevysvětlitelně podrážděný, když viděl, jak se tihle dva muži na sebe vrhli ve chvíli, kdy se potkali, a naprosto ignorovali jeho existenci, zatímco byli strašně otravní a nechutní. Tajně použil sílu na nohu a neslyšně rozdrtil několik kamenů na jemný prášek.
Luo Binghe zaštítil Shena Qingqiu a řekl impozantním tónem: „Co jsi se to snažil udělat?“
„Luo Binghe,“ odpověděl lhostejně, „Jenom si zapíchat.“
Shen Qingqiu byl ohromený.
Zapíchat si s kým?
…Se mnou?
Bing-ge, ty… otevíráš svou náruč všem?!
Bez ohledu na muže nebo ženu, maso nebo ryby, budeš je jíst, dokud se na tebe vrhnou?
Nebo to bylo proto, že jsi žádnou z žen z tvého původního harému nezískal a už jsi nedokázal zadržet své nutkání?
Bing-ge procedil „tss“ a pohrdlivě: „Kdo ti řekl, abys byl tak neužitečný, že nemáš ani ženskou.“
Shen Qingqiu oněměl Bing-geho měřítkem hodnot za to, že je „neužitečný“. Ale pozornost Luo Bingheho byla jinde. Byl tak rozzuřený, že jeho zorničky vypadaly, jako by prolévaly čerstvou krev. Řekl tichým hlasem: „Jak se opovažuješ takhle ponižovat shizuna…“
Oči druhého „Luo Bingheho“ najednou zrudly. Přímo se setkal s jeho pohledem a ušklíbl se. „Nebudu ponižovat jen jeho. Podívej se, jak jsi bezcenný! Jsi ‚Luo Binghe‘, ale je ti tak trapně, že se každý den motáš kolem Shena Qingqiu, tohohle typu nečestného a nestydatého zmetka…“
Ještě nedořekl, když Luo Binghe vybuchl vztekem.
Bambusový dům prostupovala černá atmosféra, takže byla tak neprůhledná, že před sebou sotva viděli ruce, ale nikdo z nich neustoupil. Najednou nad nimi temnotou proniklo bílé světlo. Ukázalo se, že dřevěný strop bambusového domu byl nepřímo zasažen; když po sobě házeli rány, prostřelili do něj velkou díru.
Luo Binghe vzhlédl. Jeho tvář najednou ztemněla víc než démonická energie, kterou vyluzoval.
Shen Qingqiu měl víceméně stejný výraz: WTF co by měl říct, až to vrchol An Ding přijde opravit?
Luo Binghe nebyl ochotný zničit bambusový dům, a tak vyskočil ze dveří a zakřičel: „Pojď ven!“
Ten původní si odfrkl. „Přesně to jsem chtěl. Tahle skromná, zchátralá chatrč je příliš stísněná a omezující!“
Dvě postavy, černá a bílá bleskově zmizely. Shen Qingqiu zvažoval zavolat ty z vrcholu Bai Zhan. Ale právě když přemýšlel, jestli by neměl šmahem neumlátit oba Binghy k smrti, Ming Fan a Ning Yingying přispěchali se skupinou učedníků. Předpokládal, že byli uprostřed svých večerních studií, ale jakmile zaslechli podivný zvuk a přiběhli sem, stále třímali své guqiny (2) a knihy.
Shen Qingqiu okamžitě řekl: „Zastavte se!“
Zástup učedníků se okamžitě zastavil. Ming Fan se zeptal: „Shizune, co se tady děje…“
Shen Qingqiu ho přerušil. „Seřaďte se!“
Učedníci z vrcholu Qing Jing se okamžitě a automaticky seřadili. Shen Qingqiu dodal: „Jděte dolů a běhejte kolem vrcholu Qing Jing. 30 kol!”
Pokud by je odehnal přímo, tahle parta nemluvňat by rozhodně nebyla ochotná a dokonce by trvala na tom, že zůstanou, aby pomáhali (potíže navíc). Možná je rovnou měl poslat pryč. Když dostali jeho přímý rozkaz, všichni se na sebe podívali. Nuž, když nám shizun řekl, abychom běhali, tak prostě budeme běhat. Skupina mladíků a dívek v zeleném se pak rozběhla směrem k úpatí vrcholu Qing Jing a řadili se jeden za druhým do lajny jako vlak.
Shen Qingqiu si oddechl, když viděl, že potíž byla odvrácena, pak se otočil a rychle skočil do bambusového lesa na zadní straně hory.
Sám původní Binghe mohl meč Xin Mo zcela ovládat, ale ten, kterého vychoval, ne. Ten byl Xin Mo snadno ovlivnitelný a musel se mu neustále bránit, možná proto, že jeho mysl byla nestabilní, nebo protože se nechával příliš rozptylovat. Z tohoto důvodu se neodvážil použít Xin Mo unáhleně a ujal se iniciativy zapečetit Xin Mo kouzly jako protiopatření. Bylo to jako mít zlatý prst, ale neodvážit se ho použít, držet zlatou misku s rýží, ale být neschopný prosit o jídlo. Proto byly jejich meče stále v pochvách a vypadalo to, jako by se místo toho oba pustili do boje muž proti muži.
Ale ničivá síla jejich boje na blízko byla příliš intenzivní!
Do země byly vyhloubeny desítky hlubokých jam; bambusové háje byly vyvrácené až k zemi; spadané listí tančilo ve větru; ptáci vzlétli k nebi s poplašeným výkřikem. Při této rychlosti by se vrchol Qing Jing snížil na úroveň vrcholu Tu Ding (3). Shen Qingqiu čekal na příležitost, než ovládl Xiu Ya a poslal ho se svištěním směrem k původnímu Luo Binghemu.
Kolem dlouhých, úzkých očí prolétlo stříbrné světlo. „Luo Binghe“ naklonil hlavu a prstem odmrštil čepel. Podíval se úkosem na Shena Qingqiu a zeptal se: „Jsme zjevně stejná osoba. Shizune, proč mu pomáháš, aby mi ublížil?“
Kdo je sakra stejný jako ty?!
Luo Binghe, kterého vychoval, byl ten, koho Systém přenesl na BL kanál (4) města literatury Lü Ding Ding (5) poté, co Shen Qingqiu zasáhl do zápletky – byl to panenský Luo, který se zbláznil, alias. Bing-mei. Je úplně jiný než ty – panovačný darebáku, jehož celý mozek je plný obscénních myšlenek, a ultimátní harémový hřebec, hlavní hrdina na Zhongdianu (6), který se „naleveloval“ tím, že vyhladil padouchy s nízkým IQ a vedlejší postavy!
Shen Qingqiu mlčel a podíval se Luo Binghemu do očí. Bez dalších slov společně zaútočili na původního Bingheho.
Původně byli oba Binghové víceméně vyrovnaní v síle a výdrži. Většina ran na těle původního Bingheho byla pravděpodobně způsobena Luo Binghem. Nyní, když se do boje zapojil Shen, misky vah se začaly překlápět v jejich prospěch.
Duchovní energie a temná aura se vzedmuly a proplétaly se mezi sebou mezi hladkými a rychlými sněhobílými záblesky jejich mečů. Jejich spolupráce byla bezchybná. „Luo Binghe“ se jen těsně vyhnul několika vlnám útoků. Mírně přimhouřil oči, jako by v něm vzplála zuřivost, ale jeho tvář neprozrazovala mnoho z jeho vzteku, kromě našpulení rtů.
Najednou řekl: „Jeho technika je tak špatná; co je na něm tak dobrého?“
Tahle hláška byla vhozena do kola tak náhle, že se Shenovi Qingqiu třásla ruka.
Neustávej, pokračuj v boji.
Kdo by věděl, že Bing-mei se nebude držet zpátky? „Shizune, máš zkušenost z první ruky s mojí zdatností. V každém případě jsme oba ta samá osoba, proč nejdeš se mnou? Rozhodně tě udělám šťastnějším, než kdybys s ním zůstal.“
Shen Qingqiu odpověděl: „Zmlkni!“
Luo Binghe zamumlal: „….. Zkušenost z první ruky?“
Shen Qingqiu řekl: „Soustřeď se na boj.“
Luo Binghe se zeptal: „Co myslí pod pojmem ‚zkušenost z první ruky‘? Co znamená ‚šťastnější, než kdybys zůstal se mnou‘?
„Luo Binghe,“ řekl dvojsmyslně, „Nebo možná shizun opravdu rád týrá? Pokud je to tak, tento učedník může v tomhle ohledu taky zaručit tvoji spokojenost.“
Obličej Luo Bingheho se bleskově zkroutil. Nevědomky položil ruku na Xin Mo.
Shen Qingqiu spěšně zakřičel: „Nevytahuj ho!“
Luo Binghe se probral a okamžitě stáhl ruku, ale červeň v jeho zornicích zesílila a jeho dech nabyl naléhavosti. Se skřípěním zubů přešel do útoku a zahájil boj zblízka.
Když se moc setká s mocí a oba měli stejnou sílu a dovednosti, konečný výsledek by byl stejný. Shen Qingqiu zaslechl zvuk tupých prasklin.
Končetiny obou Luo Binghů, jeden se zlomenou levou rukou a druhý se zlomenou pravou paží, bezvládně visely dolů. Dokonce i jejich reakce hned poté byly stejné: použili nohy, jakmile se jim zlomily ruce. Takže tam vznikly další dvě praskliny – a tentokrát byly jejich nohy zlomené.
Shen Qingqiu už to nemohl snést. „To stačí!“
Snažit se eliminovat navzájem s takovými chvaty?!
Tvář „Luo Bingheho“ náhle změkla, když se podíval na Shena Qingqiu. „Shizune, vyčítáš mi, že jsem ti posledně ublížil?“ (*Pozn. jak ho osekal do lidské hole)
Druhý vytřeštil oči a zeptal se: „Shizune, ty už jsi se s ním setkal?“
Pokud se setkání v systému počítalo jako setkání, pak ano. Shen Qingqiu nebyl ochotný to upřesnit a jednoduše řekl: „Jen náhodné setkání.“
Bing-mei byl opravdu schopný využít každou příležitost, kterou měl. Nasadil ublížený výraz a řekl: „Naposledy to byla moje chyba. Tento žák uznává svou chybu. Ale nebyl z toho shizun teď jako u vytržení? Jsem také tvůj učedník; jak jsi mohl mít to srdce se ke mně takhle chovat?“
Takový herecký výkon. Předstíráš to. Pokračuj v hraní. Skutečně odpovídáš pověsti oboustranného a pokryteckého Bing-ge, který se dokáže souhlasně usmívat a přitom v srdci tisíckrát nadávat!
Jak se dalo očekávat, zčernalý hlavní hrdina byl prohnaný a zrádný. Záměrně si zahrával s myslí Luo Bingheho. Shen Qingqiu mu samozřejmě nedovolil uspět. Odmítl ho se spravedlivým rozhořčením a bez váhání: „Nebyl jsem z toho ani trochu u vytržení!“
Jakmile to řekl, pocítil intenzivní a spalující znecitlivění, které se mu objevilo v podbřišku.
Neexistoval způsob, jak to ignorovat nebo potlačit. Bylo to, jako by se v jeho těle lepkavě plazily miliony mravenců.
Koutky úst „Luo Bingheho“ se zkřivily v úsměvu a zeptal se se zlověstným potěšením: „Můžeš ještě říct, co teď nemyslíš vážně?“
Démonická krev.
Jak mohl zapomenout? Dokud byl Luo Binghe, mohl manipulovat s krví v těle Shena Qingqiu.
Ze dvou Luo Binghů zde jeden podněcoval krevní parazity, zatímco druhý je potlačoval. Tohle byla bitva vůle. Konečným výsledkem byly občasné návaly otupělosti a střídavé okamžik spalujícího žáru, který se rychle šířil z jeho břicha do celého těla, dokonce až ke konečkům prstů. Shen Qingqiu zalapal po dechu a jeho zrak se zamlžil, když se ruka, která svírala jeho meč, začala chvět.
Ve chvíli, kdy Luo Binghe zakolísal, meč Xin Mo u jeho pasu vyl vyrván.
Na tváři původního Bingheho se objevil samolibý úsměv se vzrušením, které hraničilo s krvežíznivostí. Právě když uchopil jílec meče a chystal se jej vytáhnout z pochvy, Shen Qingqiu náhle chladně řekl: „Ještě se neraduj. Podívej se nad sebe.“
V tu chvíli byly nad hlavami tří mužů jen šustící bambusové větve a listí pohupující se ve větru. „Luo Binghe“ cítil, že nad nimi není žádná hrozba, i když se nezvedl. Lehce se usmál. „Nechceš mě oklamat tím, že používáš tenhle druh dětinského triku, abys tohoto učedníka oklamal?“
Nedíváš se?
Dobře, požádal sis o to.
Shen Qingqiu vytvořil pečeť levou rukou. Ozvalo se jednoznačné lusknutí prstů, jak se mu přimhouřily oči soustředěním.
„Luo Binghe“ se chystal promluvit, když se mu přímo před očima přehnal kousek listu.
Jeho úsměv zamrzl.
Po tváři mu pomalu stékal pramínek krve.
Na všechny strany začalo padat další bambusové listí. Najednou se listí, které se v klidu snášelo dolů, náhle zrychlilo a vystřelilo přímo na něj; každý byl jako ostrá čepel ve Východním větru.
Utržené listy létající květiny, vylepšená verze: Tisíc listů deseti tisíc květin!
„Luo Binghe“ mávl rukou, aby zničil shluky listových čepelí, které na něj mířily. Celý bambusový les byl plný vzdušných listů jako víly rozhazující květy a každý z nich se za ním hnal jako ponuré smrtky lovící duše. Listy se zdály na povrchu jemné, ale při kontaktu mohly proříznout maso a kosti. Možná by dokázal uniknout jednomu nebo dvěma, ale se stovkami a tisíci z nich po celé obloze pro něj bylo těžké nenechat se zneklidnit. Kromě toho si dříve při potyčce zlomil ruku a nohu, a jeho pohyby tak byly omezeny. Shen Qingqiu se chystal udělat krok, když uviděl černou postavu, jak ho předhonila a stále nezraněnou dlaní udeřila „Luo Bingheho“ do hrudi.
Shen Qingqiu v tu chvíli, kdy viděl na té známé tváři nedůvěřivý výraz, ve skutečnosti neměl to srdce, aby pokračoval.
„Luo Binghe“ ustoupil o dva kroky dozadu a polkl, jako by polykal sousto krve. Ušklíbl se a řekl: „To je mi ale hezký harmonický vztah. Není to špatné, myslím?“
Přestože se jim posmíval, jeho nezraněná ruka byla pevně sevřená v pěst a žíly na jejím hřbetu se občas objevovaly a mizely.
Od té doby, co se stal dospělým, se nenašel nikdo, kdo by ho dokázal takhle zatlačit do kouta.
Být na pokraji prohry mu připomnělo dny, kdy byl ponižován a týrán po celém těle.
Horký čaj mu nalili na hlavu; kůlna na dříví, která nedokázala zadržet vítr; nikdy nekončící fyzické a verbální napadání; klečení ve spalujícím odpoledni, které trvalo dlouho do noci, nedostatek sytých jídel.
Všechny tyto dny byly neoddělitelně spojeny s tou tváří, kterou měl nyní přímo před očima.
Ale teď majitel této tváře stál vedle osoby, která vypadala přesně jako jeho, držel tu zlomenou paži v rukou a neodvažoval se jí dotknout nebo ji pustit. Jako by on sám důvěrně cítil tu bolest, zamračil se a zeptal se: „Proč na něj musíš útočit zepředu? Bojoval jsi dál, i když jsi věděl, že je to zlomené. Příště se nechovej tak unáhleně.“
I když to znělo jako důtka, hlas byl rozhořčený, úzkostný a znepokojený.
I blázen by to poznal.
Studený vítr prořízl les, takže listí zašustilo a snášelo se dolů.
Nemohl to snést.
To bylo nespravedlivé.
Obraz těch dvou mužů stojících bok po boku byl tak oslnivý, že ho bolely oči a koutky víček ho pálily.
Oba byli zjevně „Luo Binghe“. Na základě čeho se ten druhý mohl setkat s tímto druhem Shena Qingqiu, a přesto se on sám musel setkat s úzkoprsou, žárlivou a nestydatou verzí?
Na základě čeho?!
Pečlivě uchované kousky oděvů a předměty; osvěžující a uklizený vedlejší příbytek; něžný, láskyplný a shovívavý šepot.
Zjevně je chtěl jen ponížit. Zjevně pohrdal tím nechutným vztahem mezi oběma.
A přesto si nemohl pomoct, ale vyhrkl na Shena Qingqiu: „Pojď se mnou.“
Když Luo Binghe slyšel tato tři slova, chladně se zasmál a řekl: „Co jsi to řekl? Hm?“
Zapraskaly mu klouby. Vlastně vypadal, jako by chtěl zabíjet.
Shen Qingqiu sice schvaloval akt rozdávání posledního úderu, který měl skoncovat s protivníkem – ať žije poslední zásah (7) –, ale… co to bylo s tím přinutit Luo Bingheho, aby zabil Luo Bingheho?
Má ho Shen Qingqiu zabít místo něj? To bylo ještě nemožnější. Navíc nevěděl, zda zlatá svatozář hlavního hrdiny bude fungovat i na původního Bingheho.
Shen přitiskl dva prsty na Bingheho rameno, aby mu zabránil být impulzivní. Zatímco ho bolela hlava a snažil se přijít na to, jak se s tím vypořádat, „Luo Binghe“ už učinil krok.
Prolomil pečeť Xin Mo. Uprostřed návalu černé aury a purpurového světla a pod ostražitými pohledy obou mužů jedním seknutím otevřel trhlinu ve vzduchu a skočil dovnitř.
Když se ohlédl, silně se kousl do rtu.
Tohle by fakt neunesl.
Trhlina zmizela s jeho postavou.
On jako… odešel jen tak?
Bing-ge… bylo tak snadné odejít?!
Shen Qingqiu byl na chvíli omráčený, než odpověděl: „Až se vrátíme, znič zbytky Xin Mo. Tahle věc nemůže zůstat v tomto světě.“
Ta věc byla prostě příliš hardcore. Pokud by v tom ještě pokračovali, kdo ví, jaký druh zápletky by se odehrál příště?
Binghe mlčky přikývl. I když pravděpodobně nepotřeboval podpírat, Shen Qingqiu ho dál nechal se o něj opřít.
Udělali jen pár kroků, když se Binghe sklíčeně zeptal: „Shizune, moje technika, je opravdu tak špatná?“
……
Upřímně řečeno, bylo to špatné.
Bylo to vážně špatné. Ať už to bylo líbání, dotyky, svlékání nebo válení se mezi prostěradlem, byl tak špatný, že to byla kategorie sama o sobě.
Pokud šlo o vniknutí, neměl to s čím srovnávat, ale jak to tak vypadalo, měl by z toho taky…… pětku.
Shen Qingqiu to samozřejmě nemohl říct. Tak to prostě zamaskoval: „Ne úplně.“
Sklíčenost na tváři Luo Bingheho vzrostla.
Shen Qingqiu ho utěšoval: „Koneckonců, máš málo zkušeností.“
Bing-ge byl tak ostříleným veteránem, protože se stal vítězem v lásce a ložním prádlem pro stovky žen!
Luo Binghe sklonil hlavu. Už od pohledu zvažoval, který emo koutek si vybere a půjde pěstovat houby. Tohle byl pohled, který Shen Qingqiu nemohl snést nejvíc, a tak ho přemluvil: „Tento mistr ti nejdřív ošetří ruce a nohy. Pak to můžeme… prozkoumat společně. Co ty na to?“
Luo Binghe náhle vzhlédl. „Opravdu?!“
Shen Qingqiu tuhle reakci očekával a rovnoměrně ho pohladil po hlavě: „Nejdřív si ošetři svá zranění.“
Luo Binghe přikývl. Pak si jen dvěma křupajícími zvuky znovu připevnil ruku a nohu.
Náhle vstal a uchopil obě paže Shena Qingqiu oběma svýma již zdravýma rukama. Tváře měl zrudlé a oči mu zajiskřily, když řekl: „Už jsou v pořádku. Shizune, tak to… prozkoumáme společně?“
Poznámka překladatele:
1) „Tento muž byl zhongdiangským hlavním..“ – román Cesta nesmrtelného démona byl zveřejňována na fiktivním webu tzv. „Zhongdianská literatura“. Má to být parodie na čínský web „Qidian Chinese Net“, který hostuje novely zaměřené na vztahy mezi muži.
2) „…přiběhli sem, stále třímali své guqiny a knihy.“ Guqin 古琴 je sedmistrunný nástroj.
3) „…by se vrchol Qing Jing snížil na úroveň vrcholu Tu Ding…“. Tu Ding 秃顶峰 (Tūdǐng fēng) doslova ‘Plešatý vrchol’.
4) „…koho systém přenesl na BL kanál…“ 纯爱频道 znamená „kanál čisté lásky“, resp. Boys Love kanál.
5) Město literatury Lu Ding Ding (绿丁丁文学城) = JJWXC. Systém přenesl Luo Bingheho z originální zhongdianské kategorie románu harémového hřebce do kategorie „čistá láska Lu Ding“ (kanál pro čistou lásku BL – boys love). Překlad této poznámky je asi krkolomný, ale já sama se v tom teprve vyznávám. 😀
6) 终点(文学网) Zhongdian vysvětleno v první poznámce = reálný web Qidian; Zhongdian je parodie na Qidian (‘konečný bod’ vs. ‘začínající bod’).
7) „…ať žije poslední zásah“ – 补刀, v čínské herní terminologii to má prý znamenat něco jako „někoho sejmout“ nebo prostě „knokoutovat“.
Jde se zkoumat 😂😂😂