Speciál: Hluboký sen
梦沉记
Uložil se ke spánku, ale otevřel oči, aby se ocitl na jiném místě – v takové situaci to nebylo poprvé, takže Shen Qingqiu nebyl rozrušený. Věděl, že znovu vstoupil do snové krajiny Luo Bingheho. Po chvíli vznášení neopatrně dopadl na zem.
Jakmile dopadl na zem, scéna se okamžitě změnila, jako by jel na větru a šlapal po vrbách. Všude kolem něj bylo nádherné zlato a brilantní nefrit, styl dekorace nádherný a extravagantní, stejně jako velmi povědomá promenáda. Tohle byl 100% palác Huan Hua.
Po průchodu touto promenádou byl na konci hlavní sál a salónek paláce Huan Hua. V minulosti už na něj v krajině snů čekal sám Luo Binghe. Ale tentokrát se nikde nemihl, takže to byla zvláštní událost.
V síni někdo byl. Shen Qingqiu viděl, že zezadu ta osoba vypadala povědomě, a když se přiblížil, zjistil ještě něco podivnějšího a šokovaně řekl: „Mu-shidi?“
Tento uctivě stojící ‚Mu Qingfang‘ byl pouze přízrakem v paměti Luo Bingheho a přirozeně nemohl slyšet jeho oslovení. Tento shidi byl vždy přátelský a dobromyslný, ale teď, když stál uprostřed síně, neměl ve tváři příjemný výraz.
Shen Qingqiu si vzpomněl, že slyšel zvěsti napříč Jianghu (1), že krátce poté, co fingoval smrt, aby unikl, Luo Binghe přivedl Mu Qingfanga zpět do paláce Huan Hua a donutil ho ‚léčit chorobu Shena Qingqiu‘. Uvědomil si, že tahle scéna musí určitě pocházet z té doby.
Po jeho boku se neslyšně přehnal temný stín a hlas Luo Bingheho zněl: „Vážený pane Mu.“
Oči tohoto ‚Luo Bingheho‘ neodrážely postavu Shena Qingqiu a on si nebyl vědom jeho existence. Tohle nebyl samotný Luo Binghe, jen vzpomínka.
Shen Qingqiu uvažoval, je možné, že se dostal do oblasti snů, kde ani Luo Binghe sám neměl žádnou kontrolu?
Postoj a způsob oslovení Luo Bingheho nelze označit za neuctivý. Mu Qingfang řekl: „Vaše Excelence (2) o mně mluví jako o ‚váženém panu Mu‘. Uznáváte, nebo neuznáváte, že jste členem horské sekty Cang Qiong?“
Luo Binghe: „Ať to uznávám nebo ne, záleží na tom?“
Mu Qingfang řekl: „Pokud to neuznáváte, proč stále oslovujete Shena-shixionga jako ‚shizuna‘? Pokud to uznáváte, měl byste mi říkat shishu, a proč jste ublížil učedníkům hory Cang Qiong a unesl jste mě sem?“
Luo Binghe: „Pozvat sem pana Mu bylo jasně proto, aby se podíval na mého shizuna.“
Mu Qingfang řekl: „Shen-shixiong se již sám zničil a zemřel před očima všech ve městě Huayue. Jeho duchovní síla se rozptýlila a obávám se, že nyní i tělo již dávno shnilo a rozložilo se. Neznám žádnou metodu, jak přivést lidi zpět k životu.“
Poslouchání této řady otázek a odpovědí způsobilo, že Shena Qingqiu polil studený pot.
Mu Qingfang neměl osobnost jako Qi Qingqi nebo Liu Qingge, s jejich vznětlivými povahami a nesnášenlivostí čehokoli sporného. Ale tato odpověď, kterou dal, nebyla příjemná. I když věděl, že Mu Qingfang bude v pořádku, Shen Qingqiu se neubránil úzkosti a potil se, protože se obával, že rozzuří Luo Bingheho a bude zbytečně trpět.
Naštěstí Luo Binghe zůstal bez pohnutí a chladně řekl: „Prosím, podívejte se, pane Mu, to je vše.“
Zajatého Mu Qingfanga doprovodil do pavilonu Huan Hua pouze dav žáků ve žlutých róbách.
Chladný vzduch v pavilonu Huan Hua člověku prosakoval až do kostí. Oba muži přešli práh jeden po druhém a velké dveře se okamžitě zavřely. Shen Qingqiu přispěchal, aby je následoval.
Luo Binghe zvedl gázové závěsy visící na sedacím stole (3). Mu Qingfang se sklonil, aby si tělo prohlédl, a Shen Qingqiu se také chtěl přiblížit, aby se podíval. Mu Qingfang se bohužel téměř okamžitě napřímil a spustil gázový závěs, čímž zablokoval Shenovi výhled. Jeho tvář se náhle zkřivila.
Mu Qingfang řekl: „Jakou metodu jste použil k ochraně jeho těla?“
Luo Binghe lehce a nenuceně řekl: „Ctěný pan Mu je vrchním pánem na vrcholu Qian Cao, vy víte lépe než já, jak zachovat tělo, aniž byste je poškodil.“
Po dlouhé době se původní postoj Mu Qingfanga taktního v odmítnutí spolupráce konečně zhroutil. Řekl: „Vaše násilná transfúze duchovní síly do Shen-shixiongova těla každý den nemá absolutně žádný účinek, kromě toho, že se vám stěží daří zastavit hnilobu těla a plýtvat obrovským množstvím duchovní síly. A pokud přestanete jen na jeden den, bude veškeré předchozí úsilí k ničemu. Pokud mohu být přímočarý, Shen-shixiong už…“
Luo Binghe ho přerušil: „Lékařské schopnosti vrcholu Qian Cao jsou nejlepší na světě a ctěný pan Mu je pánem vrcholu. Věřím, že musíte mít řešení.“
Mu Qingfang řekl: „Neexistuje žádné řešení.“
Tváří v tvář této zatvrzelosti se Luo Bingheho původně již tak omezená zásoba trpělivosti nakonec vyčerpala. Ušklíbl se: „Pokud neexistuje řešení, přijďte s ním. Dokud nevynaleznete řešení, nebude nutné, aby se ctěný pan Mu vracel na horu Cang Qiong!“
Náhle zamával rukávem a velké dveře paláce Huan Hua se náhle otevřely. Překvapený Mu Qingfang byl umlčen, než stačil zareagovat, a byl okamžitě zadržen davem žlutě oděných učedníků, kteří čekali na rozkaz. Velké dveře se okamžitě znovu zavřely.
Poryv chladného větru foukal sem a tam. Světlo svíček v pavilonu se chvělo a blikalo.
Najednou na něj Luo Binghe zavolal: „Shizune.“
Shen Qingqiu byl nejprve šokován.
Myslel si, že ho Luo Binghe v této vzpomínce viděl. Rychle však zjistil, že Luo Binghe pouze volá a nic víc. Vůbec nečekal, že někdo zareaguje.
Luo Binghe chvíli stál u dveří. Teprve potom pomalu přešel k Shenovi Qingqiu, posadil se na sedací stůl, znovu zvedl gázový závěs a pak omámeně zíral na tvář mrtvoly.
Toto omámené zírání trvalo dlouho. Shen Qingqiu stál vedle a stále více zahálel. Pořád přešlapoval z jedné nohy na druhou, a nakonec neodolal a naklonil se dopředu nad postel. Luo Binghe zíral na tvář jeho mrtvoly a pak se zadíval na tvář Bingheho. Binghe zíral a zíral, natáhl ruku a pomalu rozepínal opasek mrtvoly.
Noha, na které se Shen Qingqiu krčil, se pod ním zkroutila.
Říct něco jako ‚tato scéna byla příliš krásná na to, aby se na ni nedalo dívat‘, se k tomuto okamžiku nehodilo, protože mrtvola Shena Qingqiu na tom sedacím stole… opravdu nevypadala dobře.
Jako červené květy a zelené vrby bylo vše pod jeho krkem pokryto barevnými posmrtnými skvrnami.
Luo Binghe si svlékl svrchní hábit. Jako by objímal velkou panenku, držel mrtvolu v objetí. Kdyby to viděl někdo jiný, nevyhnutelně by se vyděsil v šoku nebo by si to spojil s ošklivými slovy a nesnesitelným znechucením. Ale ve skutečnosti pouze držel tělo a neprováděl žádné abnormální akce.
Brada Luo Bingheho se přitiskla na temeno černočerných vlasů Shena Qingqiu. Jedna ruka přejížděla křivku jeho zad, chlácholivě hladila a dodávala velké množství duchovní síly. Zelené a fialové posmrtné skvrny postupně ustupovaly a kůže byla opět bledá a hladká.
Tento postoj a chování dojaly Shena Qingqiu u srdce.
Vzpomněl si, že Luo Binghemu provedl to samé gesto už jednou v minulosti.
Bylo to v noci nedlouho poté, co se Luo Binghe nastěhoval do bambusového domu.
*
~Flashback~
Byla zimní noc. Studený vítr hvízdal, jak kroužil kolem lesů na vrcholu Qing Jing, a tisíce bambusových listů šustilo a kolébalo se sem a tam.
Shen Qingqiu ležel na boku na dlouhé a úzké posteli, neusínal, ale odpočíval se zavřenýma očima. Když odpočíval, z malého světa za ním se přes stěnu ozvalo slabé skřípání. Zdálo se, že i osoba uvnitř se neklidně zmítala a nemohla spát.
Po ne příliš dlouhé době opakované zvuky házení sebou a otáčení náhle ustaly. Někdo tiše vylezl z postele, zvedl závěs a vyšel z bambusového domu.
Co Binghe dělal, že nespal a vyklouzl ven uprostřed noci?
Shen Qingqiu si ohledně tohoto momentu v původním příběhu nepamatoval nic, co by vyžadovalo, aby se Binghe uprostřed noci plíživě odvážil ven. Ze zvědavosti se také zvedl.
Jeho kultivace daleko předčila tu Bingheho a jeho pohyby byly lehké a rychlé. Proto, když za ním kroužil, druhá strana stále nic netušila.
Binghe nevyklouzl moc daleko a hlavně se nevydal za dobrodružstvím na žádné stinné tajemné místo. Byl vzadu na nádvoří a seděl na malé lavičce. Už si sundal šaty z horní části těla a úhledně si je naskládal na levou nohu. Jeho pravá ruka si něco nalévala do levé dlaně a pak si to přikládala na tělo. Po nanesení a rozetření místa jeho ústa vypustila lehký výdech.
Pod měsíčním světlem nebyl patnáctiletý chlapec hubený, ale ani silný. Jeho tělo bylo pokryto modřinami modré a fialové barvy. Noční vítr přinesl lehkou vůni léku a alkoholu.
Ticho prolomil hlas Shena Qingqiu: „Luo Binghe.“
Oslovený se úplně lekl. Když vyskočil z lavičky, složené oblečení spadlo na zem. Ohromený Binghe řekl: „Shizune! Jak jste se probudil?“
Shen Qingqiu vykročil vpřed: „Nespal jsem.“
[T/N: Shen Qingqiu o sobě mluví jako o „为师“, kdykoli mluví s učedníky. To se zhruba překládá jako „tento učitel“, aj překladatel z toho udělal „já“, aby konverzace nebyla tolik krkolomná]
Luo Binghe řekl: „Byl tento žák hlučný, že probudil shizuna? Moc se omlouvám! Původně jsem vyšel, protože jsem nechtěl rušit shizunův odpočinek, nečekal jsem, že ještě…“
[T/N: Před Shenem Qingqiu se Luo Binghe téměř vždy odkazuje na sebe zdvořilým „tento žák“ místo „já“.]
Toto dítě se bálo, že ho divokým převalováním na posteli probudí, a proto se přišlo uprostřed noci namazat medicínou. Shen Qingqiu se obával, že bolest Luo Bingheho musí být opravdu nesnesitelná.
Shen Qingqiu řekl: „Odkud se vzala zranění na tvém těle?“
Luo Binghe řekl: „To nic není! Tento učedník se v posledních několika dnech jen nesprávně kultivoval a utrpěl několik drobných zranění navíc, než je obvyklé.“
Shen Qingqiu si pečlivě prohlédl zranění na jeho těle: „Žáci z vrcholu Bai Zhan si tě znovu dobírali, že?“
Luo Binghe to nechtěl říct, ale ani lhát. Shen Qingqiu viděl jeho němý pohled, a čím víc se díval, tím byl rozzlobenější. Řekl: „Co jsem tě naučil?“
Luo Binghe řekl: „Pokud nemůžeš vyhrát, uteč.“
Shen Qingqiu: „Splnil jsi to?“
„Ale…“ Luo Binghe řekl, „Ale tímto způsobem by tento žák přinesl velké ponížení a hanbu vrcholu Qing Jing.“
Shen Qingqiu řekl: „Zpráskali tě jen proto, že se jim něco nelíbí… jaký je rozdíl mezi chováním na vrcholu Bai Zhan a despotickými bandity pod touto horou? Když to řeknu na rovinu, je to ostudné pro vrchol Qing Jing, nebo je to skutečně ostudné pro vrchol Bai Zhan? Právě teď vyhledám Liu Qinggeho. Rok má tři sta šedesát pět dní. Kdyby mu trvalo byť jen jediný den, aby ovládl tu skupinu juniorů, nebyli by tak nedisciplinovaní a nekontrolovatelní.“
Luo Binghe přispěchal, aby ho odtáhl: „Shizune, nemůžete! Pokud se vy a Liu-shishu znovu začnete hádat kvůli tomuto žákovi, pak já… pak já…“ Luo Binghe se nedokázal odtáhnout a nohy se mu třásly. Když viděl, jak se Shen Qingqiu zastavil, spěšně řekl: „Kromě toho to není všechno z toho, že ho udeřili bratři učedníci z vrcholu Bai Zhan. Jen proto, že jsem během své vlastní kultivace spadl a udeřil se ještě víc, to teď vypadá tak ošklivě.“
Když Shen Qingqiu viděl jeho sklíčenost, pomalu vydechl a řekl: „Kultivace vyžaduje řádnou sekvenci postupného pokroku, jdoucího plynule. Jak by se to dalo vynutit? Kdyby se ti zhroutila základna jako právě pulci ve vývinu, nevedlo by to k celoživotní věčné lítosti?“
Jednoho dne musí vymyslet způsob, jak zpracovat (4) tuto skupinu násilných elementů z Bai Zhan, přičemž si vypůjčí ruku Liu Qinggeho, aby jim dal lekci, takže ať si klidně cítí odpor, ale budou nuceni si ho nechat pro sebe.
Vrchol na sedmém místě dle žebříčku hodnocení si vlastně troufá vyprovokovat druhý (5), seniorita nic neznamenala? Jak by se to dalo tolerovat?
Luo Binghe slíbil, že se nebude vnucovat. Shen Qingqiu řekl: „Jdi dovnitř.“
Luo Binghe nepřetržitě mával rukama: „Ne, venku je mi dobře. Jít dovnitř by narušilo shizunův odpočinek.“
Shen Qingqiu pokrčil prst a oblečení na zemi mu vletělo do rukou. Rozložil je a hladce je přehodil Luo Binghemu přes rameno: „Jaký odpočinek? Od té doby, co jsem tě uviděl, jak bych ti mohl dovolit zmrznout v tomhle chladném větru venku, samotného uprostřed noci?“
Oba se vrátili do bambusového domu. Luo Binghe se původně chtěl vrátit do své postele, ale Shen Qingqiu mu vzal léčivou tinkturu z rukou a naznačil mu, aby přišel k dlouhé posteli uvnitř pokoje.
Překvapeného Luo Bingheho přitáhl a Shen Qingqiu mu začal sundávat pás, který si právě zapnul. Jeho obličej náhle zrudl a opakovaně couval a přitahoval si límec: „Shizune, c-c-c…co to děláte!?!“
Shen Qingqiu zatřásl malou lahvičkou v ruce: „Natřu tě medicínou, abych tě zbavil sražené krve.“
„Není třeba, udělám to sám!“ Luo Binghe spěchal, aby popadl lahvičku s medicínou. Shenova pravá ruka se otočila a zkroutila mu zápěstí. Postoupil kupředu a bez výrazu řekl: „Vidíš, kde máš pohmožděná záda?“
Luo Binghe se otřásl: „Všude, všude si to natřu!“
Vytrvale se snažil získat ji zpět. Luo Binghe měl obvykle výraz pokorné podřízenosti, vřelosti a stálého klidu; bylo to poprvé, co ho Shen Qingqiu viděl tak rozpačitého a červenajícího se do té míry, že jeho uši vypadaly, jako by z nich měla kapat krev. Připadalo mu to zábavné a myslel si, že je to pravděpodobně rostoucí dítě, které se stydí za to, že bylo bito, a po bití se ještě více stydělo, protože mu učitel musí pomáhat namazat ho mastí. Tajně se pro sebe zasmál, ale jeho tvář zůstala vážná a vyčítal: „Mlč. Vrchol Qian Cao pokaždé posílá fixní množství léčivé tinktury, jak bych ti mohl dovolit, abys s ní takhle plýtval.“
„Já… já…“
Luo Binghe nedokázal ani říct ‚tento žák‘, oči slzely, svíral si šaty, aby si chránil hruď, panickou hrůzou úplně bez sebe. Shen Qingqiu mu podepřel ramena, otočil ho, snadno mu svlékl košili a pak začal tekutinou v malé lahvičce třít modřiny na jeho zádech.
Luo Binghe bez varování vydal tiché zasténání: „Ach!“
Shen Qingqiu okamžitě zmírnil svůj dotek: „Netlačím příliš silně?“
Luo Binghe zavrtěl hlavou jako blázen. Shen Qingqiu řekl: „Tak proč křičíš? Mužný chlap jako ty by měl být schopný tolerovat tuhle bolístku.“
Hlas Luo Bingheho byl jako komár: „Ne, to není bolest…“
Shen Qingqiu, který měl srdce v klidu, ho natíral ještě chvíli. Pokusil se pomalu vysílat duchovní sílu z dlaně. Luo Binghe znovu vydal „Ach!“
Shen Qingqiu uvažoval: „Proč děláš tolik povyku pro nic? Jak můžeš být učedníkem mého vrcholu Qing Jing, zcela bez ohledu na správné chování?“
Hlas Luo Bingheho se chvěl: „Já… já… Tento žák, tento žák je v pořádku, právě dokončujete nanášení medicíny a on nechce, aby shizun plýtval duchovní silou.“
Pravá dlaň Shena Qingqiu se těsně přitiskla k odhalené kůži na zádech a pomalu se pohybovala tam a zpět. Shen Qingqiu řekl: „Je to příjemné?“
„…“ Luo Binghe nepromluvil a zdálo se, že se kousl do rtů.
Shen Qingqiu pomalu a jemně hladil Bingheho kolem pasu, zatímco byl tajně zmatený: Nepohodlné? Nemožné. Zapamatoval jsem si špatně tyhle akupunkturní body? Tohle množství duchovní síly by mělo být tak akorát, ne příliš mnoho a ne příliš málo. Jak se mohl cítit tak špatně? Je to tak… jsem ničema a smolař do legendárních rozměrů?!
Shen Qingqiu stáhl ruku. Luo Binghe si úlevně oddechl, oči měl podlité krví. Kdo by tušil, že v příštím okamžiku bude vtažen do plného objetí.
Zatímco ho objímal, Shen Qingqiu se svalil na postel.
Luo Binghe zněl, jako by vydechl naposledy: „…Shizune, shizune!“
Shen Qingqiu mu nesvlékl nejspodnější košili, ale dělila je jen jedna tenká vrstva oblečení a navzájem cítili tlukot srdce. Takovéto objímání maximalizovalo oblast jejich kontaktu a také maximalizovalo oblast dodání duchovní síly. Řekl: „Obávám se, že pouze použití síly dlaně není dost rychlé. Zůstaň chvíli takhle a zranění na tvém těle se zahojí téměř poté, co můj duchovní puls projde několika okruhy – mnohem účinnější než tinktura, kterou jsi používal.“
Luo Binghe se mu v náručí škubal jako malý ježek: „Shizune! Shizunee! Mám po celém těle léčivou tinkturu!“
Vztek Shena Qingqiu se jeho škubáním vznítil v oheň. Jednou udeřil Bingheho do ruky, aby ho pokáral, a řekl důstojně: „Proč sebou mrskáš?“
Ošetřuji tvoje rány a pořád se chováš zlobivě!
Po ne drsném a ne měkkém plácnutí Luo Binghe ztuhl jako tyč. Konkrétně jako rožnící tyč, která se opéká nad ohněm.
„Tyč“ řekla: „Shizune… Tohle nefunguje… Nechte mě jít…“
Shen Qingqiu řekl: „Luo Binghe, kdybys byl Ning Yingying, červenal se a choval se stydlivě jako právě teď, nemusím dodávat, že bych tohle nedělal. Ale ty nejsi malá holka, pořád se bojíš, že tě sežeru?“
Když to Luo Binghe slyšel, skutečně se přestal vrtět. Ale jeho pozornost se posunula a řekl: „Shizune to znamená, že byste takhle nezacházel s Ning-shijie (6)?“
Kdyby byla dnes zraněná Ning Yingying, i kdyby měl Shen Qingqiu stokrát více odvahy, neodvážil by se použít tuhle pohodlnou metodu k jejímu uzdravení. Jen nesnášel, že nemohl přísahat, aby vyjádřil z celého srdce svou jasnou nevinnost. Rozhodně řekl: „Samozřejmě bych to neudělal.“
Luo Binghe znovu řekl: „Pak… pokud by to nebyla Ning-shijie, kdyby to byli nějací další učedníci, kteří by byli zraněni, udělal by shizun také, udělal by totéž…“
„…“ Shen Qingqiu řekl, „Jaké nesmyslné věci si představuješ? Zklidni svou mysl a ovládni svůj dech.“
Ježek v jeho náručí se konečně uklidnil. Shen Qingqiu si spokojeně vybral tu nejpohodlnější pozici. Položil bradu na Bingheho hlavu. Volnou rukou ho jemně hladil po křivce páteře.
Ale nedlouho poté, co ho uklidnil, Shen Qingqiu začal být neschopný ho dále udržet.
Luo Binghe byl orosený, jako by právě vyšel ze sauny. Pot na jeho těle promáčel tenký spodní oděv Shena Qingqiu, až byl promočený.
Shen byl zcela šokován. Bylo možné, že Luo Binghemu, který ztratil duchovní energii, mohl dokonce způsobit vysokou horečku?!
Právě položil ruku na Bingheho tvář, aby zkontroloval jeho pleť, když se celá jeho ruka nečekaně dotkla kapajícího a stékajícího potu. Tělo v jeho náručí se najednou zmítalo se vším, co mělo, jako velká bílá ryba trčící na souši. Luo Binghe s „plesknutím“ unikl z jeho náručí a spadl z bambusové postele.
To nebylo vše. Další přišel nesnesitelně mizerný řetězec ‚Bum‘! ‚Bác‘!
Jeho noha zakopla o stoličku, hlavou narazil do paravánu a převrátil ho. Binghe vypadal, jako by se zbláznil, když se zběsile řítil z bambusového domu.
Shen Qingqiu, šokovaný tímto návalem událostí, mohl jen tupě zírat z postele. Chvíli bezradně tápal, co má dělat. Rychle ztuhl a spěchal, aby vyskočil z postele a vyběhl ven: „Luo Binghe?!“
Luo Binghe už dávno utekl docela daleko a při běhu křičel: „Shizune, omlouvám se!“
Tvář Shena Qingqiu byla plná černých čar (7): „Co tě mrzí? Vrať se sem! (8)”
Noční vítr nesl vzdálený plačtivý hlas: „Ne! Shizune, teď se nedívejte! Nechoďte sem, nechoďte sem, ať se děje cokoliv!“
Kristova noho, bylo tohle dítě snad uhranuté?!
Obecně byla kultivace Shena Qingqiu o více než jednu úroveň vyšší a byl rozhodně rychlejší. Ale Luo Bingheho zjevně poháněl adrenalin nebo co a Shen Qingqiu ho nečekaně nemohl dohnat.
Oba běželi a utíkali po cestě a křičeli na sebe. Netrvalo dlouho a celý vrchol Qing Jing byl vzhůru. Na vrcholu se rozsvítily malé skupinky luceren a masa učedníků s pochodněmi vycházela jeden po druhém: „Kdo to křičí uprostřed noci a ruší klid na vrcholu Qing Jing?“
„Ten hlas mi zněl jako shizunův!“
„Nesmysl! Jak může být shizun tak nezdvořilý…“
Halasení ještě nezmizelo, když se Shen Qingqiu jako poryv větru bez výrazu prohnal kolem této skupiny učedníků. Okamžitě ztichlo, že by bylo slyšet spadnout i špendlík.
Shen Qingqiu se obával, že když Luo Binghe běží jako kuře bez hlavy, neuvidí na cestu a zřítí se z útesu. Zhluboka se nadechl a vykřikl: „Ming Fane! Zastavte ho! Zastavte Luo Bingheho!“
Ming Fan si právě oblékl svrchník, přišel s lucernou a zíral ven, aby viděl – wow! Ten pouhý poskok Luo Binghe běží jako šílený, shizun mu v patách, vypadal přímo vražedně – to byla scéna. Vše se konečně vrátilo do normálu!
Extaticky zvolal: „Shizune! Tento učedník vám pomůže! Chyťte toho spratka a dejte mu pořádnou lekci! Pojďte, bratři, kupředu!“
Dav učedníků se vydal všemi směry, aby je obešel, a Shen Qingqiu nakonec dohonil divoce běžícího Bingheho. Než však stihl toho spratka chytit za límec, aby ho zvedl, Luo Binghe se odmítl podrobit smrti a zoufale se vrhl vpřed – se zvukem „žbluňk“ a šploucháním vody. Binghe se skutečně vrhl do Tiché tůně (9) vrcholu Qing Jing.
Zdálo se, že ho skok probudil. Celý Binghe byl potopený ve studené vodě a nakonec se přestal hýbat.
Shen Qingqiu řekl: „Skončil jsi?“
Binghe ponořil hlavu hluboko pod vodu a zakryl si obličej oběma rukama. A Ming Fan už byl dojatý k slzám.
Celé Bingheho tělo se ve studené vodě chvělo a vypadal, jako by byl důkladně zbit. Shizun stál na opačné straně a ušklíbl se se zkříženýma rukama. Ach, jaký známý čin; ach, jaká nostalgická scéna!
Skupina učedníků si šeptala, obklopili Luo Bingheho uprostřed tůně, stále si zakrývali obličej a neřekli ani slovo. Ning Yingying se jako dívka vždy oblékala a česala pomaleji. Přišla pozdě, jen aby okamžitě viděla tuto scénu, a mimovolně vykřikla: „A-Luo! Jak… jak jsi skončil v tůni? Kdo tě zase šikanoval? Shizune, co se děje?“
„…“ Shen Qingqiu řekl chladně, „Také chci konkrétně vědět, kdo tě šikanoval, přesně co se děje.“
Luo Binghe si zakryl obličej a zavrtěl hlavou: „Nikdo mě nešikanoval. Nic se neděje.“
Shen Qingqiu chvíli stál na okraji tůně. Najednou si povzdechl: „Pojď nahoru. Co tam pořád sedíš?“
Luo Binghe dál kroutil hlavou: „Ne, shizune. Zůstanu zde. Nechte mě tu chvíli sedět a bude mi dobře…“
Momentálně byla chladná zima. I když nesněžilo, kdyby ho Shen Qingqiu nechal sedět celou noc ve studené tůni, byl by ještě naživu?
Shen Qingqiu zvedl lem svého oblečení a vstoupil do vody a vytáhl ho. Luo Binghe spěšně řekl: „Shizune, nechoďte sem dolů! Voda je studená a špinavá, neměl byste se zmáčet…“
Shen Qingqiu se už po několika krocích přebrodil vodou, aby k němu došel. Přísně se na Bingheho podíval.
Binghe svěsil hlavu ještě níže a neodvážil se pohlédnout mu do očí a jen se ponořil hlouběji do vody.
Shen Qingqiu řekl: „Potřebuješ také, abych ti pomohl vstát?“
„…“ Luo Binghe, „Shizune, já… měl byste mě nechat tady samotného!“
Shen Qingqiu s ním nemohl nic udělat a rozhodl se pro jiný způsob. Teď čelil učedníkům z vrcholu Qing Jing, kteří se na něj dívali ze břehu, a přísně řekl: „Vstaňte ve 4 ráno následujícího rána na časné vyučování. Každý, kdo se opozdí, musí stokrát opsat texty.“
4:00 ráno, aktuálně už byly 2:00 v noci! Opisování textů a stokrát je opisovat!
Jakmile toto prohlásil, okolí tůně bylo prázdné, jako by bylo právě zameteno.
Jakmile Shen Qingqiu viděl, že tu nejsou žádní přihlížející, otočil se a náhle se sklonil, aby uchopil Bingheho za záda a kolena.
Binghe pochopil, co chce udělat, a zvýšil své úsilí schovat se ve vodě jako mrskající se velká bílá ryba: „Shizune, shizune, nedělejte to, nedělejte to!“
Shen Qingqiu měl celý obličej potřísněný. Otřel si tváře rukávy svých již mokrých šatů a řekl: „Nezpůsobil jsi na jednu noc už dost problémů?“
Viděl, že se Luo Binghe už neodvažuje pohnout, a tak ho s trochou úsilí zvedl do náruče.
Trochu těžký. S touhle malou tichou stížností nesl Bingheho v náručí zpět k bambusovému domu.
V polovině cesty Binghe v náručí řekl s trpící tváří: „Shizune, já… bych se měl vrátit do kůlny.“
„Luo Binghe!“
Shen Qingqiu přísně řekl: „Co s tebou dnes v noci je? Chovat se tak vyhýbavě a stydlivě, snažit se všemi možnými způsoby, jak uniknout… Jiní lidé, kteří situaci nechápali, by se báli, že jsem vůči tobě podnikl něco těžce hříšného!“
~Konec flashbacku~
*
Luo Binghe té noci skutečně ztratil obrovské množství důstojnosti a zcela zničil svůj image.
Černá historie (10), to byla černá historie Luo Bingheho!
Shen Qingqiu si později na tento incident náhodou vzpomněl a vysmíval se mu. Luo Binghe se ale nečekaně ani nezačervenal. Jistě, když vyrůstal, stal se také nestydatějším. Bránil se: „Byl jsem právě ve věku, kdy jsem byl plný vitality a snadno se vzrušoval. S mojí nejobdivovanější osobou, která mě pevně objímala, objímala a mnula mě━shizune, řekni mi, jak jsem se mohl úplně ovládat? Mít jasnou mysl, nemít žádný způsob, jak potlačit reakce svého těla a bát se, že si toho všimneš… kromě toho trapného a ostudného chování, co jiného jsem mohl dělat?“
Při pomyšlení na to, jak Luo Binghe říká tato slova a přitom odhaluje vzácný výraz naprosté plachosti, si Shen Qingqiu nemohl pomoct a hlasitě se zasmál.
Smál se a smál se, a už se smát nemohl.
*
Neodvažoval se myslet na náladu Luo Bingheho právě teď, když držel jeho tělo.
Tento nevyhnutelný sen byl nekonečný a nudný, stejně jako život Luo Bingheho v paláci Huan Hua.
Během dne trávil většinu času zalezlý v mrazivém pavilonu Huan Hua a nosil dovnitř dokumenty, aby je zpracoval.
Shen Qingqiu měl jen zřídka příležitost vidět Luo Bingheho, jak vážně řeší úřední záležitosti. Naprostou většinu času bylo Bingheho chování před ním úplně jiné, celý se choval jako zamilovaná dívka. Když se vypořádal s naléhavou záležitostí s démony, Shen si vědomě držel odstup, aby ho nerušil. Když občas vklouzl, Luo Binghe okamžitě ztratil veškerý zájem o svou práci, shodil dokumenty, které se mu nahromadily jako kupa na stole, a dychtivě a láskyplně přiběhl. Kdo by si pomyslel, že Shen Qingqiu mohl ve skutečnosti ve snu pozorovat Luo Bingheho, který se vážně zabýval úředními záležitostmi sám.
Shen Qingqiu rád sedával u stolu a zvědavě zíral z profilu na jeho klidnou a vážnou tvář. Luo Binghe se mírně zamračil, přečetl deset řádků na jeden pohled, jeho psací štětec byl rychlý a přesný, jeho pokyny byly stručné a vyčerpávající, zdrženlivý v používání inkoustu. Celkově vzato byla jeho naprostá vážnost a soustředěnost ohromující.
Stále si zachoval své předchozí zvyky vytrvale vařit každý den: ráno estetickou a znamenitou snídani, v poledne čtyři jídla a misku polévky a večer misku rýžové kaše. Sněhově bílá rýže, nakrájená zelená cibulka, světle žlutý nastrouhaný zázvor – přesně jako první miska, kterou pro něj Binghe kdy připravil. Podávané ve sněhově bílé porcelánové misce, až když se teplo a pára rozptýlily, Luo Binghe je osobně vložil do nádoby na jídlo a odnesl je.
I když to nikoho nezajímalo, pořád trval na své minulé rutině na vrcholu Qing Jing. Jako by čekal na den, kdy se Shen Qingqiu náhle probudí a otevře oči, a v tu chvíli by se jídlo mohlo okamžitě bez prodlení zužitkovat.
Někdy Luo Binghe odcházel na většinu dne, obvykle, když na straně démonů panoval chaos, který ostatní nedokázali vyřešit, a vyžadovali, aby to řešil osobně.
Téměř nikdy nebyl zraněn, kromě jednoho dne.
Binghe nejprve prošel dveřmi, než ho okamžitě něco napadlo. Ustoupil o pěkných pár kroků, svlékl si krví potřísněné roucho a použil nepatrný kousek síly, aby ho spálil na popel. Teprve poté, co se ujistil, že na těle nemá žádné krvavé šmouhy, pomalu přistoupil k sedacímu stolu.
Vypadal jako každý jiný den, postavil se čelem k mrtvole a řekl: „Shizune, vnější záležitosti mě zpozdily. Tento učedník se dnes vrátil pozdě, takže nebude žádná rýžová kaše.“
Přirozeně mu nikdo neodpověděl. Situace vypadala trochu… komicky.
Shen Qingqiu nevěděl, jestli se má smát nebo plakat. Něco mu sevřelo srdce a on odpověděl: „Pokud žádná není, tak není.“
Během posledních dnů si už vytvořil zvyk mluvit sám se sebou. Odděleni časem a prostorem mě neslyšíš, nemůžu se tě dotknout, ale když je vše řečeno a uděláno… Pořád doufám v odpověď.
Luo Binghe tiše na okamžik stál a nakonec řekl: „Zapomeň na to.“
Otočil se a vyšel ven. Po chvíli prošel dveřmi s miskou kouřící rýžové kaše. Luo Binghe ji hladce položil na stůl a začal beze spěchu rozepínat pás u těla a řekl: „Liu Qingge vysvobodil Mu Qingfanga.“
Shen Qingqiu zabručel ‚Mm‘.
Luo Binghe si řekl: „Pokud je vysvobozený, tak je vysvobozený. Každopádně, Mu Qingfang věděl jen to, jak říct ‚neexistuje žádný způsob‘; nebyl vůbec k ničemu.“
Shen Qingqiu řekl: „Jak můžeš takhle pomlouvat svého shishu?“
Luo Binghe si svlékl róbu. Jeho hrudník odhalil jizvu, která se sama pomalu hojila. Shen Qingqiu na první pohled poznal, že je to spálenina z aury meče Liu Qinggeho. Pod tímto novým zraněním byla stará rána, kterou Luo Binghe vzdorovitě odmítl nechat zmizet.
Binghe si lehl, převrátil se a pohnul tělem, aby se mu uhnízdilo v náručí. Řekl: „V minulosti, když si mě učedníci z vrcholu Bai Zhan dobírali a zbili mě, shizun vždy přišel s metodou, jak jim to vrátit. Kdy se shizun vrátí k samotnému Liu Qinggemu?“
Shen Qingqiu seděl u stolu a řekl: „Nedá se nic dělat, nemůžu ho porazit.“
Luo Binghe řekl: „Shizune.“
Shen Qingqiu řekl: „Mm.“
Luo Binghe: „Shizune, nemůžu to vydržet.“
„…“
Luo Binghe se lehce usmál a řekl: „…Opravdu. Shizune. Jestli se neprobudíš, já… to nevydržím.“
Ale Shen Qingqiu věděl, že bude pokračovat.
Bude dál objímat to ledově chladné a bezvládné tělo v náručí a vydrží to téměř dva tisíce takovýchto dnů a nocí.
Potlačená úzkost a zármutek v jeho hrudi se otevřely. Shen Qingqiu viděl, jak se ruka natahuje a marně se snaží dotknout bledé tváře Luo Bingheho. Viděl, jak se tato ruka mírně chvěje, ale nemohla se ničeho dotknout. Najednou si uvědomil, že je to jeho vlastní ruka.
„Shizune, shizune?“
Z tohoto nejasného transu Shen Qingqiu cítil, jak mu někdo podpírá rameno do sedu. Zamlženě otevřel oči a uviděl Luo Bingheho tvář přímo na dosah, který na něj zíral nervózně a znepokojeně: „Shizune, co se děje?“
Shen Qingqiu se ještě nevzpamatoval ze svého rozjímání a nechápavě zíral na Bingheho.
Když to Binghe viděl, ještě více se vyděsil a byl úzkostlivý. Ten den zažil krizi ve své kultivaci, takže v noci zapečetil své vědomí a neměl čas ovládat svou snovou krajinu. Nespal klidně a byl uprostřed noci probuzen. Když viděl Shena Qingqiu po svém boku se svraštěným obočím a z čela kapajícím studeným potem, věděl, že se stalo něco špatného. Zřejmě se mu nepodařilo načerpat všechnu svou sílu a dovolil shizunovi vstoupit do noční můry.
Bál se, že měl Shen Qingqiu nějaký obzvlášť hrozný sen. Zeptal se zblízka: „Shizune, o čem jsi právě teď snil? Zranil ses?“
„Já……“
[T/N: Shen Qingqiu zde přímo používá „já“ místo „tento učitel“]
Poté, co se Shen Qingqiu příliš dlouho zdržoval ve snové krajině, nebyla duše Shena Qingqiu ještě úplně zpět. Obličej Luo Bingheho kolísal mezi skutečným a imaginárním. Jeho zrak byl někdy rozmazaný a někdy jasný. Nevěděl, co říct.
Binghe se ještě víc znepokojil a zvýšil hlas: „Shizune! Řekni něco!“
Náhle, jako požehnání ze srdce, Shen Qingqiu zamrkal, uchopil jeho tvář, stáhl ji dolů a políbil ho.
Luo Binghe: „…“
I když nevěděl, co se děje, Binghe byl z tohoto nečekaného polibku velmi šťastný. Jeho oči se rozšířily. Okamžitě stiskl Shenův krk a převzal iniciativu k prohloubení polibku.
Shen Qingqiu se u toho nezastavil. Po chvíli šustění už rozvázal opasek Luo Bingheho, popadl ho za ruku a strčil ji pod svůj vlastní límec. Po úzkých liniích břicha vedl ruku Bingheho k jeho vlastnímu vášnivě bušícímu srdci.
Tentokrát byl Luo Binghe tou přízní málem přemožen. Ale naopak se neodvážil být impulzivní a netrpělivý a jeho pohyby byly opatrné.
Zatímco však mírně váhal, Shen Qingqiu se již převrátil a přitiskl si ho pod tělo a hrubě roztrhal jeho nejspodnější vrstvy.
Luo Binghe lapal po dechu, když mu podpíral pas. Do tváří se mu nalil slabý ruměnec a zakoktal: „Shizune… Co se to s tebou dnes v noci děje?“
Shen Qingqiu přitiskl jejich spodní poloviny k sobě a řekl mu do ucha: „Dnes v noci cítím… že tě mám opravdu rád.“
Luo Binghe okamžitě ztuhl od hlavy až k patě.
Náhle vstal a uvěznil Shena Qingqiu mezi svými pažemi.
S lehkým nádechem Luo Binghe řekl: „Shizune, já… možná neumím být jemný.“
Shen Qingqiu poslouchal jeho silný a vyrovnaný hlas a zasmál se: „Mluvíš, jako by mě tvoje mírnost měla zranit.“
Aniž by čekal, až Luo Binghe zareaguje, Shen Qingqiu už natáhl obě ruce.
„Rád to vydržím. (11)”
Poznámka překladatele:
1) Jiangshu – 江湖 (jiānghú) = svět bojového umění ve staré Číně.
2) Vaše Excelence – 阁下 (géxià) = také znamená „vaše vznešené já“, „pane“, „Vaše Veličenstvo“ atd.
3) Sedací stůl – 坐化台 = hrubý překlad; plocha, kde mniši/buddhisté sedávají. Nemám tušení, jak to vypadá, Google žádné obrázky nemá.
4) „….vymyslím způsob, jak zpracovat…“ 炮制 = “zpracovat” = myšleno jako technika zpracování tradiční čínské medicíny.
5) Vrchol Qing Jing je 2. nejvyšším z vrcholů, zatímco Bai Zhan je 7.
6) Shijie – tak mladší žáci oslovují jejich starší spolužačky.
7) “Obličej plný černých čar” se používá, když je někdo v úplném šoku nebo zklamání (něco, jako když uvidíte svého kamaráda udělat něco stupidního). Hodně je to vidět v manze nebo anime.
8) “Vrať se zpátky” – dalo by se přeložit i jako “Ještě se nechceš vrátit?”, ale to by znělo jako příkaz, než jako otázka.
9) Tichá tůně = tůně Qing Jing, prý to samé jako vrchol Qing Jing
10) Černá historie = jak každý tuší, něco ostudného, co se vám v minulosti událo a vy jste s tím nemohli nic udělat.
11) „Rád to vydržím“. 甘之如饴 doslova prý „tak sladký, jako sirup“ (idiom z Knihy zpěvů); rád přestát těžkosti.
Tohle bylo super cute 😍🙏