Shenshang – kapitola 3

Později se mistr a jeho žák obrátili proti sobě

V osmadvaceti letech Changming, který byl již mistrem chrámu Yuhuang, přijal svého prvního žáka.

Chrám Yuhuang nebyl žádnou velkou sektou, ale poté, co jej na pár let měl na starosti Changming, se tento taoistický chrám proslavil. V jianghu* byl dobře známý. Mnoho lidí toto místo přitahovalo svou pověstí a chtěli vstoupit do sekty, ale Changming na ně ani nepohlédl. Občas se setkával s lidmi s dobrými schopnostmi a základy a posílal je, aby se vyučili u jeho shidi. Sám se zaměřil na kultivaci a byl rozhodnut strávit celý svůj život studiem tajemných principů Dao.

*Jianghu: doslova. „řeky a jezera“: svět bojového umění a každého, kdo je s ním spojen.
*Shidi: mladší bojový bratr.

V té době byl Yun Weisi jen patnáctiletý chlapec.

Jeho rodinu potkalo neštěstí a všichni kromě něj byli zabiti; byl vyhozen ze svého klanu, stal se chudým a bez domova a musel se bezcílně toulat světem. Všechny brokátové oděvy, nefritové pokrmy, poezie, knihy a etiketa byly pryč a zmizely jako prchavé mraky. Mnoho sekt ho odmítlo přijmout kvůli jeho choulostivé situaci. Některé sekty, když viděly, že jeho kosti jsou jen obyčejné a jeho vnitřní orgány jsou zraněné, nechtěly vynaložit velké úsilí na obnovu kostí cizího člověka.

Přijal ho pouze chrám Yuhuang.

Zpočátku si Changming také nevšiml tohoto průměrného žáka, který byl jen poslíčkem.
Až do jednoho dne, kdy správce uspořádal dopolední lekce pro všechny učedníky a požádal je, aby vyřezali obraz na vařená rýžová zrna.

Rytí do zrn rýže bylo zkouškou bojového umění. Vařená rýže byla nadýchaná a měkká a splnit tento úkol bylo téměř nemožné. Mnoho studentů to v půlce cesty vzdalo a stěžovalo si, že jim to jen záměrně ztěžují, a někteří odevzdali sotva uspokojivou práci poté, co na ni pracovali dva nebo tři dny. Dokonce i dokončení nejjednodušších tahů bylo docela překvapivé.

Pouze Yun Weisi vyřezával na zrnka rýže každou noc po dobu tří měsíců pod měsíčním světlem.

Changming náhodou zjistil, že Yun Weisi rýži se vzory vložil do misky, kde ji nechal dobře uchovat za pomocí techniky ledu. Rytina na zrnech, která na začátku nebyla úplná, se ve skutečnosti objevila až o tři měsíce později – bambusový les za horou.

Řezba byla obyčejná a dokonce hrubá, ale jeho odhodlání bylo vzácné. Changming se rozhodl přijmout žáka a Yun Weisi splnil jeho očekávání. Absolvoval několik testů jeden po druhém a nakonec se stal Changmingovým prvním žákem.

Kromě Yuna Weisiho, Changming během let strávených v chrámu Yuhuang nepřijal žádné učedníky, dokud jej neopustil a nezaložil jinou sektu a stal se prvním nejlepším mistrem na světě. Jako jeho první žák se Yun Weisi také proslavil, zvláště poté, co sám zabil démonického draka Sněžných hor a porazil krále duchů. Pak Yun Weisi konečně vystoupil ze stínu svého učitele a jeho jméno se rozlehlo světem jako hrom a všemi otřáslo.

Později se mistr a jeho učedník obrátili proti sobě.

Staré přátelství zmizelo jako rozptýlený popel a rozptýlený kouř a přestalo existovat.

Yun Weisi otevřeně prohlásil, že svého učitele najde a zabije. Vedl desítky slavných mnichů z taoistických sekt k obklíčení a potlačení Changminga. I když se nakonec vrátil sklíčený, každý na světě věděl, že tato neshoda mezi učitelem a jeho žákem dosáhla bodu, kdy se žák nakonec vzbouřil.

V té době byl Changming znám jako nejsilnější člověk na světě a jeho pověst nebyla bezchybná. Mnoho lidí se tajně radovalo a čekalo, až ho uvidí tragicky zemřít pod mečem jeho učedníka, ale neodvážili se mu to říct do očí. Changming vždy dělal všechno po svém, bez ohledu na to, co říkali ostatní.

I když už je to mnoho let a i když jeho paměť byla neúplná, Changming si stále pamatoval vzhled Yuna Weisiho jako patnáctiletého chlapce – nebylo pochyb, že je vypadal stejně jako tento bezmocný chlapec, kterého pronásledovali a který v rozpacích uprchl.

Byla to náhoda?

Nebo za tím bylo něco jiného?

He Xiyun řekla, že Yun Weisi je stále naživu a již se stal pánem Devíti vrstev Propasti, řadil se tak vysoko, že se k němu obyčejní lidé nemohli dostat. Nikdy by se nemohl vrátit ke svému patnáctiletému já a být zde pronásledován nějakými lidmi.

Je možné, že je tento chlapec příbuzný s Yunem Weisim?

Changming se zamračil.

Než se stačil na něco zeptat, vyskočili z bambusového lesa tři nebo čtyři lidé. V rukou nesli dřevěné hole a způsob, jakým byli oblečeni, napovídal, že jsou vnějšími učedníky.

Byli docela děsiví a nezdálo se, že by měli nějaké dobré úmysly.

„Chyťte ho!“

Ani se na Changminga nepodívali, evidentně ho nebrali v potaz.

Chlapec byl úplně vyčerpaný. Násilím ho zvedli z louže bahna a odvlekli do hlubin bambusového lesa.

Vedoucí žák se při chůzi ušklíbl. „Pokud se znovu podíváš na shimei Bixin, určitě ti vypíchnu oči!“

*Shimei: mladší bojová sestra.

„Ne, ten kluk každý den něco krade, už jsme ho měli dávno vykopnout! Správce je příliš laskavý, pomůžeme mu a dáme za něj tomu klukovi lekci!“

Rychle odešli.

Changming jim nepřekážel.

Chvíli mlčel, pak vytáhl z rukávu kus papíru a jemně ho hodil vpřed.

Papír letěl s větrem a tiše vklouzl do bambusového lesa. Po chvíli se z toho směru ozval výkřik.

Mučivý nářek a volání o pomoc přicházely jedno za druhým, ale Changming na to nereagoval. Sklonil se a nožem odřízl několik bambusových výhonků a hodil je do koše. Mladý chlapec rychle vyběhl z lesa, zastavil se před ním, náhle poklekl, třikrát se poklonil, okamžitě vstal a spěchal pryč, rychle zmizel ve večerním šeru.

Changming to nebral vážně. Učedníci byli dávno zahnáni papírovým tygrem a běželi opačným směrem. I kdyby se vrátili, nemohli dokázat, že za tím stojí on.

Changming pomalu naplnil košík bambusovými výhonky a vrátil se do kuchyně vnějšího kruhu, aby pomohl kuchaři He při přípravě večeře.

Ukázalo se, že šéfkuchař už ji dávno dokončil a nepotřeboval pomoc. Changming se vrátil právě včas na čtyři horké pokrmy a polévku.

Jaké to bylo velké plýtvání, aby tolik jídla jedli jen tito dva, ale nikdo nemohl říct ani slovo proti svému šéfovi, šéfkuchaři He.

„Pojď, ochutnej moje nové jídlo, čerstvé bambusové výhonky a rybí filety!“ Šéfkuchař He ho pozval, aby se posadil: „Dostal jsem nějaké víno, pche, dnešní večer bude fajnový!“

Changming se posadil a zvedl hůlky, aby ochutnal pokrmy, ochotně přijal dobrou radu.

„Jaké je to?“ Šéfkuchař He natáhl krk.

„Bambusové výhonky jsou křupavé a ryba je křehká. Koření v tomhle jídle hraje nejdůležitější roli. Bez něj by to nebylo dobré,“ poznamenal Changming.

„Věděl jsem, že mi budeš rozumět!“ Šéfkuchař He ho poplácal po stehně. „Jo, tohle koření je můj vlastní tajný recept. Celý měsíc jsem o tom přemýšlel, než jsem na to přišel. Troufám se zaručit, že druhý jako já na tomhle světě neexistuje!”

Changming si také myslel, že je to dobré, a nabíral kousky jídla hůlkami jeden po druhém.

„Kdyby v kultivačním světě existovaly soutěže kuchařů, nepopiratelně byste se s tím dostal mezi tři nejlepší.“

Šéfkuchař He se zasmál: „To tak, tři nejlepší, musím být nejlepší!“

Potom si povzdechl: „Škoda, svět se stará jen o slávu, bohatství a kultivování bojového umění, proč by se věnovali vaření? Podle jejich názoru je to jen něco opovrženíhodného.“
Changming zamával hůlkami, jako by si objednal nový chod: „Pokud budete i nadále truchlit nad ubíhajícím jarem nebo se budete cítit smutně s příchodem podzimu, sním to všechno sám.“

*Truchlení nad ubíhajícím jarem nebo smutnit s příchodem podzimu: být sentimentální.

Bylo tam půl misky rýže a pár dalších jídel, z nichž většinu během okamžiku vyluxoval. Šéfkuchař He si to konečně uvědomil a oba vyčistili misky rychle jako vítr.

Šéfkuchař s Changmingem vycházel docela dobře, což se u jeho předchozích asistentů nikdy nestalo.

Changming tvrdě pracoval, byl ochoten naslouchat jeho klábosení a také mohl podávat užitečné návrhy na jeho nová jídla. Byl také dobrým přítelem šéfkuchaře He a mnohem lepším člověkem než ti vnější učedníci, kteří hodně mluvili a byli vybíraví, ale neschopní.

„Starší He, slyšel jsem, že klan Jianxue má s touto sektou dlouho neshody. Přijede sem na svatbu i jejich mistr?“

Šéfkuchař zavrtěl hlavou: „Nemluv o něm s nikým jiným, je to tabu.“

Changming: „Všiml jsem si toho, takže jsem se o něm předtím nezmínil.“

Byl v sektě Qixian tolik dní, ale o klanu Jianxue nikdo ani nevzdechl.

„Během let byl klan Jianxue silný, zatímco sekta Qixian slabá, takže se musela stát jejich vazalem. Ale mistr sekty se v této věci opravdu cítí ponížený, takže se o tom v sektě nikdo nesmí zmínit. Shishu Liu samozřejmě poslal pozvánku. Sám mistr sekty ale rozhodně nepřijde. Měl by to být jeho důvěryhodný následovník.“

V tomto okamžiku se šéfkuchař He začal tvářit ustaraně.

„Obávám se, že klan Jianxue může způsobit potíže v den šťastné události shishu Liua.“

Changming zvedl obočí: „Jak je to možné, nechce si získat srdce svých podřízených?“

Šéfkuchař He se hořce usmál: „Proč by si chtěl získat srdce lidí? Dokud bude klan Jianxue u moci a sekta Qixian nebude mít mistra většího než Zhou Keyi, nebude tahle sekta schopna uniknout ze spárů klanu Jianxue. I když je shishu Liu talentovaný člověk, má za sebou jen více než deset let kultivace. Jak může soupeřit s tímto tyranem Zhou Keyiem?“

Changming: „Copak se sekta Qixian už nevzdala klanu Jianxue?“

Šéfkuchař He: „Proslýchá se, že Zhou Keyi praktikuje nějakou krutou techniku a potřebuje každých pár měsíců vysát lidskou krev a energii. Jenže obyčejní lidé mu nestačí, musí vypadat důstojně a krásně. Ve vydávání obětí se střídá několik vazalských sekt. Minule, když jsme byli na řadě, byl zrádce, který zabil svého shidiho nebo shixionga, nabídnut Zhou Keyimu naším mistrem sekty. Nevím, kdo to bude tentokrát… Hej, s těmihle věcmi si nemusíme lámat hlavu, koukej, jídlo je hotové!“

Po pár šálcích vína byl šéfkuchař He konečně spokojený a šel si odpočinout.

Changming odnesl misky a hůlky do kuchyně a uklidil.

V hluboké noci byl jen osamělý měsíc.

Roztržitě myl nádobí a přemýšlel o svém meči Sifei. Kdyby měl tento meč, mohl by velmi brzy najít příležitost obnovit své zdraví a kultivaci. Ale kde ten meč byl, jestli byl v rukou Yuna Weisiho nebo jestli ho vzal Zhou Keyi, si Changming nemohl vzpomenout.

Možná by měl navštívit klan Jianxue a hledat ho tam?

Zhou Keyi měl ve zvyku sbírat slavné artefakty. Kdyby viděl Sifei, rozhodně by ho nenechal být. Možná byl u něj.

Puk.

Od hromady dříví se ozval slabý zvuk, tak slabý, že bylo těžké si ho všimnout.
Changmingových pět smyslů bylo nyní mnohem horších než předtím, ale to neznamenalo, že tento zvuk nemohl ani slyšet.

Neotočil se, ale hodil hůlku a trefil přesně hromadu dříví. Ozvalo se praskání a od hromady dříví vyšel nezvaný host.

Changming otočil hlavu a viděl, že to byl chlapec, kterého potkal předtím.

Chlapec se neměl k útěku, jen stál na místě.

To Changminga přimělo náhle si vzpomenout na kousek minulosti – po dlouhou dobu, i když byl Yun Weisi vůdcem taoistické sekty, byl za jeho zády přezdíván ‚Chladný démonický pán‘ kvůli svému divokému a nelítostnému stylu, který však nezabránil mladým kultivátorkám v soutěži o ‚buď první, kdo mu vyzná svou nehynoucí lásku‚.

Člověk, který měl tvář mladého Yuna Weisiho, však v tu chvíli ještě držel v ruce půlku pečeného batátu a po celém obličeji měl mastné skvrny. Nebylo jasné, co by si po shlédnutí téhle scény pomyslely ty, které ho obdivovaly.

Changminga to pobavilo a koutky úst se mu zkroutily do škádlivého úsměvu.

Mladík se na něj z dálky podíval, jako by čekal, až ho pozve dovnitř.