Shenshang – kapitola 8

Tvář děsivého mistra klanu Zhou konečně pukla

He Yingyuan byl učedníkem, který tam byl právě na začátku měsíce přeřazen na pozici strážce. Nedávno vstoupil do klanu Jianxue. Jeho talent nebyl výjimečný, ale úkoly plnil klidně, skromně a bez přílišného mluvení, takže byl pověřen hlídáním dveří do sídla mistra klanu.

Nebyla to dobrá pozice.

Každý věděl, jak špatnou náladu a jakou náladovost měl mistr klanu. Ti, kteří byli v jeho blízkosti, mohli jen stěží získat nějaké benefity, spíš mohli snadno přijít o život; proto byla pozice He Yingyuana riskantní. Ačkoli jeho plat byl vyšší než to, co měli ostatní, k čemu jsou peníze téměř mrtvému člověku?

Jak roky plynuly, byli učedníci blízcí hlavě klanu ovlivněni svým okolím; jejich srdce ztvrdla jako železo a nehnuli by ani prstem, aby někoho zachránili.

Ale He Yingyuanovo svědomí ještě nebylo úplně sežráno psy a polovina z něj ještě zbyla. Viděl, že Changming nemá ponětí o osudu, který ho čeká, a nemohl si pomoct, aby s ním necítil trochu soucitu.

„Pobyt v ústraní mistra klanu neproběhl hladce. Obávám se, že pokud teď vstoupíš, budeš trpět.“

Zdálo se, že jeho taktní narážka neměla vůbec žádný účinek. Protože ten druhý se nejen nezalekl, ale byl ještě dychtivější.

„Kdo ví, možná až mě mistr klanu uvidí, okamžitě se uklidní.“

He Yingyuan: …

Když takto plýtval slovy, cítil se jako člověk, který hraje na loutnu krávě. Kdyby jeho slova slyšel někdo jiný, už by začali plakat a volat po otci a matce, ale tenhle muž měl nejen díru v mozku, ale také se nebál smrti.

*Osoba hrající na loutnu krávě: jako házet hrách na zeď.

He Yingyuan přestal mluvit. Pevně zavřel ústa, lehce zatlačil na těžké dveře a dal Changmingovi znamení, aby vstoupil.

Changming radostně udělal krok vpřed a prošel dveřmi.

Jak to He Yingyuan viděl, Changming vstoupil do brány pekla, aniž by to věděl. Nemohl si pomoci, ale nastražil uši a narovnal se v pase, téměř si přilepil hlavu ke dveřím. Pozorně naslouchal zvukům uvnitř a tiše čekal na Changmingův výkřik.

Naštěstí každý věděl o popudlivé povaze mistra klanu a kromě učedníků ve službě tu nebyl nikdo tak nerozumný, aby sem často chodil. Nikdo přirozeně neviděl He Yingyuanův neslušný postoj.

He Yingyuan byl nervózní a nedočkavý zároveň. Stále byl trochu zarmoucený, protože Changming ignoroval jeho rady, takže není třeba popisovat, jak složité byly myšlenky hluboko v jeho srdci. Čekal, až mu ten ubohý výkřik očistí svědomí a dokáže mu, že jeho slova nebyla planá.

Ale bez ohledu na to, jak dlouho čekal, neslyšel žádné vyděšené výkřiky. Co žádné vyděšené výkřiky, nebylo slyšet ani žádné sténání, výkřiky agónie nebo prosby o milost nebo pláč.

He Yingyuana bolely nohy, takže zasténal, trochu se pohnul, přenesl váhu na druhou nohu a pokračoval v odposlouchávání.

Uplynul nějaký čas a tato noha také začala mírně bolet. He Yingyuan si v duchu povzdechl. Jeho tělo bylo vyčerpané, ale jeho zvědavost běžela naplno. Byl naštvaný, že nemohl otevřít dveře a podívat se, co se uvnitř vlastně děje.

Jenže v tu chvíli!

Prásk!

Dveře byly vyraženy zevnitř spolu s He Yingyuanem, který jimi byl zasažen do hlavy.
Byl to letecký zážitek, na který nikdy nezapomene. Jiní létají na meči, používají duchovní zvonky nebo teleportační formace. A jen on letěl na dveřích.

Mladík s dveřmi spadl na zem a skončil pod nimi. He Yingyuan cítil, jak se mu v krku tvoří knedlík, ale ještě nezačal plakat a tekla mu pouze krev z nosu.

Ale vraťme se o půl hodiny zpět.

Changming vstoupil do místnosti. Osoba za dveřmi se bála, že si to rozmyslí, a rychle je zavřela.

Místnost byla docela velká, spíš jako shromaždiště. Nebylo tam nic, dokonce ani židle, kromě závoje mezi sloupy, který se houpal, i když nefoukal vítr. Na podlaze bylo několik modlitebních rohoží vyrobených z tkaného orobince a nějaké stopy krve, které už ztmavly. Changming sklopil zrak na mramorovou plochu uprostřed místnosti.

Na ploše se zkříženýma nohama seděla osoba s rozcuchanými vlasy a otočená zády k Changmingovi. Jednu nohu měl podepřenou, položil si paži na koleno a v ruce držel šálek vína.

Víno, které držel, kapalo z poháru na podlahu, kapku po kapce. Zdálo se však, že si toho muž nevšiml, jako by spal.

Když Changming udělal svůj padesátý první krok, muž konečně promluvil.

„Tenhle ctihodný nařídil Xu Jingxian, aby našla lidskou nádobu, a ona mi poslala odpad bez duchovních sil?“

Chmurný, ledově chladný, bez emocí, jako by všechna ostatní stvoření na světě nic neznamenala.

Takzvané techniky lidských nádob a kultivačních pecí využívaly různé přístupy k dosažení stejných výsledků – jen lidské nádoby měly tragičtější konec než pece. Lidská nádoba byla zcela zbavena krve a čchi, stala se prázdnou schránkou a brzy zemřela, zbyly po ní však vysušené zbytky.

Zhou Keyi byl Changmingův třetí žák.

Byly časy, kdy se Changming snažil kráčet všemožnou cestou. Nejprve vstoupil do taoistické sekty, pak se připojil k buddhistické sektě a později se obrátil k démonické kultivaci. Tehdy přijal tohoto žáka, Zhou Keyie.

Stále si pamatoval Zhou Keyie, který byl opakem ostatních a byl introvert s nízkým sebevědomím. Přestože jeho talent byl vyšší než u ostatních dvou žáků, které měl, byl v jejich dovednostech obrovský rozdíl. Podařilo se mu pouze být vytrvalý a soustředěný. Pokud v něco věřil, šel dál, aniž by se ohlížel za sebe.

Samozřejmě to bylo důvodem, proč Zhou Keyi byl tak paranoidní od té doby až do současnosti.

Než mohl Changming přemýšlet o důvodech, které způsobily, že jeho žák takto vyrostl, muž, který byl k němu otočen zády, se pohnul.

Jeho dlouhé rukávy se vlnily v popelovém vzduchu a v příštím okamžiku se jeho postava stala nejasnou. Mrknutím oka už byl vedle Changminga. Ledově studená ruka se dotkla jeho krku. Kdokoli jiný by se začal třást strachem, poklekl a prosil o odpuštění. Ale osoba před Zhou Keyiem se nezačala třást a křičet, a dokonce ukázala omluvný a přívětivý úsměv.

„Můj učedníku, neviděl jsem tě roky, jak se máš?“

Mnoho lidí vědělo o pověsti Zhou Keyie, hlavy klanu Jianxue. I kdyby ho nikdy neviděli osobně, vyhýbali by se mu za každou cenu a drželi se od něj co nejdál. Pokud by tyto ďáblovy oči padly na člověka, mohly by ho okamžitě zabít. Bylo pravděpodobné, že lidé, kteří s ním jednali z takovéhle blízkosti, by se dali spočítat na prstech obou rukou.

A devět z deseti těch lidí bylo těžce zraněno, ne-li mrtvých.

Zůstal jen tento – kdyby tam byli Xu Jingxian a He Yingyuan, nevěřili by svým očím.
Protože Zhou Keyi, hlava klanu Jianxue, před kterým ostatní ve strachu prchali, nejenže nezlomil Changmingovi vaz, ale dokonce udělal krok zpět, což se nikdy předtím nestalo. Jeho výraz téměř pukl, jako by se jeho tvář mohla každou chvíli roztříštit na kusy.
Očima bloudil po Changmingovi a jeho výraz zakolísal, nejprve vyjadřoval pochybnosti, pak údiv a nakonec nedůvěru.

Zhou Keyi měl podezření, že sní.

Jeho shifu byl mrtvý po celá desetiletí, jak se mohl najednou před ním objevit? Byla to iluze od jeho vnitřních démonů, nebo to byla návnada od jeho nepřátel? Zoufale potřeboval lidskou nádobu, která by uklidnila vzdouvající se krev v jeho těle, ale když uviděl Changminga, vystřízlivěl, jako by jeho minulý neklid hodně zmírnil.

„Kdo jsi?“

Zhou Keyi ho pozoroval chladným pohledem, jako by se chystal probodnout Changminga holou rukou a vyjmout mu srdce.

„Tahle kůže není špatná. I když není uvnitř žádná kultivace, můžu rozbít kosti, udělat díru na temeni hlavy, nalít do ní rtuť a pak pověsit tělo na bránu, abych se jím čas od času kochal…“

Zatímco mluvil, začal se pomalu smát. I když byl pohledný, byl tak zasmušilý, že nevydával vůbec žádné teplo. Avšak tato slova byla jako chladivý vánek uklidňující Changmingovy tváře. Beze spěchu začal mluvit.

„V osmi letech jsi vstoupil do sekty svého učitele, byl jsi velmi bázlivý, měl nízké sebevědomí a dokonce ses bál hromu. Jednoho léta byla bouřlivá noc. Chtěl jsem zkontrolovat, jestli už spíš, protože jsi měl, ale našel jsem tě ležet na podlaze. Myslel jsem, že ses ve spánku skulil z postele, ale dotkl jsem se tvé bambusové rohože a zjistil jsem, že sis pomočil postel…“

„Drž hubu!“

Tvář děsivého mistra klanu Zhou konečně praskla. Jeho výraz se stal ještě zlověstnějším.
I když nebyl příliš roztomilý, když byl malý, byl stále trochu hezký, pomyslel si Changming.