Shenshang – kapitola 9

Opravdu si myslíš, že bych nezabil svého učitele?

„Pusť mě.“ Changming ho poklepal na paži a naznačil, že by měl uvolnit sevření. Zhou Keyi ho okamžitě pustil a udělal pár kroků zpět. Takhle to nemá být. Už před mnoha lety se vzbouřil proti svému učiteli, proč by teď měl poslouchat svého zatraceného shifu?

*Zatracený: dosl. „mrtvý duch“, používá se jako nadávka na někoho v různých situacích od obvyklého napomínání až po přezdívku pro manžela; také „ďábel“, nebo se používá k popisu mrtvého člověka.

Zhou Keyi se ponuře zasmál.

„Právě jsem si ověřil, že nemáš žádnou kultivaci, tvůj dantian je zničený. Nejsi teď člověk k ničemu? Starý zloděj, to ti padne. A ještě se opovažuješ ukázat se přede mnou? Opravdu věříš, že bych nezabil svého učitele?“

*Dantian: břicho, koncentruje se v něm čchi.
*Starý zloděj: starý dareba; někdy se používá v konverzaci mezi přáteli.

Poté, co domluvil, mírně zvedl ruku a na jeho dlani se objevily husté rudé plameny vzlínající čchi. Mohl by na Changminga prostě jedním pohybem zaútočit, aby mu v jednom okamžiku rozbil všechny kosti a přiměl ho zemřít v agónii.

„Nechceš vědět, kde jsem byl celé ty roky, proč jsem stále naživu a co se mi stalo?“

Changming byl uprostřed toho chaosu klidný a nevzrušený. Rozhlédl se kolem a snažil se najít čistou podložku, na kterou by si sedl, ale všechny byly nasáklé krví, takže si mohl vybrat jen tu nejčistší a posadit se na ni se zkříženýma nohama.

Zhou Keyi se na něj podíval, jen aby viděl, že vlasy jeho shifu jsou stejně husté jako předtím. Opravdu chtěl vědět, jak může být tenhle duch stále naživu.

Celý svět věřil, že Changming je mrtvý. Uplynulo tolik let a teď se ukázalo, že je v živý a zdravý a stojí přímo před ním. Když ho Changming nazval ‚můj žák‘, opravdu si myslel, že sni.

Lépe řečeno má noční můru.

„Nechci to vědět,“ řekl Zhou Keyi chladným hlasem.

„Vždycky jsi byl takový. Říkáš, že to nechceš vědět, ale ve skutečnosti chceš. Kdybych opravdu úplně ztratil svou kultivaci, přišel bych sem, abych tě vyhledal? Ve skutečnosti jsem ta léta strávil ve Žlutých pramenech.“

Zhou Keyi byl na okamžik zmatený a s jistými pochybami řekl: „Ta země Žlutých pramenů, která má vchod, ale žádný východ?“

Changming přikývl: „Zažil jsem tam veselé dobrodružství a začal jsem se znovu kultivovat. Myslel sis, že jsi teď viděl, že je moje kultivace pryč, ale ve skutečnosti dosáhla vyšší úrovně, kterou nemůžeš zjistit. Poté, co jsem se prolomil do další úrovně, se mi podařilo dosáhnout stavu ‚znovuzískání přirozeného stavu‘. Jinými slovy, myslíš si, že jsem odpad, ale ve skutečnosti jsem dosáhl úrovně, kdy nedokážeš vidět moji říši.“

*Znovuzískání přirozeného stavu: také návrat do prázdna; pochopení Dao.
Všechno začalo nicotou a mělo by se k tomu znovu vrátit.

Zhou Keyi: „Chceš tím naznačit, že jsi už dosáhl nesmrtelnosti?“

*Dosáhnout nesmrtelnosti: stal se dixiánem, nesmrtelným na Zemi.

Changming: „Nevím, jestli je to nesmrtelnost nebo ne, ale postoupil jsem na další úroveň.“

Jeho výraz byl bezstarostný, bez špetky klamu. I když kultivující nestárnou rychle, dokonce i ti, kteří proniknou do Nesmrtelné říše, dosahují délky života jen několik set nebo tisíc let, ale přesto stárnou a nakonec zahynou, zatímco Changming –

Zhou Keyi se na něj pečlivě podíval. Jeho vlasy byly stejně lesklé a černé jako v den, kdy přijal Zhou Keyie jako žáka; jen jeho výraz už nebyl tak přísný, místo toho byl spíš jemný. Zhou Keyi neviděl žádné známky toho, že by zestárnul. Ale vždy byl nedůvěřivý a pár Changmingových slov nedokázalo rozptýlit jeho pochybnosti. Myslel si, že by měl Changmingovo tvrzení otestovat.

A právě když mu tato myšlenka prolétla hlavou, z Changmingova rukávu náhle vyletěl bílý paprsek světla a zamířil přímo na Zhou Keyie!

Jeho výraz se mírně změnil a naklonil se na stranu, aby se paprsku vyhnul, ale bílé světlo se otřelo o jeho tvář. Tvář mu probodl ledově studený paprsek světla. Zhou Keyi se ji dotkl rukou a uvědomil si, že je to mráz.

Otočil se a viděl, jak se světlo proměnilo v divokého bílého tygra, který si vztekle načechral srst a zařval na něj, připravený každou chvíli se vrhnout. Zhou Keyi udeřil bez přemýšlení a rudé plameny se ve vzduchu setkaly s bílým tygrem. Sálající oheň náhle vybuchl a hlasitá rána téměř otřásla zemí; plameny dopadaly na zem ve shluku zářících jisker a ledový tygr byl roztrhán na kusy.

Lidé venku slyšeli hluk a spěchali do místnosti. Jenomže kvůli tomu, jak se Zhou Keyi obvykle choval drsně, se nikdo neodvážil vtrhnout dovnitř bez jeho svolení.

„Všichni vypadněte!“

Jakmile se tato jediná věta od Zhou Keyie dostala k uším lidí mimo místnost, kroky ustoupily a zmizely v dálce.

Obrátil se zpět k Changmingovi.

„Nečekal jsem, že po všech těch letech zvládnete techniku přeměny prázdnoty na hmotu a dosáhnete téhle úrovně umění Ovládání!“

*Zábavný fakt: ZKY přešel na vykání

Changming se jen usmál, jeho výraz byl záhadný. Zhou Keyi začínal jeho slovům věřit. Jak Changming očekával, Zhou Keyi se neodvážil jednat slepě bez předchozího přemýšlení.

„Myslel jsem, že pokud se někdy vrátíte na tenhle svět, určitě byste nejdřív vyhledal mého dashixionga.“

Zhou Keyi také našel modlitební podložku, na kterou se posadil, a začal ho zkoumat.

Changming: „Proč nemůžu nejdřív přijít za tebou? To si vůbec nevěříš?“

Zhou Keyi: Co to má společného s mým sebevědomím? Upřímně si přeju, abys v těch Žlutých pramenech býval zemřel a už se přede mnou nikdy neobjevil!

Nasadil falešný úsměv: „Kdybych věděl, že přijdete, určitě bych tohle místo vyzdobil lucernami a barevnými prapory a údery gongů a bubnů by se při vašem příchodu rozléhaly až k nebi; mí lidé by vás před sektou pozdravili a doprovodili až sem!“

Changming: „Bylo by to plýtvání penězi a lidskou silou. Léta jsme se neviděli. Vidím, že se ti podařilo dosáhnout úspěchu a vydobýt si uznání svou tvrdou prací, povznesl jsi svoji hlavu a ramena nad ostatní.“

Zhou Keyi se ušklíbl: „Předpokládám, že jste slyšel o tom, jak jsem nemilosrdný a krvežíznivý, a vyšplhal se na tuhle horu, jen abyste potrestal zločince a zlikvidoval zrádce. Takže po jednom pobytu ve Žlutých pramenech jste se stal tolerantním a něžným?“

Changming přikývl: „Vskutku. Setkal jsem se se spoustou smrtelně nebezpečných dobrodružství a uvědomil jsem si, že v tomto světě není nic neřešitelného, jen je potřeba najít ten správný přístup. A to platí jak pro věci, tak pro lidi.“

Zhou Keyi: „Ach, to zní skvěle, vypadá to, že máte v úmyslu použít stejná slova k vyřešení vašich konfliktů s mým dashixiongem. Kdybyste býval byl před desítkami let tak velkorysý, opustili by vás vaši žáci jeden po druhém? Tenhle ctihodný by vám měl požehnat, že si nejprve promluvíte s mým dashixiongem, poblahopřát vám dvěma k osvěžujícímu dešti po dlouhém suchu a jaru přicházejícímu ke starému stromu. Musím mu poslat vzkaz a vymanit ho tak od jeho nevědomosti o vašem přežití.“

Záměrně mluvil dvojsmyslným způsobem, byl škodolibý a těšil se, až uvidí hněv svého dashixionga. I když byl s každým slovem zdvořilý, každý, kdo ho slyšel, by pochopil, že už k jejich sporu chybí jen divoký boj.

Changming k tomu byl lhostejný: „Není správné k tomu používat jedno z přísloví ‚osvěžující déšť po dlouhém suchu‘ nebo ‚jaro přichází ke starému stromu‘. Zjevně jsi se v mládí pořádně neučil. Jelikož jsi teď založil klan, měl bys ve volném čase hodně číst a rozšiřovat si obzory.“

Zhou Keyi: …

Koutky úst mu cukaly. Snažil se ovládnout své vražedné úmysly.

„Ty jsi ten, kdo by se měl nad sebou zamyslet! Bez rozmyšlení jsi mi dal tohle jméno*! Víš, kolik lidí se mi smálo, když jsem opustil tvoji sektu? Všichni říkali, že jsem tvůj žák, kterého jsi náhodně vybral, moje základy nestály za zmínku, takže jméno jsem dostal samozřejmě bez rozmyslu! Schytal bych všechno to ponížení, kdyby nebylo tebe?“

*Tohle jméno: jméno ZKY, ,keyi‘, doslova znamená ,umět‘ (jako v ,já umím cokoli‘) nebo ,schůdný‘.
…a ZKY se vzdal zdvořilosti.

Intonace Zhou Keyie byla hluboká a nízká, zdůrazňoval každé slovo. Čím déle mluvil, tím pomalejší byla jeho řeč; jeho silná zášť a touha zabíjet byly téměř viditelné v jeho očích.

Changming to nebral vážně: „V jednoduchosti je skvělost. Čím jednodušší je jméno člověka, tím hlubší jsou jeho vnitřní vlastnosti. Pokud se někdo směje tvému jménu, jeho hlava je prázdná, mysl žalostná. Měl bys postupovat ještě důrazněji, aby věděli, jak jsou oni sami směšní.“

Zhou Keyi zasmušile řekl: „Nemá už smysl, aby to věděli. Ti, kteří se mi odvážili smát a ještě se nereinkarnovali, jsou už na cestě k reinkarnaci.“

Changming: „Pokud sis myslel, že tohle jméno je špatné, proč sis ho nezměnil?“

Zhou Keyi se chladně zasmál: „Protože chci, aby si každý na tomhle světě zvykl na mé jméno, než abych se mu sám poddával!“

Changming zatleskal: „Dobrá, tak agresivní, opravdu si zasloužíš být učedníkem Jiufanga Changminga!“

Zhou Keyi byl chvíli šťastný, ale pak se rychle probral.

Proč byl šťastný? Z čeho měl být šťastný? Tenhle starý zloděj se k němu choval jako ke tříletému dítěti a lhal, jakmile otevřel ústa. Pořád ho viděl jako ten boxovací pytel, který při ráně nevrátí úder, bezpáteřního zbabělce, který nedokázal vydat ani hlásku, když mu bylo vynadáno?

„Proč jsi sem proboha přišel? Abychom obnovili náš vztah mistr-učedník z minulosti?“

Changming řekl: „Přišel jsem si zpět pro svůj meč Sifei.“

Zhou Keyi zvedl obočí: „Musím ti ho dát, protože ho chceš? Co když ti ho nevrátím?“

Changming: „Ti, kteří jdou různými cestami, nemohou mít společné plány. Cesta tohoto meče není pro tebe, takže ho nemůžeš ovládat.“

„A je to tady zase!“

Zhou Keyi ho najednou násilně přerušil.

„Vždycky mluvíš tímhle tónem a díváš se na mě shora, ale co je teď pravda? Jsem hlavou klanu, tisíce lidí mě uctívají v kleče na kolenou a je spousta a spousta dalších sekt, které sní o tom, že je budu podporovat, ale ty? Ztratil jsi veškeré postavení a pověst. Pokud jsi teď vstoupil na území klanu Jianxue, může na tebe kdokoli zaútočit. Jestliže řeknu, že jsi zlý až běda, že jsi hlavní příčinou katastrofy, která vedla k tomu, že se v tomhle světě objevili zlí duchové, každý tě bude nenávidět stokrát víc než mě! Jiufang Changmingu, hahaha, stále věříš, že jsi ten první talent pod Nebesy, ten, koho by se nikdo neodvážil mučit?“

Changming byl trochu zmatený: „Jak můžu ztratit své postavení a pověst? Nebyla moje pověst už katastrofální? Dokud jsem silný a ostatní mě buď respektují, nebo se mě bojí, proč bych se o to měl starat? Můj učedníku, žiješ v iluzi.“

Zhou Keyi se zasmál. Byl připravený Changminga zabít a díval se na něj, jako by už byl mrtvý.

„Jiufangu, už nejsem ten učedník, kterého bys mohl smotat do klubka nebo rozmáčknout jako želé.“

*Smotat do klubka nebo rozmáčknout jako želé: silně zbít.

Changming nic nenamítal: „Omlouvám se, mistře klanu Zhou.“

Zhou Keyi: …

Cítil, že tenhle Jiufang Changming, který se nyní objevil, byl úplně jiný člověk. Změnil se natolik, že teď byly všechny komentáře, které Zhou Keyi prohodil, marné, jako by praštil do bavlny.

Zhou Keyi se nikdy necítil tak bezmocný.

V minulosti byl Jiufang Changming diskrétní ve své řeči a chování a jeho požadavky na žáky byly obzvláště vysoké. Během těch let byl Zhou Keyi napůl mrtvý kvůli Changmingovu vedení a jeho srdce bylo plné skryté hořkosti. Byl odhodlaný se pomstít a přimět Changminga zaplatit dvakrát tolik, až ho jednoho dne dostane. Ale brzy poté, co opustil sektu svého mistra, když ještě neměl sílu rovnat se Changmingově síle, se doslechl o jeho smrti.

Zhou Keyi nikdy nevěděl, že hluboko ve svém srdci se s tímto faktem nemůže smířit, dokud se znovu nesetkal se svým zatraceným shifu.

Zdálo se, že Changming jeho myšlenky uhodl.

„Chceš mě zabít, ale neuděláš to; chceš mě porazit, ale nechceš to kvůli naší minulosti.“

Zhou Keyi měl zasmušilý výraz: „Myslíš, že můžeš manipulovat s mými myšlenkami tak, jak jsi to dělával předtím?“

Changming: „Nikdy jsem s tebou nechtěl manipulovat, to jsou tvoje vlastní dohady. Pokročil jsi v kultivaci a tvoje úroveň je nyní tak odlišná od té, jaká bývala předtím, jako je nebe daleko od země. Jestli mě chceš zabít, teď je ten správný čas. V budoucnu možná takovou šanci nedostaneš.“

Vypadal klidně, jako by kolem byly bledé mraky a lehký vánek. Changming se zdál být zcela bezbranný.

*Bledé mraky a lehký vánek kolem: klidná situace.

Čím více se ale jeho oponent takto choval, tím více měl Zhou Keyi pocit, že celá ta věc není tak jednoduchá.

Changming byl jako lstivá stará liška, intrikoval a kalkuloval, nepochybně měl únikovou cestu a nějaké tajné plány a skryté pasti a čekal jen na něj, aby udělal první krok.

Zhou Keyi si ho podezřívavě změřil a Changming se na něj klidně usmál.

Ve svých odhadech si byl ještě jistější.

Zhou Keyi najednou stáhl ruce do rukávů připravené k útoku a nemohl si pomoct, ale musel se smát při pomyšlení na své nové dobré rozhodnutí.

„Nezabiju tě, ale je tu další člověk, který to určitě udělá; už ho svrbí prsty, aby tě co nejdříve rozsekal na tisíc kousků. Chceš získat meč Sifei, že? Nemám ho tady, ale je velmi pravděpodobné, že je v rukou Yuna Weisiho. Tenhle ctihodný tě za ním pošle ať se setkáš s tímhle dashixiongem!“