Shenshang – kapitola 24

Yun Hai se nikdy nejmenoval Yun Hai

Jasné zuřící plameny stoupaly k nebi, ale poté, co Changming skočil do ohně, cítil jen mrazivý chlad až do morku kostí. Plameny Padmy mu spalovaly oči, ale štiplavý chlad mu zhášel maso a kosti až na dřeň a pronikal hlouběji a hlouběji.

*Padma: v buddhismu existuje osm „chladných pekel“ nebo „chladných Naraků“ a osm „horkých naraků“. Sedmá studená Naraka, Padma, dosl. „Oheň odplaty červeného lotosu“: drsná vánice zraňuje kůži hříšníků a zanechává krvavé rány. Člověk tam musí strávit mnoho let, aby odčinil své hříchy a opustil to peklo.

I když si tyto dva extrémy odporovaly, objevily se současně. Zpočátku Changming používal srdeční techniku a snažil se jí vzdorovat svými duchovními silami. Ale rychle zjistil, že čím větší je jeho odpor, tím silnější je zpětná reakce. Člověk bude věčně padat nekonečnou prázdnotou, ruce a nohy bude mít zmrzlé; nebude se moci hýbat a postupně se bude cítit ospalý. I kdyby si podvědomě připomínal, že nemůže usnout, nakonec se podřídí svým těžkým víčkům a upadne do hlubokého spánku.

Nikdo nevěděl, jak dlouho tento sen potrvá.

Čím déle Changming spal, tím byl unavenější. Jeho končetiny zeslábly a nemohl se pohnout; cítil, že by mohl dále spát, dokud země a nebe nezestárnou.

Ale někdo ho probudil.

Když Changminga vyrušil z říše snů, jednal ten člověk hrubě a agresivně.

„Vaše Veličenstvo, Vaše Veličenstvo, hrozná zpráva!“

Changming se posadil, podepřel si čelo a přemýšlel nad důvodem takového oslovení a z úst mu unikla věta. „Ticho, bolí nás hlava, protože jsi hlučný!“

*Nás: používá královský plurál.

Eunuch postoupil vpřed. Zpanikařil a jen trochu ztišil hlas, ale stále se nemohl ubránit chvění.

„Ten… ten rebel už obsadil prefekturu Yuan a teď se sune směrem k hlavnímu městu! Všichni ministři čekají venku, až promluvíte!“

Kdy se stal císařem?

Changminga to pobavilo. Podíval se nahoru a dolů a zhodnotil situaci.

Nad hlavou měl baldachýny s vyšívanými draky a pod nimi dračí postel. Vedle stál sluha se smrtelně bledým obličejem. Changming slabě rozeznal za vrstvami mušelínových závojů prostornou císařskou ložnici a dokonce dva strážce u dveří; několik lidí klečelo před komnatou.

*Drak: symbol císaře. Dračí lože je lůžko císaře.

Byl dvanáctý císař dynastie Wang. Jeho země ležela na dalekém jihu, proto se jí také říkalo Jižní dynastie. Hranice mezi nimi a Severní dynastií byla pevně vymezena podél Žluté řeky. Historie této dynastie byla pohnutá: při jejím zakládání bylo zanedbáno mnoho věcí, takže spadla z vrcholu své moci, ocitla se v nesmírně zoufalé situaci a musel udělat maximum pro záchranu a obnovení dynastie. V tuto chvíli bylo příliš pozdě na to, aby ze svého postu něco udělal, protože dny úpadku dynastie byly sečteny.

Realita se prolínala s iluzorním světem. Changming si plně uvědomoval, že to byl jen sen, ale přesto si nemohl pomoct a dostal absurdní představu jít s proudem.

Byl uvězněn sám, nebo mohl hru sledovat jen jako divák až do konce?

„Pusťte je dovnitř,“ uslyšel svůj vlastní hlas.

Jako by eunuch dostal amnestii, klopýtajíc utekl a brzy vešla skupina ministrů v řadě a znovu padli na kolena pod jeho postelí. Jejich tváře byly jako při pohřbu, jako by nedávno přišli o oba rodiče, a jako by se na císaře chystala smrt.

Což vlastně nebylo daleko od pravdy.

Changming vstával brzy a šel spát pozdě, pilně pracoval dnem i nocí a každý den přijímal více císařských memoriálů (*pozn. nevím, jestli pro to existuje výraz v čj. Ve staré Číně přijímali císaři „memorial to the throne“) než předchozí císař za rok, ale stále nedokázal změnit osud dynastie Wang tak, aby neupadala nebo se vyléčila z choroby, která způsobila, že dynastie den za dnem degenerovala.

Udělal, co mohl, aby vyčistil politickou korupci, ale císařský dvůr se tím stal jen prohnilejším, než byl předtím, a lakomí úředníci si dělali, co chtěli. Požadoval daňové úlevy a v důsledku toho klesly daňové příjmy dynastie, jenomže to neulehčilo břemeno obyčejných lidí; naopak, pronajímatelé a vládní úředníci zpronevěřili všechny fondy a získali obrovské jmění.

Tato dynastie Wang připomínala obří rozkládající se koňský povoz, který mířil přímo ke svému zániku. Vyčerpal veškerou svou sílu, ale tím ještě více zkrotil tohoto koně a ten se jen rychleji řítil do slepé uličky

Naproti tomu Severní dynastie byla plná vitality, její vládce a její ministři byli zajedno. Dynastie byla slavná jako ranní slunce a letos je porazila ve válce; morálka jednotek Severní dynastie byla výrazně posílena a oni bez přestání pochodovali do hlavního města Jižní dynastie, aniž by se setkali s nějakým odporem.

Když minule Changming slyšel tuto zprávu, nemohl tři dny a tři noci dobře spát.
Byl velmi unavený, tak unavený, že omdlel, zatímco se držel za čelo a četl memoriál*. Když ho sloužící položil na postel, byl v bezvědomí a v tu ránu ho probudil rachot.

Nebylo to tak, že by byl hlupák, ale po diskusi stále nedokázal najít lepší řešení než přesun hlavního města.

Buď přesunout hlavní město, nebo se vzdát.

Ale vzdát se nebylo možné.

Jenomže přesun hlavního města byl v nejlepším případě jen zdržovací taktikou. Nepřítel měl silná vojska a silné koně, zatímco jeho jednotky byly vysílené. Armáda neměla dostatek zásob a krmiva, přebytek lidských sil se stal katastrofou; důstojníci a vojáci byli v rozporu s vedením a neměli vůbec žádného bojového ducha. Bylo velmi pravděpodobné, že kdyby se císař rozhodl opustit hlavní město jako první, jeho stoupenci by ho předali generálovi nepřátelských vojsk.

Tenhle svinčík za sebou zanechal bývalý císař a veškerou odpovědnost musel převzít Changming, který byl u moci teprve dva roky.

Changming se podíval z postele na letargické ministry a dovolil jim vymýšlet nejrůznější zbytečné plány. Někteří se stále drželi poslední nitky své loajality k dynastii; někteří si přáli obstát jen pod falešnou záminkou a naslouchali posledním slovům císaře dožívajícího své poslední dny, aby si připsali zásluhy a získali přízeň u nového císaře.

Lidská povaha je skutečně všestranná.

Poté, co plynule řekli vše, co chtěli, se konečně všichni unavili a ministři doufali, že promluví i císař. Uklidnili se a všechny oči padly na Changminga.

Changming řekl pouze jednu větu: „Ti, kteří chtějí odejít, mohou odejít, ale my neodcházíme.“

Ministři na sebe vyděšeně zírali, vědomi si toho, co císařova slova znamenají.
Changming mávl rukou a všichni mlčky opustili komnatu.

Den, kdy město padlo, přišel velmi brzy.

Nepřátelský generál se přiblížil k městu a prostý lid a úředníci se dali na útěk.

Generál Severní dynastie se celou cestu nesetkal s žádným odporem a přišel přímo do palácové síně, aby projednal politické záležitosti na císařském dvoře. Changming, sedící na císařském trůnu na pódiu, pohlédl na osobu, která vystoupila ze stínu.

Ten člověk se krok za krokem přibližoval.

Zvedl hlavu.

Jejich oči se setkaly.

Ten muž měl stejnou tvář jako Yun Weisi.

Ale nebyl to ani Yun Weisi, protože se usmíval a vypadal lehkovážně.

Byl to Yun Hai.

Changming si byl naprosto jistý, že je to on. Ale cítil, že když se tam Yun Hai objevil, nedávalo to smysl. A vlastně, kde měl být on sám a co měl v tuhle chvíli dělat?

Hlavou mu problesklo několik nejasných vzpomínek, ale jeho tělo a stav mysli stále podvědomě následovaly císařovy zvyky.

Správně, dynastie Wang se blížila ke svému konci. Když strom spadne, opice se rozprchnou a on byl přesně tím posledním císařem, který tvrdě pracoval, ale jehož úsilí bylo stejně marné jako pokusy nabrat vodu bambusovým košem.

*Když strom spadne, opice se rozprchnou: když muž u moci ztratí svůj vliv, jeho podřízení se rozutečou. ***Pozn. to je tak hezké pořekadlo 😀

Nově příchozí ledabyle pozdravil s arogantními gesty vítěze.

„Tento generál se jmenuje Yun Hai. Panovník mé země mi svěřil úkol a přišel jsem sem, abych Vašemu Veličenstvu navrhl, aby se stal markýzem a žil v míru jako úředník. Pokud jde o území této země – již nad ní nejste schopen vládnout, proto je lepší začlenit tuto zemi na mapě do naší Severní dynastie, aby obyčejní lidé na severu i na jihu žili v míru a bezpečí.“

Changming zvedl ruku a našel v dlani malou porcelánovou lahvičku.
„Vítěz bere vše a my k tomu nemůžeme nic dodat. Gratuluji k vašemu drtivému vítězství a smetení milionů nepřátelských jednotek, generále Yune. Ale naše přirozená povaha nám nedovoluje ubytovat se pod střechou někoho jiného, takže se obáváme, že vás zklameme, generále Yune.“

Yun Hai: „Vaše Veličenstvo, nemůžete zemřít. Můj panovník řekl, že jestli se odvážíte zemřít, budu muset zmasakrovat všechny obyvatele dobytého města. Slyšel jsem, že jste zběhlý v politice a milujete svůj lid, jistě nechcete, aby se pod mým nožem proměnili v duchy?“

Changming: „Váš panovník chce sjednotit naše země. Jelikož se nebojí, že jeho jméno vstoupí do historie jako synonymum pro hanbu, čeho bych se měl bát já?“

Yun Hai: „I když se nestaráte o obyčejný lid, máte harém, rodiče a děti – všichni zahynou společně s vámi.“

Changming: „Mí rodiče zemřeli už dávno, v posledních dvou letech jsme neměli děti a téměř jsme zapomněli, jak vypadají naše konkubíny.“

Yun Hai: …

Aniž by cokoliv dalšího řekl, přišel blíž s úmyslem vzít porcelánovou lahvičku z Changmingovy ruky násilím. Ale Changming byl o krok rychlejší. Z koutků rtů mu začala vytékat tmavá krev.

Yun Haiův výraz se změnil. Chytil Changminga silou za bradu a uvědomil si, že ten druhý má ústa plná čerstvé krve, která neustále kapala dolů.

Changming se usmál.

Yun Haiův výraz byl trochu zlověstný. Kdo by si pomyslel, že ve chvíli, kdy vstoupí do komnat, už Changming rozhodně spolkl jed. Dokonce i krtonožky (1) a mravenci jsou ochotni protahovat svou hanebnou existenci, ale tenhle poslední císař, i když měl šanci žít, zvolil si smrt.

Changming popadl Yun Haie za límec a přitáhl si ho blíž. Ve chvíli, kdy Changming spolkl jed, se mu před očima mihlo mnoho scén jako stíny na otočné lampě s papírovými koníky. Předvídal, že poté, co odejde do Severní dynastie, bude po zbytek života trpět ponížením a upadne do stavu sklíčenosti, a také si okamžitě vzpomněl na svou skutečnou identitu.

Původně to nebyl dvanáctý císař Jižní dynastie, ale Jiufang Changming.

Yun Hai ho srazil dolů z Duhového mostu a oba spadli do ohavných plamenů. Nečekaně je to vtáhlo do světa iluzí; nebo byla tato show určena pouze pro něj samotného?

Podle scénáře tohoto světa si neměl vzít jed. Ale něco mu blesklo hlavou a jeho intuice mu řekla, aby to udělal. Byl to Jiufang Changming, ne poslední ničemný císař. Než ztratil kultivaci, žil, jak chtěl. I když čelil nesčetným útrapám při hledání určitého bojového umění, odhaloval hluboké záhady světa, cestoval do nejvzdálenějších oblastí a přebíhal mezi taoismem, buddhismem, démonickými cestami a konfuciánstvím, stále to bylo to, co sám chtěl, ne to, co z něj udělali ostatní.

Bylo to tak dříve a stejné to zůstane i nyní.

Jeho vědomí se bleskově vyjasnilo, ale jeho životní síly odtékaly ještě rychleji.

Pouze jednu větu.

Dokázal Yun Haiovi říct jen poslední větu.

„Najdi své pravé já a rozbij příčiny překážky.“

Výraz Yun Haie se mírně změnil.

Changming nevěděl, jestli mu ten druhý rozumí, nebo ne. Nebyl schopen říct víc a krev mu neustále vytékala ústy a nosem, úplně jinak, než by člověk očekával od říše snů.
V příštím okamžiku všechno potemnělo a on konečně ztratil vědomí.

*

Hlavou mu probleskovaly vzpomínky na minulost a přítomnost. Ty úlomky ztracené ve Žlutých pramenech se krůček po krůčku vracely.

Jiufang Changming dlouho přemýšlel o jednom problému.

Nezáleží na tom, zda byla sekta taoistická nebo démonická – klasifikaci vytvořili lidé.

Každý se narodí stejným způsobem, takže rozdíl je pouze v tom, jak lidé svůj talent kultivují. Co kdyby pak existovala komplexní kultivační metoda, která by byla jako moře, do kterého se vlévají všechny řeky, metoda, kterou by mohl kultivovat každý?
Když o tom ostatní přemýšleli, bylo to jen teoreticky; když o tom přemýšlel on, chtěl to zrealizovat.

Proto se vzepřel taoismu a vstoupil do buddhismu a poté se vzepřel buddhismu a obrátil se k démonické kultivaci. Lidé mu říkali „otrok tří rodin“, kárali ho za to, že je zlý, ale on se jen smál jejich slovům, která mu zněla jako lehký vánek, který mu otíral uši.

*Otrok tří rodin: Lü Bu, generál z pozdní Východní dynastie Han, si tuto přezdívku vysloužil za to, že měnil strany.

Navštívil každou slavnou horu, vydal se k mořím podél řek, nahlédl do všemožných tajných kultivačních metod z mnoha sekt a škol. Ti, kteří ho nenáviděli, se s ním neměli jak vypořádat a on se také nestaral o ty, kteří ho uctívali.

Až do toho dne, kdy obrátil své oči k posvátné hoře Wan, která byla od pradávna opředena nesčetnými legendami. Hora byla velmi vysoká a nerostlo na ní ani stéblo trávy; kopce kolem hory se vytahovaly nahoru a dolů. I velký mistr by měl problém toto místo prozkoumat. Nepoužil techniku létání, a tak se musel do strmého pohoří vyšplhat po svých krok za krokem jako prostý člověk.

Byla to extrémně namáhavá cesta, ale pro kultivujícího to byla rutina. Avšak výzvy posvátné hory Wan nebyly omezeny na takovéhle triviální záležitosti.
Byl to svět sám o sobě. Počasí bylo nestálé a někdy se měnilo třikrát nebo dokonce čtyřikrát za den. V jednu chvíli hustě sněžilo, v další chvíli vlny horka zaútočily na tvář cestovatele; dokonce ani kultivující nebyli schopni snášet toto utrpení po dlouhou dobu. Od dávných dob se duchovní vliv hory tohoto místa rozptýlil a nebylo považováno za požehnané místo vhodné pro kultivaci.

Po několik let nikdo kromě Jiufang Changminga do těchto neplodných krajů nepřišel.
Právě proto se mu podařilo objevit jednu záhadu.

Záhada, která vedla ke zničení bariéry na posvátné hoře Wan a příchodu zlých duchů.

*

Changming se náhle probudil.

Znovu ležel na posteli.

Ale tentokrát to nebyla dračí postel.

Kým teď byl?

„Mistře, už jste se probudil? Už jsem vás chtěl vzbudit. Byl jste pozván ke dvoru,“ služka zvedla závěsy a tiše mu podala zprávu.

„Jaký je dnešní rozvrh?“ zeptal se Changming přirozeně.

„Dnes je patnáctého. Po ranním shromáždění u dvora byste měl dát lekci Jeho Veličenstvu.“

Changming přikývl. Oblékl se, umyl si obličej a šel ke dvoru. Cestou tam vzpomínal na svůj život a na císaře této dynastie.

Byl právě sedmnáctý rok vládnoucí dynastie. Současným císařem byl Yun Hai; titul jeho vlády byl Wende. Od jeho nástupu na trůn uplynulo více než sedm let a Changming mu během těchto sedmi let sloužil.

*Wende: Přednosti učence.

Nyní byl stále vlivným ministrem, který poručit větru a přivolat déšť s panovníkovou mocí; ale mladému císaři pomalu narůstala křídla a už nebyl ochotný být dítětem, které hlídali ostatní.

*Poručit větru a přivolat déšť: mít kontrolu.

Během cesty byl ztracen v myšlenkách. Když vstoupil do císařského paláce, vysocí představitelé šesti ministerstev už dorazili. Dnes byl přítomný i císař. Seděl na trůnu bezstarostně zkroucený a nonstop kýval nohou.

*Šest ministerstev: správy, financí, obřadů, války, trestu, veřejné práce. Existovala od dynastie Sui (581-619) do dynastie Čching (1644-1912).

Changming pohlédl na jeho nohu a pomalu obrátil pohled vzhůru, aby se setkal s očima mladého císaře.

Ten druhý se usmál.

Changming se v odpověď neusmál a jen odvrátil oči.

Ranní shromáždění brzy skončilo a ostatní ministři jeden po druhém opustili palác a nechali je dva o samotě.

„Xiangfu, momentálně je spousta věcí, které vyžadují pozornost. Točí se nám hlava, tak nám přestaň kázat klasiku a vyprávěj nám nějaké příběhy.“

*Xiangfu: dosl. „ministerský otec“, zdvořilá forma oslovení ministra vlády císařem.

Changming poklekl a posadil se. Jako ministr říše měl tu čest sedět v přítomnosti Jeho Veličenstva, aniž by se zeptal. Navíc nebyl jen ministrem, ale také úředníkem, který byl pověřen vychovat císaře a pomáhat mu při správě země.

„Jaký příběh chce Jeho Veličenstvo slyšet?“

„Proč mi neřekneš příběh ‚Nesetkáme se až do Žlutých pramenů‘?“

*Nesetkat se až do Žlutých pramenů: tedy až do jejich smrti, nebo ‚dokud nebudeme oba pod zemí‘.

„Toto je příběh vážené matky Zheng Zhuanggonga, Jiang-shi, která upřednostňovala svého nejmladšího syna. Cítila zlobu vůči svému prvnímu synovi, který donutil svého mladšího bratra, aby si podřízl hrdlo, a vedli spolu tento hořký spor. Poté, na radu svých podřízených, nechal Zheng Zhuanggong lidi vykopat podzemní tunel a vysušit ho (*?), a nato se tam setkal se svou matkou. Tento ministr si pamatuje, jak tento příběh vyprávěl Vašemu Veličenstvu, když mu bylo pět let.“

*Zheng Zhuanggong: monarcha období jara a podzimu (770-476 př.nl).
*Jiang-shi: Jiang je její rodné příjmení, odtud přípona -shi.
*Vedli hořký spor: vyhnal ji do vyhnanství s tím, že se ‚nikdy nesetkají až do Žlutých pramenů‘, ale později toho začal litovat.
*Poté tam potkal svou matku: litoval svého rozhodnutí, ale nemohl porušit svůj slib, že „ji nikdy neuvidí, dokud nebudou ve Žlutých pramenech (mrtví)“. Být v podzemním tunelu se však počítá jako ‚být pod zemí‘, což je ‚být ve Žlutých pramenech‘, takže se mu podařilo projevit svou synovskou náklonnost, aniž by porušil slib.

„Avšak když to teď slyšíme, získáváme z toho další dojem.“

„Tento ministr by rád slyšel podrobnosti.“

„Když jsme byli mladí, každý den jsme slyšeli xiangfu kázat o synovské zbožnosti a mysleli jsme si, že Zheng Zhuanggong je krutý muž, který hýčkal svého mladšího bratra, jen aby jeho matka později litovala. Ale teď, když jsme vyrostli, vidíme, že ani Zheng Zhuanggong neměl lehký život, protože Jiang-shi nedokázala své dítě ukáznit a jeho mladší bratr chtěl získat věci, které mu právem nepatřily.“

*Mladší bratr ZZG se spiknul s jejich matkou, aby si uzurpoval trůn, což znamená ‚získat věci, které mu nepatřily‘; a jak ‚ZZG hýčkal svého mladšího bratra‘ – to pravděpodobně odkazuje na skutečnost, že ZZG ve skutečnosti nevědomě dovolil svému bratrovi vzbouřit se tím, že mu dal příliš mnoho pravomocí. A konečně, ‚aby jeho matka litovala‘ – pravděpodobně upřednostnila ZZG před ním.

Po těchto slovech se mladý císař podíval na Changminga.
„A člověk by neměl zasahovat do věcí, které mu právem nepatří, mám pravdu, xiangfu?“

*Teď je méně zdvořilý.

Changming se také podíval na mladého císaře.

On byl ten, kdo vychoval tohle dítě. Byl vrtošivý a zlobivý a nikdy nesouhlasil s tím, že bude poslouchat jeho lekce ani na vteřinu. Jeho starší učitelé mu většinou dávali nudné a nemastné přednášky o čtyřech knihách a pěti klasikách. Pokud je běžné dítě odmítlo poslouchat, mohli by mu jednoduše vynadat; ale pořád to byl císař, kterého nemohli beztrestně bít, takže Changming musel dítě učit sám.

Císař nerad poslouchal všechny ty pedantské výrazy, a tak mu Changming vyprávěl příběhy s idiomy, příběhy o císařích, generálech a ministrech z dávných dob a příhodách, které se staly obyčejným lidem na ulicích. Mladého císaře tyto příběhy skutečně uchvátily a čas od času ho přerušil, aby vyjádřil svůj názor. Changming ho učil sedm let, nezastavil ho ani vítr, ani déšť. Tyto roky uplynuly během okamžiku a vyjedené dítě, které žilo v luxusu, vyrostlo a stal se z něj talentovaný a pohledný mladý syn nebes.

*Syn nebes: císař.

Jak mladý císař stárl, vytvářel si vlastní názory, což nevyhnutelně vedlo ke konfliktům mezi nimi dvěma. Changming byl zaneprázdněn vládními záležitostmi, a tak mladému císaři dlouho nevyprávěl žádné příběhy. V důsledku toho musel mladý císař dělat všechna rozhodnutí sám a trhlina v jejich vztahu se po dlouhé době proměnila v úplnou propast, kterou již nebylo možné zalepit.

„Slova Vašeho Veličenstva jsou mylná.“

Pomalu řekl: „Není pochyb o tom, že Jiang-shi nedokázala své dítě ukáznit, ale Zheng Zhuanggong musel být oddaný a svého bratra miloval. Představme si, že mluvíme o císaři obrovského státu. Pokud není ochoten jít dobrým příkladem svými vlastními činy, jak může vládnout své zemi?“

Na rovinu řečeno, mladší bratr Zhenga Zhuanggonga byl skutečně příliš rozmazlený a zasloužil si svůj trest, ale Zheng Zhuanggong jako monarcha se musel usmířit se svou matkou, jinak by neměl právo vyžadovat od svých podřízených oddanou zbožnost; a pokud oddaná zbožnost a morálka lidi neomezí, země se ponoří do chaosu.

Mladý císař si odfrkl: „Xiangfu používá tyto falešné poučky, aby mě neustále přesvědčoval.“

Changming řekl: „Tento ministr mluví z duše. Až ministr zestárne, budete vládnout zemi, takže se mohu jen snažit Vašemu Veličenstvu pomáhat se vším, co je v mých silách, dokud budu moci.“

„Opravdu?“

Mladý císař se náhle mírně předklonil a přiblížil se k druhému.

Špičky jejich nosů se téměř dotýkaly a Changming dokonce na okamžik ztratil koncentraci.

„Tak, xiangfu, kdy zestárneš?“

Mladý císař ho brzy poté opustil.

Jeho slova však Changmingovi chvíli zněla v mysli.

Kdy zestárneš?

Changming se vrátil do své rezidence, ale ani v hluboké noci stále nemohl uklidnit své myšlenky.

Xiangfu, měl by sis pospíšit a zestárnout, abychom mohli převzít otěže vlády. To byl význam za jeho slovy.

Changming ho učil sedm let a byli si téměř tak blízcí jako otec a syn, tak jak to došlo až sem?

Changming sklopil oči a podíval se na svou ruku držící štětec. Už to bylo dávno, co přišel ke dvoru, stal se úředníkem, byl pověřen vzděláváním dítěte a nakonec se stal jeho učitelem a regentem; jeho ruce už dávno ztratily mladistvou sílu a nyní byly pokryty skvrnami a vráskami.

Ale zdálo se, že něco není v pořádku.

Zamračil se a ze všech sil hledal odpověď.

Jeho róba úředníka a místnost, ve které seděl, byly jako klec a okovy, které ho uvěznily na tomto místě.

Rychle si vzpomněl na císařovu podobu v jeho dětství a nyní, na všechny úkoly, které mu mladý císař zadal, na každou větu, kterou mu ten druhý kdy řekl; Changming si také vzpomněl na všechny úkoly císařských zkoušek za poslední roky a na eseje nejlepších učenců; na oficiální dvorní jednání v průběhu let dokonce vzpomínal v širokém slova smyslu.

Takový byl jeho život posledních deset let a také to vysvětlovalo, proč byl tak arogantní. Důvod, proč mohlo císařství v této době fungovat jako obvykle, bylo možné do značné míry přičíst jeho namáhavé a pečlivé práci.

Ale Changming cítil, že něco není v pořádku.

Tento zvláštní jemný pocit vycházel hluboko z jeho srdce, jako by tam byl slabý hlas, který mu říkal, aby otevřel oči a probudil se, ale realita byla obalena vrstvami hedvábných vláken, které ho nutily myslet si, že už je vzhůru.

Posel z paláce ho ještě tu samou noc povolal do paláce.

Naposledy ho císař zavolal takhle spěšně, když mu bylo osm let. Té noci trpěl vysokou horečkou a volal po svém xiangfu, zatímco nahlas plakal. Císařský lékař se neodvážil mu předepsat léky a pouze Changming směl vstoupit do císařského paláce. Changming ho celou noc hlídal u postele, aniž by na okamžik zavřel oči, ale i když mladý císař definitivně usnul vyčerpáním, stále odmítal pustit Changmingovu ruku.

Když si Changming vzpomněl na tuto epizodu, koutky jeho rtů se povytáhly, ale rychle se uklidnil.

Pokud byl povolán v takovém spěchu, muselo se stát něco naléhavého; mohlo se přihodit, že by se mladý císař znovu nakazil vážnou nemocí?

Jeho nosítka se náhle zastavila.

Changming se zamračil a odhrnul závěsy, aby se podíval ven.

„Co se stalo?“

Nikdo mu neodpověděl.

Od jeho nosítek se neozval žádný zvuk.

Císařský palác byl prostorný a světla nemohla toto rozlehlé místo úplně osvětlit.

Changming cítil, že něco není v pořádku, a tak vyšel z nosítek a zvedl hlavu, aby se rozhlédl kolem. Pak uviděl pod zdí císařského paláce stát muže. Ta osoba natáhla luk a zamířila přímo na místo, kde byl Changming.

Changming zamžoural, ale nepohnul se.

Yun Hai váhal.

Také nechápal, proč váhal.

Vše, co se tento den odehrálo, bylo naplánováno již před třemi lety. Nenáviděl Changminga, zejména za monopolizaci soudní správy a manipulaci s myšlenkami Yuna Haie.

V očích této osoby nebyl císař synem nebes, kterému musí slíbit věrnost, ale loutkou, talismanem pro štěstí, skrze který vládl zemi.

Yun Hai věděl, že smrt posledního císaře byla podezřelá. Lidé v paláci i mimo něj věděli, že císařova chronická nemoc ustoupila, a teprve poté, co Changming poslal lékaře, aby mu předepsal léky, se jeho nemoc zhoršila.

V den, kdy zemřel poslední císař, byl s ním jen Changming. Nikdo nevěděl, co se mezi nimi stalo. Yun Hai ani nemohl naposledy vidět svého otce. Jeho matka zemřela, když byl malý, a později zemřel i jeho otec; poté už Yun Haiovi v paláci nezůstali žádní starší členové jeho rodiny a mohl se spolehnout pouze na Changminga.

Ale ukázalo se, že Changming původně nebyl hoden jeho důvěry.

Ten muž…

Pokud by zemřel, autorita by se okamžitě vrátila k císaři. Když spolu dnes vedli rozhovor, Yun Hai pochopil, že Changming se jen tak nevzdá vedení. Changming měl nespočet učedníků; palácové stráže a pohraniční armáda byli jeho jestřábi a psi, zatímco samotný císař byl jen šachová figurka, která pomáhala udržovat rovnováhu v jejich očích.

*Jestřábi a psi: poskoci.

Možná si Changming zasloužil zemřít slušnějším způsobem, ale Yun Hai doufal, že tím, že ho takhle zabije, zlomí okovy na svém srdci. Aby zlomil tuto úctu, děs a strach, který vůči Changmingovi až dosud cítil.

Vše bylo dnes večer naplánováno.

Všichni Changmingovi lidé byli posláni pryč a nyní zaujali své pozice císařovi důvěryhodní následovníci. Dlouho se na tento den připravoval a nic se nemohlo pokazit.
Poté, co dnes slyšel Changmingova slova, Yun Hai to nevydržel a nahlas mu odpověděl, takže si Yun Hai myslel, že ten druhý bude ve střehu.

Naštěstí Changming nebyl.

Když byl luk v jeho ruce natažen na doraz a šíp byl připraven k letu, Changming jen zvedl hlavu a z dálky se na něj podíval.

Yun Haiovi bezdůvodně poskočilo srdce a on začal váhat.

V tu chvíli přemýšlel o spoustě věcí.

Jednou, za chladného dne, kdy sněžilo, ho Changming nesl na zádech. V té době byl Yun Hai ještě malý a chtěl si hrát na sněhu. Changming ho nedokázal odradit, ale bál se, že se o něj služebnictvo nebude moci postarat, a tak si hrál s Yun Haiem.

Šíp opustil tětivu!

Císařovy lukostřelecké dovednosti nebyly špatné, zatímco tenhle ministr Changming byl pouze typickým učencem od hlavy až k patě. Yun Hai věděl, že jeho protivník neměl možnost uniknout šípu.

Šíp zasáhl jeho hruď a dokonce prošel přímo skrz.

Za takových okolností, s ohledem na Changmingův věk a tělo, neexistovala žádná naděje na přežití.

Císař konečně cítil, že vše převzal pod svou kontrolu. Ode dneška už nikdo nebude moci omezovat jeho svobodu, zastavovat ho nebo být pro něj překážkou.

Avšak Yun Hai nebyl příliš šťastný. Podíval se na Changminga, který se na zemi svíjel v křečích, chladně, téměř lhostejně, dokud se druhý nepřestal hýbat.

Najednou přišla bolest, ale ne z jeho ruky, kterou pevně svíral. Zvedl paži a přitiskl si ji k hrudi, cítil v ní zvláštní bolest. Jedna rána, další rána – jako by mu do srdce udeřilo kladivo.

Bez Changminga se stal skutečným vládcem říše. Kdyby všechno šlo tak dobře, proč by měl pořád ten pocit?

Koneckonců, co bylo špatně?

Yun Hai zvedl hlavu a viděl, že jasné měsíční světlo dlouhé noci je zahaleno vrstvami tmavých mraků.

*Slovní hříčka s Changmingovým jménem, „dlouho jasný“ a Yun Hai, „mraky“.

Jeden paprsek měsíčního světla bleskově prorazil temné mraky a osvítil lidský svět a Yun Hai si najednou něco uvědomil.

Najdi své pravé já, rozbij příčinu překážky.

Tato věta se mu náhle vynořila v mysli a všechna jeho úzkost se rozpadla na kousky.
Yun Hai zavřel oči a kroky kolem něj, rozruch lidí, kteří mu v panice říkali ‚Vaše Veličenstvo‘ – všechno se odplavilo jako ustupující příliv. Bylo to, jako by se dlouho vznášel sám v chaosu a nedokázal rozeznat svou vlastní identitu.

Dokud se moře mlhy nerozptýlilo, příliv přicházel a odcházel a člověk sedící u ohně se před ním objevil.

Od samého začátku se Yun Hai nikdy nejmenoval Yun Hai.

Toto jméno si vymyslel, když potkal Changminga a Xu Jingxian na břehu moře.

*Yun Hai: ‚Yun‘ (mrak) z jeho skutečného příjmení a vybral si ‚Hai‘ (moře), protože se to přihodilo na mořském pobřeží.

Až do té chvíle sám neznal své jméno. Věděl jen, že se objevil v noci a mizel se sluncem; muž, který byl neslučitelný se slunečním světlem.

Cítil, že Changming je mu povědomý, tak povědomý, že jeho jméno bylo přímo na špičce jazyka Yuna Haie, ale jeho vzpomínky byly příliš mlhavé a nemohl si na tuto osobu vzpomenout. Naopak, hluboko v jeho srdci byl hlas, který neustále křičel, že by Yun Hai měl Changminga zabít.

Nějak, bezdůvodně dostal zájem se sblížit s mužem jménem Changming, který si přál odhalit jeho tajemství.

Zrcadlové jezero pod Duhovým mostem bylo jen průchodem mezi světy Devíti vrstev Propasti.

Neustále se měnící hladina Zrcadlového jezera mohla ukázat deset generací lidské rodiny, sedm emocí a šest potěšení, slávu a bohatství; každý, od obyčejných lidí po kultivující, měl něco, po čem toužil, ale nemohl to nikdy získat. To vše lze nalézt v Zrcadlovém jezeře.

Yun Hai chtěl vyřešit tyto nejistoty ve svém srdci a vidět Changminga, jak se ponoří do svých tužeb, nedokáže se osvobodit a nakonec ho zlomí svět iluzí, donutíc ho se mu navždy oddávat.

Byli to jen dva cizinci, kteří se náhodou potkali, a Changming byl jen obyčejný smrtelník. Nezáleželo na tom, kolik tajemných technik v sobě měl, stále neměl šanci uniknout ze snů Zrcadlového jezera.

Yun Hai si nemusel špinit ruce, aby ho zabil, protože Changming prostě tiše zemřel v Zrcadlovém jezeře, stejně jako mnoho jiných kultivujících.

Jenomže Yun Hai nikdy neočekával, že by ho Changming, kterého hodil do Zrcadlového jezera, dokázal přelstít.

►►►

Poznámka překladatele:
1) krtonožka – tady jsem se musela smát tomu názvu, ale tento hmyz opravdu existuje! https://cs.wikipedia.org/wiki/Mole_cricket

*Takzvaná dohledná budoucnost má tři úrovně.
V buddhistickém pekle se třetí ze šesti Naraků nazývají: Atata (protože se hříšník chvěje a vydává zvuky a-ta-ta bolestí), Hahava (protože hříšník naříká z chladu a bolestí vydává zvuky ha-ha) a Huhuva (protože hříšníkovy zuby drkotají a vydávají zvuky hu-hu, zase z bolesti).
Čínské peklo, Diyu, je také svým pojetím docela podobné tomu buddhistickému a má také několik úrovní s různými tresty.