Není dostatečně hodný toho, aby tě používal, ale ty se ho pořád zdráháš zabít?
Changming míval ještě jeden meč, než dostal Sifei. Jmenoval se Chunzhao.
Vysoké mraky za jarního dne, první zářivé paprsky ranního slunce. Tato dvě slova, ‚jarní ráno‘, docela dobře popisovala první polovinu života jeho majitele.
*Vysoké mraky za jarního dne, první zářivé paprsky ranního slunce: jaro je ‚chun‘, zatímco ‚zhao‘ zde znamená ‚ráno‘; společně tvoří název meče, ‚Chunzhao‘, ‚jarní ráno‘.
Pozici mistra chrámu Yuhuang převzal už dávno, protože byl mimořádně talentovaný a jeho kultivační úroveň byla vyšší než u ostatních. Ze svého chrámu dokonce udělal nejprominentnější taoistickou sektu na světě. Každý, kdo ho viděl, ho zdvořile oslovoval titulem ‚nesmrtelný‘ nebo ‚daozun‘. Mnoho kultivujících strávilo svůj život snahou držet s ním krok, ale nikdy se nemohli stát tak slavnými a mocnými.
*Nesmrtelný: taoistický duchovní mistr, dosl. ‚skutečný člověk‘, někdy překládáno jako ‚dokonalý člověk‘. V pinyinu je to zhenren.
*Daozun: stejný zun jako v shizun; dosl. ‚ctihodný taoista‘, zdvořilá forma oslovení.
Ale Changming u toho neskončil. Opustil Dao a obrátil se k buddhismu. Odešel s prázdnýma rukama, nepřinesl nic ze sekty a při odchodu dal svůj meč Chunzhao svému žákovi Yunovi Weisimu. Později vlastníma rukama ukoval meč Sifei.
Přinesl si tento meč na posvátnou horu Wan, ale nevzal si ho do Propasti.
Zhou Keyi řekl, že meč Sifei by mohl být v rukou Yuna Weisiho. A nyní se tento předpoklad potvrdil. Yun Weisi měl skutečně ten meč.
A dokonce ho použil k zabití Changminga.
„Zadrž!“ Chen Ting bezděčně vykřikl.
Stál příliš daleko a nedokázal ho včas zastavit.
Meč probodl Changmingovo tělo a hrot vyjel zpoza jeho zad.
Ale Changming se nepohnul ani o píď a na jeho tváři nebylo vidět utrpení.
Dokonce se zasmál a konečky jeho obočí se mu mírně zvedly. Jeho výraz byl posměšný.
„Chceš mě zabít mým vlastním mečem?“
Všechno má duši a meče nebyly výjimkou. Meč Sifei nikdy nemohl svému pánovi ublížit.
Yun Weisi ho samozřejmě tímto mečem nemohl zabít.
Yun Weisi meč vytáhl, udělal nerozeznatelný pohyb a meč mu okamžitě zmizel z ruky.
„Od téhle chvíle nemáš právo vlastnit tenhle meč.“
Když mluvil s Changmingem, pouze konstatoval fakt. Jeho intonace byla chladná a při setkání mistra a žáka nevyjadřoval žádné emoce lásky ani nenávisti.
Changming přikývl: „Jistě.“
Yun Weisi chladně řekl: „Nikdy bych si nepomyslel, že po všech těch letech, co jsme se neviděli, budeš tak slabý. Teď si nezasloužíš, abych tě nazýval shizun.“
Changminga to zdánlivě nevyvedlo z míry a dokonce se zasmál: „Měl bych to být já, kdo tahle slova říká. Po všech těch letech, co jsme se neviděli, jsi klesl tak hluboko, že jsi se dostal do Devíti vrstev Propasti. To, že se mistr taoistického chrámu stane strážcem Devíti vrstev Propasti, si nezaslouží chválu.“
Yun Weisi neřekl nic a chtěl popadnout Changminga. Pořád by ho mohl zabít, kdyby použil jiný meč.
Changming byl dobře připraven. Když viděl počínání toho druhého, uskočil a před ním se objevila hůl Zlatých skleněných korálků. Ve zlomku vteřiny si ti dva vyměnili tucet úderů. Vzhledem k Changmingově síle, musel prohrát. Cítil však, že kultivaci Yuna Weisiho také omezovaly neznámé síly a byl ještě slabší než Yun Hai – i když to byla od samého začátku stejná osoba.
Přestože si Yun Weisi pamatoval jejich minulý vztah, snažil se zasadit smrtelnou ránu.
Yun Hai jednal s lidmi, jak se mu zachtělo, spravedlivě nebo zlomyslně, a neměl tušení o vztahu mezi nimi dvěma. Co se proboha stalo s jeho prvním žákem v Devíti vrstvách Propasti?
Chen Ting samozřejmě nemohl lhostejně sledovat, jak je Changming zabíjen, a tak se rychle postavil mezi ně, aby zastavil boj.
„Daoyou Yune, jestli chceš něco říct, řekni to. Prošli jsme si zkouškou života a smrti, bojovali jsme bok po boku, tak jak se nyní můžeme stát nepřáteli? Určitě došlo k nějakému nedorozumění…“
Yun Weisi: „Uhni mi z cesty.“
Jeho tísnivá aura zaplnila okolí a Chen Ting o krok ustoupil, ale zastavil se v polovině cesty.
„Uhni mi z cesty.“
Yun Weisi zopakoval svá slova. Tentokrát lehce pohnul rukou a meč Sifei se z ničeho nic znovu objevil.
Meč Sifei nezabil Changminga, ale neznamenalo to, že ušetří i Chen Tinga.
Chen Ting odhalil překvapený výraz. Nepoznal meč Sifei, ale dokázal ocenit jeho kvality a cítil, že meč v rukou Yuna Weisiho je impozantní.
„Daoyou Yune, prosím poslouchej, co ti musím říct…“
„Nemám čas,“ řekl Yun Weisi najednou.
Tato slova nedávala smysl a zněla divně, takže Chen Ting nějakou dobu nevěděl, jak reagovat.
Poté, co domluvil, Yun Weisi tasil meč. Vypadal jako člověk, který zabije každého, kdo mu překáží v cestě, ať je to člověk nebo Buddha [1].
Chen Ting neměl jinou možnost, než čelit tomuto útoku mečem Guyue.
Právě se zbavili Fu Xiaoshana, ale než se stačili nadechnout, museli se znovu pustit do boje.
Hůl Zlatých korálků těžce dopadla na zem a mezi nimi dvěma a Yunem Weisim se objevilo moře plamenů.
„Jdi!“ vykřikl Changming. Chen Ting bez zaváhání přikázal svému meči, aby se vrátil, nezapomněl zvednout Changminga a oba letěli směrem k malému mostu, který jim otevřela perla Fenshui.
Yun Weisi byl těsně za nimi. Changming se otočil a vystřelil na něj několik zaříkadel buddhistickou holí. Před ním se objevily řady zlatých znaků „卐“, které vytvořily bariéru, která bránila Yunovi Weisimu v cestě.
- 卐: swastika, posvátný symbol v buddhismu. Symbolizuje nadějné šlépěje Buddhy.
Malý most byl téměř na dosah a na druhé straně mostu nečekaně spatřili útes a vodopád.
Nezbylo jim nic jiného, než se vřítit do zadní části vodopádu. Jakmile se přiblížili k mostu, pára zaútočila na jejich smysly.
Nebyla to iluze.
Za vodopádem bylo ústí jeskyně, ale neviděli ho jasně a Chen Ting se neodvážil ukvapeně vtrhnout dovnitř.
Changmingovi poskočilo srdce a on se rychle rozhodl.
„Dovnitř!“
Když Yun Weisi, který je doháněl, viděl, že se chystají jít k vodopádu, jeho výraz se mírně změnil a nečekaně se zastavil.
Ti dva lidé zmizeli za vodopádem. Yun Weisi se na chvíli zamyslel, odložil meč Sifei a také vstoupil do vodopádu. Zvuk vody byl hlasitý, jako by padala přímo ze Stříbrné řeky a řítila se dolů tisíc li.
*Stříbrná řeka: Mléčná dráha.
Chen Ting slyšel ten dunivý zvuk pouze tehdy, když jeho zrak zakrývala voda, a nemohl ani otevřít oči. Ztratil kontrolu nad létajícím mečem a jeho duchovní síly byly také náhle vyčerpány; dokázal jít kupředu jen s námahou a potácel se.
Podvědomě natáhl paži, aby popadl Changminga, ale chytil jen řídký vzduch. V zoufalství pokročil vpřed. Po nějaké době mu zmizela tekoucí voda za zády, ale její hluk mu stále zůstával v uších, jako by byl vodopád blízko.
Chen Ting si otřel obličej a rozhlédl se. Ale ke svému překvapení neviděl po vodopádu ani stopy. Místo toho viděl kolem sebe pustou zemi a před Chen Tingem byla pamětní brána [2] s vyrytými znaky „Nebeské město“.
Nedaleko odpočíval Changming, opíral se o kámen a měl napůl zavřené oči.
A Yun Weisi, který je pronásledoval, nebyl nikde k nalezení.
Chen Ting si úlevně povzdechl a přišel blíž.
„Daoyou Changmingu, jsi v pořádku?“
Changming mírně zavrtěl hlavou, ale neřekl nic, ani neotevřel oči. Chen Ting se mu podíval do tváře. Byl bledý a bez života, což pravděpodobně znamenalo, že utrpěl zranění, ze kterého se ještě nevzpamatoval.
„Mám nějaké povrchní znalosti medicíny od své sekty. Jestli ti to nebude vadit, můžu se na to podívat.“
Když se Chen Ting dříve seznámil s Xu Jingxian, podvědomě si myslel, že Changming je stejný jako ona, démonický kultivující. Teď viděl, že to bylo jen nedorozumění, protože člověk, který dokázal ovládat hůl Zlatých korálků a meč Guyue, zjevně nemohl být démonický kultivující.
Changming prohlašoval, že je samotářský kultivující, ale na světě bylo mnoho mistrů, kteří měli původně silné zázemí a pocházeli z impozantních sekt a nebyli ochotni tyto informace prozradit. Protože ten druhý toho moc nenamluvil, Chen Ting byl natolik ohleduplný, že se ani neptal.
„Ty sis nevšiml?“
Changming otevřel oči a pomalu řekl: „Podívej se pozorně na svůj vnitřní dech. Cítíš nějakou duchovní sílu?“
Chen Ting byl zaskočený. Jeho výraz ve tváři se rychle změnil.
Předtím o tom opravdu moc nepřemýšlel; myslel si jen, že je zraněný a přetažený, takže jeho kroky zeslábly a ztěžkly.
„Co se stalo? Jsme otráveni?!“
Jeho vnitřní duchovní síla byla úplně pryč, jako by se vypařila.
„Meči!“
Chen Ting vytáhl svůj meč a provedl s ním techniku. Meč opsal oblouk ve vzduchu a spadl do bahna.
Chen Ting: …
„Sníme? Jsme zase ve světě iluzí?“
Byl trochu ztracený ve svých myšlenkách, bál se, že se tohle místo náhle promění v Zemi žen a pokusí se ho přinutit znovu vstoupit do paláce.
„Tohle místo by měla být osmá vrstva Propasti. Vodopád, který jsme viděli předtím, by měl být přesně Nebeským vodopádem.“
Changming párkrát zakašlal, když si vzpomněl na slova Yuna Weisiho.
Yun Weisi řekl, že nemá čas.
Jasné dny patřily Yun Weisimu, zatímco temné noci patřily Yun Haiovi. Obloha byla stále jasná a do noci zbývalo ještě dost času, takže „nemám čas“ Yuna Weisiho nemělo odkazovat na Yun Haiův příchod; bál se, že Changming a Chen Ting vstoupí do Nebeského vodopádu.
„Protože jsme se po vstupu do toho vodopádu stali normálními lidmi, je to stejné i pro ostatní.“
Včetně Yuna Weisiho.
Kdyby to tak opravdu bylo, bylo by to zábavné.
Pokud by každý v osmé vrstvě Propasti byl obyčejný člověk a mezi kultivačními úrovněmi nebyl žádný rozdíl, jak by tohle místo vypadalo? Ten jeho odcizený učedník by ho nedokázal zabít.
Chen Ting položil otázku: „Pokud tedy opustíme tuhle vrstvu, obnoví se naše kultivace?“
Changming: „Máme počkat, až nás daoyou Yun dohoní, aby ses ho mohl zeptat?“
Chen Ting: …
Viděl, jak Changming s obtížemi vstal. Chen Ting mu chtěl podvědomě podat ruku a uvědomil si, že ten druhý má dlouhou ránu táhnoucí se od zadní části ramene až po paži. Krev zaschla, ale to způsobilo, že zranění vypadalo ještě hrůzněji.
Chen Ting cítil, jak bolestivé to bylo, jen když se na něj podíval. Jemně se zeptal: „Jsi opravdu v pořádku? Chceš, abych tě nesl?“
„Není třeba.“
Changming byl samozřejmě zraněn, ale cítil, že jeho kultivace současně postupuje mílovými kroky a utrpení způsobené zraněním bylo ještě vážnější než obvykle.
Ale dalo se to vydržet.
A tady to nebylo úplně bezpečné.
„Nejdřív vstoupíme do města, najdeme místo k odpočinku a potom si promluvíme.“
Když Chen Ting viděl, jak Changming používá buddhistickou hůl jako vycházkovou hůl, koutky úst mu zacukaly. Chtěl něco říct, ale zadržel to.
Cenný duchovní nástroj velké školy Qingyun… Nevadí, tohle místo stejně nemá žádné plešaté osly. Prošli pamětní bránou, urazili několik li a nakonec spatřili známky lidského obydlí.
*Li: 0,5 km.
Oblast nejevila jenom známky osídlení, přetékala ruchem a lidskou aktivitou.
Chen Ting si chtěl promnout oči.
„Je tohle… trh?“
Nemýlil se. Stánkaři a lidé přicházeli a odcházeli v davech, stejně tak, jako ve městech a obcích všech zemí mimo Devět vrstev Propasti, patnáctého a prvního dne každého měsíce.
*Patnáctý a první den každého měsíce: tyto dny lidé přinášeli oběti bohům a vykonávali určité rituály.
Jediný rozdíl byl v tom, že toto místo bylo uvnitř Devíti vrstev Propasti. A ti, kteří kupovali a prodávali zboží, byli všichni kultivující. Když se vezmou v úvahu všechny okolnosti, nebylo to až tak překvapivé.
Všichni tito lidé ztratili kultivaci a stali se obyčejnými lidmi, takže hierarchie, která určovala slabé a silné, vytvořená souboji mezi kultivátory, již neexistovala. Postupem času si lidé, kteří se nemohli dostat ven, museli najít jiné způsoby obživy, takže obvyklý způsob života vnějšího světa se přirozeně obnovil.
Proto bylo v tomto městě mnoho trhů a hostinců a někteří lidé dokonce začali obdělávat půdu. Z těch mužů a žen, kteří se procházeli po ulicích, někteří zbohatli a měli na sobě světlé a krásné hedvábí nebo satén, zatímco jiným se to moc nepovedlo a nyní byli oblečeni do prostých a ošuntělých šatů.
Changming neměl čas se rozhlížet. Rána byla tak bolestivá, že ho polil studený pot.
Chen Ting ho rychle podepřel a zavedl do nejbližšího ubytování. Zdejší hostince nebyly zadarmo a obsluha z penzionu se jich nejprve zeptala: „Mají oba pánové nějaké nebeské peníze?“
Chen Ting: „Co to je?“
Obsluha se usmála: „Abyste v našem městě dostali lůžko nebo jídlo, musíte zaplatit nebeskými penězmi. Pokud pánové žádné nemají, můžete mi dát své další cennosti a já je odnesu do zastavárny, vyměním je za peníze a pak vrátím přeplatek nebo budu požadovat úhradu manka.“
Chen Ting: „Jaké cennosti si berete?“
Obsluha: „Samozřejmě, talismany a další duchovní nástroje, například tenhle meč, který má pán.“
Chen Ting: „Neztratily všechny talismany a nástroje svou hodnotu poté, co jsme sem vstoupili?“
Obsluha: „Jak myslíte, ale tyhle věci jsou pořád cenné. Pokud se jednoho dne rozhodnete odejít, ceny pro vás vyletí do nebes. Naopak, pokud zde zůstanete, budete muset jíst, pít a spát jako obyčejný člověk. Když jsem sem před deseti lety vstoupil, byl jsem považován za slavného kultivujícího, ale podívejte se na mě teď – musím tady pracovat jako číšník a dělat drobné práce?“
Chen Ting nemohl nic víc říct.
Očividně nemohl dát do zástavy svůj meč Guyue a Changming jim nemohl předat ani hůl Zlatých skleněných korálků, takže se ocitli na mrtvém bodě. Číšník si všiml, že Changming je zraněný, takže nikam nespěchal a jednoduše počkal, až to vzdají.
„Neříkejte mi později, že jsem vás nevaroval: teď je tu klid, když je obloha jasná, ale počkejte, až přijde noc, a pokud do té doby neseženete místo k přespání, vystavíte se nebezpečí.“
Chen Ting se zamračil a bral jeho slova jako plané hrozby: „Proč to říkáte?“
Číšník chtěl odpovědět, ale v tu chvíli do hostince vstoupila osoba.
„Zaplatím za ně.“
*
Yun Weisi zvedl hlavu, aby se podíval na oblohu. Byla jasné a čistá, bez mráčku.
Ale ztratil osobu, kterou chtěl zabít. Nebeský vodopád byl místem, které v Devíti vrstvách Propasti nenáviděl nejvíce. Protože tam každý ztratí své duchovní síly a stane se obyčejným člověkem. A pokud by někdo chtěl to místo opustit, musel by počkat na správný čas, příznivé místo a další souhry.
Vstoupil sem, aby zabil Changminga.
Z jeho dlaně vycházelo tiché zasténání. Bylo to něco, co slyšel jen on. Stejné jako dračí sténání. Věděl však, že to není drak, bylo to zasténání meče Sifei.
Meč Sifei se hýbal jen zřídka. I když jej ovládal, pohyboval se meč přímo na jeho příkaz a nevydával žádný hluk. Ale poté, co se setkal s Jiufang Changmingem, odpověděl, což se nikdy předtím nestalo.
Yun Weisi pohnul zápěstím a pevně uchopil meč Sifei. Nápis na čepeli svítil, jako by narazil na starého přítele po dlouhém odloučení.
Věděl, že meč Sifiei patřil Jiufang Changmingovi. Ale Yun Weisi cítil, že ten druhý teď nemá žádné předpoklady vlastnit meč.
Ale proč meč Sifei pořád tak reagoval?
Minulé události se mu vryly do živé paměti.
Vzpomněl si na Jiufang Changminga, vzpomněl si, jak on sám vstoupil do chrámu, jak se neshodli a jak se nakonec vydali odlišnými cestami. A také si vzpomněl, že musel zabít Jiufang Changminga, ať už byl ten druhý na okraji nebe nebo na vzdáleném břehu moře.
Jak roky plynuly, všechny vzpomínky postupně mizely, ale o této jediné věci nikdy nepochyboval.
Nečekal, že nedlouho poté, co vyjde z ústraní, převezme iniciativu ten druhý a naservíruje se ke dveřím Yuna Weisiho. Ale bylo to v klidu tak či tak. I když byl Nebeský vodopád trochu v cestě, nezáleželo na tom.
Jenže proč by meč Sifei tiše sténal, skoro jako by naříkal?
Yun Weisi bezcitně pohlédl na zlatě zářící slova na meči.
„Není dostatečně hodný toho, aby tě používal, ale ty se ho pořád zdráháš zabít?“
Meč Sifei samozřejmě neodpověděl.
A Yun Weisi nepotřeboval odpověď. Šel vpřed, dělající velké kroky, musí najít Jiufang Changminga, než obloha ztemní.
*
„Daoyou Xu!“
Potkat starého známého v cizí zemi je jako osvěžující déšť po dlouhém suchu.
Chen Ting byl plný nadšení a úžasu, jako by Xu Jingxian byla opravdu ten osvěžující déšť, starý známý.
Xu Jingxian byla jako vždy pohledná mladice ve fialových šatech. Ani po dlouhé cestě se její svůdný styl nezměnil. Chen Ting se jí dříve vyhýbal, ale teď k ní cítil pouto.
Přinejmenším byla Xu Jingxian člověk, na rozdíl od osminohého Fu Xiaoshana nebo Meng Li, které zbyla jen polovina těla. Chen Ting cítil, že je velmi laskavá.
Xu Jingxian se na něj s opovržením podívala a otočila se k Changmingovi. Její výraz se změnil v láskyplný a ohleduplný.
„Ming-langu, to je štěstí, že jsi v pořádku! Chyběla ti tahle dívka?“
Changming: „Nejdřív mi dej peníze.“
Xu Jingxian: …
Vytáhla pár stříbrných mincí, dala je číšníkovi a mávla extravagantně rukou.
„Dejte nám dva nejlepší pokoje!“
Nejlepší pokoje byly skutečně nejlepší pokoje. Povlečení bylo hladké a dokonce i pitná voda jim byla ohřáta; výzdoba pokojů nebyla horší než dekorace v sídlech bohatých rodin v hlavních městech vnějšího světa.
Chen Ting to chtěl nějakou dobu obdivovat, ale Changmingovy oči se zatměly a sesul se na podlahu. Naštěstí si toho Xu Jingxian včas všimla a podařilo se jí ho chytit v objetí.
„Jak mohl Ming-lang utrpět takovou sečnou ránu?“
Chen Ting: …Proč se na mě tak díváš, nebyla to moje chyba.
Nečekaně měla Xu Jingxian dokonce nějaké léky. Nakrmila jimi Changminga, zatímco poslouchala Chen Tingův příběh o jejich zoufalém boji s Fu Xiaoshanem. Když slyšela, jak se Yun Hai náhle obrátil proti nim, nemohla si pomoci a vztekle zkroutila rty.
„Věděla jsem, že to nebyl dobrý člověk od samého začátku!“
„Nejprve jsi byla oklamaná jeho vzhledem a dokonce jsi s ním chtěla strávit jarní noc,“ řekl Changming a okamžitě zasténal.
Xu Jingxian vynaložila záměrně víc síly.
„Jenom zpočátku!“
Chen Ting neměl náladu na vtipy. Dělal si starosti kvůli problému s Nebeským městem.
„Právě teď ten muž řekl: ,Počkejte, až přijde noc a budete v nebezpečí‘. Daoyou Xu, víš, co tím myslel?“
Poznámka překladatele:
[1] Zabijte každého, kdo mu překáží v cestě, ať už je to muž nebo Buddha: podobná věta se poprvé objevila v „Záznamech o Linji“ jako „Ať se setkáte s čímkoli, ať už uvnitř nebo vně“ (tzn: pokud ostatní překáží vaší cestě nebo vás pokoušejí vaši vnitřní démoni), okamžitě to zabijte. Při setkání s Buddhou zabijte Budhu, při setkání s patriarchou zabijte patriarchu, při setkání s arhatem zabijte arhata, při setkání se svými rodiči zabijte své rodiče, při setkání se svým příbuzným zabijte svého příbuzného a dosáhnete emancipace.“ Buddhisté mají někdy tendenci uchýlit se k drastickým opatřením, že? Věřím, že pointou je, že by člověk neměl být připoután k žádným světským záležitostem. Tato fráze bude v tomto románu použita několikrát.
[2] Čínská pamětní brána (paifang) – tuhle nádhernou pamětní bránu jsem nafotila v roce 2019 v areálu chrámu Wa Huang (je vidět tam za ní vpravo nahoře na skále) a jak se mi sem teď hodila! Pokud by vás zajímal cestopis z Číny nebo jen fotky, zavítejte do sekce Cestování. 🙂
