Zabít tě můžu jen já
I kdyby Chen Ting věděl, že vchodem na Pusté pobřeží je jezero Yunding v Nebeském městě, neměl tady co pohledávat. To proto, že byli v minulosti, a to v minulosti Changminga.
Pokud Changming neviděl špatně a osoba, jejíž stín se mihl v davu, ve skutečnosti patřil Chen Tingovi, existuje pouze jedna možná odpověď –
tento člověk byl jako Yun Weisi, který mohl vzdorovat zákonům Devíti vrstev Propasti a toulat se tady ne jako host, ale jako hostitel.
Jakmile ho Changming spatřil, začal ho bez sebemenšího zaváhání pronásledovat.
Ale v tu chvíli dav najednou vykřikl strachy. Do Changminga strčili zleva a kopli zprava, takže mu znemožnili výhled.
Sklonil hlavu, aby se podíval dolů. V určité chvíli se měděné mince rozházené všude po zemi proměnily v pobíhající a svíjející se zmije a štíry. Dav obyčejných lidí, který byl ještě před chvílí dobře naladěný, nyní volal po svých otcích a matkách a ve vřavě se rozutíkal.
Účinkující, kteří drželi zapálené pochodně, se dívali doprava a doleva, úplně bezradní, co mají dělat s rukama a nohama; prchající lidé je srazili, takže jeden po druhém padali na zem a jejich masky se rozbily na kusy. Byli zmatení a sklíčení.
Chen Ting už dávno zmizel neznámo kam a vmísil se do nekonečného moře lidí.
Changming se zamračil a otočil se k Yunovi Weisimu, který stál vedle něj.
„Kdo jiný kromě tebe může volně cestovat Devíti vrstvami Propasti?“
Yun Weisi se krátce zamyslel. „Nepamatuju si.“
Changming oněměl: „Pamatuješ si vůbec něco?“
Yun Weisi: „Jsi můj shifu, pobývám v Devíti vrstvách Propasti a musím tě zabít.“
Changming: „…Tento učitel se cítí velmi poctěn, že zaujímá dvě z tvých tří vzpomínek.“
Yun Weisi řekl lhostejně: „Pokaždé, když vyjdu z ústraní, na něco zapomenu. Uplynulo mnoho času a na mnoho věcí jsem úplně zapomněl; tyhle tři jsou víc než dost. Moje Dao je bezcitné, takže když můžu na něco zapomenout, udělám to.“
Changming se slabě usmál: „Takže, přemýšlel jsi někdy o důvodu, proč jsi na všechno zapomněl, ale vždy jsi měl na paměti svého učitele?“
Podíval se na Yuna Weisiho a Yun Weisi na něj také. Čtyři oči se setkaly, jeden člověk dojatý stovkami pocitů, druhý naprosto lhostejný. Yun Weisi neváhal ani odvrátit pohled, jeho výraz byl tak chladný, jako by se díval na cizince.
Changming řekl: „Nejsou-li to hluboce zakořeněné pocity, proč by bylo těžké na ně zapomenout?“
Yun Weisi: „Takže, když tě zabiju, všechny moje zábrany na srdci se jednoduše prolomí jediným máchnutím meče.“
Changming: „A co když se to tím nevyřeší?“
Yun Weisi odpověděl bez přemýšlení: „To je nemožné.“
Changming se tiše usmál.
Yunovi Weisimu se zachvělo srdce.
Ten pocit se ještě jednou vrátil jen na krátkou chvíli, odešel příliš rychle, než aby ho mohl pochytit, takže se cítil ztracený. Takovéhle nekontrolovatelné pocity se mu vůbec nelíbily.
Vzhledem k jeho kultivační úrovni mu ani jedna věc nedokázala poplést srdce a nemělo se stát, že si bude brát k srdci své minulé nešťastné vztahy.
Nechtěl zabít svého učitele kvůli zášti, ale získat osvícení, pouze vyřešit karmu, odstřihnout poslední okovy, najít správné Dao a mnohého dosáhnout.
Jakmile tohle místo opustím, budu se muset toho člověka zbavit, pomyslel si.
„Jaké měděné mince, to byl jasný trik, všechno jsem to viděla v hlavním městě!“
Cong Rong se nebála a otevřela ústa, aby promluvila. Rozhlédla se kolem, znovu zatáhla Changminga za rukáv a požádala ho, aby došel pro jídlo, a nevěnovala pozornost vlnám, které se mezi oběma muži vzdouvaly.
Changminga přitáhla ke stánku se smaženým tófu a zastavila se před ním. Kolem stálo několik dalších stánků s jídlem a vůně kolem byla docela lákavá. Kromě Cong Rong tam ona vůně přilákala několik dalších lidí.
„Uhněte! Uhněte!“
Nějaká osoba se tlačila davem dopředu.
„Co to prodáváte za šlichtu, uvnitř jsou červi! Kdo by si pomyslel, že si troufnete napálit svoje zákazníky!“
Stánkař, kterého chytil za límec, okamžitě odpověděl.
„O čem to mluvíte?! Hej, chcete mě vydírat? Prodávám tu léta a nikdo nikdy neřekl, že jí červy, zacházíte příliš daleko!“
Oba se začali rvát, ale tvář toho, který si přišel stěžovat, se najednou zakabonila. Sklonil se a zakryl si břicho rukama. Stánkař ho spěšně pustil a dokonce o pár kroků ustoupil a trval na své nevině: „Všichni jste viděli, že jsem ho vůbec nepraštil!“
Zatímco mluvil, druhý muž začal zvracet a jeho zvratky padaly na zem; lidé, kteří byli kolem něj, všichni ustoupili jako na třídenní pochod.
*Ustoupit jako na třídenní pochod: strategický ústup.
Lidé ke svému zděšení viděli, že v jeho zvratkách nebylo jídlo, nýbrž červi.
Bílí červi se začali živě svíjet.
Po chvíli zvracení muž obrátil oči v sloup a nehybně padl na zem.
Výraz stánkaře se změnil. Nevěděl, kam s rukama a nohama.
„Nezabil jsem ho, ach, moje jídlo je v pořádku, ukážu vám to!“
Popadl z bambusového košíku tófu, rovnou si ho nacpal do úst a spěšně ho žvýkal.
Jenomže pod pohledem tolika očí jeho tvář zbělala a změnila se v bolestný výraz a také začal zvracet.
Cong Rong zuřivě odhodila tófu, co měla v ruce, na zem.
Stánkař vyzvracel bílé červy a padl také.
Changming natáhl paži, aby mu nahmatal tep.
Cong Rong se nervózně zeptala: „Jak je na tom?“
Changming zavrtěl hlavou a podíval se na mužova víčka a krk. Jeden život byl navždy ztracen.
Bílí červi, svíjející se na zemi, postupně zešedivěli a dokonce zčernali a snažili se vylézt na boty.
Yun Weisi vytáhl z pochvy meč Chunzhao a jediným švihem se všichni červi proměnili v prach. Chaos upoutal pozornost mnoha lidí, a přestože se nikdo neodvážil přijít příliš blízko, ani neodešli.
Město Yuru se nacházelo daleko od Centrálních plání a nebyly tam žádné místní úřady. Spravovali ho místní šlechtici. Byli velmi uctiví vůči kultivujícím a talentovaným lidem. Když dostali zprávu o incidentu, vyslali lidi, aby zjistili, co se stalo. Vůbec se vůči Changmingovi a jeho společníkům nechovali arogantně a zdvořile požádali dav, aby se rozešel, odnesli mrtvoly a rychle dali ostatním signál, aby uklidili stánek, jako by se nic nestalo.
Cong Rong byla stále v šoku a nemohla přijít k rozumu.
„Jak proboha zemřeli, bylo tohle tófu skutečně otrávené?“
Changming zamával rukávy a v dlani se mu objevil kousek tófu.
„Až se vrátíme, znovu to prozkoumám.“
Cong Rong byla přesvědčena, že jim to přinese smůlu: „Jak můžeš přinést takovou věc zpátky, co když tě tahle prokletá věc pošpiní!“
Changming řekl: „Důvod jejich smrti je nejasný, ale nebyli otráveni. Promluvíme si o tom znovu, až to prozkoumám.“
Jakmile domluvil, najednou přestal.
„Co je to teď?“
Cong Rong byla vyděšená, že se zase stalo něco špatného. Changming jí vložil do rukou tófu. „Postarej se o to, ještě mám něco na práci. Yune Weisi, odveď ji zpátky!“
Nečekal, až odpoví, a rychle zmizel v moři lidí. Cong Rong a Yun Weisi, kteří zůstali stát, se na sebe nechápavě podívali. Dívka se rozpačitě usmála: „Yune… mistře Yune?“
Yun Weisi zamyšleně zíral směrem, kam Changming zmizel. Po této příhodě Cong Rong logicky ztratila chuť k jídlu, cítila se plná a znechucená, takže znovu nevytáhla otázku hledání jídla. Rychle se vrátila do penzionu s Yunem Weisim a cestou nic neříkala. Před penzionem ale narazila na osobu, kterou by tady nečekala.
„Yun Chang’an?!“
„Cong Rong?!“
Mladí lidé současně vykřikli jména toho druhého, překvapeni tímto nečekaným setkáním.
Nebylo to vůbec příjemné překvapení. Cong Rong měla dokonce na tváři podrážděný výraz: „Pronásledoval jsi mě celou cestu z hlavního města?!“
Yun Chang’an se chladně zasmál: „Nepřeceňuješ se? Kdo by tě pronásledoval? Důstojná dcera rodiny Congů nečekaně uteče ze svého domova! Pokud se to rozkřikne, kdo se kdy odváží si tě vzít?“
Cong Rong: „Ty na tom nejsi o moc líp, takže nemáš co říkat. Tvoje rodina tě poslala do armády, ale řekl jsi, že jsi příliš vyčerpaný a nechceš jít. Jsi opravdu jak hedvábné kalhoty! Obávám se, že ten, kdo si tě vezme, bude mít smůlu po osm generací!“
*Hedvábné kalhoty: rozmazlenec; syn bohatých.
Yun Chang’an: „Jaká náhoda, není mladá dáma Cong právě tou snoubenkou, která utekla, aby se neprovdala do mé rodiny?“
Cong Rong: „Ách, už jsem odešla z domova, takže už neproplétáme liány!“
*Propletené liány: být ve vztahu, zejména intimním.
Yun Weisi zůstal netknutý jejich dětinským sporem a jednoduše je obešel, aby vešel do hostince.
Cong Rong si toho všimla a spěšně ho dohonila.
„Mistře Yune, počkej na mě!“
Když Yun Chang’an zaslechl její slova, myslel si, že volá na něj, a teprve po nějaké době si uvědomil, že ten muž, který byl s Cong Rong, měl stejné příjmení.
„Výborně, nejen že jsi utekla od manželství, ale dokonce jsi utekla s tajným milencem!“
Cong Rong byla rozzuřená: „Buď ohleduplnější, nenuť mě tě zmlátit!“
Yun Chang’an se ušklíbl: „S tvými schopnostmi jako třínohé kočky?“
*Jako třínohá kočka: amatérský.
Válečné plameny války byly připraveny každou chvíli vybuchnout, ale Yun Weisi, který se v určité chvíli vrátil, napřáhl ruku a postavil se jim do cesty.
„Dej mi tu věc.“
Cong Rong byla zaskočená: „Co?“
Yun Weisi: „To tófu.“
*
Changming znovu zahlédl Chen Tinga.
Tentokrát také jen letmo zahlédl jeho postavu, ale teď si byl jistý, že se nemýlil.
Chen Ting, který se neustále objevoval, rozhodně nebyla náhoda. Zjevně měl nějaký účel a byl spojený s mnoha věcmi.
Changming si od něj držel velkou vzdálenost, aniž by měl v úmyslu mezeru rychle zkrátit.
Chen Ting šel docela rychle, aniž by otočil hlavu dozadu, jako by před něčím utíkal. Na své cestě udělal sedm zatáček a osm odboček, v jednu chvíli se dostal do davu a v další vstoupil do opuštěných uliček.
*Sedm zatáček a osm odboček: manévr, když se chcete někoho zbavit.
Před Changmingem prošla skupina lidí nesoucích karmínová nosítka doprovázená zvukem suony, shengu a xiao; ten živý průvod šel se svatebním palankýnem. Byli odděleni a když se Changming konečně vyhnul svatebnímu průvodu, viděl, jak se Chen Ting spěšně blíží k východu z města.
*Suona: dřevěný dechový nástroj používaný na festivalech.
*Sheng: dechový nástroj, sestává z několika vertikálních rour.
*Xiao: vertikální bambusová flétna.
Cesta za městem Yuru se dělila na tři stezky a prostřední byla silnice, kterou jezdili obchodníci. Země byla udusána koly často projíždějících kočárů, takže byla relativně hladká. Zároveň cesta vlevo byla slepá, blokovaná vysokým stromem, který tam spadl před mnoha lety; písek a kámen se tam v průběhu let nahromadily, takže tudy už nikdo nejel.
Některé zelené rostliny zdobily okraje cesty, ale kdyby člověk šel dál a minul svah, dostal by se do rozlehlé pouště s nekonečným žlutým pískem.
Chen Ting si nelogicky zvolil tu slepou cestu nalevo.
I když jeho volba byla více než zvláštní, Changming ho přesto pronásledoval.
Zpoza vysokého padlého stromu se ozval tlumený výkřik, který však byl náhle napůl umlčen, okolí bezmocně utichlo.
Ten hlas patřil Chen Tingovi.
Changming zrychlil.
Chen Ting se zády opíral o hrubé dřevo suchého stromu a nemohl vstát. Démon s modrozeleným obličejem ho kousal do ramene a jednou rukou mu pevně zacpával ústa, což byl důvod, proč Chen Ting nemohl křičet naplno.
Jeho druhá ruka udělala řeznou ránu na Chen Tingově čele, krev z ní vytékajíc; rána byla velmi hluboká a rovná, rozříznutá jakoby tak, aby mohl odtrhnout Chen Tingovu kůži.
Hřbet té ruky, který se rýsoval z jeho černého hábitu, byl červený, s viditelnými svaly a šlachami; stačil jediný pohled, aby bylo jasné, že ta ruka nepatří člověku.
Chen Ting silně krvácel a jeho výraz byl mdlý. I když dál energicky bojoval, jeho marné pokusy byly pro démona pouze zábavou. Bez ohledu na to, jak lehké byly Changmingovy kroky, nebyl neslyšný.
Démon náhle otočil hlavu a podíval se na Changminga krví podlitýma očima. Ten obličej byl pokrytý rybími šupinami, které se také pohybovaly, což bylo docela děsivé.
Když se objevil, démon už ztratil zájem o Chen Tinga, který už nebyl schopný vzdorovat. Povolil sevření a Chen Ting bezvládně padl na zem.
Poté, co chvíli pozorně sledoval Changminga, následoval svůj instinkt zvířete, démon se náhle pohnul jako pružina a chtěl Changminga chytit!
Ten byl připravený a okamžitě ustoupil.
S sebou neměl žádné duchovní poklady a nepřinesl ani hůl se zlatými korálky. Sebral několik kousků zetlelého dřeva a odhodil je; ty křehké kousky však nemohly démonovi způsobit žádnou újmu, pouze mu na okamžik zablokovaly zrak. Ve zlomku vteřiny se proměnily v kousíčky a spadly na zem.
Démon by se na takového slabocha nikdy nepodíval. Jeho ostré a dlouhé nehty mířily přímo na Changmingův krk!
Z Changmingových rukávů vyletěly dvě bílé koroptve a hned je následovali čtyři bílí vlci.
Jako by v Changmingových rukávech byla bezedná truhla s pokladem, vždy tam měl schovaných mnoho loutek.
Bojové dovednosti papírových loutek nebyly tak špatné, i když čelily tak zuřivému zvířeti, na které by se skupina kultivujících obvykle neodvážila zaútočit. Démon jim však nevěnoval pozornost: koroptve a vlci zanechali na jeho těle mnoho škrábanců, dokonce mu ukousli několik kousků kůže, ale nedokázali bojovat proti jeho nesmírné síle a byli během okamžiku roztrháni na kusy.
Changmingův krk chytila ruka. Ta ruka byla ohromně silná.
Vzhledem k Changmingově síle v té chvíli neměl šanci uniknout. Jeho kultivační úroveň byla na tomhle místě omezená a nemohl používat volně ani polovinu.
Stisk na jeho krku byl stále pevnější a pevnější. Changmingova tvář zčervenala a měl potíže s dýcháním. Démonovy krvežíznivé oči se krutě usmívaly, ale uvolnil sevření. Stejně jako kočka, která si hraje s myší, plánoval tuhle lákavou kořist pomalu mučit, dokud nezemře.
Najednou jeho výraz ztuhl a všechna namyšlená radost se změnila v nevěřícný úlek.
Zezadu mu probodl hruď přímo skrz srdce meč a byl vytažen rychleji než mrknutím oka!
Otočil se a natáhl paži, ale chytil jen vzduch.
Yun Weisi setřásl kapky krve ze svého meče a brzy se meč vrhl na démonův krk.
Ten zalapal po dechu bolestí a mnoho šupin, odříznutých z jeho kůže, padalo v dešti na zem. Démon si uvědomil, že se dneska bude muset vrátit s prázdnýma rukama, a tak se okamžitě otočil a bez sebemenšího zaváhání vzal do zaječích.
Yun Weisi ho nepronásledoval.
Díval se na Changminga.
Changming měl na krku hlubokou šarlatovou stopu, kterou zanechaly nehty démona. Z rány kapala krev, doslova nápadná a strašná.
„Bál se můj milý žák o svého učitele a přispěchal mi sem na pomoc?“
Changming párkrát zakašlal, jeho hlas se drasticky lišil od toho obvyklého, což mu přesto nemohlo zabránit, aby se Yunovi Weisimu posmíval.
„Jenom já tě můžu zabít.“
Yun Weisi se na tu krvavou ránu nechtěl znovu dívat, a tak odvrátil pohled a přistál jím na Chen Tingovi.
„Pomoz mi vstát.“
Changming opravdu neměl sílu. Démon ho bez milosti udeřil a on cítil, že každý životně důležitý orgán v jeho těle byl téměř vytlačen. Právě teď potlačil nutkání zvracet krev, protože měl důležitější úkol.
Yun Weisi se ani nepohnul a Changming ho chytil za rameno, aby vstal, a povzdechl si.
„Daoyou Chene, dlouho jsme se neviděli, doufám, že se máš dobře od té doby, co jsme se viděli naposled.“
Chen Ting si otřel krev z koutků úst a pomalu k nim klopýtal, překvapený, že je rád vidí.
„Proč jsi tady taky?!“
Changming: „Na to bych se měl ptát já tebe.“
Chen Ting byl zaskočený: „Daoyou Changmingu, co tím myslíš?“
Changming: „Právě jsme v Deváté vrstvě Propasti, na Pustém pobřeží. Jak ses sem dostal?“
Chen Ting: „Nevstoupili jsme spolu do Nebeského města? Tu noc se za městem odehrál nějaký randál. Byl jsem zvědavý, a tak jsem opustil svůj pokoj, abych se podíval; kdo by tušil, že mě začne pronásledovat velká skupina supů. Nakonec jsem došel k jezeru Yunding a nějak jsem vstoupil za tebou na tohle místo. Ten démon se toulal po městě, a když jsem si ho všiml, rozhodl se mě zabít, aby umlčel svědka. Byl jsem zraněný a nemohl jsem ho porazit; naštěstí jsi přišel. Co je to proboha za místo?“
Yun Weisi, aniž by řekl jediné slovo, náhle vyslal svůj meč vpřed a jeho paprsky se vrhly přímo k Chen Tingovi!
Chen Ting okamžitě ustoupil, jeho hladké pohyby vůbec nebyly takové, jaké by měl mít zraněný. Yun Weisi ho těsně pronásledoval a během chvilky si vyměnili několik desítek úderů. Přestože se zdálo, že jeho duchovní síly jsou omezené a mohl se spolehnout pouze na svou hrubou sílu, nečekaně vykryl každý útok a vypořádal se s nimi v pohodě.
Očividně skrýval svou skutečnou sílu; byl na stejné úrovni s těmi, kterým se říkalo nadějné mladé talenty jako He Qingmo a další. Byl opravdu příliš skromný.
„Počkej chvíli!“
Chen Ting nechtěl bojovat s Yunem Weisim, a tak udělal několik kroků zpět a hlasitě zakřičel.
„Vím, že máš mnoho pochybností. Není lepší najít si klidné místo a nechat mě to pomalu vysvětlit?“
Yun Weisi přimhouřil oči, zapudil jeho slova a zvedl rukávy, aby znovu zaútočil.
Jako by to Changming předvídal, vykročil vpřed a zadržel ho. Když to Chen Ting viděl, s úsměvem řekl: „Daoyou Changming je ještě rozvážný.“
Changming: „To proto, že nechce poslouchat tvoje bláboly, ale mě zajímají.“
Chen Ting: „Kdy jsi přišel na to, že jsou v mém příběhu díry?“
Changming: „Během doby, kterou jsme spolu strávili, jsi odhaloval tyhle díry všude, nejen teď.“
Chen Ting zvedl obočí: „Jako třeba?“
„Devět vrstev Propasti je formace vytvořená silami opačné povahy a na světě neexistuje žádné druhé místo jako toto. Je to jako vesmír tisíce vesmírů a pojme každou živou bytost. Xu Jingxian a já máme společnou minulost a ona nemá jinou možnost, než se mnou pořád zůstávat. Ale ty se se mnou znovu a znovu setkáváš.
Podařilo se mi všimnout si mezery ve formaci Nebeského města v jezeře Yunding, protože moje znalosti ve formacích jsou v tomhle světě velmi vzácné. Jak jsi našel průchod do deváté vrstvy Propasti na dně toho jezera? To taky nemohla být náhoda, že? Pokud se náhody dějí tak často, nejsou náhodné.“
Changming mluvil a kašlal zároveň. Mluvil pomalu, ale Chen Ting poslouchal s velkým zájmem a nepřerušoval ho.
„Existuje pouze jedno vysvětlení: jsi stejný jako Yun Weisi a víš, jak cestovat mezi vrstvami Devíti vrstev Propasti podle libosti; a dokonce ani Yun Weisi neví, kdo jsi.“
Chen Ting se zasmál: „Není to tak, že by nevěděl, jen zapomněl! Taková velkolepá hlava taoistického chrámu, dnes uvězněná v Devíti vrstvách Propasti, měníc se v jejího hlídacího psa, jako by za něco stál! Ale nikdy bych neřekl, že ty, Jiufang Changming, jsi nezemřel. Copak všichni démoni a zlí duchové ze Žlutých pramenech se nebyli schopni za celou tu dobu s tebou vypořádat?“
Odkryl Changmingovu identitu několika slovy a věděl o nich hodně; bezpochyby to byl jejich starý známý.
Ale jeho vzezření i chování byly neznámé. Changming putoval Žlutými prameny už dlouho; i když víceméně obnovil své vzpomínky, mnoho fragmentů bylo stále roztříštěných. Ani po nějaké době si nemohl vzpomenout, kdo to byl.
„Ale, jaká škoda: ačkoli ti štěstí zachránilo život, změnil jsi se v odpad a můžeš se v tomhle stavu jen procházet a tolerovat každé obtěžování. Tví učedníci se zaručeně postarají, aby svému starému příteli udělali peklo. Není lepší, když se postarám o tvoji likvidaci a ukončím tak všechny potíže najednou?“
Jakmile slovo ‚najednou‘ opustilo jeho ústa, Chen Ting se přiblížil!
Nesmírně děsivou rychlostí!
Takovou sílu ještě nikdy neukázal. S touto dovedností překonat tisíc li jedním krokem, i když neměl žádné duchovní síly, mohl být stále považován za jednoho z nejlepších mistrů na světě.
S Changmingovými dovednostmi v tu chvíli, i když jasně viděl pohyb toho druhého, byla jeho reakce příliš pomalá, než aby se tomu vyhnul.
A tenhle muž lehký jako pírko, ho měl připravit o život.
Meč Chunzhao vklouzl mezi ně jako propast, která se objevila ze vzduchu; Changming cítil pouze jeden světelný impuls, který ho odstrčil, a jeho předchozí pozici zaujal Yun Weisi. Chen Tingův útok byl nyní jako bahno padající do oceánu a postrádal účinnost.
Kroužil kolem Yuna Weisiho, ani rychle, ani pomalu, jako by s nekonečnou trpělivostí čekal, až Yun Weisi odhalí slabinu. Changming je nějakou dobu pozoroval a koutkem oka viděl, jak obloha postupně tmavne. Soumrak tmavnul rychlostí viditelnou pouhým okem.
Chen Ting zdržuje záměrně!
Když si Changming tuhle skutečnost uvědomil, poslední paprsek zapadajícího slunce zmizel za obzorem.
Yun Weisi vypadal roztržitě a jeho tělo se nekontrolovatelně kymácelo. Koutky Chen Tingových úst se zvedly. Dlouhý meč se náhle vytasil z pochvy a jeho hrot mířil směrem k Yunovi Weisimu!
Jeho meč je divoký jako vítr a mění kapky vody v led!
Soumrak se odevzdal noci a na pokraji, kdy se jang stal jinem, Yun Weisi usnul a Yun Hai se probudil. A tenhle jediný okamžik nepřítomnosti byl víc než dostatečný, aby Chen Ting provedl smrtící útok!
Hrot jeho meče byl od Yun Haiovy kůže vzdálen jen jeden cun a aura meče už zanechala na čela Yuna Weisiho krvácející stopu.
*Jeden cun: 3 ⅓ cm.
Chen Tingovi zamrzly oči. Někdo ho omezil v pohybu. Nebylo to tak, že by s ním měl najednou soucit – prostě mu sevřel meč Guyue.
Meč svírala ruka.
Ta ruka držela obnaženou čepel. Z prstů mu kapala krev.
Jedna kapka, dvě kapky, pak proud krve.
Nebylo třeba ji pečlivě zkoumat, abychom věděli, jak těžce byla ta ruka zohavena.
„Cože, ty…“
Chen Ting pronesl „ha“ a ušklíbl se.
„Nikdy bych si nepomyslel, že Jiufang Changming, který tehdy vyloučil všechny své žáky, je ve skutečnosti člověk, který si svých žáků váží!“
Nechtěl svůj meč stáhnout.
Changmingovy prsty musely být zlámané. Ale v tu chvíli jeho útok narušil další meč a letěl směrem k Chen Tingovu rameni. Pokud si chtěl zachránit rameno, musel stáhnout meč.
Jistě, Chen Ting odtáhl ruku zpět.
Meč Guyue spadl na zem a Chen Ting ho nezvedl. Nebyl schopný je zabít a jeho plán vyšel na světlo, avšak on měl na tváři jen úsměv.
„Pokud se teď nevrátíte, bude pozdě.“
Když jeho slova zazněla, z města se ozval výkřik. Noc byla tichá a ten ostrý výkřik jim probodl uši. Changmingův výraz potemněl.
Během této noci se ve městě Yuru stane velká katastrofa; začalo to přesně v tuhle chvíli. Chen Ting je úmyslně vyvedl z města, dokonce bez váhání ukázal své karty. Bylo to všechno jen kvůli tomu, aby znovu zopakoval svou chybu a aby ztratil šanci najít příčinu celého masakru?