Shenshang – kapitola 38

Býval jsi roztomilý

Na světě existují všechny druhy lidí a démoni v tomto ohledu nezůstali pozadu.

Lišili se také vzhledem a schopnostmi.

Jenomže téměř všichni toužili odejít do lidského světa. Ten svět měl nespočet zdrojů pro kultivaci a vzkvétající města, která byla mírumilovná a prosperující, vůbec ne jako mrazivá Nejtemnější propast.

Ti, kteří byli jemné povahy, byli ochotni sklonit hlavu a asimilovat se v lidském světě, a dokonce našli taoistické partnery mezi kultivujícími nebo obyčejnými lidmi a skrývali svou identitu. Patřili mezi ně také lidé jako Zhang Mu, který si vybral člověka, aby použil jeho kůži. Změnili si jména a volně cestovali lidským světem. I po několika desetiletích v něm dokázali nadále nepozorovaně žít. A také tu byli i divocí démoni, kteří hledali potěšení v mučení lidí, jen aby uhasili svou touhu zabíjet.

Cang Tian nebyl jako žádný z nich.

Chtěl mít možnost žít normálně a bezstarostně pod jasnou oblohou, aniž by skrýval svůj původ nebo se skrýval a utíkal jen proto, že se lidé dozvěděli o jeho původu.

*V tomhle odstavci se vysvětluje jeho jméno: Cang je ‚skrýt‘ a Tian je ‚nebe‘.

Proto se rozhodl spolupracovat s palácem Wanxiang, aniž by ho zajímaly jejich cíle.

„Otrávili trávu Huliang. Každý, kdo snědl jídlo, ve kterém byla, měl větší či menší reakci, zvracel červy a zemřel na bolesti žaludku. Ve skutečnosti to však nebyl jed, ale gu.“

*Gu: jedovatý hmyz nebo parazit.

Cang Tian byl také nahněvaný. Myslel si, že palác Wanxiang bude dobrý partner, a neočekával, že jakmile budou potřebovat falešného viníka, aby uklidnili veřejnost, první, kdo bude obětován, bude Cang Tian, jednoduše proto, že toho věděl příliš mnoho.

Ti, kdo jsou jiné rasy, budou určitě jinak smýšlet. Cang Tian dobře chápal, proč jemu příbuzný druh měl odpor k lidem.

Zatím ale musel s těmi lidmi spolupracovat.

Changming řekl: „Palác Wanxiang není sektou třech hlavních náboženství. Mají tam mnoho schopných lidí. Jedna shimei Chi Bijiang umí míchat jedy a ovládat gu. Říká se, že dokáže člověku useknout hlavu, zatímco je na tisíce li pryč; to ve skutečnosti znamená, že dokáže spočítat čas, kdy se gu stanou aktivní, aby zabila svého nepřítele z místa tisíc li vzdáleného.“

Cang Tian: „Nevím, co udělali, ale tyhle gu určitě patří paláci Wanxiang. Samotní gu však nestačili, pokud chtěli všechny tyhle lidi přes noc zabít a dát jim je pod kontrolu. Potřebovali také další přísadu.“

Changming: „A tou přísadou jsi byl ty.“

Cang Tian klidně řekl: „Ano. Vložil jsem dovnitř démonickou čchi a jedovatí gu se proměnili na stokrát mocnější. Kamkoli šli, tam každého uškrtili a dokonce ani kultivátoři nedokázali uniknout.“

Poté, co obloha potemněla, se město Yuru změnilo v krvavá jatka. Obraz odporného větru a krvavého deště, kde nebyli v bezpečí ani lidé, ani duchové. Kdyby Changming a Yun Hai nezasáhli, tohle místo by se proměnilo v město duchů a cestující obchodníci by ho raději obcházeli velkým obloukem, než aby procházeli městem přímo. V legendách by se říkalo, že lidé, kteří vkročí na tohle místo, budou zajati těmi rozhněvanými duchy s věčnou zlobou. S jedna ku devíti, že přežijí; každý by o tom slýchal a časem by to tady zarostla tráva, bylo by pohřbeno pod větrem a pískem a proměnilo se v město z příběhů.

Věci se většinou ubíraly stejným směrem. Masakr se odehrál, Cong Rong ztratila oči. Ale dvě věci byly odlišné: Cang Tian změnil strany a plány Situ Wanhua byly odhaleny.

V minulosti tam Changming a Yun Hai nebyli a Cang Tian se také neobjevil. Pokud to, co řekl, byla pravda, protože Changming o něm později nikdy neslyšel, pravděpodobně neunikl své smůle.

Yun Chang’an, Cong Rong a Nie Emei také nevěděli, co se stalo v zákulisí ve městě Yuru, a že viníky byli Situ Wanhuo a palác Wanxiang, takže mohli žít v míru po mnoho let. Nyní se události zrychlily a počet proměnných se zvýšil.

Yun Chang’anovi a Cong Rong na tom nezáleželo, protože nebyli kultivující a jejich slova neměla žádnou váhu. Nikdo by jim nevěřil, takže jejich osud se nezměnil.
Ale Nie Emei byla jiná. Byla učednicí klanu Zhenling a Situ Wanhuo a palác Wanxiang ji rozhodně nemohli nechat jen tak být.

Ačkoli byl klan Zhenling velký a měl mnoho žáků, Nie Emei nevyčnívala. I kdyby někam potají zmizela, klan Zhenling by si myslel, že měla ve své kultivaci nějakou nesnáz, a nepokoušel by se tomu přijít na kloub. Navíc tato záležitost měla příliš mnoho dopadů a klan Zhenling ji sám nemohl zvládnout.

Changming se trochu zamračil. Hlavou mu prolétla myšlenka a rychle se podíval na tři lidi poblíž.

Cong Rong se opírala o zeď se zavřenýma očima; zdálo se, že usnula a stále měla na sobě svrchní hábit Yun Chang’ana. Oční víčka se jí mírně chvěla a ruce, které držely jeho svrchní róbu, se trochu třásly, takže ve skutečnosti nespala.

Yun Chang’an omámeně hleděl na zeď a měl ztuhlý výraz. Kdo ví, na co myslí.

Ať už to byl palác Wanxiang nebo Situ Wanhuo, ti dva se s nimi nikdy nesetkali. I kdyby chápali všechny úklady, které Cang Tian nyní odhalil, nedokázali unést šok ze zmasakrovaného města.

Jediný kultivující, Nie Emei, byla také bledá a nemohla uvěřit tomu, co se děje.
„Vytříbení jedné Perly sbírající duše vyžaduje tolik životů. Jelikož tahle byla rozbita, najdou náhradu tím, že si vezmou někde další životy?“

Cang Tian zlomyslně řekl: „Myslíš, že jedna perla stačí? Pokud chcete založit formaci, která půjde proti Nebesům, otočí běh událostí a dokáže spustit prvotní chaos, potřebujete šest Perel sbírající duše a taky, čím více duší se nasbírá, tím lépe. Kdo ví, možná můžou duše kultivujících poskytnout Perle sbírající duše víc síly. Nikdo z vás nemůže uniknout tomuhle osudu!“

Čím více mluvil, tím byla Nie Emei ve tváři bledší.

„Možná je Chi Bijiang posedlá démonem?“

Cang Tian se ušklíbl: „Vy lidé jste vždy takoví. Pokud něco nedokážete vysvětlit, obviňujete nás, démony! Jen si pokračujte v klamání sebe i ostatních. Teď, když jste viděli , jak se vybarvil Situ Wanhuo – až vás přijde zabít, budete muset pokleknout a okamžitě prosit o milost!“

„Já, já ne…“ Nie Emei nedokázala ani dokončit větu.

„Teď nemá smysl se tímhle zaobírat. Vy a já jsme už na jedné lodi a ani jednoho nenechají pláchnout.“

Cang Tian mluvil zasmušile a smutně, s intonací jako by byla svíce ve větru, s plápolajícím plamínkem ve tmě. Bylo to nepopsatelně zvláštní.

*Jako svíce ve větru: člověk na pokraji smrti.

„Až zakokrhá první kohout, tohle místo se znovu promění v peklo. Potom už nikdo nebude moci utéct.“

Nie Emei bezděčně vykřikla: „Co tím myslíš?! Perla sbírající duše je už rozbitá, mrtví už odpočívají v pokoji, ne?!“

Cang Tian lhostejně řekl: „Všude kolem jsou nahoře nastražené sítě a dole pasti a jed s démonickou čchi je jen jedna z těch pastí. Než jste vůbec vstoupili do města, bylo obklopeno formací. Zlí duchové a ukřivděné duše, které se během let nerozptýlily, jsou všude ve městě. Až zakokrhá první kohout, formace se aktivuje a nikdo z přeživších nebude ušetřen.“

Yun Hai zvedl obočí: „Až kohout zakokrhá, obloha se vyjasní. I když ještě nesvítá, jak to, že tady budou zlovolní duchové?“

Cang Tian: „Chi Bijiang na to myslela už dávno. Tihle zlí duchové jsou z doby před několika stovkami let. Jejich čchi nashromážděná ze zášti se ještě pořád nerozprchla a můžou se volně pohybovat za jasného dne. A co víc, byli donuceni být součástí formace, takže už nasbírali hlubokou zlobu. Až bude formace aktivována, zatouží vyjít ven a roztrhají živé lidi na kusy.“

Yun Chang’an prudce vstal a vybil ze sebe nahromaděný vztek.

„Pak bychom se odsud měli dostat, než zakokrhá první kohout!“

Cang Tian: „Můžeš to zkusit.“

Yun Chang’an také nechtěl říkat prázdná slova, a tak náhle vyskočil, střelil na Cong Rong krátkou větu: „Hned se pro tebe vrátím“ a vrhl se k městské zdi.

Ale Changming a Yun Hai se nepohnuli. Věděli, že když to Cang Tian řekl, už to zkusil.
Kdyby mohl jít ven, udělal by to už dávno, aniž by je požádal o spolupráci a namáhal se s nimi sáhodlouze mluvit.

Celé město Yuru se již stalo velkou formací, aniž by si toho lidé všimli. Po západu slunce byla zaktivována a nikdo nemohl opustit město. To, že Changming rozbije Perlu sbírající duše, byla nepředvídaná událost. Mohlo by to zdržet plány Chi Bijiang, ale ta měla záložní , takže Chen Ting a Situ Wanhuo okamžitě zmizeli, aniž by zahájili boj –

protože si byli jisti, že Changming a ostatní nebudou schopni uniknout rozhněvaným duším, až zakokrhá první kohout, což znamenalo, že se budou muset potýkat s náročnější bitvou.

Jak se dalo čekat, za krátkou dobu se Yun Chang’an vrátil zhroucený. Poté, co prošel tolika šokujícími událostmi, hodně se zocelil, takže tentokrát se alespoň nezlobil na Cang Tiana a ostatní. Vyskočil na plochu střechy, přistoupil k Cong Rong a posadil se blízko ní.

„Pokaždé, když jsem se snažil dostat ven, je to, jako bych narazil na zdi postavené duchem – nakonec jsem se musel vrátit.“

*Zdi postavené duchem: něco vás vodí v kruzích a přivede na původní místo.

„Nejenže vy nemůžete jít ven, ale ani lidé zvenčí nemůžou jít dovnitř, čelíte stejné situaci. Vy kultivující jste vnímavější než obyčejní lidé a nevstupujete do pasti dobrovolně, pokud –“

V tu chvíli odpočívali na ploché střeše budovy v centru města. Původně sloužila jeho majiteli k uskladňování sena. Byla vysoká, dvoupatrová a nacházela se přímo naproti městským branám, takže všechno mohli shora jasně vidět.

Právě když uslyšeli slova Cang Tiana, ozval se náhlý rachot od bran, na které se díval.

Městskou bránou pomalu vešel dovnitř mladík, jak se dalo vyvodit z jeho postavy.
Vlasy měl smotané do drdolu. Oděv se mu vlnil ve vánku a držel dlouhý meč.

„…pokud to nejsou hloupí unáhlení chlápci, kteří s jistotou vědí, že na hoře jsou tygři, ale přesto tvrdohlavě na ni vylezou,“ Cang Tian konečně dokončil větu.

Changming: …

Yun Hai přišel blíž a zašeptal mu do ucha: „Býval jsi velmi roztomilý.“

Changming bez výrazu: „Ten rok jsem vstoupil do města po východu slunce.“

V té době ve městě neviděl žádné přeživší, natož Nie Emei a Cang Tiana. Yun Chang’anovi a Cong Rong se podařilo přežít náhodou, protože se ukryli ve sklepě hostince. Ale o celé věci nic nevěděli a o nějakém spiknutí ještě méně.

„Což dokazuje, že se historie změnila.“

Yun Hai hleděl na blížícího se mladého Changminga s velkým potěšením. Jeho tvář prozrazovala auru budoucí impozantní síly, ale stále vypadal trochu nezkušeně. Vždyť v té době mu bylo pouhých třináct, patnáct let.

Yun Hai byl velmi zaujatý. Nikdy si nemyslel, že za takových okolností uvidí mladého Jiufanga Changminga. Ten pocit byl jako dívat se na tajemství, které Changming skrýval pod závojem.

Detaily se změnily, ale celkově byl směr událostí stále stejný. Například masakr ve městě Yuru; například oči Cong Rong. Jenomže mladý Changming, který se tam objevil, to byla velká změna. Kdyby tady ve městě zemřel, v budoucnu by neexistovala ‚nejsilnější osoba na světě‘ a Yun Weisi by také neexistoval. Později by to vedlo k převratným změnám.

Changming si najednou myslel, že formace Liuhe Zhutian je jen jeden tah ve velké šachové hře, kterou připravili Chi Bijiang a spol a která trvala mnoho desetiletí a všechny je nalákala dovnitř. Možná to, že vstoupil do Devíti vrstev Propasti, bylo také součástí jejich propočtů.

„Ten, kdo nastražil tuhle past, je nesmírně talentovaný a troufalý.“

Ve stejnou dobu na totéž myslel i další člověk. Yun Hai se ušklíbl.
„Ale čím větší je hra, tím víc chyb se odhalí.“

Jak roky a měsíce plynuly, začaly se objevovat nedostatky a hra se pomalu stávala evidentní.

Na rozdíl od očekávání všech, po bitvě na posvátné hoře Wan Changming nezemřel a nakonec se vrátil poté, co strávil několik desetiletí ve Žlutých pramenech.

Nepředpokládali, že Yun Weisi bude kultivovat bezcitné Dao v Devíti vrstvách Propasti a že se objeví Yun Hai noci.

Mladý Changming se k nim blížil. Uviděl nějaké lidi na střeše, zvedl hlavu a zastavil se.

Noc byla temná, takže vše bylo v matných a ponurých odstínech. Ale kultivující měli dobrý zrak, takže to pro ně nebyla překážka.

Nie Emei viděla, že se ostatní nehýbají, a tak vstala a pozdravila sepnutím rukou.

„Odkud jsi daoyou přišel a jak se jmenuješ?“

„Jak všichni v tomhle městě zemřeli?“

Mladý Changming na její otázku neodpověděl, a dokonce se na jednu zeptal. Když člověk ve zcela neznámém prostředí narazí na skupinu cizinců, které nikdy předtím nepotkal, nejlepší volbou je přirozeně zůstat ve střehu.

Nie Emei viděla, že si na ně dává pozor, a s hořkým úsměvem řekla: „Nebyli jsme to my. Je to dlouhý příběh. Někdo otrávil město pomocí gu, vytvořil formaci a chtěl, abychom zde zemřeli a vylepšili tak jako duše zemřelých Perlu sbírající duše.“

Mladý Changming: „Je s tebou démon.“

Jediným pohledem prohlédl Cang Tiana.

Yun Hai pokračoval v šeptání Changmingovi: „Shizun má od dětství úžasný zrak.“ Nikdy mu neříkal shizun a tentokrát na něj očividně útočil obscénnostmi.

Changming: „…už mi bylo třináct.“

Yun Hai: „Prima, už jsi byl dospělý.“

Tenhle ležérní přemlouvací tón…

Changming byl příliš líný se hádat, a tak předstíral, že ho neslyší.

Nie Emei neměla čas na další vysvětlování.

Někde ve městě prolomilo ticho dlouhé noci kohoutí zakokrhání.

Kromě mladého Changminga se ostatní znepokojili. I když slovům Cang Tiana úplně nevěřili, to, co se stalo potom, rozptýlilo jejich poslední pochybnosti.

V temné noci začalo všude ve městě duchů zářit slabé modré světlo, proměnilo se v lidské tvary a soustředilo se zde.

Nejprve pomalu, pak rychleji; nejprve několik, pak mnoho, jako burácející bouře.
Kohoutovo zakokrhání nepřineslo svítání, nevybarvilo svět světlými barvami, ale přineslo tisíce naříkajících duší a nespočet naříkajících duchů zároveň. Přicházeli v neuspořádaných vlnách jedna za druhou, bouřily se jako příliv a odliv.

Ruch a shon denního města už tam nebyl, zcela jej nahradilo místo plné zlých duchů a přízraků.

V rozlehlé poušti bylo mnoho měst této velikosti. Po té noci by město Yuru, pohlcené zlými duchy, brzy upadlo v zapomnění. V poušti Gobi budou postaveny nové pevnosti, aby si cestující odpočinuli. Všechno, co se tu stalo, by brzy zmizelo v zapomnění a nanejvýš by se to vyprávělo jako pohádka před spaním. Jelikož většina lidí, kteří zde zemřeli, byli obyčejní lidé a nenápadní kultivující, nikdo by nešel k jádru pudla a nezjistil pravdu.

Když mladý Changming máchl mečem, aby proťal jednoho ze zlých duchů, slétlo se ještě více modrých světel a začala spalovat jeho oblečení a kůži, takže se ihned rozhodl skočit na střechu a připojit se k ostatním.

Ale ve chvíli, kdy uviděl Changminga a Yun Haie, jak drží stejný meč jako byl jeho Chunzhao, tenhle odhodlaný a zralý mladík byl prostě zaskočen.

Yun Hai se oháněl mečem, aby za jeho zády rozsekl rozhořčeného ducha, a modrá světla se náhle roztříštila a proměnila se v jiskřivé hvězdy na obloze, elegantní a krásné. Ale pokud by se dotkly lidí, jinové plameny by je spálily a nezůstaly po nich žádné ostatky.

„Nenech se rozptýlit.“

Yun Hai na něj hodil škádlivý úsměv.

„Pokud se bojíš, můžeš jít sem k nám.“

Vypadalo to, jako by měl radost, když viděl, jak se mladý Changming cítí trapně a nepříjemně, aby přiměl nového Jiufanga Changminga, který nebyl rozrušený všemi touhami, upadnout do stavu zmatení a hněvu.

Ale mladý Changming ho zklamal.

Vrhl na Yun Haie pohled a pak se znovu podíval na Changminga, jako by něčemu rozuměl. Otočil hlavu, máchl mečem a tiše prořízl zlého ducha před sebou.

Těžko říct, kde Chi Bijiang našla všechny tyhle zlé duchy a jak je přenesla do města. Zlí duchové nestačili na vylepšení Perly, ale byli velkou hrozbou pro Changminga a ostatní.

Ze všech stran se ozýval řev a nářek a modré světlo slabě zformovalo lidské tváře. Byly to tváře, které třímaly všechnu zlobu světa a téměř ztělesňovaly podstatu všech zlých stránek lidské povahy. Nebyli to dobří lidé, když byli ještě naživu, a po smrti byli nuceni podrobit se formaci, což je ještě více rozhněvalo, takže toužili roztrhat lidi před sebou na kusy.

Yun Chang’an a Cong Rong byli jen obyčejní lidé a nikdy se s něčím takovým nesetkali.
Cong Rong je neviděla a slyšela jen jejich strašlivé kvílení. Nemohla si pomoct a pevně si zacpala uši.

Ale Yun Chang’an byl ještě více zdrcený. Svoje bojové umění zde nemohl použít, takže on a Cong Rong mohli být chráněni pouze ostatními a sledovali Changminga, jak vytahuje několik bílých papírových loutek, které se po přistání na střeše proměnily v divoká zvířata a spěchají ke zlým duchům, aby je zuřivě pokousaly.

Zlí duchové vyzařovali modrá světla, kterým se ve skutečnosti říkalo přízračný oheň. Byl to jakýsi plamen, který se v tomto světě nikdy neobjevil. Přízračný oheň nerozlišoval hmotné i nehmotné a dokonce i loutky rychle roztrhal na kusy. Čím více loutek Changming pustil, tím divočeji na ně duchové útočili.

Velmi brzy byli zatlačeni zpět do beznadějné situace.

„Co můžeme udělat, abychom se dostali z téhle formace?“

Nie Emei to už nevydržela a zakřičela. Byla téměř vyčerpaná. I když Changming, Yun Hai a Cang Tian dělali co mohli, pořád to měla těžké.

„Když všechny ty věci zabijeme, formace se sama rozbije,“ řekl Cang Tian. Meč v jeho ruce se proměnil ve dvě bílá světla a začal sekat duchy, kteří se k němu bez přestání blížili.

Jak je můžeme všechny zabít?! Nie Emei mu chtěla oponovat, ale neměla už sílu mluvit.
Jazyk přízračného ohně zaútočil na její smysly, náhle jako blesk. Slyšela tlukot vlastního srdce a ustoupila, ale příliš pomalu.

Prásk!

Oheň duchů byl rozbit na kusy!

Byl to Yun Haiův meč, Chunzhao.

„Pojď zpátky!“

Nie Emei se rychle přesunula do centra, k Yun Chang’anovi a Cong Rong. Ostatní čtyři muži rychle upravili své pozice a zúžili kruh, aby zaplnili mezeru.

Když přejeli pohledem do dálky, přízračný oheň vypadal jako moře, téměř jim zabíral celé zorné pole. Nekonečné plameny zakrývaly oblohu a pokrývaly zemi, což v lidech vzbuzovalo zoufalství.

„Donutím ho, aby vyšel dřív,“ řekl náhle Yun Hai.

Ostatní jeho slovům nerozuměli a jen Changming věděl, co tím myslí. Yun Hai chtěl, aby se Yun Weisi objevil dříve.

Nechtěl připustit, že Yun Weisi byl silnější. Protože sdíleli jedno tělo, jejich schopnosti měly být stejné. Avšak Yun Hai byl unavený, což obvykle naznačovalo blížící se svítání. Než udělat chybu, bylo lepší nechat Yuna Weisiho, aby tělo převzal.

Zavřel oči a soustředil se, ale znovu je otevřel, očividně selhal. Obloha byla stále tmavá a podle pravidel tahle doba stále patřila jemu.

Mladý Changming měl také potíže.

Od té doby, co začal ze své sekty chodit cvičit ven, se nikdy nesetkal s tak nebezpečnou situací. I když to byla dobrá šance pokročit v kultivaci, nepotřeboval takovou šanci, pokud by při tom měl přijít o život.

Předtím se setkal s duchem, který stavěl zdi mimo město. Kdyby to byl obyčejný člověk, už by odešel, ale cítil, že je na téhle věci něco divného, a tak se začal zajímat a založil malou formaci, aby prorazil vytvořenou slabinu a vstoupil do města. Ale teď byl uvězněn uvnitř a nemohl ven, i kdyby chtěl.

Když viděl, že dnes v noci se nemusí naskytnout druhá šance, využil příležitosti a polohlasně se zeptal Changminga stojícího vedle něj.

„Kdo jen jsi?“ Tehdy opravdu postrádal sebeovládání.

Changming se lehce usmál.

„Už znáš odpověď, proč se ptát zbytečně?“

„Jen si potvrzuji své domněnky. Nikdy jsem si nemyslel, že v tomhle světě existuje něco tak bizarního.“

„Tvůj odhad je správný.“

„Jelikož jsi takovýhle, moje budoucnost se zdá být bezútěšná.“

„Chci ti svěřit jednu věc.“

„Povídej.“

„Pokud se dokážeš odsud dostat, postarej se o ně a zajisti jejich bezpečí.“

„Je to důležité?“

„Velmi důležité.“

„Slibuju.“

Ten z minulosti a ten ze současnosti, dosáhli tichého porozumění, aniž by kladli mnoho otázek. Mnoho věcí, které jeden Changming řekl, dokázal druhý najednou pochopit. A i kdyby ještě nebyly jasné, po letech by je pochopil.

Ohně duchů náhle prorazily obranu Cang Tiana a prudce se na něj vrhly. Cang Tian udělal ve zmatku chybu, odhalil slabinu ve své obraně a zlí duchové začali zlomyslně polykat jeho tvář.

Vydal srdceryvný výkřik, jeho tělo se zřítilo na střechu a dvousečný meč zasáhl přízračné ohně. Ohně jej ale ještě divočeji kousaly do kůže a velmi brzy pohltily celé jeho tělo, až se objevily bílé kosti.

Yun Chang’an a ostatní byli touhle scénou otřeseni. Nie Emei zatnula zuby a zaplnila prázdnou pozici po něm svým mečem.

Cang Tian byl velmi silný, ale kvůli chvilkovému rozptýlení ho pohltily přízraky. Tlak na ostatní si lze snadno představit. Dlouhá noc vyvolává zlé sny. Už to nelze zdržovat.

*Dlouhá noc vyvolává špatné sny: dlouhé zpoždění může způsobit mnoho problémů.

Changming se zamyslel.

Prsty vytvořil pečeť a pomalu zvedl meč.
„Meč ukazuje na východ, prorážejíc nejvyšší nebe.“

Černá čchi meče zhoustla, vznesla se do vzduchu a meč Sifei zahučel, jako by ho někdo potlačoval – chtěl se v proudech začít valit dolů.

Naopak Changmingova tvář byla stále bledší.

„Duch přitahuje tajemství vůle Nebes a zaplavuje vesmír, jdi!“