Thousand autumns – kapitola 75

Byl už tak rozhněvaný, že už s ním ani nechtěl mluvit

„Ještě nikdy jsi to neměl, tak jak můžeš vědět, že je to nefritový cistanche?“ řekl Yan Wushi překvapeně. „Jasně, že je to jed.“

I když Shen Qiao utrpěl vnitřní zranění a sotva měl sílu promluvit, určitě dokázal rozeznat rozdíl mezi jedem a lékem.

„Nefritový cistanche lze použít pouze na fyzické zranění… moc mi to nepomůže…“

Jedno žebro mu zlomili poté, co ho udeřil Xueting. Teď, když se jeho hrudník zvedal a klesal, jak dýchal, vlévala se do něj neutuchající bolest. Ale pro ty, kdo praktikovali bojové umění, byl tento druh fyzického zranění docela rutinou. Zvláště poté, co Shen Qiao bojoval s Kunyem, zranění, která utrpěl, bylo příliš mnoho, než aby je bylo možné spočítat. Zlomená kost stála sotva za zmínku. Nejproblematičtější věcí bylo vnitřní zranění.

„Tak to zase vykašlej ven,“ řekl Yan Wushi téměř líně.

Tu věc už spolkl a měl až v žaludku. Jak je možné, aby ji znovu vykašlal?

Pravdou bylo, že hašteření s Yanem Wushim by bylo úplně zbytečné. Shen Qiao jednoduše zavřel ústa a pak upadl do hlubokého spánku.

Nespal moc dlouho; i když měl zavřené oči, mělo jeho tělo pocit, jako by bylo v neustálém stavu bdělosti, unášeno ve snu a zase ze snu. Když otevřel oči, bylo už poledne. Když se rozhlédl, všiml si, že Yan Wushi zmizel.

Yan Wushi odešel sám. To byla první myšlenka, která vzešla z mysli Shena Qiao.
Pokusil se posadit a opřel se zády o kamenné zdi tak, aby si rány moc nedráždil. Vlhké liány shora nad ním visely. Po čele se mu koulely kapky rosy a přinášely sebou ledový pocit.

Z dřívější bolesti na hrudi se stala tupá bolest. Bylo jasné, že nefritový cistanche na něj měl nějaký vliv. Shen Qiao se posadil se zkříženýma nohama a nechal cirkulovat čchi celým svým tělem, aby se vyléčil. Po jedné úplné cirkulaci pravé čchi v jeho těle protekla každou jeho částí a přinesla teplý, otupující pocit do každé z jeho končetin. Dokonce i vnitřní zranění, které předtím utrpěl, se v důsledku toho poněkud zlepšilo.

Právě když otevřel oči, zaslechl kroky na úzké cestě u ústí jeskyně.

Shen Qiao nevstal, protože už dokázal určit identitu osoby ze zvuku a rytmu každého kroku. Od té doby, co byl poškozen jeho zrak, záměrně věnoval více úsilí tréninku svého sluchu, dokonce zašel tak daleko, že rozpoznal jemné rozdíly v krocích každého člověka. S každým dalším dnem byl jeho sluch ostřejší a ostřejší než sluch těch, kteří se věnovali bojovému umění.

Jasně, Yan Wushi se objevil v dohledu se špízem z vrabců.

„Šel jste ven?“ zeptal se Shen Qiao.

Yan Wushi odpověděl en: „Půjč mi na vteřinku svůj meč Nebeské truchlení.“

Shen Qiao si samozřejmě nemyslel, že ho Yan Wushi zabije jeho vlastním mečem, a tak mu předal meč, který měl vždy po ruce, a zeptal se: „Narazil jste venku na Xuetinga?“

Ve chvíli, kdy to řekl, si všiml, že muž vzal jeho meč a začal jím oškrabávat peří vrabců.

„Co to děláte?!“ Shen Qiao zuřivě vykřikl.

Yan Wushi byl poněkud zaskočený.

„Jíš vrabce s peřím nebo co?“

V Shenovi Qiao vřela krev. Málem vykašlal další hrst krve, když řekl: „To je meč Nebeské truchlení, který mi dal shizun!“

Yan Wushi byl zcela klidný tváří v tvář hněvu Shena Qiao.

„A-qiao, proč se tak trápíš? Pozor, nebo znovu vykašleš krev. Qi Fengge je ve tvých očích prakticky bůh, ale ten muž musel jíst také jídlo, víš. Kdyby se mečem třeba holil nebo podobně, ani bys to nevěděl, ne?“

Ve chvíli, kdy to všechno řekl, byli vrabci očištěni od peří. Pro Yana Wushiho mělo být těžké k tomu používat dlouhý meč, přesto s ním zacházel snadno, protože ho používal jako dýku.

Vzal meč a umyl ho v potoce, očistil vrabčí peří, které pošpinilo povrch, a pak ho zabalil do pochvy a vrátil Shenovi Qiao. Chladnýma rukama poplácal druhého muže po tváři: „Dobře, dobře. Qi Fengge je každopádně mrtvý už dlouho. I kdybys ho opravdu použil k holení, není to tak, že by se najednou objevil a křičel na tebe. Skutečný meč je ve tvé mysli, ne ten po tvém boku. Ale jen ty si ho ceníš tak, jako teď! Stačí se podívat na Yu Aie. Zničil jsem jeho meč „Svatý princip“ a on neřekl ani slovo, než dostal nový. Neviděl jsem ho běžet k hrobu Qi Fengga a naříkat s pláčem.“

Shen Qiao byl už tak rozzlobený, že s ním už nechtěl mluvit. Naštěstí už dříve rozproudil svou čchi v těle, jinak by opravdu znovu vykašlal krev.

Yan Wushi se naopak zdál být v docela dobré náladě. Našel suché místo, dal dohromady pár uschlých listů a větviček a pak rozdělal oheň a na něm opékal špíz z vrabců.

Brzy poté začala prostor naplňovat vůně pečeně.

Otočil se a znovu se podíval na Shena Qiao. Druhý muž zavřel oči, aby znovu cirkuloval svou čchi. Pohled na jeho profil byl jako pohled na bílý nefrit, který pod slunečním světlem nabíral teplý a jemný lesk. Modrozelený límec jeho roucha zakrýval elegantní obrys jeho krku. Jeho chladná a asketická lhostejnost prozrazovala mírnou, téměř nezjistitelnou vřelost.

Yan Wushi viděl ve svém životě nespočet krás. Nechyběli mezi nimi ti, kteří byli čistí a nedotknutelní jako květina rostoucí na nejvyšších horách; přesto nikdy neviděl nikoho, kdo by byl jako muž před ním – připomínal boha se zavřenýma očima, a přesto byl naplněn velkou něhou lidstva s otevřenýma očima.

Právě když si to pomyslel, Shen Qiao otevřel oči: „Jakmile padne noc, vrátím se, abych zkontroloval Wu-boa a A-qinga.“

Yan Wushi sebral každého vrabce ze špízu s dokonalou svižností: „Už jsem to řekl předtím. Xueting si musí zachovat důstojnou tvář buddhismu, takže na ně nemůže takhle vztáhnout ruce na veřejnosti. Od té doby, co se objevil Xueting, už byla rezidence ohrožena. Wu Mi bude sám přesně vědět, jak se s tím vypořádat.“

Byl od přírody chladným a odtažitým člověkem, který si jen zřídka bral k srdci životy a smrt druhých. Pro něj Wu Mi patřil k sektě Očistného měsíce. Zemřít pro sektu Očistného měsíce byl pro Wu Miho jako poslední úkol správný. Yan Wushi by jistě neměl sebemenší soucit ani s A-qingem; věděl však velmi dobře, jaký je Shen Qiao člověk. Bylo velmi pravděpodobné, že když něco takového řekne, ten druhý se okamžitě vrátí, aby se podíval, jak na tom jsou.

Kdyby tomu tak bylo dříve, Yan Wushi by se na to díval stejně jako on. Ale dnes, v tuto chvíli, místo toho rozptýlil podezření Shena Qiao.

„Víš, proč jsem přinesl šest vrabců?“ zeptal se Yan Wushi.

Shen Qiao tupě zíral. Nechápal, proč se ho Yan Wushi náhle zeptal na takovou věc, ani nechápal, jaký to mělo jiný význam. Naklonil hlavu na stranu, jako by vážně přemýšlel o odpovědi.

Yan Wushi zdánlivě odnikud vytáhl kus stromové kůry a na její povrch položil pečené vrabce.

Když to Shen Qiao sledoval, téměř si nemohl pomoci, ale cítil, jak mu cukají koutky rtů.
Na tom kousku kůry bylo velmi úhledně rozmístěno šest vrabců, jeden uprostřed a pět kolem něj.

„Tomuhle jídlu se říká ‚vrabci švestkových květů‘.“

Shen Qiao mlčel. To jméno sis vymyslel?

„Musíš sníst toho uprostřed, než budeš moct sníst ty po stranách,“ řekl Yan Wushi.

„…proč?“ zeptal se Shen Qiao.

„Protože takhle to pořád bude vypadat hezky. Pokud sníš ty na boku, pak ‚švestkový květ‘ už nebude celý,“ řekl Yan Wushi.

Shen Qiao neměl co říct. Měl podezření, že nemoc Yana Wushiho znovu vzplála, a nemohl si pomoct a dlouho se na něj díval.

Ale výraz Yana Wushiho byl naprosto klidný a uvolněný. Dokonce se zasmál reakci Shena Qiao a řekl jemným hlasem: „A-qiao. Opravdu máš to srdce promarnit můj akt laskavosti?“

Shen Qiao nikdy nečekal, že by mu ten druhý muž nějakým způsobem poděkoval za to, že riskoval svůj život, aby ho zachránil. Ale tenhle akt díků… to je prostě příliš zvláštní, že?

Ale vzhledem k tomu, jak Yan Wushi konal, Shen Qiao si znovu pomyslel, že kdyby příště udělal nějakého „vrabce hruškového květu“ nebo „vrabce broskvového květu“, nebylo by to ani nijak zvlášť překvapivé.

Koneckonců, většina lidí to neudělala přesně, když si něco objednali v restauraci, když se nudili. (?*)

Na vteřinu zaváhal, než nakonec vzal vrabce uprostřed a zakousl se.

I když to nebylo solené, chuť nebyla špatná.

„Jak je na tom vaše zranění?“ zeptal se Shen Qiao.

Yan Wushi se trochu usmál. „Nedokázal bys na to přijít sám?“

Jakmile to řekl, bez sebemenšího zaváhání natáhl ruku k Shenovi Qiao.

Aku bod na zápěstí byl jedním z mingmenů; nezáleželo na tom, jak mocné bylo vaše bojové umění. Pokud by se ho někdo chopil, pak by to nebylo něco, co byste mohli brát na lehkou váhu. Kdyby to byl ‚Xie Ling‘, kdo udělal tento druh akce, Shen Qiao by to považoval za divné; ale Shen Qiao velmi dobře věděl, že to není on.

Shen Qiao potlačil zvláštní pocit ve svém srdci, než změřil puls Yana Wushiho. Po chvíli zamumlal: „Máte nějaká vnitřní zranění, ale nejsou vážná. Po asi dvou dnech odpočinku budete zase v pořádku. Tady, vně hory, je chladno a vlhko. Není vhodné tady zůstávat.
Možná budeme den nebo dva v klidu, ale nemůžeme tu zůstat dlouho. Máte nějaké další plány?“

„Nejprve půjdeme do Hanzhongu,“ řekl Yan Wushi, „a pak zamíříme do Changanu.“

Shen Qiao byl zaskočený. Takhle budou oba jenom bloudit v jednom kruhu.

„Předpokládal jsem, že půjdete přímo do Changanu. Jakmile vstoupíte do Changanu, budete mít moc sekty Očistného měsíce a ochranu císaře Zhou. Xueting by se neodvážil proti vám zakročit.“

„Pokud Xueting zachytil zprávu, že jsem pořád naživu,“ řekl Yan Wushi, „tak když to nezachytili jiní, za pár dní určitě ano. Pokud se rozhodneš vrátit se do Changanu, ostatní to také budou předvídat. Do Changanu odtud vede jen jedna cesta. Pokud bychom po ní šli, určitě bychom narazili na nespočet překážek a nástrah.“

Shen Qiao odpověděl en. I o této variantě už přemýšlel.

Yan Wushi se ušklíbl. „Opravdu sis myslel, že Xueting a ostatní mě chtějí zabít?“

„Jejich skutečným cílem je s největší pravděpodobností císař Zhou,“ řekl Shen Qiao.

„To je pravda,“ řekl Yan Wushi. „Už jsem to jednou řekl. Buddhisté chtějí rozšířit svůj vliv a mohou to udělat pouze prostřednictvím vládce. V důsledku toho si absolutně nemohou pošpinit ruce zločinem královraždy. Jinak by i bez Yuwena Yonga nezáleželo na tom, kdo nastoupí na trůn. Nepostavili by buddhisty do žádné důležité pozice. Totéž platí pro Tujue, Asociaci šesti harmonií, sektu Umění zrcadel a všechny ostatní. Pokud by něco takového udělali, nejen že by jim byly nelegitimně uděleny tituly, ale v důsledku toho by se dostávali do potíží jedné za druhou. Nebylo by to tak pohodlné, jako kdyby na něj někdo z blízkých Yuwena Yonga vztáhl ruce.“

Slova Yana Wushiho byla jako slova blesku a osvětlila oblast, kterou Shen Qiao teprve prozkoumal: „Císařovna Ashina-shi je člověkem z Tujue!“

„Podívejme se na to. Student, kterého stojí za to učit,“ dobíral si ho Yan Wushi. „Ashinu-shi nechal Yuwen Yong stranou tak dlouho, protože jí nedůvěřuje. Přirozeně by chtěla pomoci Duanu Wenyangovi přilít olej do ohně. Pokud jde o prince, nesnáší práci a dává přednost volnému času. Dny tráví zábavou a téměř nemyslí na pokrok. I on chápe, že pokud nevyužije toho, že jeho otec ještě nemá to srdce zbavit ho jeho postavení a srazit ho dolů, pak bude velká šance, že si neudrží svůj titul prince.“

Shen Qiao byl jeho slovy šokován. Po chvíli řekl: „Princ je jeho syn. Neudělal by…“

Řekl sotva polovinu své věty, ale už nedokázal pokračovat. Shen Qiao náhle pomyslel na Yu Aie a na náklonnost, kterou k němu choval. Přeci je to princ a císař, že? A přesto ho ten druhý bez milosti otrávil Quietusem. Královské rodiny byly známé svou bezohledností. Nebylo pro žádného prince nemožné, aby byl schopen spáchat otcovraždu.

Yan Wushi si povzdechl.

„A-qiao, nejsi hloupý. Jsi jen měkký a to je to, co tě drží zpátky. Když přistupuješ k věcem a lidem, téměř vždy zvažuješ jejich dobré stránky; nejsi úplně schopný předvídat temnotu v jejich srdcích. Upřímně, co by s tebou bylo, kdybych tu nebyl?“

Kdybys tu nebyl, moje dny by byly stokrát lepší! Shen Qiao málem vyhrkl.

Ale byl to laskavý muž ušlechtilého charakteru. Jak mohl něco takového říct? Místo toho se v důsledku toho zaměřil zpět na jejich dřívější téma.

Pokud by to takto pokračovalo, pak byla šachovnice s každou hrou skutečně o to šokující, každý tah spolu úzce souvisel.

Jelikož Yan Wushi měl ten incident, sektě Očistného měsíce chyběl vůdce. Další dvě démonické sekty jistě na nič nečekaly a způsobily sektě Očistného měsíce potíže a Bian Yanmei s nimi musí mít plné ruce práce. Určitě by byl nedbalý, kdyby dohlížel na císařovnu a prince – choť Yuwena Yonga a jeho syna z masa a kostí. Bian Yanmei byl neuvěřitelně zručný. Ale nemohl zůstat po císařově boku čtyřiadvacet hodin denně. Pokud by chtěli císaři něco udělat, pak by z jejich strany bylo jistě mnohem pohodlnější, kdyby ho přímo zavraždil nějaký mistr bojového umění.

Shen Qiao dvakrát zakašlal. „A co tedy Hanzhong?“

„Princ z Qi, Yuwen Xian, sídlí v Hanzhongu. Jsou tam i vojenské jednotky. Nejprve půjdeme tam a uvidíme, jaká je situace, než se vydáme do Changanu.“

Shen Qiao pochopil.

Yan Wushi věřil, že vše ohledně Yuwena Yonga vedlo ke katastrofě, takže musel najít jinou cestu ven. Princ sám následoval buddhismus a nepovažoval pro něj sektu Očistného měsíce v žádném případě za užitečnou. Yan Wushi také shlížel na prince, a proto raději slíbil svou podporu princi Qi, Yuwenu Xianovi. Předtím sekta Očistného měsíce téměř jistě věnovala Yuwenovi Xianovi spoustu času a úsilí.

Xueting věřil, že půjdou do Changanu; v důsledku toho si to s největší pravděpodobností mysleli i ostatní. Bylo velmi pravděpodobné, že nikoho nenapadne, že půjdou do Hanzhongu.

Stejně, jako má lstivý zajíc tři nory, má mazaný člověk více než jednu skrýš. Nikdo nemůže být lepší než Yan Wushi v tomto druhu křivých a nečestných praktik.

Noc v horách nastala obzvlášť brzy. Když slunce zapadalo na západě, husté listí nad jejich hlavou pohltilo posledních pár paprsků světla.

Dřevo uvnitř jeskyně dál praskalo se světlem a nakonec zahnalo chlad jarní noci.

Ale Shen Qiao nepoužíval čchikung k cirkulaci své čchi; spíš spal.

Poté, co bojoval se Xuetingem, utrpěl řadu nemalých zranění. I když měl pravou čchi Strategie rumělkového jangu pro ochranu svého těla, byl stále jen člověk. Vzdálenost mezi jeho a Xuetingovou úrovní byla stále docela velká. Jeho rány se nebudou moci zahojit během jediného dne nebo dvou. Té noci měl dokonce horečku; jeho čelo bylo horké a upadl do noční můry.

Měl sen groteskní podoby a plný bizarních barev. Objevovalo se v něm mnoho různých lidí jeden po druhém; Shen Qiao byl tak hluboce uvězněn ve svém snu, že se z něj nedokázal osvobodit.

Jeho nejdražší a nejobdivovanější shizun zvedl meč Nebeské truchlení pokrytý ptačím peřím a začal vyslýchat Shena Qiao a ptal se, proč mečem oškrábal ptačí peří, zatímco Shen Qiao řekl hluboce rozhořčený: „Shizune, to Yan Wushi to udělal.“

Qi Fengge štípl Shena Qiao do brady a přidržel mu meč u obličeje. „Vidíš, co je ještě tady?“

Shen Qiao přihlížel s ohromeným výrazem a uvědomil si, že meč má na těle tmavé chloupky. Okamžitě řekl: „Shizune, opravdu jste si mečem Nebeské truchlení oholil obličej?“

„Nesmysl!“ vykřikl Qi Fengge naštvaně. „Je jasné, že jsi vzal meč, který ti dal tvůj shizun, a dělal jsi s ním neplechu! Zašel jsi dokonce tak daleko, že obviňuješ jiného člověka! Zrovna včera jsem tě naučil znak pro ‚čestnost‘, ale dnes jsi záměrně odešel a choval se špatně! Je jasné, že ti budu muset uložit trest!“

„Váš žák pochybil!“ Shen Qiao odpověděl bez přemýšlení, vyděšený k smrti.

Ale nezdálo se, že by ho Qi Fengge slyšel přiznat jeho provinění. Místo toho ho nechal lehnout a pak vzal velký kámen a položil ho na něj. „Pokud víš, že jsi udělal chybu, musíš být potrestán. Chvíli tu zůstaneš. Nemáš dovoleno vstát, pokud ti to shizun neřekne.“

Shen Qiao nevěděl, kde jeho shifu přišel na tak podivný trest. Cítil jen, že se mu hrudník tak sevřel a naplnila ho taková bolest z té váhy, že stěží mohl dýchat. Mohl jen prosit o milost: „Shizune, prosím vás, sundejte ze mě ten kámen!“

Ale Qi Fengge předstíral, že nic neslyšel. Místo toho se otočil a odešel, postupně se vzdaloval, až zmizel beze stopy.

„Váš žák pochybil… shizune, prosím nechoďte…“

Shen Qiao měl zavřené oči a obočí pevně stažené: „Hrudník mě tak bolí…“

Yan Wushi se probudil za zvuku jeho mumlání. Posadil se vedle něj a podíval se dolů. Ve světle ohně viděl slzami potřísněnou tvář toho druhého. Myslet si, že ve skutečnosti plakal v důsledku svého snu.

Yan Wushi natáhl ruku, aby je setřel. Zanechaly jeho prsty vlhké. Myslel si, že tyto slzy budou mít nějaké zbytkové teplo, ale místo toho byly překvapivě studené.

Když si pomyslel, že tenhle muž, zasypaný v dětství takovou láskou a hlubokým obdivem, mohl mít v dospělosti tak měkké a něžné srdce.

Yan Wushi chtěl něco říct, ale uslyšel, jak začíná mumlat o dalším snu, a najednou pronesl dvě slova: „Xie Lingu…“

Ta slova ho zaskočila. Náhle se z jeho nitra vynořila zvláštní nemilosrdnost, jako by maska náhle pukla.

A tak se mu s rychlostí ve tváři objevily desítky emocí – některé byly brutální, jiné neloajální a některé dokonce jemné. Bylo to, jako by bezpočet různých grimas bojovalo proti sobě ve stejnou chvílí, aby převzaly kontrolu, při pohledu na který by se někdo třásl strachy.

Pravá čchi v jeho těle v něm začala chaoticky narůstat. Bylo to jako všechna ta doba předtím, kdy téměř upadl do odchylky čchi – to byl jen příznak toho, co mělo přijít. Yan Wushi náhle zavřel oči!

Po dlouhé chvíli je otevřel. Natáhl jednu ruku, aby pomalu pohladil Shena Qiao po tváři, než se zkroutil, aby mu podepřel zátylek a vytáhl ho nahoru. A pak se sklonil, aby vzal do úst každé slovo jeho tichého, nepřetržitého mumlání.