Yun Weisi ti pomůže
Příliš uspěchaně?
Chunchi tiše hleděl na vzdálené hlavní město.
Hlavní město mělo velmi příznivý reliéf. Všude to bujelo zelení, která byla živena duchovní energií hory. Co na podzim, dokonce i v nejchladnějších zimních dnech vegetace stále živě vzkvétala.
Nyní, při celkovém pohledu na hlavní město You, viděli hořící popel mísící se s jasnou šarlatovou oblohou. Město, které nyní připomínalo peklo plné démonů, pohlcovaly černé ohně.
„Příliš uspěchané.”
„Co tím myslíš?”
„Král duchů Linghu You byl původně vynikající šachovou figurkou, přesto jsi s ním uspěchaně pohnul a nasměroval jsi ho směrem k Jiufang Changmingovi. Proto je teď na šachovnici další proměnná,“ řekl člověk v černém plášti, který po zdvořilosti nejevil ani trochu stopy. Zdálo se, že se oba navzájem znají, takže nebylo třeba mluvit zdvořile.
„Ale Linghu You neovlivní celou partii. Výsledek se nezmění, ať už je tady, nebo ne,“ řekl mnich v bílém. Vypadal jako nesmrtelný a zdálo se, že jeho nohy šlapaly po jemném prachu. Spodní polovina jeho těla byla téměř průsvitná, jako by mohla každou chvíli zmizet.
Přiběhl mladý buddhistický mnich, urovnal si roucho a hořel nedočkavostí.
„Vůdce, shishu Shouhe žádá o pomoc v paláci! Řekl, že je obléhají zlí duchové a že se už dlouho neudrží!”
Císařské paláce každé země měly kultivátory, kteří je obývali po celý rok. Hlavní město You nebylo výjimkou. V You se uctíval buddhismus, takže kultivátoři v císařském paláci pocházeli z buddhistického chrámu Wanlian. Shouhe a vůdce Chunchi patřili ke stejné generaci a jejich kultivační základny byly bezedné. Drželi stráž v císařském paláci a chránili císařskou rodinu.
Mladý buddhistický mnich si zpočátku myslel, že ve chvíli, kdy zprávu doručí, vůdce okamžitě pošle někoho na pomoc jeho shishu. Po nějaké době však neslyšel žádnou odpověď. Tiše zvedl hlavu a uviděl Chunchiho, jak se beze slov dívá na vzdálenou věž městské brány, jako by mnicha neslyšel.
Osoba ve tmě poblíž vůdce byla pevně zahalena do šatů. Možná, i kdyby se objevila divoká vichřice, i tak by se jí nepodařilo zvednout lemy těch šatů. Bez ohledu na to, jak detailně mladý mnich po osobě pokukoval, nic neviděl.
„Není třeba zasahovat.”
Slyšel říkat vůdce.
Mladý mnich ztuhl. Chunchi na něj střelil bezcitný pohled a mnich se neodvážil říci víc a ihned odešel.
Po několika krocích se nemohl ubránit své zvědavosti a nenápadně se otočil, aby se podíval.
Litoval toho rozhodnutí až do své smrti.
Nebo bylo lepší říci, že jeho život skončil právě tím. Výraz na tváři mladého mnicha byl zděšený. Chtěl ustoupit, ale jeho tělo spadlo slabé na zem a jeho dech byl navždy pryč.
Z nosní dírky mu vytryskla nit černé čchi a vrátila se do Chunchiho rukávu.
Od začátku do konce se Chunchi a osoba v černých šatech ani trochu nepohnuli.
„Jsi krutý i vůči svým vlastním lidem,“ řekl člověk v černém.
„Od chvíle, kdy jsem se rozhodl podílet se na téhle záležitosti, jsem už vstoupil na cestu bez návratu. Dokonce ti nevadí smrt všech tvých učedníků, proč o mně říkat takové věci?”
Chunchiho výraz byl lhostejný a jeho intonace nezaujatá. Zvedl se poryv větru, ale brzy se beze stopy rozptýlil.
Hlavní město You, chráněné buddhistickým chrámem Wanlian, se ponořilo do chaosu, ale on vypadal jako kolemjdoucí, který tuhle situaci považoval, jako by se ho netýkala. Nebylo možné si ho představit jako prvního člověka, který pohřbil pohřební sochy mrtvých.
*První osoba, která pohřbila pohřební sochy mrtvých: strůjce něčeho špatného.
„Vždy jsem se připravoval na tenhle den.”
Po dlouhých letech vlády císaře byl v zemi You zakořeněn zvyk uctívat buddhismus. V konání jakéhokoli festivalu obyčejní lidé vždy navštěvovali buddhistický chrám, aby spálili nějaké kadidlo. I když to nebylo patnáctého, na úpatí hory buddhistického chrámu Wanlian se vždy tlačilo více než dost lidí. Vysoce postavení úředníci a šlechta žádali o bohatství a prosperitu, zatímco obyčejní lidé si přáli včasný vítr a déšť. Každý chtěl něco získat a po dlouhé době se jejich víra nahromadila kolem buddhistického chrámu a upevnila se v jakousi nehmotnou sílu, která chrám vyživovala.
*Patnáctého: každého měsíce: den, kdy se dávají obětiny bohům.
Nikdo nemohl tušit, že to, co lidé z hlavního města You celé ty roky upřímně podporovali, byla ve skutečnosti obří bestie, která se obrátí proti nim, aby je spolkla.
„Kde jsi našel tolik zlých duchů?“ zeptal se člověk v černém, který byl trochu zvědavý.
„Srdce lidí,“ řekl Chunchi, „lidská srdce obsahují neomezené touhy. I když lidé zemřou, jejich touhy se nevytratí. Aby získali to, co nemohou mít, pouze to vyryjí hlouběji do svých myšlenek. Ani kultivující nemohou ovládat své vnitřní démony, natož obyčejní lidé.”
Osoba v černém se najednou usmála: „Máš na mysli Yuna Weisiho, nebo sebe?”
Chunchi apaticky řekl: „Kdo je v tomhle světě vášní výjimkou? Ani ty nejsi. Kdyby ses nestal démonem kvůli posedlosti, dosáhl bys tohohle bodu?”
Druhý muž chvíli přemýšlel a pak přikývl: „Máš úplnou pravdu. Ale hlavní město je hustě osídlené. Co po tom všem bude s vámi?”
V jeho hlase nezazněla zvědavost. Nenaznačoval, že obviňoval Chunchiho z toho, že zachází s lidským životem jako s hadrem, ale jednoduše se ptal, co se stane s buddhistickým chrámem Wanlian.
„Sun Buku je už v hlavním městě. Škola Qingyun nebude jen sedět a dívat se, jak se takhle chováte. Nebeský příbytek Shenxiao si toho také dříve či později všimne, takže jednoho dne každá velká sekta spojí své síly, aby vás potlačila. To pro vás bude nepříjemné.”
„Nebudou mít šanci.”
Chunchi se podíval na obrovský červený lotos, který se objevil v centru města. Výbuchy zlatého světla vybuchovaly kolem a čelily červenému lotosu.
Osm mudrců Wanlianu bojovalo proti Sunovi Buku.
Ačkoli Sun Buku byl silný, osm mudrců Wanlian nezůstalo pozadu a jejich koordinace byla téměř bezchybná.
Kdyby za Sunem Buku nestála žádná škola Qingyun, byl by jako tygr bez drápů a tesáků, který by se nechal pošlapat.
A Nebeský příbytek Shenxiao—
„Po bitvě na posvátné hoře Wan bylo pro hlavní sekty obtížné znovu spolupracovat. Nebeský příbytek Shenxiao už mnoho let mlčí. Právě teď, kromě Fu Dongyuana a několika dalších starých bastardů, ostatní nebudou představovat problém. Kdybys je tehdy neshromáždil, kdy jich byla více než polovina zabita nebo zraněna, dnes, kdybych chtěl něco podniknout, musel bych plánovat pečlivěji.”
Muž v černém si povzdechl: „Vysmívá se mi buddhistický vůdce? V té době jsem byl příliš naivní. Nejprve jsem si myslel, že všechno půjde hladce hned poté, co jsem otevřel tu trhlinu na posvátné hoře Wan. Kdo by tušil, že v polovině procesu, Jiufang Changming, tahle neznámá proměnná, přestane hrát podle mých pravidel. Ale to je fuk. Poučil jsem se z hořké zkušenosti neúspěchu na posvátné hoře Wan. Nyní se náš velký plán splní. Jiufang Changming se sám poslal k našim dveřím. Není to úžasné?”
Chunchi se mírně zamračil: „Zdá se, že Jiufang Changmingovi nepřikládáš velký význam.”
Osoba v černém zavrtěla hlavou: „Je to skutečně impozantní soupeř v bitvě jeden na jednoho, ale nemá žádnou sektu, na kterou by se mohl spolehnout. Bez ohledu na to, jak silný je, jeho síla je omezená, pokud je sám. Navíc je teď slabší, než býval v minulosti.”
Chunchi řekl: „Pokud vím, intrikoval jsi proti němu na posvátné hoře Wan, a v důsledku toho jeho nesmrtelné duše téměř odletěly, zatímco jeho smrtelné formy se téměř rozprchly. Ale na rozdíl od očekávání všech se mu to podařilo překonat a vrátil se, aby zničil tvoje formace jednu po druhé. Jak můžeš říct, že je horší než předtím?”
Muž v černém: „Dříve neměl žádné slabiny, ale teď ano. Jistě ví, že tohle místo je past, ale trval na tom, že sem přispěchá jen kvůli Zhou Keyiovi. Podle mého názoru to není moudrý krok. Hloupost je hloupost. Tahle jediná věc sama o sobě stačí k tomu, aby mu zabránila v průlomu z mrtvého bodu do další kultivační říše. Navíc je nyní s Yunem Weisim.”
Chunchi: „Yun Weisi je také silný soupeř.”
Muž v černém se usmál: „Ne. Yun Weisi nám pomůže.”
Chunchi naklonil hlavu a odhalil zmatený výraz.
Muž v černém však moc nevysvětlil. Otočil se.
„Půjdu napřed. Přeji ti úspěch, vůdce. Tvoje skutečné tělo stále spí a podpora inkarnací zjevně není snadný úkol. Neměl bys tu zůstávat a měl by ses vrátit dřív.”
„Promiň, že tě nepůjdu vyprovodit.”
Chunchi se neotočil a díval se na hlavní město s rukama sepnutýma za zády.
Díval se na všechno téměř dychtivě, protože obvykle neměl způsob, jak vyjít ven.
Kdyby se dnes nic nepokazilo, stovky tisíc zlých duchů by pohltily celé město. záštiplní duchové, kteří neměli způsob, jak ventilovat svůj hněv nad jejich nespravedlivou smrtí, byli nejlepším možným materiálem pro zušlechtění Perly sbírající duše.
Přemýšlel, zda teď, když byl lidský svět vzhůru nohama a proměněný v peklo ovládané démony, se objeví na bezmezné obloze božstvo, které zakročí?
V hlubinách Chunchiho lhostejných očí se zvedla vlna, jako když do vody spadne kámen a zčeří vlnky na povrchu.
„Ovládáš jeden ze dvou hlavních buddhistických klanů, přesto na buddhy nevěříš. Ovládám největší klan na světě, přesto nevěřím na božstva.
Neznalí blázni se domnívají, že svět je obrovský, přesto nedokážou během svého života učinit ani půl kroku vpřed. Ty a já převrátíme svět, jen abychom vydláždili cestu krve pro lidstvo. K čemu jsou vysoce talentovaní lidé, jako je Jiufang Changming? Nakonec jsou krátkozrací jako malé krysy, nicky jako mravenci!”
Muž v černém se široce usmál a otočil se, aby odešel.
Chunchi najednou řekl: „Snil jsi v poslední době o Chi Bijiang?”
Muž v černém se zastavil, ale nic neřekl.
Chuchi zopakoval svou otázku.
Muž v černém konečně sundal kapuci a odhalil tvář.
Kdyby tu byl někdo mimo těch dvou, ten člověk by byl jistě překvapený, protože touto osobou nebyl nikdo jiný než Jiang Li, mistr nesmrtelného klanu Wanjian.
Koutky usmívajících se úst Jianga Li trochu poklesly.
„Proč se na to ptáš?”
„V poslední době, kdykoli vstoupím do stavu meditace, vždy ji vidím. Nic neříká a jen stojí v dálce a sleduje mě, jako by chtěla něco říct. Když se jí však zeptám, zda je něco, co nedokončila a chce to dokončit, jen zavrtí hlavou a zmizí,“ zdálo se, že Chunchi odmítl jeho reakci, „poté jsem si myslel, že mě nechce třeba vidět, a chce jen, abych předal zprávy, protože nemůže vstoupit do tvých snů. Mistryně paláce Chi ti byla vášnivě oddaná. Bohužel, srdce posedlé láskou nevydrží a génius určitě bude trpět.”
„Nikdy jsem nečekal, že člověk odtržený od smrtelných záležitostí si povzdechne s takovými emocemi. Každý říká, že Qingyun kultivuje jejich srdce a Wanlian kultivuje jejich těla. Odkdy začal buddhistický chrám Wanlian kultivovat jejich srdce?“ Jiang Li si znovu nasadil kápi, „Měl bych jít. Věřím, že naše dlouho očekávané ambice budou konečně ukojeny nedlouho po dnešku. Budu opravdu zklamaný, pokud se něco u tebe pokazí.”
Jakmile dořekl poslední slovo, objevilo se bílé světlo, které se seskupilo do mraku, který zahalil muže v černém.
Nad hlavním městem se valily černé mraky a červené lotosy zuřivě hořely. Mraky zářily červeně a odrážely barvy lotosů.
Všechno se pohybovalo zamýšleným směrem.
Chunchi pohlédl na mladého mnicha ležícího na zemi a mírně si povzdechl. Právě když ho chtěl zvednout, najednou ztuhl a podíval směrem, ze kterého přišel, jako by něco poslouchal. Za chvíli máchl konečky prstů a jeho poloprůhledná postava úplně zmizela. Dokonce ignoroval mnicha na zemi.
…
Changming našel narušení ve formacích buddhistického chrámu Wanlian. Cítil, že tentokrát je konečně správně.
Od chvíle, kdy vstoupil do hlavního města You, začali bojovat pod širým nebem.
Před vstupem do buddhistického chrámu Wanlian postavili He Qingmo a Changming šedesát čtyři formací různých velikostí v celém hlavním městě You, jako by to byla šachovnice.
Některé z těchto formací byly dekorace, některé byly pasti, zatímco některé z nich nepřitahovaly žádnou pozornost, ale v budoucnu by hrály důležitou roli. Byly rozptýlené jako hvězdy po celém městě.
Tahle bitva bude určitě náročná.
Pouhá snaha zkrotit desítky nepřátel k vyřešení záležitosti zdaleka nestačila. Soupeři, kteří se ukázali, byli jen prvním krokem pasti jejich nepřátel, něco, co nalákalo Changminga do hry. Buddhisté zdůrazňovali rčení: „Všechno na světě je pouhá iluze a člověk by měl vidět skrz zdání“. Samozřejmě také rádi vztyčovali vrstvy iluzorních světů, aby uvěznili své nepřátele.
Changming cítil, že objevení Shengjueho bylo klíčem, a dveře se otevřely až poté, co byl zabit, což jim umožnilo dozvědět se něco o formování buddhistického chrámu Wanlian.
Jak se dalo čekat, osm mudrců Wanlianu se objevilo po Shengjuem. Byli mnohem silnější než Shengjue, schovávali se v zákulisí tolik let, aniž by se ukázali, a tak oklamali svět.
Právě teď, když osm mudrců Wanlianu bojovalo proti Sunovi Buku, Changming vycítil stopu neobvyklé energie.
Přicházela ze severovýchodní strany hlavního města.
Ačkoli jejich nepřátelé všude nastražili síť rezistentní proti úniku, i ta nejsložitější past mívala chybu. Chyba byla odhalena ve chvíli, kdy se objevila hůl Zlatých skleněných korálků. Sun Buku svou ohromnou silou zahnal osm mudrců do rohu a zlomil jejich víru, což také ovlivnilo formaci kolem hlavního města You. I když to trvalo jen chvíli, tento okamžik nesl pocit, jako by někdo brnkal na tisíce strun. Tahání za jeden vlas však způsobí pohyb celého těla. Changming si toho okamžitě všiml.
On a Yun Weisi tuhle stopu okamžitě sledovali.
Byla to nevysvětlitelně tajemná a nepochopitelná říše, jako by používala samotná nebeská tělesa. Věděl jistě, která z nich najednou jasně zazářila a která spadla do meteorického roje. Byl jako šachista, který již dosáhl určité úrovně dovednosti, kde mohl hrát hru se zavřenýma očima. Nemusel používat oči, aby viděl, jaký krok jeho soupeř podnikl, nebo kam sám položil nohy. Šachovnice už byla hluboko v jeho srdci a každý její kout byl jasně osvětlený.
Changming cítil, že v tuhle chvíli jeho kultivace pokročila. Ode dne, kdy přenesl duchovní síly meče Sifei na Yuna Weisiho nedoufal, že nějakou dobu prorazí, a nečekal, že za takovýchto okolností dostane takovou šanci.
Současná situace však byla stále zapeklitá. Našli pouze narušení, ale nepřítel se neobjevil. To bylo to, co chtěl Changming říct.
To, na co se teď oba dívali, byl obrovský lotosový rybník.
V rybníku kvetly shluky lotosů, jako by bylo uprostřed léta.
Ale lotosy nebyly pravidelné růžové nebo červené barvy—místo toho vypadaly, jako by byly vyrobeny z kamene, a jejich tvary byly hrubé a poskvrněné. Pomalu se pohybovaly, jako by byly živé.
Uprostřed rybníka stály dva měděné sloupy a k nim byl přivázán železným řetězem muž.
Spodní polovina jeho těla byla ponořena do vody a lotosy ho obklopovaly. Hlavu měl skloněnou a nedalo se říct, zda je stále naživu.
Byl to Zhou Keyi.
Changming nikam nespěchal. Rozhlédl se kolem a snažil se zjistit, jestli je na lotosovém rybníku něco divného.
„Vážení hosté, přišli jste z daleka, vítejte,“ řekl Zhou Keyi pomalu a zvedl hlavu. Tvář měl nažloutlou a jeho hlas byl chraplavý, přesto se jeho tón zjevně lišil od jeho obvyklého.
„Jste spokojeni se scenérií?”
„Má obrovské území a je bohatý na zdroje a vlastní vše, co si člověk dokáže představit, jak se dalo čekat od buddhistického chrámu Wanlian, který je jedním ze dvou hlavních buddhistických sekt. Jen dostat život fozuna Shengjueho jako dárek na uvítanou je trochu příliš pompézní. Vůdce Chunchi je velmi upřímný a laskavý, díky čemuž se člověk cítí velmi kajícně,“ řekl Changming bez spěchu.
Výraz Zhou Keyie byl dychtivý a jeho oči se zabarvily krvavě. Přesto tón jeho hlasu zcela kontrastoval s jeho výrazem, zněl překvapeně a poněkud potěšeně.
„Ach? Jak nesmrtelný Jiufang uhodl, že jsem to já?”
„Každý říká, že nejsilnější z hlediska bojového umění ve wanlianském buddhistickém chrámu je Shengjue. Ale i po tolika letech je jeho kultivace jen o něco lepší než kultivace mistra, aniž by dosahoval úrovně velmistra. Takový člověk nemůže ovládat wanlianský buddhistický chrám. Jedinou možnou odpovědí je, že sekta musela někoho postavit do první linie jako loutku, zatímco skutečný strůjce by nikdy neukázal svou tvář, skrýval se, aniž by jedl jídlo běžných smrtelníků, a jen si hezky meditoval, což je to, v čem je vůdce Chunchi dobrý. Mám pravdu, vůdce Chunchi?”
*Nejíst jídlo obyčejných smrtelníků: postavit se nad obyčejné lidi.
Zhou Keyi si slabě povzdechl.
„Stále si pamatuji ten rok, kdy jsem poprvé viděl nesmrtelného Jiufanga. Stál jsi na vrcholu hory, díval ses dolů na dav kultivujících, jako jsem já, povýšený a nesnesitelně arogantní, s myslí nenarušenou maličkostmi. Všichni museli sklonit hlavu ve tvé přítomnosti. Nikdy by mě nenapadlo, že i nesmrtelný Jiufang se po všech těch letech naučí pečlivě uvažovat o drobných detailech.”
„Lidé jsou náchylní ke změnám. Čas opotřeboval mé vznešené touhy, přesto mě více zocelil,“ usmál se Changming, „jinak, kdybych to byl stále já z minulosti, poté, co bych tě viděl takhle zacházet s mým učedníkem, roztrhl bych tě na kusy, aniž bych něco pronesl. Proč bych měl ztrácet tolik času zbytečnými řečmi?”
Zhou Keyi otevřel oči dokořán, jako by se snažil získat kontrolu nad svým vlastním tělem. Kvůli tlaku se jeho tělo třáslo a železný řetěz také zařinčel.
Ale i když jeho oči zčervenaly a ústa se otevírala a zavírala, nemohl vydat zvuk, jen se snažil něco předat Changmingovi skrz pohybující se rty.
Nechoď sem, utíkej!
Autorka chce něco říct:
Malé divadélko nesouvisející s hlavním dějem:
Yun Weisi: Zhou Keyi a Sun Buku spadli do vody současně. Koho zachráníš?
Changming: oba jsou vzpurní učedníci, proč bych je měl zachraňovat?
Yun Weisi: pak Yun Hai a Yun Weisi spadli do vody současně. Koho zachráníš?
Changming: ?