Chceš mě zabít?
Changming a Yun Weisi na sebe zírali.
Když se jejich oči setkaly, Changming viděl v očích Yuna Weisiho šílenství a netrpělivost.
Ale ani stopu po jeho minulé netečnosti.
„Pamatuješ si ještě moje jméno?“zeptal se Yuna Weisiho.
Prst Yuna Weisiho se mírně pohnul. Z ruky mu stékala lepkavá, štiplavá krev, přesto mu to nevadilo.
„Myslíš, že jsem ztratil vzpomínky?“ Yun Weisi se slabě usmál: „teď jsem celkem střízlivý, shizune.”
„Pamatuju si všechno, co se mi stalo od malička, včetně toho, jak se mě moji nepřátelé snažili lovit, a jak jsem běžel až do chrámu Yuhuang a prosil tě, abys mě vzal jako učedníka, klečící v dešti dlouhou dobu.“Tohle všechno si pamatuju.”
Jeho vzpomínky byly ještě jasnější než dříve, takže si dokonce vybavil i praskliny na zeleném kameni, na kterém klečel, a vzpomněl si na déšť, který smetl listí ze stromů, které na něj padalo. Existence Yuna Weisiho byla podobná těm listům–osamělá a pustá. Nevěděl, jak dnes skončí a co ho zítra čeká. Jeho země byla daleko a jeho jedinou podporou mohl být chrám Yuhuang, který byl v jeho očích nekonečně velký.
Kdyby ho chrám Yuhuang tehdy odmítl přijmout, mohl akorát tak vykrvácet a proměnit se v jednu z nesčetných duší mrtvých. I když se mu jeho životní zkušenost zdála znepokojující a děsivá, ani to nestálo za zmínku, když pomyslel na osud celého světa.
„Také si pamatuju, že o zimním slunovratu jednoho léta jsem šel do kuchyně pro tebe uvařit knedlíky. Řekl jsi, že lidé z chrámu Yuhuang během zimního slunovratu vždy pili jehněčí polévku, ale nakonec jsi i tak snědl tu misku knedlíků. Při jídle jsi kritizoval mé kuchařské dovednosti a říkal, že povrch některých knedlíků popraskal, takže z nich maso vypadlo a zkazilo celou polévku.”
Jeho oči nevyjadřovaly vůli zaútočit na Changminga a byly nesrovnatelně jasné.
Spalující srdce mu stále bilo v hrudi a vzpomínky v něm pořád zůstávaly. Prostě už nechtěl skrývat své myšlenky.
Stejně jako teď. Měkké, krvavé kousky masa, které se mu přilepily na prsty, mu přinesly útěchu a Yun Weisi neměl v úmyslu očistit své srdce a omezit jeho touhy klidnou meditací. Jen jedna posedlost byla pro něj vzrušující. Absolutně se musel dostat k osobě před jeho očima, a jen to mohlo uhasit oheň v jeho srdci.
Jinak kdyby oheň vzplál prudčeji, možná by ho spálil zevnitř.
„Vzpomínám si,“ Changming pomalu otevřel ústa.
„Nejen knedlíky. Další rok jsi také uvařil polévku s jehněčím masem. Ale tvoje kuchařské umění bylo opravdu špatné, takže jehněčí bylo příliš tvrdé a neexistoval způsob, jak ho rozžvýkat nebo strávit. Také jsi ho nezbavil krve, takže jsem ji mohl pít jen se zacpaným nosem.”
Changming se při mluvení pokusil použít lehký tón, aby vrátil Yunovi Weisimu vřelost do srdce, ale bylo to marné. Yun Weisi vypadal, jako by poslouchal minulost někoho jiného, a jeho oči byly stále plné té nemizející krvavě rudé barvy. Pokud by do nich někdo zíral příliš dlouho, snadno by jeho mysl zbloudila a utopila by se v prudkých vlnách moře krve.
„Fyzické tělo Zhou Keyie bylo zničeno, ale jeho duše zůstala, což je jeho poslední kousek naděje. Chceš mu vzít i ten poslední kousek?”
Výraz Yuna Weisiho byl lhostejný: „Karma Zhou Keyie je hluboce zatížená kvůli všemu tomu zabíjení, které učinil. Využíval je jako kultivační pece a lámal lidi jako stébla trávy, což ho nijak neodlišuje od démona. To, co se mu dnes stalo, je prostě to, že splácí hříchy, kterých se dopustil. Kultivátoři jsou znepokojeni řetězcem příčiny a následku a věří, že je vše předurčeno. To je to, co jsi mi kázal, ale teď mu nelogicky odpouštíš.”
Changming řekl: „Celý je vymáchaný ve zločinu a hodně za to trpěl. Dokonce přišel o život a nenechal po sobě nic jiného než svou prchavou duši. I když ji zachovám, budu ji muset pečlivě střežit, abych našel způsob, jak udržet jeho existenci. Teď už opravdu není rozdíl v tom, jestli zemřel nebo ne. Nechci, aby tvoje ruce byly potřísněné jeho špatnou karmou. Stačí ti tenhle důvod?”
Yun Weisi na něj chvíli zíral, jako by přemýšlel, ale rychle se ušklíbl.
„Duše Zhou Keyie nebo tvůj život. Vyber si.”
Changming byl vážně zraněný.
Stalo se to, když si proklesťoval cestu do buddhistického chrámu Wanlian. Ta rána nebyla smrtelná, ale jeho kultivace dosáhla mrtvého bodu a navíc byl v minulosti zraněný. Všechny tyhle faktory dohromady ho přivedly na hranici toho, co mohl ustát, takže byl jako hromada vajec, která se mohla kdykoli převrátit. Jediný stisk jedné ruky ho mohl poslat do bezedné propasti.
*Bezedná propast: nepříznivá pozice.
Nevěděl, zda si toho Yun Weisi všiml.
Když mluvili, zároveň hráli šachovou partii.
Pomocí svých pocitů jako šachových figurek se snažili přijít na záměry toho druhého.
Yun Weisi, který se proměnil v démona, už byl jinou osobou.
„Co když si nechci vybrat ani jednu z možností?“ zeptal se ho Changming v odpovědi.
Yun Weisiho zornice potemněly s obřími vlnami, které mu vystoupaly zespod očí. Ruka, která právě rozdrtila srdce, se najednou natáhla k Changmingovi.
Jediný jeho krok mohl pokrýt tisíc li a Yun Weisi se mu za chvíli objevil před očima!
Changming rychle ustoupil. Jeho tělo lehce odletělo zpět, jako by bylo beztížné. Precizně se vyhnul útoku Yuna Weisi, takže se zdálo, že je připravený.
Ale Yun Weisi nezůstal pozadu a rychle skočil dopředu. Jeho černé róby byly jako křídla zakrývající oblohu, takže Changmingovo zorné pole bylo zakryto.
V lotosovém jezírku plály černé plameny a oheň se jim čas od času natáhl k nohám a snažil se najít šanci zaútočit.
Changming si všiml, že bojový styl Yuna Weisiho se také změnil od doby, kdy se stal posedlým.
Bez ohledu na to, jak se jeho dovednosti v minulosti změnily, v podstatě zůstaly stejné. Všechny jeho mečové techniky a dovednosti byly v jádru ovlivněny taoismem. Meč Chunzhao vždy zradil fakt, že strávil roky tréninkem v chrámu Yuhuang. Ale teď bylo všechno jinak.
Ani nevyvolal meč Chunzhao a útočil náhodně, jak se mu zlíbilo, jako nebeský kůň cválající po obloze. Démonická čchi kolem jeho těla vycítila vůli svého majitele a část z ní se změnila v divoké stvoření podobné duchům, které doráželo na Changminga s otevřenou tlamou, snažíc se ho spolknout. Zbytek čchi se rozdělil na čtyři části, které obklopily Changminga. Jeho duchovní síla byla zcela neslučitelná s démonickou čchi, takže se na něj hrozivě vrhla a dychtivě ho pohltila jedním douškem.
*Jako nebeský kůň cválající po obloze: silný a nespoutaný.
Changming mávl rukávy a jeho duchovní síla vzrostla a zastavila démonickou čchi.
„Meči, pojď.”
Meč Sifei přeletěl se zasvištěním a oslnivě zářil jako obrovská vlna stoupající k obloze. Bylo to tak oslepující, že to lidé stěží snesli sledovat.
Se svým mečem Sifei cestoval po celém světě, a přestože byl kdysi poražen, nyní se vrátil. Záměr meče se stal ještě jasnějším a meč již dosáhl úrovně, kde se řídil vůlí svého pána, aniž by musel vydávat přímé rozkazy. Jinými slovy, cokoli si Changming přál, meč to splnil. Najednou se rozdělil na nespočet paprsků, jako obrovský vějíř, který se plně rozevřel, probodl démonickou čchi a vrhl se na Yuna Weisiho.
Čchi meče vzbuzovala úctu a jeho úmysl zabíjet byl zřejmý. Yuna Weisiho by pronásledoval až do samého konce.
„Chceš mě zabít?“ zeptal se Yun Weisi.
Neotevřel ústa, aby to řekl, ale místo toho přenesl slova do Changmingovu vědomí.
Fyzické ticho Yuna Weisiho přemohlo jakýkoli zvuk, který mohl vydat. Changming ho však stále slyšel, jako by Yun Weisi bil na bubny a silně zasáhl jeho moře vědomí!
Changming s obtížemi spolkl krev. Když ho Yun Weisiho ruka téměř popadla, Changming najednou zmizel.
Yun Weisi se chladně ušklíbl a náhle otočil hlavu!
Jiufang Changming byl opravdu za jeho zády!
Ale jeho umění loutky bylo starým trikem!
Démonická čchi reagovala na zuřivost svého pána, hlasitě vybuchla a s pronikavým zvukem se vrhla na soupeře.
Vzhledem k tomu, že bys raději zemřel pro zachování duše Zhou Keyie, pak prostě zemři! Yun Weisi si chladně pomyslel.
Yun Weisi lhostejně sledoval, jak démonická čchi rozdrtila bariéru Jiufang Changminga, připravená ho propíchnout a roztrhat jeho tělo na kusy. Najednou se v jeho srdci zvedl alarmující pocit!
Yun Weisi nemohl říct, odkud tenhle poplach přichází a proč se objevil. Ale jeho tělo si už dávno zvyklo reagovat na hrozící nebezpečí a říkalo mu, že extrémní nebezpečí je pro něj nevyhnutelné.
Je možné, že to pocházelo od Jiufang Changminga?
Podvědomě omezil svou démonickou čchi, ale už bylo pozdě. Vlákno uvolněné démonické čchi probodlo protivníkovu hruď a odhodila Jiufang Changminga dozadu!
V tu samou chvíli přistál na Yunovi Weisim obrovský tlak!
Yun Weisi zvedl hlavu právě včas, aby viděl zlatou lesknoucí se buddhistickou dlaň sestupující z nebes, která ho tlačila dolů!
Démonická čchi, čelíc takovému útoku, se cítila jako oheň zalitý vodou. Rychle byla rozemleta na prášek.
Objevilo se bílé světlo, které zaštítilo Yuna Weisiho před zlatým světlem!
Ve chvíli smrtelného nebezpečí se Jiufang Changming najednou vrátil a odstrčil Yuna Weisiho pryč, aby čelil zlatému světlu místo něj!
Záře meče pomalu mizela.
Meč Sifei, který již předal většinu své duchovní síly Yunovi Weisimu, nebyl schopný přetrvávat. Se zařinčením meč spadl do lotosového rybníka!
Jiufang Changming spadl úplně stejně.