Nech mě a já se zbavím démonické překážky ve tvé cestě kultivace!
Černé plameny vřely smíchem a valily se v proudech vpřed. Chtěly pohltit Jiufang Changminga a vychutnat si tuhle přepychovou lahůdku.
Ale byly zastaveny před dosažením jejich vytouženého cíle!
Jiufang Changming, který byl zraněný buddhistickou dlaní, si stále udržoval ostražitost a meč Sifei slabě zářil v jeho rukou, jeho čchi rychlá a silná. Když zvedl meč, nespočet duchů bylo rozsekáno na kousky, rozptýleno jako popel a zničeno. Záštiplní duchové a přízraky bez těla však dlouho lačnili po svých choutkách, takže už ztratili veškerý instinkt nebezpečí. Málokdy viděli kořist s kultivační základnou tak hlubokou a tak lahodnou, takže na něj stále neúnavně doráželi.
Yun Weisi se na něj lhostejně díval.
Viděl, jak se ruce Jiufanga Changminga postupně zpomalují, z koutků úst a dokonce i očí vytéká krev. Bylo zřejmé, že jeho mu síly ubývaly a neudrží se příliš dlouho.
Sněhově bílé konečky jeho vlasů divoce tančily v černém ohni, jako padající hvězdy jasně blikající na temné obloze. Rychle blikaly a pohled na ně by ostatní uchvátil, že by si s emocemi povzdechli.
Meč Sifei se stal jedním s Changmingem. Blokoval útoky zaměřené na svého pána a v reakci na to opětoval útok. To bylo díky oddaností meče Sifei Changmingovi. Získal duši, stejně jako záměr meče.
Většina kultivátorů měla osobní zbraně. Tahle zbraň nebyla nutně mečem, ale doprovázela by svého pána až do samého konce. Někteří lidé dostali svou zbraň od svého mistra, zatímco někteří ji ukradli jiným. Duchovní nástroje měly duše a člověk s nimi nemohl zacházet se zanedbáním. Mnoho lidí strávilo celý svůj život snahou vyjít se svými duchovními zbraněmi, ale ne vždy dosáhli říše úplného vzájemného porozumění.
Meč Sifei naproti tomu nebyl takový. Každou část meče Changming posbíral z míst po celém světě. Výsledkem bylo, že od okamžiku, kdy byl meč ukován, bylo jeho osudem uznat za svého majitele pouze jedinou osobu. I když později padl do rukou Yuna Weisiho a on mu mohl dávat rozkazy, Yun Weisi si byl jistý, že to byla reakce Sifeie na pouto mezi ním a Jiufang Changmingem. Koneckonců, jeho kultivační základna byla vybudována v chrámu Yuhuang a podědila se od Jiufang Changminga. Jinými slovy, přejal mnoho rysů Jiufang Changminga, takže meč Sifei souhlasil, že ho přijme jako majitele, dokud se neobjeví sám Jiufang Changming. V tu chvíli se meč vrátí do rukou svého skutečného majitele.
Momentálně se tahle duchovní zbraň, která by nikdy nebyla loajální nikomu jinému, také dostala do slepé uličky a byla na pokraji zničení. Nešetřil žádným úsilím a snažil se zachránit Jiufang Changming před vážným nebezpečím, ale nakonec dokázal jen zablokovat cestu jeho nepřátelům a z posledního dechu se jasně vznítil. Černý oheň byl totálně smeten.
Hned poté se čepel rozbila na fragmenty světla, než zmizela z Changmingových rukou.
Navzdory tomu, nebezpečí stále přetrvávalo. Zlaté světlo dopadalo ještě silněji a v oblacích bylo možné rozeznat muže. Byl obalen zlatým světlem a příznivými mraky, zatímco kolem něj se také shromažďovala nebeská hudba a sladké vůně. Sestoupil na zem jako božstvo. Kdyby byl kolem obyčejný člověk, určitě by se sklonil k zemi a prosil o milost.
Yun Weisi přivřel oči a všiml si, že ten člověk připomíná sochu velkého hrdiny v síni pokladů buddhistického chrámu Wanlian. Tvář zlaté sochy však patřila nedávno zesnulému Chunchimu.
*Síň pokladů velkého hrdiny: hlavní sál buddhistického chrámu. Zde hrdina = Buddha.
Jeho výraz byl plný milosrdenství a díval se na Yuna Weisiho, jako by to bylo dítě, které zbloudilo ze správné cesty a už se nedokázalo vrátit. Ten výraz byl velkorysý, jeho srdce odpouštějící.
Vlk v rouše beránčím!
Yun Weisi se chladně ušklíbl, odvrátil pozornost od Jiufang Changminga a místo toho se zaměřil na Chunchiho.
Chunchi byl vůdcem buddhistického chrámu Wanlian a bylo zvláštní, aby zemřel v tak snadné bitvě. Bylo velmi pravděpodobné, že měl plán, jak se vrátit k životu.
Yun Weisi lehce zamával rukávy a na jeho protivníka se vrhla ničivá démonická čchi!
Poté, co se stal posedlým, byla konečně prolomena pečeť, která dlouho zadržovala jeho síly, takže teď byl jako divoký tygr vyskakující z klece. Yun Weisi cítil, že je ještě silnější, než byl původně, a dosáhl bodu, kdy mohl jednat, jak si přál. Uvědomil si, že tenhle druh moci nebyl nevyčerpatelně silný, ale spíš připomínal nekonečnou propast. Jakmile projevil slabost, nejenže by nad ní ztratil kontrolu, ale moc by se proti němu dokonce obrátila.
Protože se však rozhodl být posedlý, na takových maličkostech ani v nejmenším nezáleželo.
Jeho kultivace byla skutečně nezměrná. Démonická čchi se ve vzduchu proměnila v hlavu divokého tygra a zařval, jak otevřel tlamu na nepřítele!
Tváří v tvář této represivní síle, která duněla jako hory a hřměla jako vlny, se Chunchi rozhodl neodpovědět protiúderem. Malinko zvedl ruku a zlaté světlo se na chvíli změnilo v bariéru. Chunchi upřednostňoval své schopnosti zůstat skrytý, takže ustoupil. Jeho tělo se změnilo v nicotu a démonická čchi zaútočila na pouhý vzduch!
„Daozune Yune, tvůj nepřítel nejsem já.“ Chunchiho hlas zněl jemně, tak jemně, že se zdálo, že nenese žádné nepřátelství. „Mohu ti pomoci získat to, po čem nejvíc toužíš.“
V mžiku se kolem lotosového rybníka vznítilo zlaté světlo, když Chunchi natáhl ruku k Changmingovi a uvěznil ho uvnitř.
Od začátku nebyl jeho cílem Yun Weisi, ale Jiufang Changming!
„V jednu chvíli jsi Buddha a v další se proměníš v démona. Znám tvé myšlenky. Zabiju za tebe toho, koho chceš zabít.”
Chunchi se slabě usmál, Jeho výraz chladný, ale milosrdný. Stál ve slabém zlatém světle a za jeho zády se objevila svatozář, což ho nijak neodlišovalo od Buddhy.
„Každá bytost trpí. Nech mě a já se zbavím démonické překážky ve tvé cestě kultivace.”
Changming byl vyčerpaný. Už neměl meč Sifei, ale zlí duchové v rybníku se stále rojili. Nikdo nevěděl, kolik duší tu během všech těch let nashromáždil buddhistický chrám Wanlian. Poté, co dlouho živili jejich zlobu, se i naivní a nevědomé duše postupně proměnily v umíněné démony a navzájem se zabíjeli v lotosovém rybníku. Zlé duše, které nakonec přežily, byly samozřejmě třešničkou na dortu. Většina z nich byla právě teď odklizena mečem Sifei, ale část z nich zůstala. Changming je dokázal s určitými obtížemi odrazit, ale Yun Weisi na něj také zíral jako tygr na svou kořist.
Nyní se objevil i Chunchi.
Zlaté světlo se k němu přihnalo, jako jarní vánek hladící jeho tvář, lehký a hladký, nebo jako ruka krásky nebo vrbový lístek přeplouvající řeku. Ale Changming cítil, jak mu ostrá bolest vystřelila přes záda. Pravděpodobně to byla pečeť zlatého světla, která prorazila jeho duchovní sílou a zaútočila na jeho tělo.
Yun Weisi, který stál poblíž, se zjevně mohl natáhnout, aby mu pomohl, ale nepohnul se.
Démonická čchi už mu zakalila mysl a proměnila ho v jinou osobu.
Nebo se možná nezměnil. V minulosti byl Yun Weisi potlačován svým taoistickým srdcem, ale nyní ho odhodil daleko a přešel na jinou cestu.
Changming se hořce usmál.
Vypadá to, že dnes neuniknu smrti.
Changming nikdy necítil, že by byl tak blízko smrti jako dnes.
Možná to toho roku na posvátné hoře Wan nebylo až tak nebezpečné. V té době se formace Liuhe Zhutian náhle zhroutila, velmistři bojovali v chaosu, nespočet lidí zemřelo a jeho duše se téměř rozplynuly. Koneckonců, navzdory všemu se Changmingovi na to podařilo připravit a proměnit smrtelné nebezpečí v dobrodružství.
Přesto teď viděl, jak se brány do podsvětí přímo před ním otevírají. Potřeboval udělat jen jeden krok vpřed.
Z jeho rtů a očí kapala krev a mísila se s deštěm, který v určitém okamžiku začal padat. Krev mu stékala po spáncích až ke konečkům vlasů.
Bílá a červená se smíchaly a proměnily se v podivnou, démonickou růžovou, která byla téměř okouzlující.
Černá voda v lotosovém jezírku ustoupila. Klečel v rybníku a instinktivně držel vzpřímený postoj.
Na rozdíl od nesmírné bolesti, kterou cítil, byl výraz Jiufang Changminga vždy lhostejný a ani v nejmenším nezradil jeho utrpení.
Chunchi se mírně zamračil.
Yun Weisi se ještě nepohnul. Jak to řekl mistr Nesmrtelné sekty Wanjian, poté, co se stal posedlým, tahle osoba už podá pomocnou ruku jen Chunchimu.
A Jiufang Changming, tento kdysi nejsilnější člověk na světě, se promění v novou duši pro lotosový rybník, jakmile Chunchi zvedne ruku.
Tahle duše se přidá k zušlechtění do nové části formace Liuhe Zhutian.
Vše proběhlo podle plánu bez odchylek. Ale pořád měl špatnou předtuchu, že se blíží něco, s čím se nedá počítat. Tahle předtucha mu probleskla hlavou tak rychle, že ji nedokázal úplně pochytit.
Chunchi se rozhodl udeřit jako první.
Se smrtí Jiufang Changminga by se všechno zklidnilo. Nikdo by nebyl schopný zachránit tuhle zoufalou situaci.
Právě v tu chvíli Chunchi pocítil hrozící nebezpečí!
Nepřicházelo to od Yuna Weisiho, ale z jiného směru!
Bez přemýšlení opustil Jiufang Changminga a pohnul prsty, aby vytvořil techniku zablokování útoku nepřítele.
Náhle se objevil paprsek bílého světla, který prorazil zmatenou prázdnotu Chunchiho zaklínadel a letěl přímo k němu!
Tohle bílé světlo se ukázalo být velkým znakem 卐. Pouze jeden člověk, který znal učení buddhistických sekt, na něj mohl zaútočit takhle.
Sun Buku!
Předtím, když byl v císařském městě v obležení vytvořeném osmi mudrci, neměl šanci přežít. Byla to past bez cesty úniku. Nikdo nečekal, že najde cestu ven ze slepé uličky, aby se vymanil z pasti. Přesto byl každý zlý démon odražen holí Zlatých skleněných korálků a zlověstní duchové spolu s dalšími příšerami naříkali o pomoc!
Chunchiho výraz se nezměnil. Recitoval mantru Xu Tiancanga, aby touhle technikou nalákal nebeské draky. Osm paprsků světla spadlo z nebe a proměnilo se v osm zlatých draků. Jeden z nich se omotal kolem Chunchiho a stal se jeho ochrannou bariérou a dalších sedm se vrhlo na Suna Buku.
„Dharma nemá žádný zákon, já jsem zákon!”
Sun Buku se zasmál a vyskočil do vzduchu. Hůl se zlatými korálky sekla neohroženě proti zlatým drakům.
„Absorbovali jste sílu víry počestných, abyste ji použili ve svých plánech a zušlechtili zlé duchy a démony. Nyní se dokonce vydáváš za Xu Tiancanga a prohlašuješ se za jeho reinkarnaci. Dovol mi, abych se připojil k davu a podíval se na ten tvůj takzvaný druhý buddhistický klan, abych viděl, jak zlí, zkažení a špinaví jste!”
Chunchi ztuhl. Nečekal, že smích Suna Buku anuluje jeho buddhistickou techniku.
Chunchi se podíval za záda Suna Buku a viděl, jak se objevuje vágní zlatá socha. Měla přívětivé obočí a dobrácké oči a dívala se na živé tvory z výšky, stejně jako ten člověk, ke kterému několik dní v týdnu poklekával v hale svého buddhistického chrámu.
Ne, to je nemožné!
Na tomhle světě nejsou žádná božstva a fozun Xu Tiancang zemřel už dávno. Jeho duše už vymizely. Jak sem mohlo tohle starověké božstvo sestoupit, aby pomohlo Sunovi Buku? To musí být iluze!
„Hledám zdroj dharmy, s tělem mého Buddhy překračuji všechny lidi a konečně to získávám!“
Pohnul oběma rukama a vyjevila se třpytivá zlatá postava, která udeřila směrem k Sunovi Buku.
Ještě než se Sun Buku pohnul, zareagovala zlatá iluze za jeho zády, lehce mávla rukávy a roztříštila postavu.
Chunchi byl ohromený.
Tahle iluze měla husté obočí a zavřené oči, takže Chunchi neviděl mužův výraz. Ale cítil, že neexistuje žádná technika, která by mu nyní umožnila uniknout, protože vše bylo ovládáno iluzí.
Zlatí draci se dostali do boje se Sunem Buku a nebylo jasné, kdo získal převahu. Sun Buku bojoval stejně snadno, jako řezník se svým nožem, a draci byli extrémně rychlí a mocní. Zlatá socha však ukázala stopu slabosti.
„Myslíš si, že útěk od osmi mudrců Wanlianu je něco zvláštního?”
Hlas Suna Buku se dostal k Chunchiho uším.
„Bylo to proto, že jsem si uvědomil, že veškerá moc, kterou sklízíte, pochází z moci uctívání, která vás vždy živila. Tahle síla věřících se smísila se silou duchů a zlých démonů, stejně jako s lidskými touhami. Žijí a živí se na úkor sebe a to vše je propojeno, protože každá maličkost může ovlivnit něco většího. Proto se je ani nemusím snažit porazit. Potřebuju jen zabít tebe a všechno se vyřeší!”
Vyskočil do vzduchu a hůl s korálky zvedl ještě výše!
Před Chunchim se objevilo nespočet iluzí. Dokonce viděl, jak mu Xu Tiancang odhalil chladný úsměv a smál se jeho neschopnosti a sebechvále.
„Předstírat, že je Buddha, klamat světský svět, mučit duchy živých a rafinovat démonické duše. Chunchi, za ty roky, co jsi hřešil, musíš zaplatit nesmírnou cenu!”
…
Boj Suna Buku a Chunchiho se zřídka viděl za sto let, ale Yun Weisi se o nic z toho nezajímal.
Šel dolů k lotosovému rybníku. Několik zlých duší narazilo na jeho démonické plameny a okamžitě vyjeklo, uteklo a neodvážilo se mu už bránit v cestě.
Yun Weisi se pomalu pohyboval vpřed.
Ten muž seděl nehybně na zemi, hlava mu visela dolů s výrazem nečitelným.