On ti lže!
Changmingovo tělo bylo teplé, a přestože měl slabý dech, hrudník se mu stále zvedal.
Poté, co se Yun Weisi pokusil vlít do jeho meridiánů nějakou duchovní sílu, zamračil se.
Všiml si, že jeho vlastní duchovní síla ve srovnání s minulostí velmi pokulhávala.
Yun Weisi držel Changminga v náručí, mírně se naklonil dozadu a luskl prsty ve směru skály. Skála byla pokryta hustým mechem, zatímco kolem ní hojně vzkvétaly stromy a tráva—nic zde nepřipomínalo pusté trosky jejich zanikajícího světa. Jeho duchovní síla zasáhla skálu. Okamžitě praskla, přesto se nerozštěpila na malé kousky, jak Yun Weisi zamýšlel.
Jeho kultivační úroveň byla snížena do té míry, že byl jen vysoce postaveným kultivátorem.
Yun Weisi svalil vinu na svá zranění. Pouhopouhé štěstí mu pomohlo přežít kalamitu a teď bylo nejdůležitějším úkolem probudit jeho shizuna.
Přenášel duchovní sílu do Changminga až do soumraku, kdy to konečně začalo mít nějaký účinek.
Changmingovi se zachvěla víčka a pomalu nabyl vědomí.
Ruce Yuna Weisiho téměř otupěly, ale stále nechtěl uvolnit sevření.
Yun Weisi dal Changmingovi trochu vody k pití a jako hrnek použil list. Changming většinu z toho spolkl, než plně nabyl vědomí, ale trochu vody se vylilo a namočila mu límec.
Jeho matné oči se postupně rozjasňovaly a vzhlédl k tváři Yuna Weisiho. Výraz v Changmingových očích byl úplně zmatený.
Jeho první slova téměř přiměla Yuna Weisiho upustit list na Changmingovu tvář.
„Kdo jsi?“
Yunovi Weisimu se podařilo udržet objetí a odložil list stranou.
„Ty si mě nepamatuješ?”
Jiufang Changming zavrtěl hlavou.
Yun Weisi: „Pamatuješ si tedy, kdo jsi?”
Jiufang Changming chvíli přemýšlel a znovu zavrtěl hlavou.
Yun Weisi: „Přemýšlej víc. Co si pamatuješ?”
Changming o tom ve skutečnosti pečlivě přemýšlel a stále více se mračil, až Yunovi Weisimu nakonec došla trpělivost.
„Pokud jsi opravdu na všechno zapomněl, promluvíme si o tom později.“
„Pamatuju si jen, že jsem asi kultivátor, a omdlel jsem kvůli zranění.“ Changming zavrtěl hlavou. „Ale nic jiného mě nenapadá. Daoxiongu, byl jsi to ty, kdo mě zachránil? Můžu znát tvé ctěné jméno?”
Yun Weisi: …
Jiufang Changming: „Daoxiongu?”
Do očí Jiufang Changminga se nakonec vrátila jiskra. Obloha a Yun Weisi se mu odrážely v očích a zcela zaplňovaly jeho zorné pole.
Yun Weisi nevěděl, že jeho shizun dokáže nakonec projevit takový… nevinný a nestřežený výraz.
„Jmenuji se Yun Weisi.”
Changming chtěl vstát, takže ho Yun Weisi pustil a sledoval, jak Changming natahuje končetiny a zkoumá svoje tělo.
„Jsi Jiufang Changming.”
„Jiufang… Changming?”
„Devět stran světa, věčně jasné srdce Dao.“
*Devět stran: Jiufang (osm směrů + střed, celý svět)
*Věčně jasný: Changming.
„Jakmile jsem viděl daoxionga, pocítil jsem pocit známosti. Jaký je náš vztah?”
„Opravdu si nepamatuješ?“
„Moje duchovní vědomí zesláblo a mysl mám v naprostém chaosu. I když si pamatuju základní kultivační techniku cirkulace čchi, mám pocit, jako by ji něco potlačovalo, a nemůžu použít svoji kultivaci v plné síle.”
Těsně před smrtí většina kultivátorů přejala svůj mladistvý vzhled. Jiufang Changming nebyl výjimkou.
Už ztratil většinu svých vzpomínek, zatímco jeho oči už neodrážely všechny zkušenosti, které za ta léta nasbíral. Vypadal jako mladý kultivující, který právě poprvé opustil svůj domov.
Yun Weisi by si nikdy nepomyslel, že v tomhle životě uvidí mladou verzi svého shizuna.
Jeho myslí problesklo mnoho myšlenek, a jako by byl očarován nebo posedlý, konečně promluvil:
„Jsem tvůj shixiong.”
*Shixiong: starší bojový bratr. Ten je drzý, co? 😀
„Hm?”
Jiufang Changming o tom pochyboval jen na okamžik, pak zamrkal, přimhouřil oči a odpověděl: „Shixiongu, děkuju ti moc za záchranu.“
Daozun Yun se už setkal s každým typem znepokojivé situace. Jen zamručel a vypadal klidně jako nehybná voda, jako by se nic nestalo.
„Shixiongu, kde to jsme? Mám úplně zmatenou mysl a ani si nepamatuju, o co jsme se snažili.”
„Než jsi omdlel, narazili jsme na mocného nepřítele. Nebesa se rozdělila a země se rozpadla a oba jsme byli těžce zraněni. Taky nevím, kde jsme. Měli bychom prozkoumat okolí, až se vzpamatuješ.”
Slyšeli zvuk kňučení.
Oba šli za hlukem a uviděli malé černé stvoření, jak se vykulilo zpoza kamene poblíž potoka. Pomalu se k nim pohybovalo a s každým krokem vrávoralo.
Malý černý pejsek byl špinavý a celý pokrytý ranami. Pouze jeho oči byly výjimečně jasné, a jakmile uviděl Changminga, rychle se k němu vrhl.
Ve chvíli, kdy černá kulička vyskočila, ji v tu ránu chytila něčí ruka za chlupy.
„Haůů!”
Pes máchal tlapkami ve vzduchu a otevřel tlamičku, aby kousl Yuna Weisiho. Ale byl příliš malý a jeho krk příliš krátký, takže nebyl schopný otočit hlavu a dosáhnout na paži Yuna Weisiho.
„Vypadá to, že nás zná?“ zeptal se Changming.
Natáhl ruku ke psovi.
Yun Weisi na něm neshledal nic podezřelého, a tak ho pustil. Pes okamžitě vylezl do Changmingovy náruče. Schoval se mu v rukávech, vystrčil jen hlavu, kňučel a zíral na Yuna Weisiho s naprostou nenávistí.
Yun Weisi také cítil, že psa zná. Ne podle vzhledu, ale jeho aurou.
Pomyslel na jednu možnost.
„Zhou … Keyii?“ Yun Weisi hádal.
Srst psa se naježila a jeho oči vypadaly, jako by střílely plameny. Nesnášel fakt, že se nemohl proměnit v zuřící oheň a upálit Yuna Weisiho k smrti.
Odhad Yuna Weisiho byl tedy potvrzený.
Changming předtím získal duše Zhou Keyie. Poté, co opustil buddhistický chrám Wanlian, musel projít mnoha výzvami, takže neměl čas vyřešit problém se Zhou Keyiem. Proto sem s ním přišly i duše a náhodou posedly tohoto černého psa.
„Shixiongu, je tenhle pes náš přítel? Myslím, že se mi líbí, a vypadá to, že mě zná.”
Pes naříkal: jaký „shixiongu“? Lže ti, lže ti!
Výraz Yuna Weisiho se nezměnil: „Je to tak. Jmenuje se Zhou Keyi. Býval tvým učedníkem, ale nelíbilo se mu, jak jsi ho učil, a tak se proti tobě vzbouřil. Napáchal mnoho zla a naše trable začaly jen proto, že jsme se ho snažili zachránit. I když se nám podařilo zachovat jeho duše, už nemá svoje tělo.”
Changming se zamračil: „Jaké zlo?”
Yun Weisi: „Kultivoval démonickou cestu, používal lidi jako pece a odčerpával jejich kultivaci.”
Changming se podíval na kňučícího černého psa, na chvíli ztichl a nakonec řekl: „Takže splácí svoji špatnou karmu.”
Pejsek byl velmi malý. Jak byl rozrušený, vypadl z Changmingových rukávů na zem. Odkulil se směrem k řece, ale naštěstí ho uprostřed cesty zastavil kámen.
Zdálo se, že je vyčerpaný. Poté, co se chvíli plazil, byl napůl mokrý a vypadal žalostně.
Viděl, jak oba vstali k odchodu a psí uši se napřímily. Spěchal, aby je dohnal—
jen slyšet Yuna Weisiho říkat Changmingovi: „Na tomhle místě mi něco nesedí, buď velmi opatrný.”
Jiufang Changming: „Dobře, shixiongu.”
Pes nechtěl zůstat sám na pospas osudu, a tak znovu zavyl.
Jeho tělíčko se náhle zvedlo do vzduchu. Changming natáhl ruku, zvedl psa, držel si ho v náručí a přikryl ho částí svých šatů. Pes byl okamžitě v teple.
Yun Weisi hodil po psovi chladný pohled. Situace nebyla ve prospěch psa, takže se zdržel kňučení a klidně spočíval v shifuově náručí—
i když byl jeho shifu podváděn tím darebákem, pes to prozatím akceptoval.
Voda sem stékala z hory. Kaskády se potom změnily v rychlý proud. Po dlouhém čase proudění zde voda zaoblila ostré kameny. Čas na tomto místě zanechal své stopy.
Žluvy zpívaly v lese. Všude bylo vidět plno smaragdově zelené a jemně červené barvy a překypovalo atmosférou časného jara. Ačkoli se nemohl nazývat pozemským rájem, i tak to bylo malebné místo s horami s bohatou duchovní energií a průzračnými vodami.
Čím dále šli, tím skeptičtější byl Yun Weisi.
Než zahynul společně s Luomeiem, lidský svět byl pohlcen démonickými plameny. I kdyby božstva skutečně existovala a natáhla pomocnou ruku, démonické plameny by jednoduše nezmizely. Svět neměl jak obnovit svůj minulý vzhled.
Co by tedy mohlo vysvětlit tuhle zemi idylické krásy před jejich očima?
Došli do nedalekého údolí a uviděli cestu. Poté, co ušli po cestě asi deset li, dohnalo je několik vozů.
Kočáry byly robustní a těžké. Oblečení majitele karavany vypadalo skromně, ale bylo vyrobeno z jemné látky. S ním bylo více než deset strážců a na první pohled bylo zřejmé, že muž byl urozeného původu.
Přestože vypadal jako nápadný cíl, horští bandité a lupiči se ho celou cestu neodvážili napadnout.
Při jakékoli jiné příležitosti by Yun Weisi na takovou karavanu nešetřil ani pohledem. Přesto byl nyní překvapený, když zde viděl tolik obyčejných lidí, a rozhodl se jim zastoupit cestu, aby zjistil, co se to děje.
„Pokud jste vy dva kultivátoři, neměli byste létat na svých mečích?“
Po tom, co slyšel o jejich statusu, jim majitel karavany zpočátku nevěřil.
Yun Weisi chtěl přivolat meč Chunzhao, ale vzpomněl si, že se rozlomil na polovinu. Jeho oči padly na strážce, který stál vedle majitele karavany. Yun Weisi mávl rukávy a strážce cítil, že jeho paže jsou lehčí, když jeho meč opustil pochvu a vletěl přímo do rukou Yuna Weisiho.
Yun Weisi popadl jílec a hodil meč zpět jeho majiteli.
„Z určitých důvodů jsme můj shidi a já doputovali na tohle místo. Nevíme, kde teď jsme. Prosím, mohl byste nám to říct?”
V tomhle okamžiku majitel karavany vydechl úlevou. Obyčejný člověk mohl bažit po jeho karavaně, ale kultivující čichali k světským věcem světského světa.
„Tento He má oči, přesto nepoznal horu Tai! Prosím, omluvte moji chybu! Původně jsme mířili do Shangzhou. Město Hongluo je blízko před námi, chystali jsme se tam dnes večer zastavit a zítra ráno pokračovat v cestě.”
Čím více Yun Weisi poslouchal, tím více byl překvapený: „Ve které zemi jsme? Kdo je teď císařem, jaký je název jeho vlády?”
Jeho otázky byly trochu zvláštní, ale někteří kultivátoři strávili desetiletí v ústraní a separovali se od světa. Majitel karavany toho viděl hodně, takže nebyl tak ohromený.
„Abych vám odpověděl, pane: tohle místo je součástí Hongjingu a dynastie Hong vládne sjednocenému světu již více než deset let. Název její vlády je Qianhua a vládnoucí císař je u moci tři roky.”
*Qianhua: v reálné historii to byl jeden z vládnoucích titulů Pozdějšího Lianga, 911-915 (ne však zde).
Dynastie Hong…
Qianhua…
Císař Qianhua vládl dvacet jedna let. Rodina Yuna Weisiho byla zmasakrována kvůli vnitřním sporům u císařského dvora třicet let po císařově smrti. Pouze Yun Weisi přežil a utekl, aby vstoupil do chrámu Yuhuang.
Jinými slovy, narodí se až za padesát let.
Když to všechno spočítal—
vrátili se v čase o sto let nazpět!
Asi byl jeho výraz příliš ohromený, Changming nakonec přišel a zatahal ho za rukáv.
„Shixiongu?”
Yun Weisi, jehož shizun ho oslovil jako „starší bratře“, se okamžitě vrátil do reality.
„Můžeme se přidat v cestě k bratrovi He? Nejsme v sekulárním světě příliš dlouho, takže by bylo skvělé navštívit Hongluo a zjistit, co se děje.”
Výraz majitele karavany byl nadšený. Mít kultivátory jako společníky na cestách bylo opravdu velké štěstí. Koneckonců, bez ohledu na to, jak klidný byl svět dnes, potulovat se po celé zemi bylo stále nebezpečné.
„Bude mi ctí! Neříkejte mi bratře He, vážený pane, to jen tohoto He velebí, jen mi říkejte starý He! Mohu znát vaše jména, pánové? Aiya, pojďte sem, prosím, pojďte do mého kočáru, promluvíme si víc!”
Starý He je pozval do kočáru a nabídl jim čaj s lehkým občerstvením. Poté požádal dívku z jiného kočáru, aby přišla a vzdala jim úctu.
„Tohle je moje dcera, je jí dvanáct let. Celý den čte legendy o bájných šermířích a hrdinech. Beznadějně jsem ji rozmazlil, jakmile se o vás doslechla, hned se přihnala, aby si rozšířila obzory.”
Zdálo se, že dívka má velký zájem a byla trochu stydlivá. Po několika formálních pozdravech se schovala za svého otce a tiše natahovala krk, aby se podívala na významné hosty.
„Já jsem Yun Weisi. Tohle je můj shidi, Jiufang Changming.”
Starý He rychle sepjal ruce s úctou: „Pane Yune, pane Jiufangu!”
Černý pejsek vystrčil hlavu z Changmingova rukávu a dívka překvapeně vyjekla.
Všimla si, že na ni asi pes zírá, a tak se téměř začala smát a musela si zakrýt ústa, aby to skryla. Její zájem o dva nesmrtelné byl zcela zastíněn jejím zájmem o psa.
„Pokud si dobře pamatuji, starý He, Shangzhou, o kterém jste se zmínil, je na západě. Je tam také sekta zvaná Nesmrtelný klan Wanjian?”
„Máte pravdu. Ale není příliš blízko Shangzhou. Pokud máte čas, cestujte se mnou. Projedeme městem Tian’gang, které je blízko klanu Wanjian. Sekta je proslulá a prestižní a pověsti o ní dokonce otřásly ušima obyčejného člověka, jako jsem já. Je možné, že jste také učedníky Nesmrtelného klanu Wanjian?”