Stál nehybně, jako by byl socha vyrobená z ledu
Changming podvědomě cítil, že jeho život je v sázce a že celá situace je těžko pochopitelná.
Luomei z budoucnosti vymyslel všechny druhy úspěšných plánů a dosáhl vrcholu kultivace tohoto světa. Nepodařilo se mu však vzestoupat, a byl tak nucen obsadit tělo svého žáka Jianga Li. Luomei z minulosti však nebyl závislý na těle někoho jiného a jeho kultivace nebyla o tolik horší ve srovnání s kultivací, kterou měl, když zničil svět.
V tuto chvíli byl jako polední slunce–byl ještě silnější než velmistři. Stál jen krůček od dosažení nebeského Dao – ale právě tento krok ho přiměl opustit svou touhu vzestoupat a přinutil ho uchýlit se k tak extrémním opatřením. To byl limit síly Luomeie.
Když oba bojovali, Luomei nešetřil silami při útoku na Changminga také vynaložil maximum. Cítil, jak se jeho duchovní síly v záblesku rozplývají, jako voda, která rychle odtekla pryč. Ale v tomto okamžiku smrtelného nebezpečí byla pečeť na jeho vzpomínkách násilně prolomena a on si vzpomněl na všechno, co se mělo stát za sto let. Drtivá síla muže ochotného bojovat do posledního dechu Luomeie vyděsila–a tak se rozhodl přestat bojovat a odešel.
Pokud jde o kultivaci, Luomei byl v tuto chvíli o něco silnější, ale stále měl co do činění s jinými záležitostmi. Je zřejmé, že nechtěl riskovat svůj život v bitvě s nějakým neznámým samotářským kultivátorem. Nezáleželo na tom, zda ta krysa zemře, ale Luomei se bál rozbít nefritovou nádobu. Poté, co se nad situací zamyslel, rozhodl se ustoupit. Jeho zranění možná nebylo tak vážné jako Changmingovo, ale stále nebyl bez zranění. Takže alespoň další dva nebo tři dny nebude schopný představovat hrozbu pro Changminga a Yuna Weisiho.
*Rozbít nefritovou nádobu: zbytečné úsilí.
Yun Weisi…
Když Changming přemýšlel o tomto jménu, v mysli se mu začaly hromadit myšlenky a začaly ho zahřívat u srdce.
Zapomněl na všechno, co se kolem něj dělo—ani si nevšiml, že se Hua-Shan blíží, a stál tam s mečem v ruce.
Hvězdy se pohnuly v moři jeho vědomí, souhvězdí se změnila a modré moře se proměnilo v morušová pole—vzpomínky, které ztratil, se mu vrátily do mysli, ale byly roztříštěny na kousky a byly beztvaré. Snažil se jim porozumět a rekonstruoval je jednu po druhé.
Nějaký chlapec vstoupil do chrámu Yuhuang. Hlava chrámu se ho zeptala: co v tomto životě sleduješ? Odpověděl: jen Dao, nic jiného.
Věrný svým záměrům, chlapec strávil svůj život studiem Dao, bez jakéhokoli rozptýlení.
V tomto životě si udělal mnoho nepřátel, protivníků, přátel a učedníků. Byli někteří lidé, kteří ho považovali za svůj vzor, jiní, kteří mu jen přáli brzkou smrt, a také ti, kteří ho za všech okolností následovali. Oči Jiufang Changminga však byly upřeny pouze na nebeské Dao před ním.
Přežil smrtelná nebezpečí, vrátil se ze Žlutých pramenů a jeho postoj k lidem a věcem se změnil. Začal si všímat mnoha drobných detailů, které mu dříve unikaly.
Někdy si myslel, že je pro své učedníky ve skutečnosti špatným mistrem.
Z jeho čtyř učedníků ho tři opustili a vydali se po svých vlastních cestách, aby založili své vlastní školy. Když pod ním začali studovat, byli oddaní a pozorní, ale později všichni bez váhání odešli.
Pouze Yun Weisi s ním zůstal až do samého konce. Od začátku, byl jejich svár jen na oko.
V minulosti se Changming tak obával světských záležitostí a nečekal, že Yun Weisi kvůli němu skončí na Pustém pobřeží. Přesto Yun Weisi po padesát let čelil nekonečné pustotě tohoto místa, zatímco jeho tělo bylo infikováno démonickou čchi. Stálo to vůbec za to?
Když se Changming ohlédl zpět na to, co se stalo, uvědomil si, že Yun Weisi by měl jednodušší život, kdyby nebylo tohoto plánu. Jeho talent a kultivace mu mohly umožnit aspirovat na nejvyšší pozici ve všech taoistických školách. Navíc se mohl stát jedním z nejsilnějších kultivátorů na celém světě—byl by to opravdu on, Yun Weisi, ne sekty jako Nesmrtelný klan Wanjian nebo Nebeský příbytek Shenxiao.
Changming si stále pamatoval tu noc, kdy Yun Weisi stál celou noc před chrámem Yuhuang. Jeho šaty byly promočené a byl vyčerpaný jako šíp na konci letu. Když mu o tom řekl Changmingův shidi, právě přišel z ústraní a nebral to vážně. Řekl: pokud chceš kultivovat, ale nemůžeš snést ani tohle menší příkoří, nemusíš pokračovat.
Yun Weisi však nečekaně pokračoval. Získal povolení vstoupit do chrámu a dokonce vydržel nejtvrdší zkoušky sekty a rychle se stal jejím nejvýznamnějším žákem. Nováčci však byli na začátku často ostrakizováni. I když Chrám Yuhuang nebyl v tomto ohledu tak špatný, neexistovala žádná záruka, že každý žák nechá Yunovi Weisimu nějakou důstojnost a nepoužije proti němu nějaké tajné metody. Yun Weisi o tom však nikdy nemluvil, zvláště před Changmingem. Obecně moc nemluvil a téměř všechno, co řekl, bylo něco, co bylo třeba říci.
Poté si Changming pomyslel, že to není přirozená vlastnost Yuna Weisiho. Narodil se se stříbrnou lžičkou u huby, ale choval se, jako by každé slovo, které řekl, bylo zlato—a stal se takovým po vstupu do chrámu Yuhuang.
*Každé slovo, které řekl, bylo zlato: málomluvný.
Mnoho událostí minulosti upadlo v zapomnění neprávem, ale v tuto chvíli byl závěs mírně nadzvednut a odhalil skutečnou povahu Changmingových vzpomínek.
Sklonil se, aby posbíral jejich rozptýlené kousky.
Byl tu jeden rok, kdy Yun Weisi sestoupil z hor, aby se učil prostřednictvím zkušeností. Nějací učedníci uklízeli domy a z nedbalostí převrhli polici na knihy. Když viděli zápisky, které si denně psal, byli pobouřeni a rychle je předali Changmingovi.
Changming otevřel bambusové proužky. Byly hustě popsány poznámkami: o chápání kultivace Yuna Weisiho, dojmy, které na něj události toho a toho dne zanechaly, a některé další maličkosti.
–Když jsem dnes kultivoval pod vodopádem, náhodou jsem si všiml dvojité duhy táhnoucí se od východu na západ. Bylo to velmi zajímavé. Zajímalo by mě, jestli se tu shizun někdy kultivoval a jestli někdy viděl tuto scenérii. Ale shizun cestoval široko daleko, nejspíš by nebyl nadšený z takové maličkosti.
–Jarní rána jsou jasná a slunečná. Vrabci štěbetají na větvích a všechna stvoření jsou bez obav. Když jsem poprvé dorazil do chrámu Yuhuang, mé srdce překypovalo nenávistí a já jsem si přál dokončit studium co nejdříve, abych se mohl pomstít. I když jsem nezapomněl na nepřátele své rodiny, má mysl je klidná. Pokaždé, když se cítím neklidný, jdu pod shizunova okna a z dálky sleduji, jak shizun medituje a pije čaj pod okapem. Nějak to uklidňuje mou mysl a moje starosti roztávají jako led. Zajímalo by mě, jak se shizun uklidňuje, když má obavy.
–Dneska jsem si povídal se shidim. Řekl mi o daoyou He Yunyun z Nebeského příbytku Shenxiao, kterou potkal na své cestě za praxí. Hluboce se do ní zamiloval. Zeptal se mě, jestli jsem se takhle cítil, a já nevěděl, co mu na to odpovědět. Myslel jsem na časy, kdy jsem vedl luxusní život. Tehdy jsem se motal po zpívajících čtvrtích a kupoval květiny a přívěsky pro dívky. V dnešní době každý v hlavním městě považuje takové chování za arogantní. Přesto si teď, když přemýšlím o minulosti, myslím, že moje chování bylo nezralé a směšné.
V určitém okamžiku začalo sněžit. Jedna sněhová vločka za druhou padala na svět smrtelníků a přistála na Changmingových vlasech a obočí.
Jeho ramena zbělela a temeno jeho hlavy bylo pokryto ledem. Stál nehybně, jako by byl socha z ledu.
Jiufang Changming měl oči pevně zavřené, ale koutky jeho úst se stočily nahoru, jako by si vzpomněl na něco vtipného.
Svět pokrytý sněhem a ledem byl zvláštní a groteskní a přes bělobu nebylo vidět.
Yun Weisi nebyl mlčenlivý muž. Ve svém srdci byl vždy živý a upovídaný.
Skrze tyto poznámky si zapsal všechna svá slova a Changming je přečetl jen náhodou.
Po mnoha letech, v tuto chvíli, si najednou uvědomil, že měl vždy na paměti každé slovo, které jeho první žák řekl, jelikož byl mladý a drzý a dokud se neuklidnil.
–He Yunyun přišla do chrámu Yuhuang neohlášená a dokonce hledala slyšení u chrámového mistra. Prosila ho, aby jí a mému shidimu dovolil stát se taoistickými partnery. Tento incident otřásl celým chrámem Yuhuang. Obávám se, že dnes by nikdo neměl sklon ke kultivaci. Nerozumím–cesta k velkému Dao je už tak nesrozumitelná, proč by někdo dovolil, aby se jeho já rozptýlilo láskou? Pokud jste rozptýleni, můžete stále toužit po získání nebeské říše? Pokud se dva lidé hodně milují a jeden z nich zemře, jak se ten druhý potom soustředí na velké Dao a odloží svůj zármutek? Není to pro oba přítěž? Ale taoističtí partneři nejsou mezi kultivátory vzácní. Bez ohledu na to, jak moc přemýšlím o této otázce, nikdy nenajdu odpověď. Asi bych se měl zeptat shizuna.
–Nikdy bych neuhodl, že existují věci, které shizun neví. Když jsem se ho zeptal na taoistické partnery a Dao srdce, shizun odhalil zmatený výraz, který jsem na jeho tváři nikdy neviděl. Po chvíli přemýšlení zavrtěl hlavou a řekl mi, že v tomto životě nikdy nic takového necítil, takže mi není schopen odpovědět. Když jsem viděl shizunovu tvář, téměř jsem se usmál. Podvědomě jsem si myslel, že bych mu měl v budoucnu znovu klást podivné otázky, abych ho viděl zmateného. Ale takové chování by bylo podlé, měl bych s tím okamžitě přestat. Žehnám brilantním božstvům.
*Žehnám brilantním božstvům: zjednodušeně „amen“.
–Dnes jsem zaslechl, jak spolu mluví chrámový mistr a shidi. Každý živý tvor tohoto světa a každé lidské srdce je jiné, takže sledujeme různé cíle. Někteří lidé si uvědomují, že mají jen obyčejné schopnosti—i když jsou lepší než obyčejní lidé, jsou na míle daleko mezi sebou a kultivujícími, stejně jako nebe a země. Proto nehledají způsob, jak vzestoupat, ale spíše žít dlouhý život, bloudit. Najdou někoho, kdo je jim drahý, a ruku v ruce cestují po horách a přes řeky, nelimitovaně na věčnost. Shidi se mě zeptal: kdybych se někdy setkal s osobou, která by pro mě byla takovým nebeským partnerem, přimělo by mě to, kultivačního maniaka (shidi mi tak vtipně říká), změnit názor a obrátit se na světský život a pryč od nesmrtelnosti? Hodně jsem přemýšlel a po chvíli jsem zavrtěl hlavou a řekl mu, že to nebude možné.
–Vzácná příležitost: shizun dnes nešel do ústraní. Hrál šachy pod stromem. Byl jsem dost nestydatý, abych se ho zeptal, zda se k němu mohu připojit, a shizun šťastně souhlasil. Prohrál jsem třináct kol a poté jsem si uvědomil, že moje kůže se zpevnila jako městské hradby a už se ničeho nebojím.
*Kůže se zpevnila jako městské hradby: už se necítit trapně.
Zemřel už tenhle člověk, nebo je stále naživu?
Pokud je mrtvý, proč dýchá? Pokud je naživu, proč stojí naprosto nehybně?
Lišky byly zpravidla paranoidní a Hua-Shan byla zvláštní případ. Zastavila se zhruba pět kroků od Jiufang Changminga. Neskrývala svůj vražedný výraz, ale zaváhala.
„Hua-Shan!”
A-Rong klopýtla na cestě, přešla k ní a postavila se mezi ně dva.
„Starší je jedním z mého klanu! Zachránil nás, neubližuj našemu spojenci!”
Hua-Shan zvedla obočí: „Co myslíš tím ‚náš spojenec‘?”
A-Rong zamumlala: „Starší řekl, že si po překonání soužení v horách vykultivoval lidské tělo. Je jeden z nás!”
Hua-Shan se zasmála: „Snadno skočíš každému na špek! Jak může být liška? Je zřejmé, že je kultivátor!”
A-Rong se pokusila bránit: „Ale má na sobě auru lišky…“
Hua-Shan: „To je proto, že je nakažený liščím jedem! Nevidíš infikovanou ránu na hřbetu jeho ruky? Jeho schopnost vytvářet iluze je výjimečná, takže se mu podařilo oklamat tě. Vzhledem k tomu, že je otrávený, můžeš s jistotou říct, že bojoval s našimi příbuznými—možná dokonce některé z nich zabil a použil to, aby ti lhal. Uvolni cestu!”
A-Rong se na chvíli zdála váhavá, ale pak rychle zavrtěla hlavou.
„Starší mě zachránil. Musí to být nějaké nedorozumění. Sestro Hua-Shan, odlož zbraň a nech staršího, aby to vysvětlil.”
Otočila se a zatáhla ho za ruku.
„Starší, probuď se! Sestra má na tebe otázky!”
Jeho ledově studená paže se zakymácela, když se po ni A-Rong natáhla, a spadl z ní sníh. Se sněhem z jeho uvolněného sevření vyklouzl zvonek na zem a zůstal tak pohřben ve sněhu. Přesto se muž nepohnul.
A-Rong měla obavy.
„Starší, řekni něco, rychle!”
Hua-Shan přešla, sklonila se a zvedla Zvonek jedné mysli. Zamžourala a podívala se na něj, ale nerozdrtila ho a místo toho si ho schovala do šatů.
„Podívej, už je zraněný z boje s mladým pánem, teď je napůl mrtvý. Nedá se říct, kolik mu zbývá času. Místo toho, abychom ho marně sledovaly umírat, měly bychom si vzít zbytek jeho kultivace. Rozdělíme si ji na polovinu. Budeš moci rovnou vylepšit svoji nádobu a tvoje dovednosti se také drasticky zlepší. Xun-Qing by se na tebe už nikdy nedívala svrchu.”
Xun-Qing byla jejich další příbuzná, ta, která nejvíce pohrdala A-Rong. Xun-Qing si myslela, že je příliš slabá, a že dostala všechny do problémů. Občas použila na A-Rong poměrně drsná slova a ta se dostala do rozpaků. Poté se A-Rong proplížila ven a plakala osamotě.
Pokud by však získala kultivační schopnosti tohoto muže, všechno by se pro ni úplně změnilo. Silní byli v liščích klanech respektováni, takže Xun-Qing by rozhodně nekritizovala A-Rong poté, co by učinila pokroky ve své kultivaci. A-Rong by nebyla považována za překážku, která by všechny brzdila.
Tento muž byl jen cizinec a setkali se jako maličkaté ostrůvky unášených okřehků. Nebyla její vlastní kultivace důležitější než tohle?
Zdálo se, že Changming si nevšiml ani jejich sporu, ani vnitřních bojů A-Rong.
Lehce se usmíval, ponořený do světa snů.