Ty a já, oba jsme jako shen a shang
Hua-Shan stále slabě dýchala a ještě neztratila vědomí.
Bohužel se mohla radovat jen na okamžik a její tvář se změnila, jakmile uviděla, kdo jí přišel na pomoc.
Mladý pán kolem ní pomalu procházel.
V tuto chvíli byli liščí duchové jen bezcennými, vyřazenými pěšci. Bylo lepší je přehlížet, než se s nimi zabývat.
Hua-Shan se dokonce bála dýchat–bála se, že mladý pán se na ni zaměří. Jen jeden pohyb jeho ruky by ji poslal přímo do Žlutých pramenů.
Nemohla více litovat svého rozhodnutí. Litovala, že se její chamtivost vrátila. Myslela si, že z jejich spolupráce bude mít prospěch, ale skončila jako ubohá kudlanka—myslela si, že chytila cikádu do dlaně, ale ukázalo se, že za jejími zády čeká žluva.
Mladý pán na ni naštěstí nešetřil ani pohledem.
Veškerá jeho pozornost byla na té osobě před ním.
Jiufang Changmingovi.
Tato podivná osoba s podivným jménem se v Hongluo objevila úplně z čista jasna.
Zpočátku mladý pán nepřikládal tomuto člověku a jeho společníkovi žádný význam. Hongluo bylo jako široká silnice procházející zemí a každý den přicházelo a odcházelo mnoho lidí, včetně kultivujících a dalších podivných lidí. Tito dva byli jen malou epizodou v tomto příběhu a ani nestáli za zmínku.
Najednou se zde však rozbouřila sněhová bouře a mnoho lidí uvízlo v Hongluo. Bez zjevného důvodu se pak stalo mnoho nevysvětlitelných případů a všechny byly spojeny s těmito dvěma. Pustili se přímo do oka bouře a stali se šachovými figurkami, které mu způsobovaly potíže.
Protože způsobovali potíže, měl by se jich zbavit. Objevil se a záludně zaútočil na Jiufang Changminga, aby ho otestoval. Nebylo pochyb o tom, že Changming byl již během jejich předchozího setkání těžce zraněn, ale mladý pán nemohl říct, jak vážný je Changmingův stav.
Mladý pán byl vždy opatrný člověk. Bez ohledu na to, co udělal, ujistil se, že se nic nemůže pokazit. Mladý pán si zjevně nemohl dovolit neúspěch kvůli tomuto muži.
„Jiufang Changming, že? Nevím, z jaké sekty pocházíš, a nebudu se ptát. Koneckonců, prostě jsme se setkali náhodou. Jsme si rovni v síle, takže bychom se měli chovat jak se všichni moudří lidé chovají a prokázat si navzájem respekt, zatímco spolu posedávají a příjemné si povídají nad nějakým vínem. Přesto jsi se zde objevil, vměšoval jsi se do záležitostí ostatních a proměnil se v mého nepřítele kvůli těmto ubohým zvířatům. Opravdu škoda,“ řekl mladý pán, který jako by vyjadřoval své upřímné city a nebyl ve spěchu s útokem.
Čekal–čekal, až Changming projeví slabost. Potřeboval pochopit Changmingovu sílu a ukončit jeho život jednou provždy.
Když ho Hua-Shan slyšela říkat „zvířata“, trhla sebou. Najednou si uvědomila, že celá tato záležitost pro ni nikdy nemůže skončit dobře. Oddávala se divoké fantazii, když si myslela, že by mohla mladému pánovi navrhnout své podmínky. V jeho očích se nelišila od A-Rong–obě byly postradatelné, jenom nějaké hračky, které bylo možné vyhodit. Domnívala se, že by mohla využít stavu Jiufang Changminga, ale ve skutečnosti ji mladý pán právě využíval, aby zjistil, jak vážná jsou jeho zranění.
Když to pochopila, ztratila veškerou naději na jakýkoli příznivý výsledek. Nyní čekala jen na šanci utéct tak daleko, jak jen mohla, aby si zachránila život.
Krev stékala po bradě Changminga a kapala na sníh.
Mírně se naklonil dopředu, ale nebyl úplně ohnutý a stále stál pevně s mečem sevřeným v rukou. Čepel meče slabě zářila, svítila jasněji a pak znovu pohasínala.
I když se zdálo, že byl oslabený, stále si udržoval dokonale stabilní obranný postoj a byl pevně obklopen svou duchovní silou.
Kvůli tomu se mladý pán ještě nepohnul. Chtěl toho muže zabít, ale nechtěl být tím, kdo bude místo toho zavražděn.
„Smím-li se zeptat, proč jsi udělal to, co jsi udělal tady v Hongluo?“
Mladý pán mlčel a Changming se zasmál.
„Kdybys byl démonickým kultivátorem, zabíjení lidí by ti pomohlo pokročit, nebo bys je mohli proměnit v kultivační pece, takže lidské životy by pro tebe byly určitě užitečné. Nemáš na sobě ani stopu démonické čchi, přesto jsi nařídil liškám a démonům zabíjet pod širým nebem lidi. Ti, kteří byli zavražděni, byli všichni obyčejní lidé a nebyl mezi nimi jediný kultivující. Nechápu, jak ti to může prospět. Pokud–nechceš někoho z toho obvinit?”
Cítil, jak jeho protivník uvolnil trochu své čchi, a poryv větru, ostrý jako meč, najednou vybuchl a rychle se vrhl na Changminga, mocný jako hora a nezastavitelný jako samotné moře!
Changming musel vytvořit pečeť, aby to zastavil, ale byl také nucen udělat tři kroky dozadu.
Pouze tři a ani o krok víc.
Kdyby jich bylo víc, odhalil by svou slabost svému nepříteli.
Divoký jestřáb vždy roztrhal svou kořist na kousky, jakmile ji vycítil.
Reakce mladého pána však ukázala, že Changming měl pravdu.
„Svalit vinu na koho? Je tu někdo, koho chceš zabít v Hongluo, přesto proti nim nemůžeš jednat přímo a nemůžeš nařídit liškám a démonům, aby to udělali. To proto, že proti té osobě nezmůžou nic, že?”
Mladý pán lhostejně řekl: „Daoyou, míříš ke své zkáze tím, že do toho příliš zabředáváš. Jsi cizí, tak proč trváš na tom, aby ses zapojil do tohoto chaosu? Zajímalo by mě také, jak by ti to mělo nějak prospět?”
Changming si povzdechl: „To je starý příběh. Myslím, že je příliš dlouhý na to, aby sis ho chtěl vyslechnout a nechtěl bys ho poslouchat až do konce.”
Mladý pán: „Jak můžeš vědět, jestli bych to chtěl poslouchat, když jsi ještě nezačal?”
Changming: „Když řeknu, že je to spojeno s klanem Wanjian, měl bys stále chuť to poslouchat?”
Mladý pán: „Můžeš začít, uvidíme.”
Když to řekl, mladý pán mírně zaťal pěsti a byl připravený udeřit. Jakmile Changming udělal chybu, neváhal zaútočit.
Jiufang Changming tím vypadal nezaskočený.
Cítil, jak se liščí jed rychle šíří po celém jeho těle ze hřbetu jeho ruky, putujíc dokonce i do jeho rukou a nohou, naplňujíc jeho meridiány a spalujíc ho jako oheň spalující suchou trávu. Pokud by se i sebemenší maličkost pokazila, jed by nezanechal žádné místo bez účinku a spalující bolest se by prořízla hlouběji a hlouběji jeho tělem, rozštěpila jeho kosti a donutila jeho krev vytékat v proudech. Nakonec by pronikl až jeho srdci, roztrhal ho na kousky, ale odmítl by ho nechat zemřít, dokud by dostatečně netrpěl.
Právě teď, když se na něj Hua-Shan pokusila zaútočit, a tak ho zatlačit do rohu, měl Changming prozření. Vzpomněl si na střípky své minulosti a dokonce i vzpomínky na to, jak putoval Žlutými prameny, obnovily se v moři jeho vědomí. Jeho kultivace se mu většinou vrátila. Kdyby býval byl jako předtím, měl ji stejně silnou jako tato osoba před ním, ale jeho staré rány a liščí jed byly pro Changminga podobné jako pouta, takže jeho možnosti byly dosti omezené.
Liščí jed nebyl běžným jedem. Od přírody byli liščí duchové démoni, kteří mohli vyvolat nejhlubší touhy lidského srdce, zintenzivňovat pocity, které obvykle nebyly tak silné, a přimět lidi jednat proti rozumu. A Changmingova slabost byla—
Changming přinutil své nevyzpytatelné dýchání uklidnit se. Pokud by odhalil náznak svého stavu, jeho protivník by si toho okamžitě všiml.
Tento člověk byl jedinečným nepřítelem Jiufang Changminga, co se objeví jednou za život, mnohem děsivějším a nepředvídatelnějším než lidé jako Shengjue a Chunchi z buddhistického chrámu Wanlian nebo mistr démonů, princezna Linglong. I když byl Changming v minulosti, kultivace tohoto muže byla nyní větší, protože v tuto chvíli byl stále sám sebou, namísto duše, která obsadila tělo jeho učedníka a vypůjčila si jeho sílu.
„Kdysi žil muž, který měl úctyhodný titul a mimořádnou kultivaci. Díval se na svět z výšky a byl klenotem mezi kultivátory, jedním z nejlepších talentů. Kdyby se někdo na tomto světě mohl dostat na vrchol, bezpochyby by to byl on.”
Changming reguloval své dýchání a pomalu vyprávěl svůj příběh, čímž skrýval svou bolest.
Mladý pán přimhouřil oči. Těžko říct, jestli si toho už všiml.
„Mnoho lidí ho považovalo za naději všech taoistických sekt a on si to také myslel. Když však poprvé vstoupil do meditace poté, co se prolomil nad říší velmistra, narazil na bezprecedentní bariéru: nemohl najít poslední kousek, který by mohl vést k vzestoupání. Nejprve si myslel, že to byla jeho chyba, a tak dál hledal způsob, jak to překonat. Cestoval po celém světě, navštívil každého talentovaného člověka a poustevníka, rafinoval pilulky a vytvořil léky a používal nástroje nesmrtelných a další poklady. Navzdory tomu bohužel nic nezískal. Nejasně si tedy začal uvědomovat, že problém nespočívá v něm, ale spíše ve světě. Na vině byl lidský svět.”
„Tvůj příběh, daoyou, je velmi zvláštní a osvěžující. A já si myslel, že budeš vyprávět nějaký starý milostný příběh o šťastném setkání mezi milenci,“ zasmál se mladý pán a jeho vražedný pohled se vzdálil od Changminga. Luskl prsty a ukázal na meč Changming.
Řink!
Jejich duchovní síly se střetly ve vzduchu a čepel jasně zařinčela a vyušila obě duchovní síly.
I toto kolo skončilo remízou.
Mladý pán stále nemohl odhadnout, jak těžké jsou soupeřovy rány.
„Je zřejmé, že daoyou je velmi dobře informovaný a má spoustu zkušeností. Jak bych se odvážil vyprávět tento příběh, kdyby to nebyl román.”
Changming si lehkým pohybem prstů setřel krev z koutku úst. Narovnal se a jeho oči se teď zdály jasnější.
Je možné, že skutečně existovala dovednost, která člověku umožnila zotavit se ze svých ran za tak krátkou dobu? Když to mladý pán viděl, nemohl si pomoci, ale začal být naplněný pochybnostmi.
“Pokračuj.”
„Nakonec si uvědomil, že svět sám stanovil určitá pravidla. Bez ohledu na to, jak vysoká byla jeho kultivace, nevzestoupal. Když dosáhl vrcholu kultivace, neodtrhl se od těchto pout—místo toho zemřel a navždy opustil tento svět, jeho duše se rozptýlily a on přestal existovat. Ta věc, které říkali nanebevstoupení, byla úplný podvod, nebo lépe, se to popisovalo jen jako zbožné přání, se kterým kultivátoři přišli před věky. Nemohl přijmout tuto pravdu a neměl v úmyslu stát se jedním z těchto poražených. Chtěl se vydat novou cestou—takovou, která se drasticky lišila od toho, co si vybrali ostatní. Nejen, že chtěl vzestoupat, ale také chtěl dosáhnout skutečné nesmrtelnosti, mít více moci než kdokoli jiný.”
Když to říkal, Changming na něj zíral.
Mladý pán byl oblečený v černém. Jeho tvář byla skryta pod kápí, stejně jako u lorda Ana. ale pohyby by nikdy nelhaly, a když bylo srdce plné strachu, některé detaily by je určitě zradily. Mladý pán najednou zaťal pěsti. Changmingova slova ho očividně znepokojila.
“Kdo. Jsi?”
Zdálo se, že jeho děsivý hlas nepochází z blízkého ani vzdáleného okolí, ale za okamžik dolehl k Changmingovi. Mladý pán už nevydržel déle čekat a zaútočil!
A protože se rozhodl pohnout, rozhodl se vzít Changmingovi život právě teď!
Changming byl připraven. Jakmile na to pomyslel, vznesl se před ním meč Changming, aby blokoval protiúder.
V mžiku praskla země a hory se otřásly. Na obzoru se kupily černé mraky a v nich se třpytily záblesky blesků. Vítr kvílel.
Za sto let v budoucnosti se Changmingovi nepodařilo zastavit zničení jejich světa, a tak se rozhodl obětovat svůj život, aby zemřel společně s Luomeiem.
Nyní, v minulosti, když z budoucnosti dorazili dva silní lidé, kteří prorazili skrze čas a prostor, byl Luomei ještě silnější, zatímco Changming byl zraněný.
Zatímco jedna věc upadala, druhá nabývala. Nebe padalo a země se třásla.
A-Rong se dívala na hurikán, celá ohromená. Poryvy duchovních sil ji téměř srazily, takže se musela chytit nedalekého sloupu.
Pro ostatní to nebylo o nic lepší. Hua-Shan, která byla zraněná, a ostatní liščí duchové byli odhozeni tlakovou vlnou stejně jako lodě, které se vymkly kontrole. Odletěli vysoko a pak těžce spadli, někteří z nich zvraceli krev a umírali přímo na místě. Hua-Shan byla o něco chytřejší, a tak se ze všech sil doplazila k plotu poblíž, než se ti dva začali prát. Snažila se stáhnout do kouta, kterému nikdo nevěnoval pozornost.
Duchovní síla Changmingova protivníka se přibližovala. Changming vytvořil bariéru, ale musel pomalu ustupovat.
V hrudi mu vystřelila prudká bolest a nemohl si pomoci a zalapal po dechu. Nyní mu krev vytékala nejen z úst, ale také z koutků úst.
Možná tentokrát udělal chybu.
Minulá verze Luomeie byla příliš silná a zraněný Changming se mu nemohl vyrovnat silou. Věděl to jistě.
Nikdy se nebál zemřít brzy a litoval jen jedné věci—
Yune Weisi.
Yune Weisi.
Yune Weisi…
Mírně otevřel ústa a tiše řekl toto jméno.
Ty a já jsme jako shen a shang–ani při smrti se neuvidíme.
Poznámka překladatele:
Shen a shang:“ shenshang“, což je název románu: dva lidé, kteří se nikdy nemohou setkat. Doslovně se překládá jako dvě souhvězdí, Orion a Antares, která se nikdy neobjeví na obloze současně.