USUKI -

KAMENNÍ BUDDHOVÉ V USUKI (Usuki Stone Buddhas)

Kamenní Buddhové v Usuki jsou desítky krásných soch vytesaných z tvrzeného sopečného popela. V červnu 1995 bylo 59 soch označeno za národní poklad a stalo se prvním místem s kamennými buddhy po celé zemi a jako první získaly toto vyznamenání sochy na Kjúšú. Taková mistrovská díla jinde v takové kráse a počtu neexistují.

V letech 1980 – 1994 probíhaly opravy za účelem zachování těchto cenných kusů kulturního dědictví. Předpokládá se, že byly vytvořeny v období Heian (794 – 1185!) a Kamakura (1185-1333), není však známo, kdo je vyrobil nebo za jakým účelem. Mnohé zůstává záhadou.

SOCHY V AREÁLU

KUBON-NO-MIDAZÓ
Devět Amidů

Tato galerie má 9 relativně malých soch amidy Njorai. Sukně ve stylu Mokake a živá barva sochy uprostřed zůstala krásně zachována. Vytesáno v pozdním období Heian.

AMIDA-SAN-SON-ZÓ
Tři Amidové

Tyto úchvatné sochy patří mezi nejlepší z kamenných Buddhů Usuki. Jasně je cítit síla, která byla dovedně vytesána do obličejových rysů velkého amidy njorai uprostřed. Vytesáno v pozdním období Heian.

DŽIZÓ-DŽÚ-Ó-ZÓ
Džizo a deset králů

Uprostřed Džizo Bosatsu starodávný postoj a málo šukudžo (buddhistický doprovod) jsou pro sochy džizó velmi jedinečné. Barevný arabeskový design jeho osoby je neporušený. Kolem něj je 10 králů, kteří soudí hříchy a zachraňují ty v říši mrtvých. Vytesáno v období Kamakura.

NJORAI-SAN–SON-ZÓ
Tři sochy Njorai

Tři sochy ve středu jsou Kongokai Dainiči Njorai (uprostřed), Saka Njorai (vpravo) a Amida Njorai (vlevo). Vyznačují se dlouhými širokými koleny. Buddhistické svitky a modlitby byly pravděpodobně uloženy v otvorech podstavců. Vytvořeno na konci období Heian.

NJORAI-SAN-SON-ZÓ
Tři sochy Njorai

Tyto tři Njorai Amidové jsou ústřední postavy skupiny Hoki, jsou mistrovská díla. Jejich vysochání je výjimečné. Vyznačují se silným dojmem, který vytvářejí, a jejich klidnými tvářemi s obočím, očima a knírem, které byly malovány inkoustem. Vytvořeno na konci období Heian.

NJORAI-SAN-SON-ZÓ
Tři sochy Njorai

Přátelská, dětská tvář prostředního Šaka Njorai vypadá, jako by se chystala promluvit. Jednoduše vysochané vlnité vlasy zůstávají viditelné a působí dojmem jednoduchosti. Vytvořeno na konci období Heian.

SAN-NO-SAN-SEKIBUTSU
San-no-San kamenní buddhové

Tyto Njorai jsou krásně uspořádány s velkou sochou uprostřed a sloužícími na obou stranách. Jejich dětské tváře jsou opravdu hřejivé. Známí jako“ skrytí džizo“, byli velmi chváleni mistrem malířem Sotaro Yasuiem. Vytvořeno na konci období Heian.

FURUZONO-SEKIBUTSU
Furuzono kamenní buddhové

Dainiči Njorai je považováno v Japonsku za povedenou sochu Buddhy a je známé po celém světě. Jeho elegantní tvář s výrazným obočím, mandlovýma očima a světle červenými ústy vytváří živý dojem Buddhovy vřelosti. Krásu této sochy lze obdivovat ze všech úhlů.

V minulosti byla spadlá hlava této sochy umístěna na podstavci pod sochou. Během oprav v roce 1993 byla hlava znovu připevněna a socha byla obnovena do dřívější nádhery. Vytvořeno na konci období Heian.

Historické památky, které najdete v okolí:

KEŠO-NO-IDO
Studna krásy. Podle legendy, když si princezna Tamatsu umyla obličej v této studni, její ošklivé mateřské znaménko zázračně zmizelo a poté se proslavila svou krásou.

U této studny jsme se daly podívat. Byly u ní naběračky, myslely jsme, že je to studánka. Ale když jsme viděly tu stojatou vodou, šly jsme radši dál. Měl jsem si před přečíst tuto legendu, opláchnout se a všechny pihy a bradavice by z nás opadaly!

NI-Ó-ZÓ
Dva strážní Králové Deva. Navzdory tomu, že jsou pohřbeni po kolena v zemi, mají silný dojem a vtipný výraz ve tvářích. V areálu chrámu Mangatsu.

Tyto dva strážce jsme si samozřejmě fotily před chrámem. Vede od nich chodníček z nášlapných kamenů přes jasně bílý štěrk k budově malého chrámu, ve kterém někdo bydlí. Před budovou jsou krásně sestříhané borovice, pár fotek zde určitě uděláte. Vlevo u domku jsem fotila ty na šňůře pověšené sušící se kaki a houby.

MANA-NO-ČODŽA-FUSAI-ZÓ
Mana-no-Čodža a princezna Tamtasu. Podle legendy tento pár financoval vytvoření kamenných Buddhů.

RENDŽÓ-HÓŠI-ZÓ
buddhistický kněz. Podle legendy vytvořil buddhistický kněz jménem Rendžo kamenné Buddhy.

MANGETSUDŽI
Chrám Mangetsu. Předpokládá se, že Rendžo vytvořil tento chrám, aby splnil modlitby páru Mana-no-Čodža.

SEKIBUTSU-BONŠÓ
Břicho kamenného Buddhy. Tento zvon byl vytvořen v roce 1988 jako modlitba za mír.

FUKATA TORII
Tato brána torii, poblíž vchodu do Fukaty, stojí osaměle v rýžovém poli a je nejspíše pozůstatky cesty ke svatyni Hijoši starověkého chrámu Mangatsu. Vytvořeno v období Muromači.

MĚSTO USUKI

Usuki, v prefektuře Óita, bývalo hradní město ovládané pánem Inabou. V centru města se nachází zachovalá čtvrť z éry samurajů, atmosféra starého hradního města s kamennými dlážděnými uličkami lemovanými architektonicky nestárnoucími domy je nezaměnitelná.

Hlavním lákadlem je Nioza Historical Road, 200 metrů fotogenická úzká ulička, která vede podél chrámů a rezidencí postavených v období Edo a vyvolává pocit minulosti. Souběžně s ní vede nákupní ulice „HachiOji“, obchodní ulice se sousedskou atmosférou, lemovaná obchody prodávajícími řemeslné výrobky, místní speciality, potraviny a suvenýry. Asi pět minut na západ se dostanete k chrámu Rjúgendži, který má pěknou třípatrovou pagodu.

Místní feudální pán Usuki, během období Edo, pocházel z klanu Inaba. Dnes mohou návštěvníci navštívit rezidenci Inaba, kde rodina žila, kdykoli se vrátila k návštěvě svého rodného města poté, co se během období Medži přestěhovala do Tokia. Krásná dřevěná rezidence je zasazena do klidného prostředí s jednoduchým a elegantním designem interiéru, několika místnostmi s rohožemi tatami, širokými chodbami a pěknou zahradou. Další samurajskou rezidencí otevřenou pro veřejnost je rezidence Marumo, která se nachází na jižním konci centra města.

Zřícenina hradu Usuki se nachází kousek od rezidence Inaba a v současné době se v areálu bývalého hradu nachází park. Bohužel většina hradních budov včetně hlavní pevnosti byla v průběhu let zničena a dodnes se zachovaly jediné stavby – věž a brána stojící podél vchodu do parku.

Bývalé druhé sídlo pána Inaby z Usuki (zapsaná hmotná kulturní památka)

Od roku 1600 vládl Usuki klan Inaba. Oblast kolem druhého bydliště rodiny bývala nejvzdálenějším prstencem hradu Usuki, hrad klanu Inaba a umístění důležitých zařízení, jako je sklad rýže a rezidence vyšších vazalů. Lord Inaba přispěl k rozvoji Usuki i po přestěhování do Tokia a postavil toto druhé sídlo pro své časté pobyty. Budova byla postavena v moderní době, ale architektura si zachovává styl samurajské rezidence. Krásná Japonská zahrada typu procházky je také nutností.

Velká studovna zachovává formálnost bývalé rodiny feudálních pánů do současnosti

Budova, která stojí ve středu areálu, se nazývá Ošoin neboli Velká studovna, která fungovala jako prostor pro přivítání hostů. Zachovává si vlastnosti samurajské rezidence, která si cení formálnosti; vpředu je velký vchod a přijímací místnost a druhá místnost (obývací pokoj) s ní sousedí, takže to byl zjevně prostor pro hosty. Zatímco budova byla nějakou dobu využívána jako restaurace v japonském stylu, je dobře zachována a velká studovna dává vidět formálnost bývalého feudálního pána i v současnosti.

Bývalá rezidence klanu Hirai (Prefektura Óita, označena za hmotnou kulturní památku)

Bývalá rezidence klanu Hirai, která sousedí se zahradou bývalého druhého sídla pána Inaby z Usuki, je sídlem vysoce postavené samurajské rodiny v architektonickém stylu období Edo. Předpokládá se, že byla postavena v roce 1859, návštěvníci mohou nahlédnout do života během období samurajů prostřednictvím prvků, jako je rozdělený vchod, který se skládá z hlavního vchodu pro hosty a soukromého vchodu pro členy rodiny.