Fu Shen obrátil výraz jako když se obrací stránka knihy a zaskočil Duana Guihonga. Princovi na vteřinu zamrzl na tváři jaksi čerstvě uvolněný výraz. O dobrou chvíli později se mu sotva podařilo zadržet nutkání uškrtit Fu Shena na místě. „Když tento princ sloužil v Severním Yanu, byl jste ještě novorozenec,“ rozzlobil se chladně.
„Když jsem převzal kontrolu nad armádou, už jste roky choval ryby na jihozápadě,“ odsekl Fu Shen.
Jejich pohledy se probodávaly, jiskry létaly všemi směry, vychování vyhozené někam z okna, když současně plivali jeden na druhého ve svých srdcích.
Duan Guihong si myslel: ten malý spratek si o sobě myslí kdo ví co.
Fu Shen si pomyslel: i starý dědek byl ve tvém věku svatější než ty.
Teprve v tuto chvíli by se hodil člověk, jako je Yan Xiaohan. Když byli dva lidé s hroznou náladou na ostří nože, bylo třeba mluvčího, který by přišel a hladce zbrousil jejich protichůdné názory a umožnil konverzaci plynout dál.
Jaká škoda, že tu nebyl.
Fu Shen se nenápadně nadechl, poté vydechl a utišil oheň uvnitř. Vnitřně se znovu a znovu varoval, že přišel hledat pravdu, a nemohl ztrácet čas rozčilováním se na pedantského, dogmatického, prohnilého starého páprdu, který nebude mluvit rozumně. Nuceně zkroutil svůj vlastní postoj, aby druhému vydláždil kousek cesty, aby na ni mohl vstoupit. „Princ má hluboké city k armádě Severního Yanu. Vidí se to jen vzácně.”
Duan Guihong se toho chytil, zuřivě a nestydatě procedil. „Železná kavalérie byla postavena našima rukama. Pokud jde o senioritu, musíš mi říkat strýčku.”
Fu Shen mu v hlavě nadával. Ty starej netopýre, podupeš všechno, co jsem ti dal.
Přesto to, co vyšlo z jeho úst, bylo nudné: „Ach. Slyšel jsem, že můj zesnulý otec, strýc, a vy jste si byli blízcí jako bratři.”
Duan Guihong však zavrtěl hlavou. „Nebyli.“
„Hm?”
„Seniorita, o které mluvím, pochází od tvého dědečka, vévody z Yingu předchozí generace.“ Duan Guihong zpomalil řeč. „Během vlády pozdního císaře byl vévoda Fu jmenován guvernérem Lingnanu a jednou dostal rozkaz potlačit povstání v Baiyue. Armáda dynastie později dosáhla ohromného vítězství, a když vévoda přivedl oddíly, aby se vypořádaly s rebely, našel v milici malé dítě s nesvázanými vlasy. Podle běžného pravidla měli být všichni zatčení rebelové z Baiyue jednoduše zabiti na místě a chlapci mladší deseti let měli být vykastrováni a posláni do paláce jako otroci.
Popadl chlapce, který byl sotva jedenáctiletý a výjimečně slabý. Při pohledu na jeho ubohý vzhled pocítil vévoda soucit a nemohl snést, aby se dítě pod čepelí proměnilo v zesnulého ducha. Poté zvedl roh sítě, ušetřil jeho život a nechal ho jít, aby si ve světě našel lepší osud.”
Když domluvil až sem, Fu Shen už mohl hádat, co přijde dál.
Duan Guihong si toho všiml a klidně se k tomu přiznal. „Moje původní jméno bylo Feng Yi a byl jsem Baiyue, protože jsem unikl smrti díky záchraně vévody z Fu. V patnácti letech jsem si změnil jméno a příjmení, pak jsem se přidal do jeho vojsk, sloužil po jeho boku a probíjel se nepřátelskými frontovými liniemi. Vévoda mě považoval za svého vlastního syna, věnoval mi zvláštní pozornost, povyšoval mě a trénoval mě. Ve druhém roce Yuantaie vtrhli na hranici Zhe Tataři. Vévoda z Fu byl převelen na guvernéra prefektury Gan a já jsem ho tam doprovázel spolu s Bocunem a Zhongyanem, vedouc vojáky na koních do pastvin a bojovat v odvetě proti barbarům.”
Bocun bylo zdvořilostí jméno Fu Tingzhonga a Zhongyan Fu Tingxina.
„Pátého roku Yuantaie vévoda odletěl na jeřábu na západ, kdy byly zrovna nepokoje na jihozápadě. V memoriálu, než mu odbila poslední hodina, mě zvolil za hlavního generála armády západního tažení, abych ji mohl vést a uklidnit to tam.“ Povzdechl si. „Jelikož mi věřil na své smrtelné posteli, neodvážil jsem se být poražen. Od té doby jsem zůstal na jihozápadě a nevystoupil odtamtud ani na jeden cun. Až loni v létě – když císař vymyslel plán vyslat vojenského dohlížecího vyslance do čtyř pohraničních posádek, hned poté tě potkalo přepadení v průsmyku Modré písky – jsem si uvědomil, že současná dynastie nebyla tou, kterou kdysi bývala.”
„Princi,“ přerušil ho Fu Shen, „Du Leng vstoupil do armády Severního Yanu před dvěma lety. Kromě toho hádám, že vaši zvědové se neomezují jen na něj. Říct, že jste o tom začal přemýšlet teprve loni v létě, je trochu pozdě, ne?”
To, jak Fu Shen hodnotil lidi, bylo z větší části z toho, že byl hrdinský, dobrý ve válčení a neochvějný v zabíjení. O tomto druhu hodnocení bylo hodně slyšet a někdy si člověk myslel, že navzdory schopnosti markýze z Jing Ningu bojovat, nebyl ničím jiným než válečníkem v brnění. Jeho mysl možná neměla hbitost a lstivost těch byrokratických starých rukou, takže i když nemohl být poražen, mohl se dát stále přelstít.
Duan Guihong s ním nebyl moc v kontaktu, setkal se s ním jen jednou nebo dvakrát. Většina jeho porozumění vycházela z pověstí a drbů, a kromě jeho staršího věku, obecně cítil, že tento mlaďoch ještě nevyrostl, a tak pro něj měl vždy uvnitř trochu pohrdání.
Ale zapomněl, že Fu Shen vedl armádu do boje ve věku osmnácti let. Kdyby nebyl dost chytrý a neměl žádné dovednosti, jak by mohl potlačit ty sebevědomé, zkušené staré generály a sbory? Nehledě na reakci na vnější nepřátele; otázkou bylo, zda by se dokázal uchytit u svých vlastních lidí.
Fu Shen opakovaně prorážel skuliny v jeho slovech a nedal tomuto „strýci“ ani malou naději. Duan Guihong byl tím jeho rožněním vystřelujícím hřebíky dotlačen do slepé uličky a neměl způsob, jak utéci. Nakonec skryl opovržení ve svém srdci a postupně se na něj díval jako na soupeře, proti kterému stál. „Věděl jsi, že Du Leng je můj člověk mnohem dřív?“
Fu Shen se skromně usmál. „Ne příliš dlouho. Ale protože nezpůsoboval žádné škody, jen jednou za čas předával informace a jeho léčivé umění bylo ucházející, nechal jsem ho být.”
Důležitá osoba, která postavila špióna po boku velitele jiné armády, bez ohledu na to, jak se na něj člověk díval nebo přemýšlel o motivech, rozhodně nebyla přínosem pro druhou stranu. Fu Shen si však dobře uvědomoval, jak se Duan Guihong choval, a že ten starý suchar byl mrtvá kachna s tuhým zobákem. Du Leng přišel do armády především proto, aby mu pomohl, a tak předstíral, že si toho nevšiml, a nechal si ho až do současnosti.
„Na severu jste měl dvě skryté spojky, princi. Jednou z nich je Du Leng, druhým byl kněz Chunyang. Po přepadení v průsmyku Modré písky předpokládám, že Du Leng o tom šel podat zprávu, což byl způsob, jak Chunyang dokázal předehnat mé lidi a najít ten zlomený šíp dřív než oni. Bez ohledu na to, co jsme si řekli, chci vám za tuto záležitost poděkovat.”
„Když víš, že císař má vůči tobě obavy do té míry, že tě neváhal zavraždit, proč jsi ho zachránil na oslavě nesmírné dlouhověkosti? Spravedlnost nelze koupit a soucit nemůže ovládat armádu. Tvoje zženštilá shovívavost tě dříve nebo později zabije.”
Fu Shen si povzdechl. „Když jsem užitečný, je to ‚dobrotivost a spravedlnost mistra‘. Když nejsem užitečný, je to ‚benevolence ženy‘. Vašim plácajícím rtům není nic do mé shovívavosti a soucitu.”
„Ty…“ vztek Duana Guihonga vyvrcholil, když vzteky plival. „…nejsi vůbec jako tvůj otec!”
Tato slova neměla proti Fu Shenovi vůbec žádnou účinnost a jeho odpověď byla lhostejná. „Ano, opravdu nejsem.”
Duan Guihong seděl na chvíli jako opařený. „Nejsi jako tvůj otec, ale asi jako tvůj druhý strýc?“
„Možná?”
„Nepřišel jsi se zeptat na moji spojitost s bílou podzimní nocí? Dobrá. Řeknu ti o staré události.”
Fu Shen udělal gesto „jen račte“.
Vyprávěl o tom, co se událo během čtvrtého roku Yuantaie, v době bitvy mezi Severním Yanem a východními Tatary.
Na podzim téhož roku byl Fu Tingxin náhodou zraněn otráveným šípem od tatarského vraha. Byl vážně zraněný a málem se setkal s předčasnou smrti. Celá armáda měla tehdy svázané ruce a dokonce i císařští lékaři pozvaní z hlavního města nebyli schopni situaci zvrátit. Naštěstí prefektura Gan nebyla příliš daleko od prefektury Yi, kde sídlili západní Tataři, a obě strany měly vždy mírové vztahy. Duan Guihong se seznámil s potulným západním tatarským lékařem, a přijal postoj „dávat lék mrtvému koni, jako by byl živý“, a požádal ho, aby přišel vyšetřit Fu Tingxina.
Východní a západní Tataři byli původně stejným klanem, ale kvůli válce byli nuceni rozdělit se na dva kmeny. Lékař skutečně poznal, o jaký jed se jedná.
V pastvinách byl druh zelenomodrého štíra, který byl mimořádně vzácný a obtížně nalezitelný, bodnutí jeho ocasu obsahovalo extrémní jed, známý jako „tmavě zelený měsíc“. Ačkoli doktor nemohl najít odpovídající protilátku, viděl arabskou karavanu vezoucí bylinný lék, jeho okvětní lístky čistě bílé jako sníh a šťávu z plodů jako mléko po jejím rozemletí. Arabové v té době používali rostlinu k léčbě svého společníka, který byl bodnut jedovatým pouštním štírem.
Zatahal za nitky, aby Duan Guihong postavil most a dostal se do kontaktu s arabským obchodníkem. Po spoustě handrkování se Duan Guihong zeptal na název léku a objevil rostliny a semena v jižním Xinjiangu dle pokynů obchodníka.
Bylina, která zachránila život Fu Tingxina, byla skutečně bílá podzimní noc.
Byla to velmi zvláštní rostlina. Pokud by člověk jednoduše pozřel její šťávu ústně, působila by jako anestezie nebo lék proti bolesti a rozpustila veškerý hadí a štíří jed, ale pravděpodobnost, že se na ni stanete závislými, byla téměř nulová. Pokud by však byla po zpracování vdechnuta, proměnila by se v návykovou bílou rosu. Navíc ti, kteří ji vdechovali po dlouhou dobu, mívali vnitřní patologické změny. Malá část z nich mohla skončit nákazou podobnou moru a bez možnosti jakéhokoli vyléčení neměli jinou možnost, než čekat na smrt.
Ještě horší bylo, že jakmile bylina zakořenila, země kolem ní se stala neplodnou. Bílá podzimní noc Jižního Xinjiangu rostla zcela v prasklinách kamenů hluboko v horách a místní ji považovali za škodlivý plevel. Když ji zahlédli, okamžitě ji vytrhli s kořeny a pomocí ohně ji spálili, čímž zabránili jejímu rozšíření v širším měřítku.
„V pátém roce Yuantaie byla východní tatarská divize Almaty zcela zničena.”
Srdce Fu Shena nadskočilo. „Co tím myslíte?”
„Zhongyan nebyl tak dobrosrdečný a shovívavý, jak si ho představuješ,“ odpověděl Duan Guihong, suše a bezcitně. „Myslíš si, že jako generál vedoucí vojska stačil naučit soucítit?“
Po úplném uzdravení Fu Tingxina, všechny byliny a semena, které Duan Guihong nashromáždil, tajně poslali s lidmi, kteří infiltrovali pastviny divize Almaty, a tam je hromadně rozházeli. O několik měsíců později bílá podzimní noc vyklíčila a rostla, zničila pastviny za jediný den a způsobila smrt velkých množství stád. Fu Tingxin zajal skupinu východních Tatarů a přiměl je vypít vodu smíchanou s krví těch infikovaných a poté je vypustil zpět do kmene. Mnoho kmenů Almaty tak onemocnělo a nakonec byli smeteni při návratu Železné kavalérie, což mělo za následek jejich úplné vyhlazení.
Dluh krve zaplacený krví.
„Slova lidu v klanu Tatarů říkají, že symbolem moru je „impermanencie“ [1]. Mluví o podzimní bílé noci, “ řekl Duan Guihong mrazivě. „Chápeš nyní, proč Tataři nenávidí vaši rodinu Fu do morku kostí?”
O této části historie se moc nemluvilo. Nejprve se to týkalo utajovaných informací a pak to bylo škodlivé pro mír, takže historici si to ani netroufli zapsat. Fu Shen měl kontakt s východními Tatary po mnoho let a také slyšel o impermanencii a věřil, že je to jen legenda. Nečekal, že něco takového skutečně existuje.
Na území Almaty zuřilo několik dní a nocí peklo. Jemně kymácející se květy impermanencie byly pohlceny plameny, přesto jejich stíny navždy zahalily pastviny.
„Bylina byla poprvé objevena Araby, kteří ji pojmenovali dayir, což znamená „tranz“, řekl Duan Guihong,“ a v dialektu Jižního Xinjiangu se nazývá saneyv, což znamená… ‚spící bůh smrti‘.”
Autorka říká: autorka se připravuje na další děj. Pan Yan a generál Fu budou odděleni po dobu zhruba pěti nebo šesti kapitol. Čtenáři, kteří chtějí vidět pouze interakci, si mohou počkat a pak to všechno najednou přeskočit. Věnujte pozornost názvu kapitoly a shrnutí*, napovím vám, až se setkají.
Poznámka překladatele:
[1] 无常草 – wuchangcao, dosl. „nekonstantní plevel / tráva / rostlina / atd. „Nekonstantní část lze přeložit několika způsoby, včetně eufemismu pro smrt (nechala jsem angl. impermanence = nestálost, aby to znělo trochu latinsky). Koncovka-ie je jen obecná přípona, kterou má mnoho květin (vistárie, frézie, alstroemerie atd.), tak jsem ji tam připnula.