Úspěchy generálů byly postaveny na nekonečných kostích. Za těmi portréty záslužných úředníků visících vysoko v síni Qilin Zlatého pódia byl skákající, tančící oheň, s nesčetnými dušemi mrtvých, kvílejícími a vzlykajícími úzkostí.
Fu Shen si povzdechl. „Takový hřích.”
Duan Guihong se z hněvu téměř zhroutil na záda. „Když se dvě armády postaví tváří v tvář, nespadá to do ‚budeme to my, nebo vy‘?! Cítíš, že jsou žalostní, ale proč nemyslíš na nevinné lidi, kteří děsivě zemřeli pod rukama Tatarů?! Jaké velké věci bys mohl v budoucnu dosáhnout tímhle zženštilým srdcem?!“ zuřil.
„Ach?“ Fu Shen bez spěchu povytáhl tón. „Hájím domov a zemi. Když mě lidé nenapadnou, ani já je nenapadnu. Nestačí to? O jakých velkých věcech to mluvíte, princi?”
„Ty!“ Duan Guihong neměl slova. Krátce nato ukázal na tvář toho druhého a nesnesl, že nesplnil jeho očekávání. „Luk se odloží, jakmile ptáci odletí – císař se nemohl dočkat, až zemřeš v průsmyku Modré písky, tak proč mu stále chceš hlídat jeho území? I když musíš být soběstačným vládcem na straně, kterou chráníš, je to lepší, než trpět jeho zatraceným egem, pod kterým pracuješ, nerozumíš?!“ nadával.
„Soběstačný vládce, na straně, kterou chráníš,“ zopakoval Fu Shen těchto šest slov a opatrně je přežvykoval, „stejně jako vy, princi.”
V tu chvíli to nepoložil jako otázku, a pokračoval v tom, že všechno rozebral. „Jihozápad je daleko od císaře. Koexistují zde prostí občané všech etnik a jejich loajalita k ústřední autoritě je omezená. Řídíte věci mnoho let a zakořenil jste se tady dostatečně, takže i kdyby císař poslal někoho, kdo vám bude ztěžovat život, máte za sebou svoje lidi. Byl jsem v hlavním městě Kui a často jsem viděl přicházet obchodníky z Annamu, Chenly a dalších různých skupin v obchodech a nálevnách po straně ulic. Jihozápad v posledních letech těží z příjmů z obchodování s cizími národy a určitě to stačí na to, aby to posádce tady poskytlo dost prostoru navíc, že?”
Odstín tváře Duana Guihonga se mírně změnil.
„Není třeba ani mluvit o té boží holi smrti, co máte stále v ruce, když máte kšefty, ze kterých vyděláváte obrovské zisky. Pokud byste opravdu založil obchod v Jiangnanu, skutečné zlato a čisté stříbro by tekly přímo proti proudu řeky Yangtze a do vaší staré kapsy. Zapomeňte na to, že jste soběstačný vládce; až přijde čas, kdy si pomyslíte, že jste soběstačný císař, nikdo vás nebude moci zastavit.”
„Hromada nesmyslů,“ odpověděl Duan Guihong ledově.
Zdálo se, že Fu Shen na hodně v mysli přišel, i když byla ve skutečnosti strašně prázdná. Věděl, že Duan Guihong proti němu nebude jednat, pokud šlo o to, že byl jeho starším, ale okresní princ byl v chování zlotřilý a nemohl přijít na to, co bude dělat, až mu všechno vypoví. V případě, že by plánoval začít vzpouru, určitě by s sebou stáhl Fu Shena do vody, a z toho by se jistě lehce nedostal.
Zamumlal to. „Ta stará událost na pastvinách, o které jste mi předtím řekl, princi – řekl jste, že můj strýc jednou použil ten trik boha smrti, aby způsobil totální genocidu lidí Almaty. Proč to nepoužil proti Zhe, když byl později vyslán do prefektury Yan?”
Duan Guihong byl jeho otázkou překvapen a chvíli váhal, než odpověděl. „Moji lidé byli na jihozápadě, když byl Zhongyan v Severním Yanu. Nemám tušení.”
Fu Shen přikývl. „Ach, protože vaši ‚lidé byli na jihozápadě‘.”
Duan Guihong slyšel v jeho pečlivě zdůrazněných slovech náznak něčeho. Mrknutím oka získal domnění, že mu na záda míří hrot meče a jeho svaly ztuhly po celém těle.
„Promarnili jsme tu půl dne a nepadlo ani slovo pravdy.“ Fu Shen zavrtěl hlavou a nebyl si jistý, komu se směje. „Protože se mnou nebudete sdílet své karty, odhalím vám jednu ze svých. Můj otec a strýc zemřeli brzy. Neměl jsem dost času, abych je následoval v armádě pro další zkušenosti, když jsem byl nucen jít nad rámec svých schopností a vyrazit na bojiště v severním Xinjiangu. Říkat, že nejsem nic jako můj otec, není vážně zcestné, protože mě nevychoval. Kromě toho, že jsem se naučil nějaké povrchní znalosti od mého strýce, charakter člověka, kterým jsem dnes, se za těch sedm let v Xinjiangu postupně vyvinul.”
Usmál se. „Proto, princi nepočítejte, že když si poslechnu jen jeden příběh, proměním se pak ve Fu, ve kterého doufáte. Tyhle ruce pokosily bůh ví kolik barbarů, a nikdy jsem si nedělal iluze, že se po smrti reinkarnuju do štěstí. Jestli mám jít do pekla, pak půjdu do pekla, a to platí i pro ostatní. ‚Dvě těla pokácená, jejich krev vytékající na pět kroků ven‘ je dost dobré. Ti, kdo hřeší, se setkají s odplatou. Co s tím má mít přetahování nesouvisejících lidí?” *
„Čestný člověk byl posednut záští kvůli svému vlastnímu sobectví,“ řekl Duan Guihong. „I kdyby se setkal s odplatou, nestačilo by to na splacení zločinu, který spáchal.“
Fu Shen neodpověděl hned, na vteřinu ztichl a pak si povzdechl tlumeným hlasem. „Princi… jaké zločiny spáchaly masy?”
Duan Guihong také ztichl.
V zuřivosti syna nebes padaly miliony těl, jejich krev tekla tisíc li daleko – ale co odpovědnost za miliony lidí, kteří tragicky umírají?
Ti vojáci, kteří zemřeli v průsmyku Modré písky, těch několik civilistů, kteří zemřeli rukou kněze Chunyanga, ti nevinní prostí občané, kteří zemřeli kvůli podzimní bílé noci v Potoční Hoře a okresu Kuangfeng… jaký byl důvod, proč museli zemřít?
Kdyby byl nebeský vévoda trochu nespokojený, pak by přišla sucha, povodně, sarančata a katastrofy a ten rok by nastal hladomor. Kdyby byl ten na horním trůnu trochu nespokojený, ležely by na polích odkryté kosti, bez kvokání drůbeže, které by bylo slyšet na tisíc li kolem. * Malí lidičkové už to neměli snadné jen s nakrmením své rodiny. Dny plynuly znovu a znovu nad jejich hlavami, jen aby jejich poločas dřiny byl zcela zničen při náhlé kalamitě.
Když byl život někoho drahý, jeden záchvat vzteku způsobil, že krev proudila z nespočetných mrtvol milionů. Když byl život někoho laciný, byl by jedním z těch milionů.
Díky tomu, že se Fu Shen narodil do bohatství, se nestal „jedním z milionů“, ale také nechtěl být tím „jedním z milionu“. Mezi zabitím a být zabit si myslel, že půjde třetí cestou.
„Jingyuane,“ najednou promluvil Duan Guihong.
Tentokrát nebyl rozzlobený ani vyčítavý a klidně vyslovil jméno Fu Shena. Vypadalo to, jako by konečně odložil svou celostní přetvářku a odhalil svůj pevný, oddělený, jako kámen tvrdý zevnějšek.
„Jaké zločiny spáchaly masy. To jsou slova, která kdysi řekl tvůj strýc.”
Ve čtvrtém roce Yuantaie byl Fu Tingxin zraněn, Duan Guihong pro něj šel najít protijed a při léčbě své otrávené rány pochopil od lidového léčitele z Jižního Xinjiangu děsivé aspekty, které tento typ rostliny měl. To se shodovalo s nepřátelskými akcemi na hranici, hanská armáda a tatarská kavalérie se dostaly do patové situace. Duan Guihong chtěl rozbít tu patovou situaci pomocí vypočítavé taktiky, a tak zavolal Fu Tingxina, aby to probral. Zamýšlel použít bylinu ke zničení pastvin jednotek Almaty a poté ji napárovat s epidemií. Jakmile byl na jejich dvorku oheň, nepochybně by to zasáhlo Tatary.
Fu Tingxin cítil, že tato metoda je příliš hanebná a neschválil by ji nikdy v životě. Duan Guihong šel a vyhledat Fu Jiana, pak dostal další lekci. Právě v okamžiku, kdy věřil, že to bude k ničemu, přišel Fu Tingzhong a tajně dokončili plán.
Na jaře příštího roku byla prérie Almaty napadena šíleně rostoucí bílou podzimní nocí a často propukaly nemoci. Celý kmen upadl do paniky a zmatku. Fu Tingzhong vedl armádu k útoku a hravě zvítězil nad východní tatarskou jízdou na velké Zelené hoře. Hanská armáda dokonce pronikla hluboko do vnitrozemí prérie a téměř dobyla vládnoucí město Tatarů.
Po této bitvě, když Duan Guihong hrdě předváděl svůj úspěch Fu Tingxinovi, muž řekl jen: “ Jaké zločiny spáchaly masy?‘
Na podzim téhož roku Fu Jian vážně onemocněl v prefektura Gan. Ve své nemoci učinil prohlášení u dvora, aby zvolili Duan Guihonga za generála armády západního tažení, a odešel na jihozápad to tam uklidnit.
Dodnes tento krok mnozí považovali za Fu Jianův, že vyloučil cizího, protože si chtěl ponechat autoritu nad armádou Severního Yanu stranou pro své vlastní syny. Pouze sám Duan Guihong věděl, že v den, kdy ho Fu Jian zavolal do špitálu, muž řekl, že na tomto světě nebude dlouho, a přikázal mu, aby slíbil, že vezme bílou podzimní noc zpět na jihozápad, pečlivě ji bude sledovat a nikdy nedovolí, aby se do Centrálních plání propašoval jediný stonek.
Když Fu Jian promluvil, ohromeně poslouchal. „Země je stabilní a má sto let prosperity. Její úspěch je ve tvých rukou, stejně jako její porážka. I když tvoje příjmení není Fu, máš naši rodinu v kostech. Vedl jsem vojenská tažení na všech čtyřech hranicích a polovinu svého života jsem jezdil na vojenském koni. Mám jen jedno nesplněné přání; chci zahlédnout svět v míru. Teď … ti to svěřím.”
Starý generál mu dal poslední rozkaz před smrtí. Duan Guihong se se slzami v očích třikrát poklonil před jeho postelí. Když vyprovodil Fu Jiana, všechno bylo urovnáno a on následně dorazil na jihozápad s císařskou armádou.
Od potlačení, které bylo v šestém roce Yuantaie, ho tato garda brání dvacet let.
V těch letech byl Fu Tingzhong zavražděn Tatary, Fu Tingxin byl zabit v bitvě, Fu Shen riskoval smrt, když byl jmenován do vedení vojsk do Severního Xinjiangu, a přišel na jihozápad, ale nikdy nepřišel den, kdy zapomněl na nekonečnou sluncem vyschlou trávu a žluté písky severu.
Na začátku několika let, kdy Fu Shen právě odešel, Duan Guihong sledoval, jak se boje postupně zastavují a Sever se vrací ke stabilitě. Myslel si, že z toho, že prošel těmito tucty let zvratů a obratů a vzestupů a pádů, fráze „svět v míru“ bude konečně realizována.
Později však zjistil, že si to myslel špatně.
Železná kavalérie změnila vlastníka po třech generacích rodiny Fu, přesto císař Yuantai nemohl zůstat na svém místě.
Všichni Fuové žili krátký život, ale Yuantai byl císař s dlouhým životem. Díval se, jak generace po generaci z nich vzala velitelskou pečeť a odcházela na bojiště. Armáda Severního Yanu byla stále silnější a její vůdce mladší a mladší, zatímco on stárl a stárl. Pak, když otočil hlavu, aby se podíval na své syny a vnuky, ani jeden z nich nebyl poutavý, ani nemohli být vznešenou generační hlavou.
Kdyby to takhle pokračovalo, po deseti, dvaceti letech, byla by tato říše stále jejich rodiny?
Když nařídil Fu Tingyimu, aby zdědil rodinný titul, a změnil titul udělený Fu Shenovi na markýze z Jing Ningu, Duan Guihong cítil jen obavy a ostražitost, kterou měl císař vůči novému vrchnímu veliteli Železné kavalérie.
Fu Jian a císař byli v té době v dobrém vztahu, protože dvůr byl nestabilní a válka na severu závisela na něm. Jeho extrémně preferenční zacházení s Fu Tingzhongem a Fu Tingxinem bylo proto, že se bratři spoléhali jeden na druhého a měl na tom podíl princ ze Su. Přesto se dnes odvážil neustále jednat proti Fu Shenovi, což byla čistá šikana v jeho snadno mučednickém mladém věku. Současný vévoda z Yingu byl navíc poražený, který se každou chvíli chystal vystoupit do nebe a stát se nesmrtelným, a neměl žádnou pomoc, kdyby se něco stalo.
Pro jistotu poslal Duan Guihong Du Lenga k Fu Shenovi. Poté, co se císařovy plány stávaly více viditelnějšími, konečně ztratil naději v onom takzvaném „světě míru“. Nakonec pochopil, že pokud bude někdo sedět na dračím trůnu, on a rodina Fu se nikdy nebudou moci vymanit z „nebeské vůle“.
„Spící bůh smrti“, který byl zapečetěn na jihozápadě posledních dvacet let, byl probuzen jejím držitelem. Od té doby, co tekla na východ podél řeky Jingchu, zakořenila jako přízrak v horách a vodách Jiangnanu a její čistě bílé květy kvetly všude kolem.
Okresní princ z Xipingu dokončil vyprávění všeho a kousek po kousku vyplivl nečistou qi, která se mu hustě hromadila v hrudi. „Bylo mi svěřeno těžké břemeno a ukradl jsem to, co jsem hlídal. Až v budoucnu půjdu do Žlutých pramenů, nebudu mít tvář, abych se znovu setkal s Fu Jianem.”
První osoba s jiným příjmením, která získala titul okresní princ, na oko držela obranu západní hranice po dvě desetiletí. Fu Shen dobře věděl, že udělal velmi mnoho chyb, ale sám nebyl v pozici, aby ho kritizoval.
Fu Tingxin řekl „Jaké zločiny způsobily masy“ Duan Guihongovi už dávno, a teď, když to místo toho byl Fu Shen, měl vlastně sám co říkat.
Protože věděl, že on sám není vůbec nevinný.
Z nejvíce bezmocně se cítících nařčení světa, byl jeden „uvězněn“, jeden „přitahoval potíže kvůli vytouženému pokladu“, a jeden byl „nezabil jsem toho muže, ale zemřel kvůli mně“.
„Také nemám kuráž, na to, abych viděl otce,“ řekl sklesle Fu Shen. „Co kdybychom šli společně před jeho hrob a oběsili se?“
Duan Guihong nevěnoval pozornost jeho sarkasmu. „Vzhledem k tomu, že jsme si o tom vše řekli, ukážu ti také svoji kartu. Víš, že jsem na jihozápadě a můj bič se nemůže dostat do hlavního města, což ztěžuje rozsah mého vlivu tam působit. Kněz Chunyang, který si vybudoval postavení, byl takový díky jedné osobě, která mi opakovaně poskytuje pomoc.”
Srdce Fu Shena kleslo. „Kdo?”
Autorka říká:
*text ze střední od Tang Ju nezklamal svou misi [1], původně ze strategií válčících států
*Cao Cao
[1] Je to trochu abstraktní, takže; císař Zhao hrozí, že zabije tisíce lidí a nechá jim vytéct krev na míle daleko, načež Tang Ju odsekne, že vytvoří jen dvě mrtvoly, jejichž krev vyteče pět stop ven. Byly by to císařova a jeho vlastní; zjevně mnohem méně co do počtu a sebedestruktivní, ale protože oběť je mnohem důležitější než bezejmenné masy, přimět truchlit celou zemi, by byl mnohem efektivnější a významnější čin, který z toho vynechá ty nevinné.
Poznámka od překladatele: tahle kapitola byla docela těžká na pochopení, musela jsem některé odstavce číst několikrát, aby dávaly jakýsi smysl. Možná nedávají ani teď, nevšímejte si toho, jedeme dál.