Od známého jsem jednou slyšela, že jezdí na kolečkáče k Lužickým jezerům. Jelikož jsem tam nebyla a myšlenka objet si jezera a podívat se na nějaké zámky po cestě, mi přišla skvělá. Akorát jsme si vzali kola, což byla určitě mnohem lepší volba než kolečkáče. Miluju plánování cest, dívám se do mapy a hledám zajímavá místa. Myslím, že tahle kombinace byla skvělá a mohu ji doporučit!
Druhý cestopis bude z úchvatného města Frankfurt nad Mohanem. Vždy mě fascinovaly lidské stavby, v tomto případě mrakodrapy. Za nimi jsem do Frankfurtu jela. Bylo to v roce 2022, chvíli po rozvolnění pravidel pro cestování do Německa.
Nakládáme kola a jedeme směr Lužická jezera, kde jsou prý pěkné cyklostezky. Prvním cílem je však zámek Pillnitz. Je brzo ráno a tak se dostáváme do areálu, kde nikdo není. Je velice nádherný, líbí se mi přilehlý park, kde všechno pěkně kvete a je krásně udržované, je totiž začátek května.
Popojíždíme dál. Pamatujete si na zámek z Popelky? To je zámek Moritzburg. Ve filmu to vypadá, že je kolem něj louka, ale to byla jen zapadaná vodní hladina sněhem. Obejděte zámek kolem dokola, protože je fotogenický ze všech směrů. Vepředu příjezdovou cestu lemuje alej stromů, ale zezadu se k němu dostanete také.
Dalším zastavením je Míšeň, jak se říká, město porcelánu. My však nejedeme za porcelánem, ale za středověkým centrem a ruinami kláštera. Míšenské uličky jsou podobné těm pražským, městu dominuje krásná katedrála. Celé městské panoráma je hezké vyfotit z mostu. Kousek od centra u frekventované silnice, je ruina cisterciáckého kláštera Heilligenkreuz. Můžete tam zajet autem. Ruiny jsou zarostlé místy břečťanem a areál je jinak pěkně udržovaný, konají se tu různé akce a dokonce tam byla malá budova, kde byla k dispozici kuchyňka. Nebo ji zapomněli zamknout. 😀 Podle mě turisté vůbec nevědí, že tu něco takového je, protože jsme skoro nikoho nepotkali. Byl tu příjemný klid.
Postupim nebo také Potsdam. Tohle město mě úplně nadchlo. Je to něco jako Frankfurt, akorát místo mrakodrapů jsou zde různé paláce a zámky. Taková hustota těchto objektů snad nikde jinde není.
Jděte do obrovského parku, kde je rokokový palác Sanssouci. Nádherná stavba, ke které stoupáte po schodech a pod kterou jsou terasovité zahrady. Park je zapsán na seznamu UNESCO. Orangerieschloss je zase spíš v antickém stylu a je tu dokonce i větrný mlýn, kde je restaurace. Kousek na sever je park, kde je takový umělý urbex z dob romantismu, Ruinenberg. Jeho fotky mám v sekci URBEX. Nakonec si zajdeme do pěkné čínské restaurace na pho bo. Ehm, znovu jsem si ověřila, že čínské restaurace phočko neumějí, nebylo dobré. Z Postupimy jsem byla opravdu nadšená, velice doporučuji navštívit. 🙂
A teď to další nejlepší – Lužická jezera. Parkujeme v kempu u jednoho z jezer a rozkládáme stan. Jezera se dají krásně objet na kolách, cyklostezky jsou v perfektním stavu. Navíc si zajeďte ke stylové rozhledně Rostiger Nagel, kde budete mít pěkný výhled na okolí. Všude je rovinka, žádné krpály nečekejte.
Poslední zastávkou při návratu do vlasti byl zámek Grossseidlitz s barokními zahradami. To jsou ty úplně poslední fotky. Zámek má nádherné zahrady, krásně udržované, kde je nespočet fotogenických míst.
***
V Praze na Florenci, kde je kolem frmol díky Ukrajincům, kteří kvůli válce buď přijíždějí nebo odjíždějí na Ukrajinu, nasedám do Flixbusu a jedu směr Frankfurt. Proč Frankfurt? Protože mi přišel úchvatný. Aspoň z fotek a videí. Páni tolik mrakodrapů, v Evropě není jiného města s tolika mrakodrapy. A ty jsem chtěla vidět. Bylo to zklamání, nebo senzace?
Senzace. Ale s několika ALE. Je rok 2022, začátek května a Německo se začíná rozvolňovat z té tzv. pandemie. Hranice jsou otevřené i pro neočkované, ale vím, že jsem si dělala test na covid, protože se to doporučovalo a páč nevíte, kde a kdy by ho po vás chtěli…
Přijíždím brzy ráno, teprve vychází slunce. A to si nenechám ujít, jdu přímo k řece Main do parku. Fotím ten krásný východ a zároveň si všímám: jeden bezďák, další, další. Je jich tu jako hub po dešti. Leží v parku, na lavičkách. Na chodníku rozflákané lahve. Ale opravdu dost. No, nevím, jestli zrovna neměli bezďáci den předem nějaké oslavy. Možná ano, z toho rozvolňování. No, pokud jste žena a jedete úplně sama, tak pozor na různé arabášké existence. Jak procházím ulicemi, zejvuje se a mizí přede mnou nějaký čmoud. Ale to je v pohodě. Mířím do čtvrti Altstadt, což vlastně ani není úplně čtvrť, spíš takové náměstíčko s „původními“ hrázděnými domky. Za druhé světové byl Frankfurt totiž vybombardován, takže toho původního moc nezbylo. Jelikož je něco po šesté, není tu ani noha. Mám čas na focení a vychutnání si té svobody a atmosféry. Potom mířím do nedalekého parku, kde se mi přihodí historka s kočárkem. V parku je po pravé straně rybníček. Přede mnou mírný kopeček a ten zrovna schází čmoud s kočárkem. Najednou ten kočárek pustí…? Jede přímo na mě. Čmoud odskočí stranou a dívá se na ten rybníček. Nechápu. Proč by pouštěl kočárek? Jak mě kočárek míjí, vidím tam prázdné lahve, uskakuju a nechám ho sjet dolů… Čmoud vidí, že mu kočárek nechytám, a tak za ním běží, zastaví ho a jde si dál. Co to mělo sakra být? Nechápu, směju se tomu a jdu si dát snídani.
Dále mířím do centra města. Pro mě je to prostě fascinující. Takových výškových budov! Sice nemusím velká města, ale tohle je pecka. U jedné budovy na dlaždicích vidím ležet bezdomovce. Je tam prostě rozpláclý. Říkám si, že může být klidně mrtvý. Nikoho tady nezajímá, i kdyby byl třeba milionář támhle v Iráku, tady je úplná nicka. Jdu obhlédnout místo, kde mám zarezervovaný hotel. Je to nějaká turecká čtvrť. Všude to smrdí močí. Na chodníku sedí člověk a sbírá z něj bílé tabletky chvějící se rukou. Jsou tu fakt divné existence. Vidím hotel, vypadá dobře a jdu dál. Už mám po krk čmoudů, a tak mířím do botanických zahrad (Botanischer Garten). Vstup je tam totiž placený, takže bezďáky tam neuvidíte. Tak tady je to vážně relax. Zrovna kvetou rododendrony. Je asi 23 stupňů, zahrady jsou tak veliké, že tam jsou různé oddíly. Na jedné malé louce jsou zadarmo lehátka, jedno si vezmu a prostě se opaluju. Nacházím i malý bambusový háj, kde hezky zpívá ptáček.
Mám koupenou vstupenku na Main Tower, což je jeden z mrakodrapů. Akorát počítejte s tím, že si počkáte i půl hodiny. Nahoře je totiž omezený limit návštěvníků a jezdí se tam samozřejmě výtahem. Ale ten výhled za to určitě stojí. Uvnitř musíte mít roušku, nahoře je jim to už jedno.
Ve Frankfurtu je tolik parků, že si prostě nějaký vyberete nebo do něj dojdete náhodou. Například malý parčík Nizza, kde byly palmy, banánovníky a fíkovníky, najdete u řeky.
Když jsem si sestavovala itinerář, narazila jsem na jednom videu na „Secret Monastery„. Objeví jej jen ten, který jej nehledá… To byl můj případ. Z rušné ulice, kde žebrala muslimka a kterou vyhnal jiný bezďák, se dostanete do malého areálu kláštera. Všude svítily svíčky a atmosféra byla příjemná. Pořád zmiňuju ty bezďáky, ale určitě to byli z velké části Syřané, které Angela do Německa pozvala. No, nevím, nikdy jsem jich nikde neviděla tolik, a to už jsem byla na mnoha místech.
Určitě se podívejte k pohádkové věži Eschenheimer Turm, která bývala součástí městského opevnění. Je v novogotickém stylu a vévodí jednomu kruhovému objezdu. Potom to vezměte přes klidný park Bockheimer Anlage směrem na Opernplatz. Dechberoucí panoráma!