Je rok 2018 a extrémě horké léto, které zapříčinilo to, že i prý se v Norsku dá koupat. Na to se těším, poněvadž je tam jezero na každém rohu. Jedeme do krásného Rosendalu, na dva týdny, vesnice ležící u fjordu Hardarngerfjorden, který je 1 730 km daleko (i s trajektem). Nedaleko Rosendalu je obrovský ledovec Folgefona a přímo za vesnicí se zdvihají hory, jejichž vrcholy dosahují 1 400 m.
Ráno v den odjezdu zjišťujeme, že se vyfukuje zadní kolo, ale v servisu nám to spraví a jede se. Plně naloženo samozřejmě vlastními potravinami, protože ty norské jsou drahé. V Německu na dálnici nám auto z odstavného pruhu vjede tak, že kdybychom auto bleskurychle nestočili do levého pruhu, kde naštěstí nikdo nejel, byla by to fatální nehoda. Dánsko je velice nezáživné, zvlášť v noci. Je to jen rovina a rovná dálnice. Kolem půlnoci dostanu asi tak na vteřinu mikrospánek. I když hraje rádio a je otevřené okénko. Druhý den ráno nám odjíždí z Hirsthals trajekt.
Brzy ráno dorazíme na pláž, kde jsou ještě bunkry z druhé světové. Jsou tu i písečné duny, takže si tu pochodíme a pak se naloďujeme, až se divím, že se tam všechna auta vejdou. Loď je obrovská, cestují hlavně Norové a Dánové. Čeká nás 4 a půl hodiny do Langesundu. V Langesundu se dostáváme na norskou pevninu. Cestou do Rosendalu se vykoupeme v nějakém temném rašelinovém jezeře, je asi 30 stupňů. Ani nemusím říkat, jak osvěžující to je a jak úchvatná je norská krajina. Tam si dáváme mrkvový koláč. Dojezd se nám natáhl asi na osmou večer, tzn. z Langesundu nějakých 7 hodin do Rosendalu. Ještě před Rosendalem, po projetí tunely, zastavujeme u silnice u nádherného vodopádu Furebergsfossen.
Baroni – půvabný park se zámkem z období dánské kolonizace, který pochází ze 17. století. Ono je v Norsku celkově velice málo hradů a zámků, oproti Čechám jen hrstka. Proto, když Norové přijedou sem, jsou úplně uchvácení, kolik jich tady je. Baroni je rarita, na kterou se jezdí dívat turisté, před nim je záhon s červenými růžemi, který se doplňuje s bílou fasádou zámku. Za ním se zvihají nádherné masívy.
Potom se jdeme vykoupat do fjordu, kde je stále slaná voda, krásně čistá a trochu řasy. Voda je opravdu osvěžující, protože je asi 30 C.
Další zastávkou je jezero Bondhus. Tam nás čeká příjemná nenáročná cesta, kolem jsou balvany a borůvky, které jsou ale otrhané. Cesta k jezeru se začala budovat už ve druhé polovině 19. století a jeho hladina leží 190 m nad mořem. Je součástí parku Folgefonna National Park. Přicházíme k jezeru. Fouká dost silný vítr. Je ale krásně. Nahoře je vidět i kousek ledovce. Obcházíme jej a potkáváme Čechy, rodiče se synem. Prý se snařili jít nahoru, ale kvůli větru to vzdali. Cestu protíná velice silný proud vodopádu, který strhl můstek, takže zůstaly jen holé balvany. No, opravdu se neodvažuju jít na druhou stranu, i když je tam prý pěkná pláž.
Jedeme na nákup do Husnes, bereme si fishcake, nějakou zeleninu a vracíme se zpět. Tohle bude k obědu. Odpoledne jedeme k ledovcovému jezeru pod ledovcem Folgefonna, ani nemusím říkat, jak je tu krajina fascinující. V Norsku potkáváme i dost elektromobilů, na ty dostávají místní dotace a hlavně elektřina je velice levná díky vodním elektrárnám.
Další den jdeme se známými na výšlap do hor. Někteří členové mají tenisky. Hmm, mají můj obdiv. Bez pohor bych nedala ani krok. Jelikož převýšení je snad 500 metrů, skrze balvany a schůdky s ocelovým lanem. Nahoře dojdeme k jezeru, kde jsou lovecké chaty. Lovecké chaty jsou v Norsku přístupné všem cestovatelům, mohou být vybavené jednoducým lůžkem, kamínky, poleny, kávou a dalšími trvanlivými výrobky. Cestou trháme borůvky, brusinky nejsou dobré. Ty moje pohory jsou malé, dál se v nich jít nedá, takže potom jdu dolů už naboso a rovnou je vyhazuju. Navečer si vypijeme sklenku vína, ale pití alkoholu na veřejnosti je tu prý zakázané, takže si dávejte pozor. Jinak alkohol je tu velmi drahý a koupíte ho jen ve specializovaných obchodech.
Zajímavostí je, že např. v Rosendalu, ale i celém Norsku je mnoho postižených dětí. Je to asi tím, že dříve tu lidi obdcovali se sourozenci a geneticky se to dědí. To jsem slyšela, ale nevím, kde je pravda. I přímo v Rosendalu při nějakém průzkumu potkáváme paní, která nám říká, že se stará o postižené děti zde a že ji to baví. Pokud si s sebou vezmete kolečkáče, můžete se projet na bruslích na místní stezce.
Ledovec Folgefonna je opravdu nádherný. Jede se k němu úchvatnou krajinou s jezery a v tunelu pod ledovcem můžete potkat stádečko ovcí, které vám běží před autem a jen jim cinkají zvonečky. My jsme k ledovci šli po vydatných deštích, takže sestup od parkoviště byl docela obtížný kvůli promáchané trávě. Dále skáčete po skalách a kamenech, cestou můžete vidět kamzíky a před ledovcem je i schránka s pamětní knihou, do které se zapisujeme. Prý se k němu před pár lety vydala rodina s dětmi. Ledovec je tam zavalil.
Utne – malebná vesnička na konci fjordu. Překvapuje mě, že jsou tu jabloňové sady. Krajinu zahaluje mlžný opar. Je tu i skanzen, který je volně přístupný a dřevěné domečky jsou plně vybavené původním nábytkem. Všude je úplné ticho, na okna bubnují kapky deště. Na střeše jednoho příbytku je mořská panna. Ta je i dole na útesu a její spodní část tvoří slávky. Vesnici dominuje bílý kostel, ona je tedy celá bílá, z typických dřevěných domků.
Rosendal ja zajímavý tím, že některé budovy ať už funkční, nebo ne, jsou umělecky posprejované graffitti. Najdete tu třeba námořníka, kovboje, vrabce pojídajícího žížalu… Hezký je také kamenný park s vodní pilou Vansgasso, kde je i turistický přístřešek a ohniště.
Cestou do Čech se stavujeme u fotogenických vodopádů Latefossen a potom u nádherného dřevěného kostela v Røldalu. Dřevěný kostel byl postaven už kolem roku 1250, ke kterému přiléhá hřbitůvek. Pokud pojedete kolem, určitě si tu udělejte zastávku. Dva týdny, co jsme strávili v Norsku, nám týden propršelo. Počítejte s tím. Hlavně si dávejte pozor na kluzké kameny, mně se to při výšlapu k trollímu kamenu kolikrát smeklo a spadla jsem, naštěstí jen na zadek.