Taková nádherná cesta, o které jsem si nenapsala cestopis a smazala si mapu se souřadnicemi. Naštěstí si ještě pamatuju místa, která jsem navštívila a kde jsem přespala na parkovišti, takže tady je. Jdeme na to! Bylo to tak nádherné, že mám hromadu fotek!
Je září a tak si říkám, že si zajedu na pár dní do Rakouska. Tím jsem vždy jen projížděla a max. byla jen ve Vídni nebo v Salzburgu. Od bráchy slyším samou chválu na Gmunden, takže ten zařazuji do itineráře plus další cíle, které prostě najdu na mapě. Tím prvním je Hvězdná brána v Kappern. Jaká Hvězdná brána? Vždyť je to legendární séroš. 😀 Jelikož jsem jeho fanouškem a jeho fanouškem je i umělec, který vytvořil z kovu kopii kulatého portálu, jedu se na něj podívat. Ten najdete ve vesničce Kappern, je vyznačen i na Mapy.cz. Sice leží kousek od dálnice, ale brána je u lesíka a před ní se rozléhá obrovská louka. Má to opravdu svoje kouzlo, dokonce je tak detailní, že i symboly souhvězdí jsou na ní vyobrazené.
Počasí si nikdy nevyberete, začne mi pršet a prší mi i když dorazím do Gmunden. Je to malé městečko ležící kolem jezera Traunsee. Jeho chloubou je malinký zámeček Seeschloss Ort ležící na ostrůvku na jezeře, ke kterému vede dřevěný most. Za zámečkem se tyčí nádherné alpské panoráma. Pokud si pidiostrůvek obejdete, najdete tam dvě velká srdce složená ze zámečků. Tady si dokážu představit hodiny prosezené na lavičce a díváním se na hladinu jezera, vlnící se větve vrby a hory.
Auto nechávám na neplaceném parkovišti, placené je jen pro karavany. Taky jsem dostala tip, že se tu dá bez pokuty přespat. Ale vám to neradím, k tomu se ještě dostaneme. Vydatně prší a fouká silný vítr. Pořizuju pár fotek, ale nějaké ty kapky zrcadlovku neušetří. Míjím automat na zmrzlinu od místních mlékařů (super nápad, jen rostlinná mi tam chybí) a mířím ke Kapicínskému klášteru (Kapuzinenkloster), jelikož miluju kláštery a klášterní zahrady, které vždy vyzařují takovou příjemnou klidnou atmosféru a jejich zahrady také. Klášter je malinký a je k němu připojený i kostel. Vstup do zahrad je volný, líbí se mi, že je na zahradě posezení jak venkovní, tak altánek, moc hezké gesto pro cestovatele. Zahrady jsou malé, kvete zde mnoho bylin a je tam i malá kašna. Stále prší, takže si sednout nemůžu, ale na atmosféře to neubírá.
Nasedám do auta a jedu směř Offensee, což je jen 21 km daleko. Stále poprchává, ale když vylezu z auta, přestává. Parkuji na pravém břehu, kde si myslím, že je to hezčí než na druhé straně. Přestává pršet, nazouvám pohory a jdu kolem břehu po krásné cestičce. Je to neskutečná krása, hory kolem jsou zahalené roztranými cáry mlhy, hladina má kýčovitou azurovou barvu a potkávám jen hrstku lidí. To je ten pravý zážitek! Koupání tady musí být fascinující. Rozhodnu se jít nahoru k Wildensee. Od Offensee, je to k Wildensee „jen“ 2 a půl hodiny. Převýšení 850 metrů po kluzkých kamenech, kořenech se celkem dá. Po cestě jsou i můstky a zábradlí. Bylo příjemných 15 stupňů.
Potkávám jen 4 turisty. Nahoře je chata, kde si můžete dát jídlo, ale já pokračuji k jezeru. Tam nějak sejdu ze stezky a jdu po nějakých kravích stezkách, signál GPS není a na mobilu taky ne. Takže kdyby se vám tu něco stalo, je to zlé. K jezeru nakonec trefím, jen jsem si trochu zašla. Tak krásné jako Offensee není, ale máte příjemný pocit z toho, že jste v naprosto čisté přírodě. Zpátky už to není taková frajeřina, jdu velice opatrně. párkrát se mi to sklouzne na kořenech. Ale vidím i kamzíky. S jedním se na sebe pár vteřin díváme, potom odskáče. Nechápu, jak se můžou udržet na těch prudkých svazích a skalách.
Ráda nasedám do auta, protože z toho sestupu mě pěkně bolí stehna. Jedu do Gmundenu přespat na parkoviště. Zůstávám v autě, dávám večeři a koukám na Hvězdnou bránu (teď už seriál, ne fotky). Po parkovišti neustále jezdí auta a mají puštěnou hlasitou hudbu. Je to turecká omladina, co si tady dává srazíky. Kolem desáté jdu na WC, které na parkovišti je. Unavená z celého dne, čistím si zuby. Najednou se ve dveřích objeví malý Turek a začne na mě německy. Jelikož mi už mozek stávkuje, odpovídám mu anglicky. Prý, že vedle na pánech jim nesvítí světlo, takže jestli si tady může odskočit. ??? To jako teď? Nevím, jestli to myslí vážně, říkám mu, že ne, že si čistím zuby. Trochu se bojím, po ruce mám jen deštník. Naštěstí odleze.
Sklápím zadní sedačky, nafukuju karimatku, připravuju si spacák… Vžuuum, vžuuum. Pořád kolem mého auta projíždí snad až do půlnoci auta. Moc se nevyspím. Radím vám, tady fakt ne, vyberte si jiné parkoviště.
Další den ráno si uvařím na vařiči čaj a jedu do nedalekého Traunkirchen. V této vesničce je jeden skvost, a to kostelík postavený na skalnatém výběžku. Radím ho obejít a fotit od silnice těsně za vesnicí u břehu jezera. Ve vesnici je ještě další klášter, k němuž je přidružený barokní kostel. U kostela je tak malebný hřbitůvek s výhledem na jezero, že si říkám, že bych tu taky chtěla být pohřbená. U vchodu do kostela je automat na svíčky. Teď vylézám na skalnatý výběžek s oním kostelíčkem. Shora toho moc neuvidíte, je lepší slézt dolů a jít doprava po břehu jezera, potom se vydat doleva na silnici a tam odtud ho fotit. Ještě nacházím úplnou náhodou vilu s obřím kamenným pinďíkem na zahradě.
Poté vyjíždím směr Grösser Ödsee, ale 6 km silnice, co k němu vede, je uzavřená, mohou tam jen lesníci a myslivci. Rozmýšlím se rychle, jestli k němu půjdu pěšky a pak se rozhodnu jet o kousek dál k Almsee, protože to vypadá na trochu sluníčka. Cestou k jezeru byste zastavovali na každém kroku, jak úchvatná krajina se před vámi objeví. Dá se zaparkovat až úplně nahoře u jezera a odtamtud jít např. po červené kolem břehu. Jezero je zajímavé tím, že ze dna vycházejí bublinky. Procházka je tu velice nádherná, hladina je tak průhledná a potom se mění do azurové. Je asi jedna hodina odpoledne a rozhodnu se přejet k parkovišti pod Grösser Ödsee a dojít si k němu těch 6 km pěšky. Beru si samozřejmě pláštěnku. Nikoho nepotkávám. Jak u velkého jezera, tak u malého jezera. Prostě se ocitnete skoro v nedotčené přírodě, jen u každého jezera je jedna chata.
Potom se vracím po stejné silnici od jezer k autu a to už začíná pěkný slejvák. Přibrzdí mi nějaký místní a ptá se, jestli nechci svézt. Ne-e, říkám, mám ráda chození pěšky a déšť mi nevadí. Na https://park4night.com jsem si vyhlídla jedno zapadlé parkoviště v lesích u Schindelbachu. Tam se chystám strávit noc. Jede se úzkými silničkami a parkoviště je spíš velká štěrková plocha u řeky. V kastrůlku na vařiči si uvařím rýži a dám si ji s tuňákem. Na recenzích bylo, že tu můžete přespat bez postihu. A také ano. Ještě více se ochlazuje, je jen pár stupňů nad nulou. Zachumlám se do spacáku a ještě přes sebe přehodím deku. Déšť jemně bubnuje na střechu auta…
Ráno odjíždím k zámku Klaus, který je v Klaus an der Pyhrnbahn. Projedete bezplatně tunely a pozor při odbočování k zámku, je tam velice ostrá odbočka a pak pěkné stoupání. Zaparkovat se dá přímo u zámku. Nejdřív jdu ale k baroknímu kostelíku nad ním. Ten obcházím a ze strany jsou schody, tam je WC. Když je scházím, úplně mi to podjede a celá se na schodech natáhnu. Naštěstí vždycky umím padat, jenže slyším, jak dopadne i zrcadlovka. Né, říkám si, určitě se rozbil i objektiv… Nevím jak, ale asi spadla na hranu (měla jsem ji naštěstí na krku a ne v batohu) a odpadla jen krytka objektivu. Děkuji Japonci, že děláte tak skvělé foťáky Canon, taky mi jednou spadla i do tůně a stačilo ji vysušit… Jen se tomu směju a jdu do zámku, jen nakouknu na nádvoří a vyrážím domů.
Celkově hodnotím všechna místa za hodná návštěvy, pokud vás tím inspiruju, budu jen ráda. 🙂
Celkem najeto kolem 1 000 km.