Takhle je to?
Poté, co padl soumrak, se město Hongluo stalo ještě živějším a nelišilo se od krajského města blízkého císařskému hlavnímu městu.
Výraz Suna Wuxii však nebyl vítězoslavný.
Protože na cestě sem ztratili čas, byli ve skluzu. I když dorazili do města dříve, než se obloha zatemnila, většina hostinců už byla plná. Skupina Suna Wuxii se již poptala třikrát, ale každý hostinec je odmítl.
Normálně, i když přes Hongluo cestovalo mnoho lidí, nebývalo to tak špatné. Za pár dní však místní obyvatelé Shangzhou budou pořádat velké miaohui. Mnoho cestujících obchodníků, kteří byli náhodou poblíž a slyšeli tu novinu, se rozhodlo využít příležitosti a přijít vydělat nějaké peníze. Nový rok byl navíc za rohem, takže Hongluo byl neobvykle rušné s davy lidí, kteří tam přišli navštívit své příbuzné.
*Miaohui: chrámový veletrh, který se koná k uctívání bohů.
Sun Wuxia si původně myslel, že jejich skupina, která nemá peníze, nebude mít žádné problémy. Nečekaně, kdekoli se zeptali, ani lidé s penězi nemohli dostat pokoj, protože mnoho arogantních obchodníků se chlubilo svým bohatstvím. Právě když se chystal odhalit svůj původ, aby donutil majitele hostince, aby jim uvolnil některé pokoje, viděl někoho velmi známého sejít po schodech dolů do hostince.
Podíval se lépe a uvědomil si, že to byl muž, který zkrotil splašené koně na začátku dne.
Ačkoli Sun Wuxia neznal jméno muže, okamžitě poznal jeho polobílé vlasy. Zatímco prostě kráčel po schodech dolů, Sun Wuxia si ho přesto okamžitě všiml.
Sun Wuxia udělal krok vpřed a zablokoval mu cestu.
„Daoxiongu, nevíš náhodou, jestli mají ještě nějaké volné pokoje? Mezi mými společníky jsou ženy, takže nemůžeme zůstat venku v tom drsném větru takhle pozdě v noci. Je s tebou mnoho lidí, daoxiongu, kdybyste nám mohli dát pár pokojů, určitě bychom tě odměnili.”
Nebyl zrovna nadšený, ale dokázal spolknout svoji hrdost a říci ta slova s přátelským tónem. Koneckonců, všichni se na něj dívali, takže by bylo nemístné způsobit scénu.
Slyšel muže říkat: „Jakou odměnu?”
Sun Wuxia právě řekl, co ho napadlo: „Poklady nebo duchovní byliny. Co chceš?”
Changming trochu naklonil hlavu a přemýšlel: „Co třeba meč? Můj shixiong ho potřebuje.”
Sun Wuxia zvedl obočí a pomyslel si, kdybych ti řekl, že jsi tlustý, opravdu bys na to skočil? Není výměna meče za dva pokoje pouhým vykořisťováním?
*Kdybych ti řekl, že jsi tlustý, ve skutečnosti bys tomu naletěl: brát slova příliš vážně.
„Jaký meč potřebuješ?“ Nemohl si pomoct a zvýšil hlas.
Changming se okamžitě podíval na meč za zády Suna Wuxii, ale zavrtěl hlavou, jako by říkal, tenhle tvůj meč bych nepřijal ani za nic.
Když to Sun Wuxia v Changmingových očích uviděl, jeho hněv vzplanul, nato natáhl ruku, aby zasáhl Changminga do ramene!
Meč měl na zádech ne proto, že by ho neměl jak skrýt, ale proto, že to byl nejcennější poklad jeho sekty. Jeho sekta chtěla, aby na letošním shromáždění Qianlin zazářil, takže mu jeho shifu udělil tu čest vlastnit tento meč. Sun Wuxia ho měl tak rád, že se na něj nemohl přestat dívat a nemohl snést, že by ho měl schovaný. Den za dnem předváděl meč na zádech, který mohl ve skutečnosti leda odehnat zloděje se špatnými úmysly. Navíc ho tentokrát doprovázel jeho shishu a bohatí lidé v jejich karavaně také nebyli nějaké měkkoty. Na cestě nenarazili na žádné nebezpečí.
Přesto se nyní pouhý samotářský kultivující odvážil jednat tak arogantně a znevažovat jeho meč. Byl to jenom chlap, který neměl ani poklady, ani zbraně! Jak se opovažoval shlížet na meč Suna Wuxii?!
Sun Wuxia neměl v úmyslu dělat rozruch, ale opravdu chtěl dát muži lekci, a tak zaútočil.
K jeho překvapení to vypadalo, jako by narazil do bavlněné stěny. Nebolelo to, přesto bylo jeho tělo silou odmrštěno nazpět. Sun Wuxia se nedokázal zastavit a jeho tvář zradil jeho strach. V polovině letu ho zastavil pouze sloup, do kterého narazil.
Changming se na něj podíval se slabým úsměvem, který, jak se zdálo, měl hluboký význam. Sun Wuxia si ke svému úžasu uvědomil, že muž, který vypadal jako pouhý kultivátor na vysoké úrovni a přitom zranitelný, měl ve skutečnosti nezměrné schopnosti. Kdo ví, zda to bylo poprvé, co opustil svůj domov, nebo zda už překročil říši velmistrů. Sun Wuxia se chtěl pomstít, ale nemohl rychle vrátit úder, protože duchovní síla muže byla zcela sjednocená a neomezená a nenalezl v ní žádné chyby.
Slabé zlaté světlo pokrylo jeho tělo a zmizelo v záblesku. Tohle světlo připomínalo buddhistickou i taoistickou techniku, takže Sun Wuxia nemohl uhodnout jeho původní zázemí.
Bylo to poprvé, co Sun Wuxia měl nutkání zeptat se na jeho jméno.
„Troufám si zeptat, daoyou, jaké je tvé ctěné jméno?“
Changming neodpověděl i odpověděl: „Můžeme vám uvolnit dva boční pokoje, ale musíte nám něco dát na oplátku.”
Sun Wuxia: „Co chceš?”
Changming: „Existuje lék na obnovení ztracených vzpomínek?”
Sun Wuxia se na krátkou chvíli ztratil v myšlenkách: „Nikdy jsem o ničem takovém neslyšel.”
Changming: „Tak mi dej ten svůj meč.”
Sun Wuxia mu samozřejmě nemohl jednoduše předat dědictví své sekty. Koneckonců, dávat někomu poklady jen pro nějaké dva vedlejší pokoje bylo směšné. Ženy však nemohly strávit noc v kočáru a v městských hostincích nezůstala žádná volná místa.
Chvíli zíral na Changminga a pomyslel si: budu si pamatovat ten tvůj obličej, vyřešíme si to spolu později. „Počkej tu chvíli, poradím se se svými společníky,“ řekl tlumeným hlasem.
Sun Wuxia ve vzteku vyběhl z hostince a v několika větách odvyprávěl He Bovi, který stál venku, co se stalo uvnitř. Nezapomněl přikrášlit fakta podrobnostmi o tom, jak odpudivý muž to byl.
He Bo se zamračil: „Samozřejmě mu nemůžeme dát tvůj meč Zhiqiu, to by bylo příliš. Pojďme jinam…“
„Já mám meč.”
Z jednoho z jejich vozů se ozval hlas.
Sun Wuxia bezmyšlenkovitě odsekl: „Tahle záležitost není hodna zásahu princezny.”
Princezna Changning byla mladá, ale měla vysoké postavení. Byla sestřenicí otce Suna Wuxii. Kromě toho byl její osud zvláštní a její identita byla hodnotná, mnohem víc než obvyklé princezny z císařovy rodiny. Na této cestě jí tedy Sun Wuxia a jeho shishu věnovali zvláštní úctu.
„Není třeba si s tím moc lámat hlavu. Tohle je meč A-Chi, avšak ten meč vůbec nepotřebuje, takže jim ho můžeme klidně dát. Navíc se tento meče nedá nazvat jako vznešený poklad, je dobrý pouze pro obranu. Pokud tomuto muži chybí kultivace, pravděpodobně se mu ho ani nepodaří vytáhnout z pochvy. Vezmi si jej, jelikož jsme v cizích zemích, měli bychom se snažit dělat dobro pro ostatní, protože to může být v budoucnu prospěšné.”
Poté, co domluvila, byl závěs kočáru zvednut a služebná mu podala meč.
Sun Wuxia se podíval na meč. Byl jednoduchý a nezdobený, bez nápisů. Byl tak prostý, že se dal dokonce nazvat úplně nenápadným, a zaostával tisíc li za mečem na zádech Suna Wuxii.
„Jak se ten meč jmenuje?”
„Ach, nikdy neměl jméno. Pokud se ten člověk zeptá, řekněte mu, že se jmenuje Bezejmenný meč.”
Sun Wuxia: …
Vzal meč a vrátil se do hostince. Cestou se ho snažil vytáhnout z pochvy, přesto překvapivě neuspěl.
Snažil se víc, ale meč zůstal nehybný.
Tvář Suna Wuxii trochu zezelenala.
„Nech mě to zkusit,“ řekl He Bo, když to viděl.
Sun Wuxia ho předal He Bovi. Zkoušel to tedy i jeho shishu. Soudě podle jeho výrazu použil svou duchovní sílu, přesto se nic nestalo.
Vypadalo to, že jílec meče byl pevně přilepen k pochvě, a neexistoval způsob, jak je oddělit.
Sun Wuxia si dokonce myslel, že princezna Changning se záměrně snaží Changminga ponížit.
Dychtivě se těšil, až bude svědkem Changmingových rozpaků, a dokonce přestal příliš přemýšlet o tom, jak záměrně provokativní byla mužova žádost dát mu poklad.
Když vstoupili do hostince, Changming stále stál u schodů a čekal na ně.
V jeho rukou se objevila kouřící mísa polévky a on se soustředěně a vážně díval na misku. Zdálo se, že v tuto chvíli nemůže upoutat jeho pozornost nic jiného.
“Hej.”
Sun Wuxia přišel s mečem.
„Pokud se ti podaří vytáhnout tenhle meč z pochvy, vyměníme ho za tři místnosti, jak to zní?“
Changming se podíval na meč a přikývl.
“Fajn.”
Natáhl ruku, aby uchopil meč. Sun Wuxia záměrně uvolnil sevření, aby meč spadl na podlahu.
Když se ho muž pokusí chytit, nemůže si všímat hlavy i ocasu a musí upustit tu misku, což ho potom pěkně znemožní.
*Všímat si hlavy i ocasu: všímat si všeho.
Ale Sun Wuxia nepředpokládal, že meč lehce opustí pochvu s řinčením v okamžiku, kdy ho pustil, A že ten muž na to nevynaloží žádné úsilí.
Když ho Sun Wuxia pustil, pochva spadla na podlahu poblíž jeho nohou.
Changming se na něj podíval s výrazem, který člověk nastolil, když viděl někoho hloupého: to je vše?
Sun Wuxia ztuhl. Dokonce začal mít podezření, že společník na cestách princezny Changning použil na meč nějaký trik.
Ale věděl, že je to nemožné.
Bylo jen jedno vysvětlení: kultivace jeho a jeho shishu se tomuhle muži ani zdaleka neblížily.
Ať tak či onak, Sun Wuxia to nechtěl přiznat. Byl to jedinečný talent své generace a jeho shishu, He Bo, stál na prahu mistrovské říše. Jak to, že nedokázal vytasit nějaký meč?
„Meči, pojď.”
Sun Wuxia slyšel Changminga říct dvě obyčejná slova.
Pochva, která spadla na zem, vyletěla nahoru, aby dovnitř zasunula meč, jako by nabyla vědomí.
Sun Wuxia upustil od nutkání vzít si meč zpátky a pokusit se jej znovu vytasit. Pohnul očima, aby se podíval na misku polévky v Changmingově druhé ruce, která ji pevně držela.
„Jak se ten meč jmenuje?“ zeptal se Changming.
Sun Wuxia byl tak vytočený, že mu škubal nos. Vzpomněl si na svůj cíl.
„A co pokoje, které jsi slíbil? Je možné, že daoyou nemůže dodržet své slovo? Protože jsi kultivující, měl bys znát pravidla.”
Kultivující mohli volně zabíjet lidi, aby získali poklady, ale nemohli jít proti svým vlastním slovům. Koneckonců, když už dali slib, byli kultivátoři vázáni karmou. Pokud by nedodrželi své slovo, pošpinili by svou karmu, čemuž se většina kultivujících snažila vyhnout.
Changming přikývl a zavolal si majitele.
„Dejte jim ty tři pokoje navíc, které jsme si předtím rezervovali.“
Měli rezervováno víc pokojů, než potřebovali.
Z metod starého Heho nemohla uniknout ani kapka vody. Předpokládal, že Sun Wuxia přijde pozdě a že nedokáže najít volné pokoje. Starý He jim potom udělal malou laskavost, čímž si získal dobrou karmu.
*Z metod starého Heho nemohla uniknout ani kapka vody: bezchybný.
Když ho Yun Weisi a Changming zachránili před ostudou, starý He je nechal převzít vedení. Changming to nečekaně použil k výměně místností za meč.
Changming stále držel misku, vzal meč a klidně se vrátil do svého pokoje. Yun Weisi a starý He, který držel svou dceru v náručí, poslouchali, jak jim jejich soused říká nějaké drby.
Ten soused přišel do hostince dva dny před nimi. Ještě neodjel kvůli silnému větru a sněhu, který zuřil poslední dva dny. Obloha se vyjasnila až dnes.
„Ve městě se dějí podivné věci jedna po druhé. Každou noc umírá člověk. Ale to není vše: lidé říkají, že tu straší.”
Dívka se vyděsila a ponořila se hlouběji do otcova objetí. Starý He ji chtěl poslat spát, ale ona odmítla a chtěla poslouchat, i když se bála.
„Straší? Ještě to nepřišlo do tohohle domu, že?”
„Ach, to je těžké říct! Včera v noci přišla velká vánice, takže mnoho lidí šlo spát brzy. Dnes ráno… znáte nedaleký hostinec Yunlai?”
“Ano. Byli jsme tam nedávno, ale už měli plno.”
Muž se plácl po stehně: „Je štěstí, že jste tam nezůstal! Než se obloha rozjasnila, pracovník penzionu vstal, aby ohřál trochu vody, a uviděl osobu, která se oběsila na trámu nad vchodem do hostince. Ten pracovník málem přišel o duši! Abych to shrnul, za posledních deset dní, nebo osm nepočítám dny, kdy jsem tu byl, zde zemřelo asi osm lidí. Pokud bude zítra dobré počasí, měli byste určitě opustit tohle město!”
