Byli jsme taoističtí partneři? (｡･ω･｡)ﾉ♡
Jakmile uslyšel tu otázku, pes se okamžitě probudil.
Po tolika dnech si jeho zatracený shifu konečně uvědomil, že něco není v pořádku.
Pes už necítil závratě a už nepotřeboval přikrývku. Snažil se úplně vystřízlivět a začal obviňovat Yuna Weisiho ze všeho, co kdy udělal.
Poslouchej—
měl bych začít rokem, kdy jsem se vzbouřil proti tvojí sektě.
Yun Weisi hrál na obě strany a intrikoval. Nechtěl, abys přijímal další učedníky, takže kdykoli měl šanci, řekl ti, že nejsem dostatečně nadaný, že jsem takzvaná „mravenčí díra, která by nakonec vedla k rozpadu jakékoli pevné přehrady“. Nakonec jsi na mě začal mít špatný názor a vyhodil mě ze své sekty. Yun Weisi použil tenhle zrádný plán, aby tě odřízl od ostatních, což vedlo k tomu, že jsi nakonec dosáhl svého současného stavu. Všechno je jeho chyba!
A to není všechno! Vypadalo to, že tě na povrch respektuje, ale ve skutečnosti záměrně plánoval spojit své síly s ostatními sektami, aby tě izoloval a eliminoval. Tak jsi byl poražen na posvátné hoře Wan. Zraněný a polomrtvý jsi putoval Žlutými prameny padesát let, ale on se tě odmítl pustit i poté, co jsi zázračně unikl své smrti! Použil tvoji důvěru, aby tě poslal do wanlianského buddhistického chrámu a wanjianského nesmrtelného klanu, a kvůli tomu teď tolik trpíš. Všechno je to jeho chyba!
Hej, posloucháš mě!
Jiufang Changmingu, ty zatracenej parchante, nařizuji ti poslouchat!
„Haf! Haůůů!”
Pes štěkal snad půl dne ve svém nesrozumitelném psím jazyce, přesto mu ten zatracený shifu a ten, kdo se jmenoval Yun, vůbec nerozuměli.
„Shixiongu, co je to s ním?“
„Možná má hlad.”
„Říkal jsi, že je to můj žák. Byl vždycky takový?”
„Byl velmi náladový a kosil lidi, které neměl rád, jako plevel. Dokonce nazval svou vlastní sektu ‚Jianxue‘ od „přísahej bojovat, dokud je neuvidíš krvácet“. Velké a malé sekty kolem tohoto klanu byly rozvráceny a zničeny, pokud ho neposlouchaly. Jeho sekta byla démonickým klanem a lidé z démonických sekt vždy následují své touhy bez ohledu na jejich karmu. Takovýhle byl.”
*Jianxue: vidět krev.
Pes nebyl schopný potlačit svůj vztek. Myslel si, že Yun Weisi znovu využívá šance, aby ho pomluvil. Ale neuměl mluvit lidským jazykem, takže po nějaké době jeho síly začaly mizet. Štěkot jeho tělíčka se změnil v roztomilé a jemné kňučení, které by se ani nedostalo do vedlejší místnosti.
Cítil se trochu bezmocný. Vzpomněl si na své minulé já, které bylo velkolepým zakladatelem klanu Jianxue, který se mohl dívat svrchu na svět a jehož jediné slovo vážilo více než devět trojnožek. Přinejmenším se nikdo nikdy neodvážil jednat v jeho přítomnosti drze.
*Jediné slovo vážilo více než devět trojnožek: vlivný.
Přesto teď…
Pes si olízl špičku čenichu, trochu zakňučel a cítil, že mu víčka ztěžkla. Zavřely se mu oči a pes spadl na postel v bezvědomí.
Ti dva nebrali nesouvislé štěkání psa vážně.
„Proč se na to ptáš?“ Yun Weisi zopakoval svou otázku.
Došel k závěru, že před Changmingem náhodou neodhalil žádné informace. Všechny jeho výkyvy nálad se po tolika letech ustálily a byl podobný stojatým vodám jezera, nerušený tím, co se děje.
Jen to jediné slovo, shixiong, byla jeho sobecká touha oba sblížit.
„Vždycky se trápíš, jako bys mi toho chtěl hodně říct, jenomže já jsem na všechno zapomněl, takže raději mlčíš.“
Changming seděl se zkříženýma nohama na posteli a seděl stejně, jako když dával svým učedníkům kázání o Dao.
Co bylo jiné, byl jeho pohled. Díval se na Yuna Weisiho, který stál vedle postele, a jeho výraz nebyl nechápající, ale plný pochybností a obav.
Nicméně v očích Yuna Weisiho, bez ohledu na to, zda intenzivně mapoval strategii, nebo měl v očích naivní a zmatený pohled, to byl stále tenhle jediný Jiufang Changming.
„Ale ne, že bych tě měl nerad. Ve svém srdci jsem vždy cítil, že jsme si blízcí. Přemýšlel jsem – je možné, že nejsi můj shixiong?”
Uhodl to?
Yun Weisi nebyl překvapený.
Jeho shizun byl chytrý, takže to byla jen otázka času.
Původně chtěl rozbít vzdálenost mezi nimi změnou jejich vztahu v očích Jiufang Changminga, který ztratil vzpomínky. Nakonec se mu však ničeho nepodařilo dosáhnout.
Yun Weisi byl mírně zklamaný, ale ne moc smutný. Po tisících neúspěších si zvykl ztrácet naději.
Nebylo to tak, že by ho nenapadlo převzít iniciativu, aby dosáhl toho, čeho chtěl. Jeho shizun by však dříve nebo později nabyl své vzpomínky a oba mohli dosáhnout bodu, odkud není návratu.
Tato osoba, Jiufang Changming, mohl jíst měkké jídlo, ale odmítal tvrdé jídlo. Yun Weisi mohl jen pečlivě naplánovat své činy a nechat věci volně plynout.
*Mohl jíst měkké jídlo, ale odmítal tvrdé jídlo: otevřený přesvědčování, ale ne nucení.
„Byli jsme taoističtí partneři?”
Yun Weisi uslyšel Changminga položit takovouhle otázku.
Yun Weisi: …
Byli jsme, nebo nebyli?
Yun Weisi samozřejmě chtěl říci, že ano.
Jiufang Changming však v budoucnu pravděpodobně vytáhne starou zlobu, poté se proti němu obrátí a už nikdy nepřijde do kontaktu s Yunem Weisim.
S vědomím, jak bezcitný a nemilosrdný byl jeho shizun, může Changming klidně spěšně odejít s hněvem a od této chvíle bude bezmezná obloha a Žluté prameny pro Yuna Weisiho zcela prázdná.
*Bezmezná obloha a Žluté prameny: úryvek z básně.
Pokud však odpoví, že nejsou—
byla to vynikající příležitost, jak by ji mohl daozun Yun propásnout?
Jeho úvahu ani nepopřel, ani s ní nesouhlasil, a jen tiše pohlédl na Changminga.
Jako by to nemohl vyjádřit slovy, nebo nemohl najít ta správná. Mlčeti nad zlato.
„Shixiongu?”
Mlčení Yuna Weisiho už bylo vysvětlením, ale Changming stále potřeboval jednoznačnou odpověď.
„Nechci nijak ovlivňovat tvoji paměť nebo tě klamat tím, že ti dovolím vytvářet si falešné představy. Řeknu jen, že mi můžeš věřit.”
Yun Weisi poklekl na jedno koleno a položil ruku na Changmingovo koleno.
Nyní se díval na Jiufang Changminga.
„Nezradím tě. Chci tě v budoucnu následovat a vzdám se svého života, abych dodržel slib, který jsem ti dal.”
Changming byl trochu zaskočený.
Zdálo se, že v hloubi srdce viděl člověka ze svých vzdálených vzpomínek, který před ním klečel právě takto, opíral se o meč, dotýkal se jeho kolena a obdivoval ho.
Changming si nepamatoval, co ten člověk řekl, ani co sám odpověděl. Silueta z jeho vzpomínek se však jasně překrývala s mužem před jeho očima, jako by se navzájem zrcadlili.
„Rozumím. Nebudu se ptát znovu,“ Changming se lehce usmál. „Počkáme, až si na všechno vzpomenu.”
Ale už si byl jistý jejich vztahem. Poklepal na postel poblíž něj.
„Shixiongu, odpočiň si na posteli. Protože je tu dost místa, nebudeme se navzájem rušit.”
Yun Weisi věděl, že Changming něco nepochopil, ale nejenže to mlčky schválil, ale také se nepokusil napravit Changmingovu domněnku. Tiše si sundal boty a sedl na postel.
Pes, který byl v omámení z pocitu ospalosti, byl náhle probuzen novou aurou. Když viděl, jak se jeho zapřísáhlý nepřítel přiblížil, jeho chlupy se zježily a téměř znovu vyskočil na nohy.
Vždycky tušil, že tenhle parchant má vlčí povahu, ale nyní se ukázalo, že nešetří ani svého vlastního shizuna. Dokonce ignoroval slušné chování a byl naprosto bez výčitek svědomí!
Takhle to nejde! Zatímco není ještě příliš pozdě, musel odhalit Yunovy zlomyslné aktivity a nechat Jiufang Changminga prohlédnout skrz jeho skutečnou povahu.
Musel…
Psík se dokolébal mezi ně dva. Changming pohladil psovi krk a ten z příjemného pocitu zavřel oči a lehl si na postel.
Co se právě teď chystal udělat?
Pes se zamračil a pečlivě hledal odpověď, přesto se podvědomě otočil, aby nechal tu štíhlou, krásnou ruku ho poplácat po bříšku.
Proč ho Changming pro začátek nenechal jednoduše zemřít? Jeho duše by se rozptýlily a všechno by skončilo a basta. Dosud, z nějakého důvodu, mu Changming nechal převzít další tělo, uchoval si jeho vzpomínky a velkolepý vůdce démonické sekty, pán klanu Jianxue, se proměnil v psa. Celý den buď dřímal, nebo slintal nad jídlem. Byl nesmírně naštvaný. Jeho zuby se zakously do Changmingovy ruky. Udělal, co mohl, ale jeho kousnutí ani nedokázalo prorazit Changmingovu kůži. Další ruka rychle posunula tlamu stranou a něco mu do ni nacpala.
Dokonale spokojený pes usnul při žvýkání přikrývky.
Ale brzy se znovu probudil.
Ááá!!!!!!
Ticho chladné noci přerušil výkřik.
Byl pronikavý, bolestivý a prodloužený. Možná to většina lidí ve městě slyšela.
Dva lidé se probudili dříve, než pes.
Právě když se Changming chystal vstát, přistála mu ruka Yuna Weisiho na rameni.
„Nehýbej se. Cítím přízračnou čchi.”
Bezměsíčná a bezhvězdná noc byla temná a jen plamen téměř spálené svíčky nejasně osvětloval jejich siluety.
Ti dva seděli blízko sebe a horký dech Yuna Weisiho přetrvával na Changmingových uších.
Changming znovu pocítil ten podivný pocit dejá vu.
Changming si myslel: i když jsme nebyli taoističtí partneři, náš vztah musel být extrémně intimní.
Bylo to proto, že se tomu nejen nebránil, dokonce si myslel, že kdyby se ho Yun Weisi rozhodl zabít právě teď, Changming by pravděpodobně nekladl odpor.
Bylo to, jako by oba prošli společně nesčetnými smrtelnými nebezpečími a strávili roky ve společnosti toho druhého. Nejen to, bylo to, jako by vždy nebojácně kráčeli kupředu, a nikdy nebyli bez přítomnosti toho druhého.
„Changmingu.”
Tichý hlas zašeptal jeho jméno. Znělo to nejednoznačně něžně.
Changming zahučel v reakci. Cítil také stopu přízračné čchi.
Nenápadně vyklouzl oknem a rychle zmizel.
Výkřik, který slyšeli, však rozhodně zněl z dálky a s touto přízračnou čchi neměl nic společného.
Všichni byli oním výkřikem probuzeni. Hostinec byl rozjasněn lucernami a všude bylo slyšet šustění, jak se lidé oblékali. Mnoho lidí si stěžovalo a ptalo se, co se stalo. V tuto chvíli nikdo nelamentoval nad hlukem a lidé se začali shromažďovat v hlavní hale předního dvora. Lidé se ohromeně rozhlíželi a snažili se pochopit, co se stalo.
Hodina yin se blížila. Obecně řečeno, ti, kteří vstávali brzy, by měli v tuto chvíli vyrážet, ale obloha byla černá a vánice se nezastavila. Pracovník penzionu mírně otevřel dveře. V mžiku vletěla do haly drsná vichřice s ledem a sněhem a hosté křičeli na pracovníka, aby okamžitě zavřel.
*Hodina yin: 3: 00-5: 00
Lampiony byly rozsvíceny. Zvenčí přicházel zvuk jezdců mířících směrem k hostinci. Někteří slídilové tiše vyklouzli, aby se podívali, a brzy se vrátili s drby ke všem v hale.
„Viděl jsi to? Venku je krev! Krvavé skvrny jsou tak dlouhé, jako by někam odtahovali něčí tělo! Tak děsivé!”
„Je možné, že ho táhla ta osoba na koni?“
„Nesmysl! Jezdci byli naši strážci. Myslím, že někdo byl znovu zabit. Aj, přestaň o tom mluvit, vážně! Krev brzy zasype sníh. Proč se něco takového děje ve městě Hongluo? Možná je čas mu říkat město Hongxue!”
*Město Hongxue: hongluo – „červená ředkev“ – mrkev; hongxue- „červená krev“.
„Dotkni se dřeva! Nebuď vraní zobák!”
*Vraní zobák: nositel smůly.
„Dost! Podívejte se na oblohu–dnes také nemůžeme odejít. Sníh je tak hluboký, že v něm kočáry jednoduše zapadnou!”
Dav mluvil najednou a zhluboka si povzdechl. Někteří lidé odmítli uvěřit, že mají takovou smůlu, a odešli z hostince, aby to osobně zkontrolovali.
Pod temnou oblohou však dvě velké lucerny před hostincem nejasně osvětlovaly špinavé stopy koňských kopyt uprostřed ulice.
Po povrchu sněhu se táhla nápadná krvavá skvrna. Stopa, kterou zanechala, byla hluboká. Přestože vyschla a na jejím povrchu se hromadil čerstvě napadaný sníh, který ji téměř zakrýval, krvavá skvrna byla stále příšerná na pohled.
Yun Weisi vstal první a opustil pokoj, aby zjistil, kam přízračná čchi míří, ale Changming nešel s ním.
Protože Changming slyšel, jak jeho nový meč melodicky hučí v jeho moři vědomí.
Tento řinčivý zvuk vypadal jako varování i jako reakce.
Ve zlomku vteřiny, když pocítil pocit nadcházejícího nebezpečí, se Changming náhle podíval směrem ke dvoru starého He!
To je špatné!