Nechoď tak blízko
Changming se kvůli závratím cítil otupělý. Když přišel k sobě, Yun Weisi ho už podpíral, aby mu zabránil ve spadnutí—Changming ztratil kontrolu a téměř se zhroutil.
Changming se nadechl a spolkl studený vzduch. Šrám na jeho ruce na okamžik přestal tolik bolavě bodat, než znovu brutálněji zabolel. Bylo to velice bolestivé, jako by mu na hřbet ruky vylili vroucí vodu a důkladně mu opařila kůži. Zároveň se cítil slabý a začal znovu bezmocně padat.
„Nepřenášejte na něj duchovní sílu! Rychle, pomozte mu dovnitř!”
Yun Weisi zvedl hlavu a viděl, jak z budovy vychází muž ve světle modrých šatech.
Když však Yun Weisi uviděl mužovu tvář, okamžitě mu ztuhla krev.
Byla to chvilková reakce, ale Changming si toho stejně všiml. Odložil svou bolest stranou a znepokojeně se podíval na Yuna Weisiho.
Muž rychle přešel a natáhl ruku, aby pomohl Changmingovi.
Yun Weisi podvědomě odtáhl Changminga stranou, aby se té ruce vyhnul.
Muž ztuhl. Vypadal trochu překvapeně.
V tom okamžiku přišel také vedoucí obchodu, který rozptýlil nepříjemnou atmosféru.
„Doktor Jiang je lékař, který ošetřuje lidi, kteří přicházejí do naší apotéky. Je jako žijící nesmrtelný! Pokud vám řekl, abyste šli dovnitř, udělejte, co říká!”
*Žijící nesmrtelný: velký talent.
Yun Weisi se rozhodl zatlačit loď po proudu a počkat na další vývoj, takže už nic nenamítal a podpíral Changminga, aby se mohl posadit uvnitř obchodu.
Muž vypadal přesně jako ze vzpomínek Yuna Weisiho.
Pro kultivujícího uplynulo sto let tak rychle, jako lusknutí prstu.
Jediný rozdíl na tomto muži byl ten, že byl spíše lékařem ošetřujícím pacienty v maloměstě než mistr slavného Nesmrtelného klanu Wanjian.
Doktor Jiang samozřejmě cítil pohled Yuna Weisiho. Ale byl zaměstnán tím, že měřil Changmingovy tepy, a tak na chvíli svěsil hlavu a přemýšlel.
„Starý Changu, vy dva můžete prozatím jít. Ale nechoďte příliš daleko od apotéky, mějte na paměti, že venku je to právě teď nebezpečné!”
Vedoucí a jeho asistent přikývli. Očividně důvěřovali doktoru Jiangovi.
Poté, co odešli, doktor Jiang řekl Yunovi Weisimu a Changmingovi: „Pravděpodobně jste kultivátoři. Zdá se, že jste, daoyou, byl otráven liškou a také vás sužují stará zranění. Obávám se, že to čas od času vzplane a s přítomným liščím jedem vám to ještě zhorší situaci. A co je ještě podivnější, vaše meridiány jsou v chaosu a úplně řádí. Neměl byste být schopen vůbec chodit , přesto se můžete bez problémů pohybovat. Je tu něco, co jsem přehlédl.”
Yun Weisi se na něj podíval: „Připomínáte mi kultivátora, kterého znám.”
Doktor Jiang zvedl obočí: „Už jste mě viděl?”
Yun Weisi: „Mistr Nesmrtelného klanu Wanjian, Jiang Li.“
Muž si povzdychl a nepopřel jeho slova: „Zřídka sestupuji z hor, tak jak mě znáte? Nevzpomínám si, že bych vás někdy potkal, daoyou.”
„Náhodou jsem vás uviděl jednou před několika lety, ale mistr klanu Jiang rychle odešel, takže jsme se nesetkali tváří v tvář.“
Yun Weisi plácl mlhavou, ale stručnou odpověď. Jiang Li to však nepovažoval za divné a přikývl.
Jako mistr klanu, i když jen zřídka opouštěl hory, stále příležitostně navštěvoval shromáždění Qianlin. V té době každá sekta představovala mnoho různorodých učedníků a mnozí věnovali pozornost Jiangovi Li, který si nemohl pamatovat všechny.
„Jak se jmenujete, daoyouové?”
„Yun Weisi. To je Jiufang, můj shidi.”
Jiangovi Li tato jména nic neříkala.
„Daoyou Yune, tvůj shidi je těžce zraněn. Obávám se, že liščí jed mu pěkně zavaří.”
Yun Weisi věděl, co je liščí jed zač. Liščí duch, když obětoval svůj život, vlil veškerou svou zášť do posledního útoku a zanechal tři škrábance na zadní straně Changmingovy ruky.
Liščí duchové byli zběhlí v kouzlech a liščí jed byl nesnesitelně bolestivý. Pokud by nebyl rychle odstraněn, účinky otravy by se každým dnem zhoršovaly.
Ale Yun Weisi neznal důsledky zasažení liščím jedem.
„Jak se zbavíme liščího jedu?“
Poté, co Jiang Li na chvíli zaváhal, řekl: „Bojem jedem s jedem. Dalšího liščího ducha, který je starší více než sto let, lze použít k usměrnění společně s ledově-sněhovou trávou. Pokud se rafinují v kotli Dračí nohy, mělo by to neutralizovat jed.”
Yun Weisi: „Kotel Dračí nohy Nesmrtelného klanu Wanjian?”
Jiang Li přikývl a dodal s nepříjemným úsměvem: „Právě teď se nemohu vrátit do svého klanu, ale mohu jim poslat dopis a požádat žáka, aby doručil kotel, s jehož pomocí vyrobíte protilátku. Starší Fang z mé sekty je zručný v rafinaci pilulek. Požádejte ho, až přijde čas.”
Uvedl každou přísadu a poklad potřebný k vytvoření protijedu a jasně vyjádřil svou dobrou vůli.
Nesmrtelný klan Wanjian byl před sto lety prominentní a slavnou sektou. Jako vůdce klanu, však Jiang Li nebyl ani povýšený, rezervovaný či odcizený od obyčejných lidí. Naopak, léčil pacienty v nějaké apotéce.
Ať už to byla minulost nebo přítomnost, Yun Weisi nikdy nebude blízkým přítelem Jianga Li. Neměl způsob, jak zjistit, zda se Jiang Li chová přirozeně, nebo neobvykle.
Jak zjistili, skutečné tělo Jianga Li bylo v určitém okamžiku převzato jeho shifu, Luomeiem. Nesmrtelný Luomei převzal identitu Jianga Li a putoval jianghu s jeho tváří, krok za krokem nastavoval formaci a nakonec zničil celý lidský svět.
Přicestovali o sto let nazpět v čase a původně si Yun Weisi myslel, že se k této osobě, která podněcuje neštěstí ze zákulisí, budou moci přiblížit až po nějaké době. Yun Weisi rozhodně nečekal, že narazí na Jianga Li jen tak.
Pokud by zabili Jianga Li, nedošlo by k žádné z budoucích katastrof a všechno by se vrátilo do normálu. Jiufang Changming by nemusel obětovat své tělo, aby se dozvěděl o spiknutí jejich nepřítele, Devět vrstev propasti by se nikdy neobjevilo a všechno by začalo odznovu. On a Changming mohli také skončit s jiným koncem.
Otázkou však nyní bylo, zda Jiang Li před jejich očima byl skutečný Jiang Li, nebo nesmrtelný Luomei?
Pokud nebyl pod Luomeiho kontrolou, věděl něco o plánech svého učitele?
„Moc vám děkuji za radu, klanový mistře jiangu. Tohle místo je sužováno démony. Přišel sem mistr klanu Jiang, aby eliminoval zlo?”
Mysl Yuna Weisiho bloudila a v tuhle chvíli přemýšlel o mnoha věcech, přesto se jeho výraz vůbec nezměnil a ostatním neprozradil žádný náznak toho, co si myslí.
Jiang Li se dotkl nosu.
„Věřil bys mi, kdybych řekl, že jsem sem přišel uprchnout před katastrofou?“
Když Jiang Li viděl, že Yun Weisi neodpověděl, zasmál se.
„Abych byl upřímný, sešel jsem dolů z hor, cestovat a získávat zkušenosti. Nemůžeš o mně nikomu říct! Jen předstírej, že jsme se tu nikdy nepotkali.”
Yun Weisi: „My jsme pouze samotářští kultivátoři na cestách a nemáme žádné spojení s žádnými sektami. Buďte v klidu, mistře klanu Jiangu.”
Z nějakého důvodu měl Jiang Li pocit, že tenhle pár shixiong a shidi byl zvláštní.
Ten pocit pramenil ze skutečnosti, že kdykoli samotářští kultivující slyšeli zmínku o Nesmrtelném klanu Wanjian a dozvěděli se o identitě Jianga Li, podvědomě na něj začali pohlížet s úctou nebo se dokonce třásli z respektu. Tihle dva však zůstali lhostejní, jako by to bylo jen neformální setkání.
Jiang Li nemohl ani určit úroveň jejich kultivace nebo odkud pocházejí.
Hongluo však bylo v tuto chvíli ve zmatku. Po celou dobu se děly bizarní věci, takže tihle lidé nebyli tak neobvyklí.
Jelikož jednoho z nich podrápal liščí duch, bylo zřejmé, že s ním bojovali. Takže přinejmenším nebyli na stejné straně jako liščí duchové.
„Než se daoyou Jiufang zbaví liščího jedu, budete muset jen čekat. Použití duchovní síly by jen urychlilo účinky jedu. Navíc nikdo nemůže říci, kdy znovu vzplane, protože jeho intervaly jsou nekonzistentní. O tomhle jsem jen slyšel během mých cest, ale neznám důvod. Už vám moc nepomůžu.”
Jiang Li byl ve své nabídce pomoci upřímný. Řekl, že napíše dopis s žádostí o kotel Longzu, a okamžitě vzal do ruky štětec. Velmi brzy byl dopis zapečetěn razítkem, které měl na vrchu.
Když se pečeť dotkla papíru, vzplálo zlaté světlo. Byla to soukromá pečeť mistra Nesmrtelného klanu Wanjian a bylo to něco, co nebylo možné napodobit.
Po zapečetění dopisu jej předal Yunovi Weisimu.
„Před několika dny se v Hongluo najednou objevili démoni a duchové a nevinní prostí lidé začali trpět. Strážníci pod vedením města jsou také obyčejní lidé. Jelikož jste vy dva kultivátoři, prosím, zůstaňte tady nějakou dobu. Pomozte mi vyhnat zlosyny a vrátit Hongluo mír.”
Intonace Jianga Li nyní neměla nic společného se stylem toho člověka, který považoval lidské životy za ještě méně významné než mravence a chtěl vydláždit novou cestu zničením světa.
Yun Weisi se zeptal: „Možná mistr klanu Jiang zná důvod, proč se tihle liščí duchové objevili?”
Jiang Li zvolal: „Neříkej mi pořád mistr klanu Jiang! Říkej mi doktore Jiangu. Vypadá to, že bych měl změnit svůj vzhled při cestování kvůli pohodlí… nevím důvod, ale vím, že za soumraku před půl měsícem se na obloze objevil krvavě zbarvený měsíc a incidenty začaly té noci. Navíc zde nejsou jen liščí duchové, ale také démoni nočních můr a zlomyslní duchové. Sám jsem dokonce bojoval s démonem noční můry. Je velmi obtížné je zkrotit a je těžké je zničit. Pokud jsi byť na chvíli neopatrný, vyklouzne ti.”
Yun Weisi také bojoval s démonem noční můry, takže věděl, že slova Jianga Li nejsou nesmyslná.
„Chceme tu zůstat ještě pár dní. Pokud bude šance, určitě se o ně postaráme,“ řekl Yun Weisi.
„Pak bych vám měl poděkovat, daoyouové, jménem obyčejných lidí ve městě.“
Jiang Li vytáhl z rukávu stříbrný zvonek. Byl nádherný a krásný, ale při zatřepání nezvonil.
„Tenhle zvonek se nazývá Zvonek jedné mysli. Ty a já budeme mít jeden. Pokud ho držíš budeš si k němu přát, zvonek zazvoní. Jestli budeš v nebezpečí, dej mi okamžitě vědět a já ti rychle pomůžu.”
Changming celou tu dobu mlčel.
Nejprve snášel bolest a čekal, až vzplanutí pomine.
Zadruhé si všiml, že Yun Weisi byl při rozhovoru s tímto mužem ostražitý.
Tato ostražitost nebyla zřejmá, ale Changming to cítil poté, co strávil tolik času s Yunem Weisim.
Na cestě zpět do hostince poté, co opustili apotéku, Changming konečně promluvil: „Je tenhle klanový mistr Jiang hlavním strůjcem, kterého jsi už zmínil?”
Yun Weisi souhlasně zahučel: „Nevím, zda můžeme jeho slovům věřit.”
Právě když se ve městě objevil Jiang Li, duchové začali Hongluo terorizovat. Tahle událost připomínala Jianga Li, který lákal démony, aby zabíjeli lidi a vytříbili tak Perly sbírající duše.
Podle názoru Yuna Weisiho byl Jiang Li hlavním podezřelým.
Nemohl však jednat unáhleně. Potřebovali čas, aby pochopili situaci.
„Počkáme a uvidíme,“ řekl Changming. Jeho hlas byl měkký, téměř šeptal.
Když Yun Weisi viděl, jak se Changming dotkl své hrudi se zarudlou tváří, Yun Weisi ho chtěl uchopit pevněji. Changmingův výraz se však změnil a místo toho odstrčil Yuna Weisiho.
„Nechoď tak blízko…“
Na Changmingově čele se objevily korálky potu a on těžce dýchal a mluvil chvějícím se hlasem.
Yun Weisi si vzpomněl na slova Jianga Li o tom, že liščí duchové jsou zběhlí v lákání, a nejasně si uvědomil, co to znamená.
…
Sun Wuxia náhle otočil hlavu. Trochu se uklidnil a vydechl úlevou, ale stále byl poněkud překvapený.
„Daoyou Chi, proč jsi mě sledovala?“
„Viděla jsem z okna liščího ducha, tak jsem se za nim vydala,“ Daoyou Chi mírně svraštila jemné obočí, což bylo velmi působivé. „Ale ztratila jsem ho poté, co jsem vyšla ven.”