Rozuměl tehdy Changming myšlenkám Yuna Weisiho?
Pro Hua-Shan tohle váhání trvalo krátkou chvíli, ale pro Changminga to vypadalo, že uplynuly tisíce let, dost dlouho na to, aby se moře místo toho naplnilo pískem.
V poznámkách měl napsáno mnoho věcí a jeho rukopis byl malý. Když si prohlédl poznámky, mnoho se dozvěděl. Od toho dne uplynulo mnoho let a Changming by si nikdy nepomyslel, že to všechno zůstane v jeho vzpomínkách.
V záblesku viděl mnoho věcí ze své minulosti.
Vzpomínky nebyly jen Yuna Weisiho, ale také jeho.
–Daoyou He Yunyun a shidi padli na kolena před chrámovým shishu a prosili ho. Shishu jim řekl, že i když je chrámovým mistrem, může vydat verdikt až po projednání se svým shixiongem. Šli za shizunem. Tou dobou se shizun kultivoval a několik dní neopustil svůj příbytek. Stáli tam den a noc, drželi se za ruce a nepustili. Mnoho mých spolužáků jim závidělo a říkalo, že páry podobné mandarínským kachničkám jsou lepší než nesmrtelnost. Ale byl jsem jen zmatený a tiše jsem poslouchal jejich diskusi.
*Páry mandarínských kachniček jsou lepší než nesmrtelnost: najít svou spřízněnou duši je nejdůležitější věc na světě.
–Je noc. Měsíc je kulatý a vítr čerstvý. Když se člověk během takové noci kultivuje pod vodopádem, získá porozumění z duchovní energie oblohy a země.
–Když shizun opustil ústraní a vyslechl si shishuovo vysvětlení, okamžitě dal souhlas. Všichni jsme si mysleli, že bude proti, a uslyšíme shidiho a He Yunyun plakat a prosit ho, ale nečekaně se vše vyřešilo tak snadno… Shizun také řekl, že kultivující žijí mnohem déle než obyčejní lidé a být taoistickými partnery není jen status, ale především smlouva odpřísáhnutá k nebesům a zemi. Nemůžete tedy změnit názor a vycouvat v polovině, takže by to měli oba řádně zvážit. Vždy jsem si myslel, že tato slova obsahují nějaké náznaky, ale nikdy se mi je nepodařilo rozluštit. Shidi a He Yunyun si mysleli, že ji shizun testuje, a rychle vysvětlili své pocity. Ukázali na oblohu a přísahali na slunce, že nikdy nebudou litovat tohoto rozhodnutí.
*Ukázat na oblohu a přísahat na slunce: složit rozhodnou přísahu.
–Opustil jsem desetidenní ústraní právě včas, abych se dostal na jejich svatbu. Chrámový mistr osobně dohlížel na obřad skládání slibů nebesům a zemi za ně. Shizun byl také přítomen, což se stává zřídka, a vypil pár šálků svatebního vína. Náš taoistický chrám, který byl obvykle tak vážný, byl dnes mimořádně živý. Všichni moji shidi hodně pili a byli pod vlivem alkoholu. Obvykle tvrdošíjně říkají, že jejich srdce je zaměřeno pouze na velké Dao, ale dnes, když sledovali novomanžele v harmonii, jako by to byl zpívající pár citer, jim ve skutečnosti záviděli. Všichni říkali, že také chtěli jít dolů z hory, aby získali zkušenosti. Jak to vidím já, srdce pijáka není v šálku, ale nic jsem neřekl.
*Srdce pijáka není v šálku: … ale místo toho sní o životě v horách a skřípá: mít na mysli jiné věci, což znamená, že chtějí sestoupit z hor, aby našli své spřízněné duše.
Do této doby už Yun Weisi odložil své plány na pomstu své zmasakrované rodiny a pomalu zapadl do chrámu Yuhuang. Zvykl si na rutinu cvičení ráno a kultivace až do noci.
V chrámu Yuhuang bylo mnoho učedníků, ale obvykle tam byl klid a ticho. Taoistické sekty kázaly nauku o nezasahování a naléhaly na své učedníky, aby následovali nebeské Dao. A nebeské Dao bylo bezcitné. Ačkoli nalezení taoistického partnera nebylo zakázáno, když viděli Jiufang Changminga, který měl rád ticho, učedníci věnovali svá srdce kultivaci co nejvíce a mlčeli. Changming si také vzpomněl na tu svatbu, a když si ji teď vybavil, uvědomil si, že byla skutečně neobvykle živá.
Ale v tomto světě je jak smutek z odloučení, tak radost ze spojení, a neštěstí se skrývá ve štěstí. Changming dlouho očekával, co se může v budoucnu přihodit, Ale učedníci nepřijali onen náznak, který poskytl, když jim dal svůj souhlas. Dokonce i pohotový Yun Weisi byl z toho zmatený a ani po dlouhé době neuhodl, co tím Changming myslel. Stále potřeboval vstoupit do lidského světa, aby to pochopil.
–Během Festivalu luceren byl náš chrám také živější. Několik učedníků se nedokázalo ovládnout a tajně sestoupilo z hor, aby se podívali na barevné lucerny. Chrámový mistr nad tím přivřel oči. Nejprve jsem se chystal vrátit do svého pokoje a meditovat, ale shizun mě zavolal a zeptal se mě, zda s ním chci putovat po horách. Samozřejmě jsem souhlasil, aniž bych dvakrát přemýšlel. Abych byl upřímný, studoval jsem již mnoho let a každý den, pokud neposlouchám učení kázaná v chrámu, jdu za horu, abych se kultivoval pod vodopádem. Skoro si vybavím každou žilku na listí tamních stromů. Shizun a chrámový mistr nám nezakazují sestoupit z hor a cestovat, ale už jsem viděl nádheru lidského světa, který se oddává luxusu a dekadenci. Pokaždé, když na to pomyslím, vzpomenu si na nenávist, kterou mám k vrahům své rodiny, takže jsem tam v budoucnu nechtěl jít. Když se mě však shizun zeptal, zjistil jsem, že se na tuto cestu těším.
*Festival luceren: 15. prvního lunárního měsíce.
–Přestože je město malé, je zde vše, co by člověk potřeboval. Ulice, kde se prodávaly festivalové lucerny, byly plné lidí. Vystavovali lucerny, které byly v hlavním městě populární posledních několik let, a tento trend hlavního města se konečně dostal do tohoto města. Viděl jsem lucernu vyrobenou ve tvaru králíka a vzpomněl jsem si na Festival luceren, kterého jsem se zúčastnil se svou rodinou, když mi bylo sedm. Táta mi takovou lucernu koupil. V té době byla moje mysl plná mečů a holí, proč by se mi měla líbit tak obyčejná věc? Samozřejmě jsem ji nešetřil jediným pohledem. Nyní se všechno změnilo a já jsem se s lítostí podíval na stejnou lucernu. Už jsem však nebyl s těmi samými lidmi. Shizun tu lucernu koupil a daroval mi ji s tím, že mě viděl, jak na ni zírám. Myslel si, že nemám dost peněz. Cítil jsem směsici pocitů. Možná, když se vydáte na cestu kultivace, vaše srdce se opravdu otupí. I smutek z minulosti opouští vaše srdce. Prošli jsme ulicí, kde se prodávaly lucerny podél řeky. Ulice byla krátká, ale bylo to, jako bychom šli dlouho. Když jsem se z nějakého důvodu podíval na shizuna, vzpomněl jsem si na otázku, kterou mi tehdy shidi položil, a najednou mě napadla odvážná myšlenka: kdyby shizun souhlasil, byl bych ochotný vzdát se kultivace a cestovat s ním. Tato myšlenka byla tak odvážná, že mě dokonce vyděsila. I když jsem se poté trochu uklidnil, moje mysl byla zmatená. Shizun mě několikrát zavolal, ale neslyšel jsem ho. Myslel si, že mi chybí moje rodina.
–Během festivalů, jako je nový rok, a zejména během Festivalu luceren a Festivalu dvojité sedmičky, lidé v lidském světě rozsvěcují lucerny. Dnešek nebyl výjimkou. Mnoho lidí v davu poblíž řeky rozsvítilo lucerny, a tak jsem se zeptal shizuna, zda se chce připojit. Stál s rukama sepnutýma za zády a zavrtěl hlavou a řekl, že lidé zapalují lucerny, aby do nich vložili svou naději, protože mají něco, po čem touží. On nemá však žádné touhy ani přání, takže nepotřebuje lucerny, aby mu pomáhaly. Zeptal jsem se ho, zda snaha o nesmrtelnost prostřednictvím velkého Dao nebyla přáním. Řekl, že člověk by měl usilovat o velké Dao svým vlastním úsilím, zatímco iluzorní přání obyčejných lidí byla jen pokusem o útěchu a kultivující by tomu nikdy nevěřili. Nakonec jsem i tak dal svou lucernu na vodu, protože je tu něco, co chci.
*Festival dvojité sedmičky: 7. den 7. měsíce, čínský Valentýn.
–Poslední dobou, když mám volný čas, čtu knihy v knihovně chrámu Yuhuang. Všiml jsem si, že tam nejsou jen knihy týkající se taoistických sekt, ale také mnoho knih od jiných klanů, dokonce i buddhistických a konfuciánských, nebo o jinu a jangu a geomantii. Některé z nich jsou dokonce o některých kultivačních technikách démonických sekt. Slyšel jsem, že to jsou ty, co shizun nedávno našel. Ačkoli to není žádné tajné a jedinečné posvátné učení, jsou to velmi vzácná písma ze všech druhů sekt. Není divu, že shizun nedovolí novým učedníkům vstoupit na toto místo. Musí se bát, že by jejich nestabilní srdce bylo narušeno. Proč by se tím pádem shizun najednou tak zajímal o učení jiných klanů? Je možné, že čím více pokroku uděláte, tím otevřenější byste měli být, jako moře, do kterého vtéká mnoho řek?
–Dnes jsem si povídal se shizunem. Položil jsem mu otázku, která mě včera trápila, a shizun mi řekl, že při kultivaci získal určitý vhled a chce otevřít novou cestu. Řekl, že nejsem povinen zůstat pod jeho vlivem a mohu pokračovat v cestě, kterou jsem následoval ve své kultivaci. I když vyjasnil moje zmatení, jsem teď ještě zmatenější. Myslím, že v shizunových slovech je víc, než se zdá.
–Dnes jsem šel do knihovny a viděl jsem, že všechny knihy související s jinými klany byly skryty. Žák, který je hlídá, řekl, že shizun nařídil, aby tyto knihy nenechal číst nikoho, kdo není na mistrovské úrovni. To byla příliš velká náhoda. Tehdy jsem se ho na to neměl ptát, teď se zdá, že jsem spadl do své vlastní jámy.
Z koutků Changmingových úst pomalu kapala krev a na sněhu vedle jeho nohou zanechávala malou tmavou stopu. Ani čerstvě napadaný sníh to nedokázal zakrýt.
A-Rong teď třásla Changmingem jemněji a její hlas zeslábl. Zdálo se, že přestala bojovat a poddala se svým vnitřním démonům.
Po rtech se jí plazil úsměv. Přesně tak. Kde na tomhle světě lze najít člověka, který by si ochotně nechal takovou příležitost ujít a následoval ušlechtilou a morální cestu? Liščí duchové si vždy sami posloužili a jen A-Rong byla jiná. Nyní nastal čas, aby se tato jiná A-Rong dostala k rozumu.
„Jdi mi z cesty a nech mě urovnat si skóre. Podělím se s tebou o polovinu jeho duchovních sil.”
Nejprve měla Hua-Shan převzít jeho duchovní síly. Zda by skutečně dala A-Rong polovinu, nebo ne, bylo v její moci.
Hua-Shan mluvila a použila svůj nejjemnější hlas. Nevěřila, že by ji A-Rong mohla neposlechnout.
Přesto A-Rong neustoupila stranou a dokonce se odvážila zvednout hlavu a promluvit.
„Sestro Hua-Shan, starší je dobrý člověk. Zachránil mě, takže nemohu splatit jeho laskavost zradou!”
Splatit laskavost zradou? Jako by Hua-Shan slyšela nějaký dobrý vtip, zasmála se.
„Dostal se k tobě pomocí falešné identity a zachránil tě s postranním úmyslem. Vždycky jsi byla pošetilá, ale proč zůstáváš tak naivní, i když tě využívá člověk?”
„Nezavolala mě sem sestra Hua-Shan, aby mě také zabila?“ A-Rong náhle odpověděla. Kousala se do rtu a zdůrazňovala každé slovo.
„Nesmysl!”
Hua-Shanin výraz se nezměnil, ale tiše sevřela ruce pod rukávy. Nechápala, jak se prozradila, což A-Rong umožnilo správně odhadnout její skutečné úmysly.
„Sestra Hua-Shan nezavolala nikoho kromě mě. Když na mě mladý pán zaútočil, sestra ho nezastavila a nezdálo se, že by to byla nehoda. Očividně jsi už věděla, co se má stát. Možná jsi to byla ty, kdo navrhl, aby mě mladý pán zabil–ale proč? Neudělala jsem nic špatného, tak proč mě sestra tolik nenávidí?”
Hua-Shan zamžourala. Vždy se na tohle dítě dívala svrchu a myslela si, že A-Rong je pošetilá a nemotorná. Nečekala, že A-Rong bude moudrý člověk, který se zdál být jen pomalejší.
„Proč tě nenávidím? Hloupé dítě! Byl to mladý pán, kdo tě chtěl vidět. Nevěděla jsem proč. Myslela jsem, že se mu líbíš, jak jsem to měla vědět … Aj! Kdybych to jen věděla, udělala bych všechno, abych ho zastavila!”
Bylo těžké říct, zda lže nebo ne, a dokonce i Hua-Shan tomu sama téměř věřila.
„A-Rong, pamatuj si tohle: jsme stejného klanu. Osoba za tvými zády je jiná. Mladý pán slíbil, že bude naším spojencem, ale očividně s ním už teď nebudu spolupracovat, když na tebe zaútočil. Měla bych být silnější, abych vás všechny ochránila. Nebylo by pro tebe také prospěšnější, kdybys absorbovala duchovní síly téhle osoby?”
Hua-Shan cítila, že tento argument jistě stačí ke změně názoru A-Rong. Ale ta stále vrtěla hlavou.
„Mladý pán mě chtěl zabít. Zpočátku se starší nechtěl objevit, ale udělal to pro mě. Nebýt mě, tak by dnes neutrpěl tak těžká zranění. Sestro Hua-Shan, prosím, respektuj skutečnost, že jsme jeden druh a neubližuj staršímu, ano?”
Hua-Shan se zamračila a podívala se na malou hubenou dívku před sebou.
Nikdy necítila, že A-Rong je takový trn v očích.
Byl z jiné rasy, takže jeho myšlení bylo zjevně jiné, přesto A-Rong navzdory tomu všemu chránila tohoto cizince.
Když už to tak je, zemři společně s tím cizincem.
Hua-Shan nemilosrdně zvedla ruku, aby položila pečeť přímo na Changmingovo srdce, a ani tehdy A-Rong neustoupila.
Pak zemřeš spolu s ním. Hua-Shan ani nemrkla a udržovala své srdce tak tvrdé jako kámen a železo.
Ale tento útok byl náhle zastaven!
Nebo spíš, osoba před jejíma očima byla pryč!
Hua-Shan byla ohromená.
V mžiku ucítila ostrou bolest v zádech. V jejím vědomí zazvonily poplašné zvony a ona se vší silou vrhla vpřed.
Ten muž nezemřel!
Nejen, že nezemřel, ale dokonce měl sílu pomstít se!
Je možné, že ji testoval?!
V tuto chvíli jí myslí proletěly matoucí myšlenky a Hua-Shan se ani neodvážila ohlédnout.
Právě viděla tohoto muže bojovat proti mladému pánovi, takže jeho síla byla v jejích vzpomínkách čerstvá. Stejný strach se vytvořil i v jejím srdci a dokonce začala litovat svého unáhleného rozhodnutí nechat věci na náhodě a zaútočit na něj. Možná na ni skutečně nezaútočil jako první, aby se dozvěděl její plán.
Kdyby Hua-Shan otočila hlavu, aby se ohlédla, věděla by, že její odhad byl úplně špatný.
Pokud by Jiufang Changmingovi zbyla nějaká síla, tento úder by rozhodně dosáhl jejího slabého místa a neměla by energii uprchnout.
Už vyčerpal všechny své duchovní síly a slabě se opřel o A-Rong, stále ponořený v chaotických vzpomínkách na minulost.
A-Rong zabořila svoji tvář do rukou, obávala se, že její slzavá tvář zradí její zármutek.
Plakala nad Changmingovými ranami, ale co bylo důležitější, plakala kvůli sobě.
Cizinec, kterého potkala úplně náhodou, byl ochotnější jí podat pomocnou ruku než její vlastní druh. A co víc, její klan ji chtěl mrtvou. Pouze tento starší jí přišel na pomoc.
A-Rong byla pomalá, ale nebyla hloupá.
I kdyby měla Hua-Shan pravdu a Changming ji chtěl využít jen na začátku, mohl zůstat skrytý, když se ji mladý pán pokusil zabít, místo aby jí spěchal na pomoc.
„Starší, starší!”
Mohla jen zvýšit hlas v marném pokusu ho probudit, když ho s obtížemi táhla na skrytější místo.
V určitém okamžiku si Hua-Shan uvědomila, co se stalo, a vrátila se. Pokud by tento starší nebyl v tu chvíli plně při vědomí, byli by obě ve vážném nebezpečí.
Mladý pán byl ještě děsivější.
A-Rong zaťala zuby. Její slabé tělo nemohlo použít mnoho duchovní síly, takže bylo dokonce obtížné podpírat Changminga. Dvě postavy, jedna malá a jedna velká, se pomalu pohybovaly sněhem kupředu.
Mnoho matoucích událostí minulosti se rekonstruovalo v Changmingově zmatené mysli podle poznámek.
–Nečekal jsem, že se shizunova předpověď splní. Když shidi opustil hory, kvůli tréninku, narazil na mocného nepřítele a setkal se se svou záhubou. Jeho společník na cestách nám řekl, že se rozhodl obětovat, aby chránil He Yunyun. Než zemřel, požádal svého společníka, aby se vrátila do naší sekty a sdělil jeho poslední slova. Požádal shishu a shizuna, aby neobviňovali He Yunyun. Když to učedníci slyšeli, všichni si povzdechli a sténali po mnoho dní, zarmouceni skutečností, že shidi zemřel předčasnou smrtí. Koneckonců, shishu říkal, že ačkoli shidiho talent nebyl srovnatelný s mým, byl také jedním z nejlepších. Kdyby nebylo této nehody, dosáhl by mistrovské říše a dokonce by měl šanci uzřít velmistrovskou říši. Bohužel voda tekla na západ a bylo to všechno marné.
*Voda tekla na západ: nemůžete vrátit čas.
–Dlouho jsem nepsal. V posledních několika dnech se nestalo nic neobvyklého, ale dnes v poledne shishu oznámil zprávu, která všechny vyděsila: He Yunyun se stala taoistickou partnerkou nového mistra sekty Donghai. I když by taoističtí partneři měli všude zůstat spolu, protože přísahali na nebesa a zemi a nemohou se tohoto spojení snadno zříct, pokud jeden z nich zemře, vztah je přerušen. Ani po shidiho smrti nikdo neztěžoval život He Yunyun a ona mohla svobodně žít jako normální člověk, zatímco zůstala vdovou po shidim. He Yunyun však našla taoistického partnera tak rychle hned po shidiho smrti, takže to nikomu nedalo a začali o ni pochybovat. Nebylo to tak, že by ji za to nenáviděli, jen si vzpomněli na shidiho předčasnou smrt a přemýšleli: kdyby věděl, co se stane, obětoval by pro takový konec svou zářivou budoucnost? Moji spolužáci o tom přemýšleli a já také. kdybych to byl já, litoval bych toho?
–Tato otázka mě mučila mnoho dní. Dokonce jsem o tom přemýšlel při kultivaci a téměř mě to přimělo mít odchylku čchi. Mohl jsem jen přestat kultivovat a jít pod vodopád, abych tam strávil noc sezením. Ráno mě shizun přišel vyhledat sám. Nepřiblížil se ke mně a jen stál daleko na vrcholu vrcholu a hlídal mě. Také jsem se na něj podíval. V tuto chvíli jsem si myslel, že jsem našel svou odpověď.
Rozuměl tehdy Changming myšlenkám Yuna Weisiho?
Changming si myslel, že pravděpodobně ano.
Věděl to, ale nikdy to nedal najevo. Doufal, že Yun Weisi pochopí všechno sám—že uvidí, že milostné vztahy jen zakalí oči, přimějí lidi zastavit se v jejich pokroku a nenechají jim žádnou šanci přiblížit se o krok blíže k nebeskému Dao.
Bohužel—
Changming opravdu nedokázal předpovědět to, co se stane v budoucnu, ani to, jak se jeho srdce změní. Nakonec ztratil kontrolu.
Ve skutečnosti si pamatoval všechno. Právě pohřbil vzpomínky hluboko ve své mysli a odmítl jim čelit.
Byly skryty tak dlouho, že si myslel, že už zmizely, přesto náhodná shoda okolností zlomila pečeť těchto vzpomínek, když byl Changming ve vážném nebezpečí. Prorazily zespod jako klíčící semena a rozkvetla přímo před jeho očima.
***Musím říct, že jsem se na tuhle kapitolu moc těšila. Končeně se nám odhalily pocity Yana Weisiho a Changminga, je to tak zlaté!