Kamkoli shizun půjde
I když si Jiufang Changming všiml pocitů Yuna Weisiho, nebyl připravený na ně reagovat.
Jak to viděl on, byly to jen nepodložené pocity mladého muže. I když byli kultivátoři lhostejní a chladní, nakonec byl Yun Weisi pořád ještě mladý. Jeho myšlenky byly plné neutuchajícího vzteku, který byl namířen proti nepřátelům jeho rodiny. Jako výsledek, promítl své city lásky na osobu, se kterou byl po boku od úsvitu do soumraku: na jeho shizuna. Zároveň to byla jeho touha napodobit silného člověka.
Nebylo to tak, že Jiufang Changming nikdy neměl žádné obdivovatele. Naopak, měl jich hodně. Někteří s ním prohráli bitvu, ale se odmítli vzdát, některé byly dívky, které si přály být jeho taoistickými partnerkami, některé jednoduše ocenily jeho vzhled a chování, zatímco některé se bály jeho kultivační úrovně a byly prostě připraveny vzdát hold někomu mocnému.
Podle jeho názoru se Yun Weisi tolik nelišil od těchto lidí.
Jenom to bylo tak, že ti dva byli mistr a jeho žák, takže Jiufang Changming byl vůči Yunovi Weisimu shovívavější ve srovnání s ostatními lidmi.
Aby zabránil tomu, aby se jeho žák utápěl v milostných iluzích, poslal Changming Yuna Weisiho dolů z hor na cesty. Doufal, že po svém návratu se Yun Weisi už u z toho vystřízliví a pokročí v kultivaci.
V té době čelil Jiufang Changming obtížnému problému, kterému nikdy nečelil.
Jeho kultivace byla na vrcholu, dost na to, aby soupeřila s kýmkoli na tomto světě. Navíc se mu během qianlinského shromáždění dokonce podařilo snadno porazit mistra Nebeského příbytku Shenxiao. Díky němu chrám Yuhuang vynikl. A sám Jiufang Changming si mohl nárokovat status nejsilnějšího kultivátora na světě. Mnozí už přiznali, že je nejmocnějším kultivátorem, ale nikdo z nich nevěděl, že čelí překážce ve své kultivaci a chodí v kruzích celé dny a noci.
Jiufang Changming cítil, že už zvládl dovednosti a porozumění, které mu taoistické sekty mohly kdy dát, a že dosáhl vrcholu. Zároveň se však zdálo, že před ním je neviditelná zeď, která mu nedovolí postoupit dále, natož vzestoupat k nesmrtelnosti. Cítil se, jako by mu unikl zásadní detail, a tak nemohl prorazit skrze tuto neviditelnou a nehmotnou překážku.
Tehdy nevěděl, že před několika desítkami let se nesmrtelný Luomei setkal s podobným problémem. Dokonce spolupracoval s démony, ale stále nebyl schopný to vyřešit. Jiufang Changming však zvolil jinou cestu. Rozhodl se vstoupit do jiných sekt, shromáždit znalosti všech druhů učení a připravit originální cestu, která by ho vedla k nebeskému Dao, přestože to byla cesta plná překážek. Rovněž by to umožnilo každému člověku s dostatečným talentem, aby již nebyl spoután restrikcemi prosazovanými sektami. I kdyby někdo byl samotářský kultivátor, stále by se mohl stát nesmrtelným.
Toto úsilí bylo neuvěřitelně troufalé. Ani arogantní člověk jako on nemohl doufat, že se k němu rychle a snadno dostane.
Taoistické sekty byly v podstatě stejné a on si myslel, že se od nich naučil vše, co mohl. Poté, co opustil chrám Yuhuang, měl v úmyslu připojit se k buddhistické sektě.
Mnoho buddhistických kultivátorů byli skrytí draci a krčící se tygři. A kdo ví? Možná, že tím, že se od nich poučí, by mohl dostat šanci vyřešit svou situaci.
To, co Yun Weisi hledal, nebylo nic jiného než krátký intimní vztah, zatímco srdce Jiufang Changminga bylo zaměřeno na velké Dao. Neměl v úmyslu navázat vztah a nechtěl, aby jeho žák tvrdohlavě následoval tento impuls, stejně jako ten žák chrámu Yuhuang, který se stal taoistickým partnerem He Yunyun a vykopal si vlastní hrob.
Jiufang Changming tedy opustil chrám Yuhuang a bez lítosti se vydal na cestu buddhistické kultivace.
Ačkoli Škola Qingyun byla jednou ze dvou hlavních buddhistických sekt, byla vystavena tlaku buddhistického chrámu Wanlian. Jiufang Changming tam byl samozřejmě vítán a bylo mu dokonce poskytnuto nejuctívanějšího zacházení a stal se starším, kterého si všichni učedníci vážili. Bylo mu dovoleno přicházet a odcházet, jak se mu zachtělo, a nebyl spoután obvyklými pravidly, která platila pro učedníky.
Když někdo vstoupil do vesnice, řídil se místními zvyky—Jiufang Changming se poklonil zenovému mistrovi Yiyemu a začal kultivovat podle jeho pokynů. Ráno vážně studoval a v noci kultivoval. Jiufang Changming, který kdysi získal obrovskou slávu po celém světě, se stal žákem ve škole Qingyun. Celý jianghu o tom mluvil, ale ignoroval zvěsti, jako by to byl jen lehký procházející vánek.
Zenový mistr Yiye nebyl vedoucím školy–místo toho byl poustevnický kultivátor s nejvyšší kultivací v sektě. Zřídka učil tajné dovednosti jiné lidi, natož aby někoho trénoval, aby mohli osobně zabíjet lidi. Když došlo na výuku Jiufang Changminga, oba obvykle seděli spolu u stolu jako staří přátelé. Občas si tři dny neřekli jediné slovo a pak pokračovali v diskusi o buddhismu s horlivými argumenty dvacet čtyři hodin v kuse. Pokud chtěl Changming překonat Yiyeho, musel pečlivě studovat starověké knihy buddhistických súter. Přečetl je jednou a už je znal nazpaměť a byl dostatečně talentovaný, aby je pochopil. Brzy už neprohrál ve válce slov, kterou měl s Yiyem o buddhismu.
Když hovořili, nejenže diskutovali o buddhismu, ale také mluvili trochu o bojích mezi kultivujícími.
Pokud by se dva významní mistři rozhodli zkřížit meče, nikdo ve škole Qingyun by nezasáhl.
Ten den silně sněžilo.
Poslední dva dny diskutovali o buddhismu a zdálo se, že Changming získal nějaký vhled. Usmál se. Čekal, až Changming prorazí.
Ze západu přiletěl papírový pták. Zůstal ve vzduchu, ale nepřistál.
Což znamenalo, že Yun Weisi hledal pomoc.
Bylo to mnoho let, co Jiufang Changming učil Yuna Weisiho techniku vytvoření tohoto ptáka, ale bylo to poprvé, co ho Yun Weisi použil. Se vší pravděpodobností to byla naléhavá a neodkladná záležitost.
Pták nemohl vstoupit do bariéry kolem nich dvou, takže mohl jen úzkostlivě mávat křídly venku, sotva snášel ten sníh.
Yiye na ptáka mírně svraštil obočí. Chtěl ho lusknutím prstů poslat pryč, aby nerušil Jiufang Changminga, ale zaváhal.
Měl nejasný pocit, že tento pták mohl být také testem.
Zenový mistr Yiye tiše sledoval Jiufang Changminga.
Ten zářil slabým zlatým světlem, které bylo v kontrastu s hustými mraky.
Kdyby prorazil tuto bariéru, dostal by se trochu blíže k nebeskému Dao.
Yiye věděl, že v tomto životě nebude schopný vzestoupat, ale byl to otevřený člověk a rád pomáhal tomuto géniovi uspět.
Protože také věděl, že Jiufang Changming je talentovanější a může se přiblížit vzestupu.
Ale přesně v tuto chvíli jiufang Changming otevřel oči.
Zářící světlo kolem něj náhle zhaslo, než úplně zmizelo.
Ztratil tak drahocennou šanci jít dál.
Toto vyrušení se nepřihodilo dříve ani později—v tuto chvíli to bylo tak akorát.
Zenový mistr Yiye si povzdechl a švihem rukávu odstranil bariéru.
Pták vletěl dovnitř a proměnil se ve zprávu před Jiufang Changmingem. Vznášel se ve vzduchu, než přistál v jeho rukou. Po přečtení papíru ho okamžitě spálil a jiskry se rozptýlily.
Poté, co dlouho mlčel, řekl zenovému mistrovi Yiyemu: „Musím na chvíli odejít.”
Zenový mistr Yiye: „Přerušil jsi svůj průlom, když jsi téměř uspěl. Pokud teď odejdeš, veškeré tvé úsilí přijde vniveč.”
Jiufang Changming: „Osoba, která bývala mým žákem, je v obtížné situaci, nemohu zavírat oči před těmi, kteří jsou ve smrtelném nebezpečí.”
Zenový mistr Yiye: „Jelikož tato osoba pochází z tvé minulosti, vy dva jste si rovni. Když jsi vstoupil do buddhistické sekty, udělal jsi jasnou čáru za taoistickými sektami.”
Jiufang Changming ztichl.
„Buď ochotný se s věcmi rozloučit. Pokud nejsi ochotný, jak se s nimi můžeš rozejít? Dnes jsi se dostal tak blízko k porozumění, ale kvůli tomu sis před své úsilí dal blok. Jiufang Changmingu, můžeš vypadat bezcitně, ale ve skutečnosti máš nespočet starostí.”
„Je talentovanější než ostatní a já jsem ho učil s důkladnou péčí. Lituji jen jeho geniality.”
Zenový mistr Yiye se na něj jen podíval s výrazem „proč bys klamal sebe i ostatní“.
„Neochota odloučit se způsobuje, že si děláš starosti. Starosti a vášeň. Existuje nesčetné množství emocí a jedno srdce může být pohnuto všemi emocemi. Ať už je to buddhismus nebo taoismus, vydáváme se různými cestami, abychom dosáhli stejného cíle. Všichni se musí soustředit na to, aby zůstali nepohnuti sentimentem, a odhodili stranou to, co je trápí. Chrám Yuhuang, škola Qingyun a světské záležitosti – budeš muset zapomenout na vše, co tě spoutává a zatemňuje tvou mysl. Pokud se ho nemůžeš zbavit, nikdy se nedostaneš do skutečné nebeské říše.”
Ale Jiufang Changming zavrtěl hlavou.
„Nikdy jsem nevěřil, že člověk může vzestoupat až poté, co opustí všechny své emoce. Velké Dao se projevuje tisíci způsoby a to, co nás skutečně zastavuje, je nedostatek porozumění. Všichni živí tvorové se kultivují, aby dosáhli nesmrtelnosti, což je už sama posedlost. Zenový mistře, podle tvých slov, netrápí tato posedlost lidi a nehýbe jejich srdcem?”
Zenový mistr Yiye o těchto slovech důkladně přemýšlel a nejasně pochopil důvod, proč Changming chtěl odejít. Tato cesta byla drasticky odlišná od té, kterou lidé kráčeli po nespočet let. I kdyby však jeho kultivace byla vynikající, bylo těžké si představit, jak tato cesta vypadala.
„Už jsi se rozhodl?“
„Ano.”
To bylo naposledy, co spolu mluvili. Bylo to také naposledy, co zenový mistr Yiye viděl Jiufang Changminga.
Jiufang Changming se po tomto dni nikdy nevrátil a ani jeho vlastní žák, Sun Buku se k němu nemohl dostat.
Až jednou zenový mistr Yiye uslyšel, že tento muž přeběhl k démonickým sektám a stal se tam kultivátorem.
Svět byl šokovaný. Jeho starý žák oznámil, že se rozešli ve zlém a stali se nepřáteli, a nyní pronásledoval svého bývalého mistra, aby ho zabil. Pouze zenový mistr Yiye věděl: Jiufang Changming nikdy nezměnil strany. Vždy se prostě pohyboval směrem ke svému cíli.
Zenový mistr Yiye se však nedočkal, jak daleko Jiufang Changming půjde. Po dalším roce se mu stále nepodařilo prorazit a zemřel pokojně na stáří.
A samozřejmě se nikdy nedozvěděl, jaké tajemství Jiufang Changming objeví na hoře Wan na zpáteční cestě, nebo jak kvůli tomu odhalí masivní spiknutí sahající do minulosti.
Všechno, co se stalo, skryto před očima všech, se ukázalo být propojené a spojovalo se stejně jako řeka, která tekla vpřed bez zastavení.
Na jeho řasách pomalu tuhl sníh a led.
Jeho dech byl slabý, téměř neexistující a jeho tělo bylo chladné a ledové.
Mysl A-Rong byla znepokojením v plamenech. Chtěla zmírnit jeho bolest svými duchovními silami, ale to bylo podobné pokusu uhasit hořící dřevěný kočár pomocí šálku vody.
A-Rong věděla, že Jiufang Changming, se kterým se setkala zcela shodou okolností, nebyl bezcitný člověk, jelikož jí byl ochotný pomoci. V minulosti však byl svět zvyklý vídat, jak jedná sám a dělá, co chce. Opustil jak taoismus, jakožto buddhismus a jeho vlastní učedníci se k němu otočili zády. Pouze dva lidé, Yun Weisi a tato a-Rong, ho špatně neodsoudili.
Changming lehce vydechl, jako by si povzdechl.
„Starší?”
Nejprve si A-Rong myslela, že se probudil, a byla nadšená—ale brzy si uvědomila, že to byla jen fyzická reakce na jeho „hluboký spánek“.
Jiufang Changming byl dokonce ochoten podat ruku Zhou Keyiovi, který byl zadržen v buddhistickém chrámu Wanlian. Nikdy však neschválil kultivační metody Zhou Keyie.
Podobně se smířil se Sunem Buku, který šel proti jeho víře a odvrátil se od něj, ale odmítl zasahovat do toho, co poté dělal.
Nikdy nezkazil své další tři učedníky, ale nikdy s nimi nezacházel krutě. Yun Weisi byl jediný, na koho byl měkký.
Dokonce i rostliny by mohly být pohnuty, natož srdce lidí.
Ale byla tato měkkost srdce a vina jeho skutečnými pocity?
Mohl by Jiufang Changming dát Yunovi Weisimu to, co chtěl?
Uvízl hluboko v moři svého vědomí a stále na to nemohl odpovědět. Zamračil se a jeho tělo se po tom napnulo, ale nemohl přijít k rozumu.
Jeho vzpomínky se vrátily do roku, kdy opustil buddhistický chrám Wanlian v reakci na prosbu svého žáka o pomoc. V Cuilinském lese v horách Zhongfa našel Yuna Weisiho, který byl vážně zraněn.
*Buddhistický chrám Wanlian: pravděpodobně MXS chtěla říct škola Qingyun.
Yun Weisi se nedávno zúčastnil shromáždění Qianlin. Vzhledem k tomu, že těsně vyhrál proti mistrovi Nebeského příbytku Shenxiao a nyní byl v centru pozornosti, jeho meč Chunzhao upoutal oči démonických kultivátorů. Věděli, že Yun Weisi v boji rozhodně utrpěl zranění, a využili příležitosti k záludnému útoku na něj, zatímco Yun Weisi zůstal po shromáždění Qianlin sám. Kultivátoři chtěli zabít Yuna Weisiho, aby mu násilím vzali zbraň. Yun Weisi nemohl bojovat proti tolika lidem sám. V tu chvíli téměř ztratil vědomí a ani si neuvědomil, že poslal zprávu svému shizunovi a požádal o pomoc—natož to, že jeho shizun, který již opustil taoistické sekty skutečně dorazil, aby mu pomohl.
Jiufang Changming odrazil útok skupiny kultivátorů a odnesl Yuna Weisiho dolů z hor na zádech, který byl v omámení a nemohl se pohnout.
„Shizune…“
„Cože?”
„Proč jste mě zachránil?”
„Protože jsi můj žák.”
„Lžete.”
Yun Weisi byl zmatený. Jeho hlava spočívala na Changmingově zátylku a Yun Weisi se zasmál a dokonce se smíchem mírně chvěl.
„Jednou jste mi řekl, že jdeme ven učit se prostřednictvím zkušeností. Štěstí nebo smůla, úspěch nebo neúspěch—sami si můžeme projít čímkoli. Dodržel jste slovo a nikdy neobrátil. Přesto teď najednou jdete proti svému učení, protože vy, shizun, máte měkké srdce. Pokud jde o mě, jste něžný. Pokud budete pokračovat bezhlavě v sochání, lze vysochat a vyleštit i kámen—tato fráze se ukázala jako pravdivá, že?”
Jiufang Changming neodpověděl.
Poté oba na chvíli ztichli.
Zdálo se, že Yun Weisi usnul, takže nic neřekl.
Možná, i když nakonec přijde k rozumu, bylo možné, že si na tuto konverzaci ani nevzpomene.
Yun Weisi se vzdal své vlastní kultivační cesty a zasvětil svůj život splnění svého slibu.
Kamkoli shizun půjde–ať už do vzdálených hor nebo k mořím pod pochmurnými nebesy, kde slunce a hvězdy sotva svítí—to je jediná cesta.
Muž, který ještě nenabyl vědomí, si znovu povzdechl.
Ale A-Rong byla zděšena hlukem přicházejícím zpoza jejích zad.
„Ach!”
Náhle otočila hlavu a její výraz se změnil.
Hua-Shan se v určitém okamžiku vrátila se dvěma dalšími druhy. Přišli blíž.
„A já přemýšlela, proč mě nehonil. Jistě, byl to blaf.”
„Nechoď blíž! Starší jen odpočívá, ale brzy se probudí!“ A-Ronžina tvář zradila její vnitřní zmatek.
Hua-Shan zpočátku pochybovala, že tento muž byl v bitvě s mladým pánem těžce zraněn, ale teď, když ho viděla na vlastní oči v bezvědomí, si byla jistá svým rozhodnutím.
Byla extrémně nahněvaná na A-Rong. Opravdu se chystala vzít kultivaci toho muže, ale nejprve se chystala ventilovat svůj hněv na A-Rong tím, že ji zabije.
„Vypořádejte se s ní.”
Nešla to udělat sama, ale poslala na to další lidi.
A-Rong skřípala zuby, rozhodně stála před Changmingem a dokonce nejprve zaútočila na své protivníky.
Ale jak by mohla jít proti těmto dvěma? Za chvíli byla odmrštěna do vzduchu a těžce padla na zem. Zakřičela a opustila svou lidskou nádobu a odhalila své skutečné liščí tělo.
Malá liška vyskočila a vrhla se obloukem k Jiufang Changmingovi a natáhla se, aby zastavila ruku, která se natahovala k jeho hlavě.
Kudlanka však nemohla zastavit jedoucí kočár a přecenila své schopnosti, ale i tak si toho nevšímala.
Chtěla Changminga zachránit, i kdyby to bylo za cenu jejího života.
Protože ji tento muž zachránil.
Ve svém krátkém životě se ještě nesetkala s nikým kromě něj, kdo by s ní zacházel s takovou laskavostí. To samo o sobě stačilo k tomu, aby se obětovala.
Pocit, že už jí není pomoci, protože tlak z útoku se k ní téměř dostal a vítr z něj ji už zasáhl, mohla A-Rong pouze zavřít oči.
Ale bolest, kterou očekávala, nepřišla. Naopak slyšela ostatní osoby křičet. Otevřela oči dokořán a uviděla, že obě lišky byly zatlačeny zpět.
A-Rong otočila hlavu!
Starší otevřel oči a stál s rukávem vlajícím ve větru, meč jiskřící.
Nebyla to reflexivní reakce jako předtím–opravdu se probudil.
Jeho duchovní síly vzrostly a zdálo se, že je ještě silnější ve srovnání se svým stavem během divokého boje s mladým pánem. Meč Changming zářil tak jasně jako paprsky slunce a světlo měsíce—jeho paprsky mohly snadno zahnat jakékoli zlo a nikdo proti němu teď neměl šanci. Hua-Shan samozřejmě nemohla nic dělat. Stejně jako její dva stoupenci byla odmrštěna dozadu a zády zasáhla strom. Všechny její životně důležité orgány byly tímto útokem vážně zraněny.
…
Poté, co se Yun Weisi rozešel s Changmingem, šel do yamenu, aby se setkal s městským dozorcem.
Toto místo bylo ještě skromnější než krajské vládní úřady, což se dalo očekávat, protože ani rodiny, které ve městě žily, nebyly prominentní. Dokonce i ti nejbohatší vypadali mizerně a ošuntěle ve srovnání s bohatými rodinami v hlavním městě.
Jakmile však Yun Weisi vstoupil dovnitř, cítil, že něco není v pořádku.
Zdálo se, že ho obklopila neviditelná formace.
Postavili ji před chvílí jejich nepřátelé a nyní stojí u pařezu a čekají, až přijde zajíc?
*Stát u pařezu a čekat, až přijde zajíc: …a zabije se nárazem do kmene: dva se perou a třetí se směje.
Yun Weisi se zamračil. Když viděl, že situace je špatná, otočil se a chtěl odejít. Ale nějaký druh ledově studené čchi k němu letěl ve tmě a pak se mu tajně natáhl po krku!