Co by měl tedy dělat?
Okraj propasti nebyl jejím koncem, ale začátkem.
Yun Weisi uviděl světlo.
Na jeho víčka dopadalo oslnivé světlo, které mu bodalo do očí.
Otevřel je a zahlédl strom vrhající zubaté stíny nad jeho hlavou. Jeho listovím prosvítalo sluneční světlo a donutilo ho zamrkat.
Bylo tak teplo, že by se někdo cítil příliš líný na to, aby se hýbal, natož přemýšlel, a nepřišlo mu to reálné. Pod ním bylo něco měkkého, co zaskřípalo, když se pohnul.
„Co se děje, Si-langu? Nemůžeš vstát po tom pádu dolů?”
*Si-lang: asi skutečné jméno YWS…
„Nečekal jsem, že bude takový slaboch!“
„Co tě překvapuje? Koneckonců, je jediným synem rodiny Yun, takže ho typicky rozmazlovali a všichni ho zbožňují. Ale není čas, aby vstal?”
„Přestaň mluvit, vůbec se nehýbe. Zavolejte učitele, než z toho někdo bude mít trable!”
„Nemůžu zavolat učitele! Řekne to na nás hned, jakmile vstane!”
Všichni mluvili hlasitě a současně hned vedle jeho ucha a on si kvůli tomuto křiku nemohl ani chvíli odpočinout. Nakonec ho to podráždilo do té míry, že najednou vyskočil a zakřičel—
„Nechte toho!”
Chlapci okamžitě zmlkli a zmateně na něj zírali.
Jeden z nich udělal dva kroky vpřed a s obtížemi se ho zeptal: „Ty… ty jsi pořád naživu?”
Netrpělivě odpověděl: „Kdo by zemřel po pádu ze stromu? Zkusíme tě hodit dolů a uvidíme, jak to dopadne!”
Když to říkal, popadl přední část mladíkových šatů. Vyděšený jeho divokým chováním,- chlapec zavrtěl hlavou a ostatní se hlučně rozprchli.
Někdo četl nahlas v dálce. Bylo možné rozeznat rozzlobený výkřik: „Kde jsou Yun Si-lang a Zhou Shiqi? Zase vynechávají hodiny?!”
Yun Weisi byl trochu zmatený.
Věděl, že mu v tuto chvíli bylo třináct a byl mladý pán slavné rodiny Yun. Svůj život si užíval naplno a dny trávil hraním si na ulicích. Když došlo na bohaté mladé muže, kteří rozhazovali své peníze, jako by to byl prach, každý by si vzpomněl na Yuna Weisiho. Všichni ve městě říkali, že mladý pán Yun měl hroznou pověst. Mladý pán rodiny Cong měl eidetickou paměť a byl talentovaný, takže měl jasnou budoucnost. Mezitím byl duchovní základ mladého mistra rodiny Zhang tak dobrý, že ho jako malého přijal kultivátorský mistr a všichni věřili, že bude schopný vzestoupat k nesmrtelnosti. Jen tento Yun Weisi, tento Yun Si-lang, který byl zjevně jen bohatý mladík, se choval bezohledně.
Yun Weisi si byl plně vědom řečí o něm, které kolovaly po celém hlavním městě. Věděl také, že dokud tam bude rodina Yun, může Yun Si-lang žít, jak si přeje. Nikdo ho nemohl k ničemu nutit a nikdo se neodvážil si s ním pohrávat.
Zároveň mu bylo jasné, že to byla jen vzpomínka na jeho minulost. Byl to drobný detail, něco, na co si ani nemohl vzpomenout vědomě. To už neexistovalo.
Cítil se, jako by se rozdělil na dvě části: jedna polovina z něj znovu prožívala tuto scénu, která byla zároveň známá i cizí, zatímco druhá to všechno sledovala z vedlejší koleje. Zdálo se, že ví, co se stane dál, ale zároveň měl pocit, jako by to nemohl předvídat.
To se lišilo od iluzí, které zažil v Devíti vrstvách propasti, a jeho duchovní smysly ho nevarovaly před nebezpečím. Byl si jistý, že cokoli, co způsobilo, že se tyto vzpomínky znovu objevily, nebylo nebezpečné.
Pokud by Luomei nebo někteří démoni nebyli za to zodpovědní, proč by to někdo dělal?
„Učitel je naštvaný! Hned mě pusťte!”
Zhou Shiqi se osvobodil ze sevření Yuna Weisiho a utekl tak rychle, jak jen mohl a už rychle zmizel z dohledu Yuna Weisiho.
Měl by se také vrátit, nebo mu jejich učitel vynadá. To si myslel Yun Weisi, když následoval Zhou Shiqiho. Bylo však zřejmé, že jeho tempo bylo mnohem pomalejší, když se pomalu vracel. Jejich učitel ho chytil, když byl na půli cesty do třídy, a on i Zhou Shiqi byli posláni před budovu, aby tam za trest stáli.
Zhou Shiqi stále reptal: „To je všechno tvoje chyba! Kdybys nebyl tak pomalý, náš učitel by nás nechytil! Určitě pošle někoho ke mně domů, aby jim o tom znovu řekl!”
Jejich učitel, který si stěžoval na jejich chování, nebyl jak pro Zhou Shiqiho, tak pro Yuna Weisiho nic nového. Rozdíl byl v tom, že rodina Zhou byla přísná, ale Zhou Shiqi byl lenoch, což pro ně byla ostuda. Jeho otec mu často nadával, že je neposlušný. Už dávno však začal považovat Zhou Shiqiho za bezcenné dítě, které se nemohlo nic naučit, a tak nechal věci tak, jak byly.
Ačkoli se Zhou Shiqi jmenoval „sedmnáct“, nebylo to tak, že by jeho otec měl čtrnáct synů. Byl sedmnáctý v pořadí posloupnosti v rodině Zhou. Měl dva starší bratry, oba byli talentovaní, a byl to jen nejmladší, kdo skončil s touto bezstarostnou povahou, protože byl příliš rozmazlený. Jeho otec se rozhodl, že nad ním zlomí hůl a nevkládal žádné naděje do svého nejmladšího syna. Dokud Zhou Shiqi nepáchal žádné zločiny, jeho otci to bylo jedno.
*Zhou Shiqi se jmenoval „sedmnáct“: shiqi je doslova 14. Také zábavný fakt je: toto „zhou“ je stejné příjmení jako u Zhou Keyi (příjmení je velmi populární).
Přátelství mezi rodinou Yun a rodinou Zhou trvalo generace. Předci obou rodin byli spojeni manželstvím, takže byli spojeni po krvi, i když vzdálené. Navzdory tomu lze říci, že zatímco Zhou Shiqi a Yun Weisi se navzájem snesli, od dětství se také neměli rádi. Rodina Yun rozmazlila Yuna Weisiho více, než si rodina Zhou vážila svého syna. Rodiče Yuna Weisiho měli jen jedno dítě a nikdy na něj nekladli přísné požadavky, takže Yun Weisi vyrostl jako rozevlátý syn bohaté rodiny, který jednal, jak si přál. Naštěstí tam byli jeho rodiče, aby ho podpořili, takže to bylo jen rozmazlené dítě, které rozhazovalo peníze a dělalo, co se mu zlíbilo. Přestože měl v hlavním městě nelichotivou pověst, stále existovaly dívky, které tajně obdivovaly jeho mladistvou sebedůvěru.
Co se stalo Zhou Shiqimu poté?
Yun Weisi se ztratil v myšlenkách, když poslouchal stížnosti mladého muže a díval se na studenty, kteří příležitostně procházeli branami jejich školy.
Tragédie rodiny Yun ovlivnila i rodinu Zhou. Hlava rodiny a jeho synové byli všichni degradováni a převezeni do vzdálených koutů. V důsledku toho byla celá rodina nucena opustit hlavní město a následovat je tam. Yun Weisi uprchl daleko od svého domova a snažil se přežít sám, zatímco byl obklopen nepřáteli. Vždy byl pokrytý modřinami a nikdy si nebyl jistý, zda se dožije zítřka. Nakonec ho však chrám Yuhuang přijal a pustil se do nekonečné snahy o nesmrtelnost.
Od toho dne se oba spolužáci z dětství neviděli. Yun Weisi nikdy nevyhledal Zhou Shiqiho, ale jeho staří přátelé z hlavního města mu neustále podávali novinky.
Řekli mu, že svět je v chaosu kvůli povstáním a tiché a klidné dny rodiny Zhou skončily. Hlava rodiny Zhou byla zajata a popravena rebely. V záchvatu vzteku se Zhou Shiqi připojil k armádě, aby pomstil svého otce s císařskou armádou, ale byl zabit ve válce jen několik dní poté, co narukoval. S dobrým koncem se nesetkala ani vedlejší větev rodiny Zhou v hlavním městě. Vládnoucí dynastie prožívala své dny, zatímco různé vládní frakce bojovaly na smrt. Jeden mohl povstat v moci poté, co jeden dne kráčel po tělech druhých, a další den být svržen a zemřel, bezejmenný a zapomenutý. Rodina Zhou patřila mezi takové lidi.
Učitel, který je káral, se nyní stal později dvorním úředníkem, avšak jeden zrádný dvorní úředník obsadil místo nad ním. Učitel se nelíbil svým nadřízeným svou otevřeností a jako trest byl ubit holí k smrti. Ačkoli jeho reputace byla čistá, po uplynutí těchto neklidných časů se o něm už nikdo nezmínil. Po jeho smrti prodali jeho ženu do zábavního domu u dvora, zatímco jeho dcera byla unesena obchodníky s lidmi. Jeho rodina, která byla kdysi stabilní a nenápadná, se nyní rozpadla.
Pokud jde o rodinu Yun…
Cikády mu neustále vrzaly do uší a vytvářely nečekaně harmonický hluk vedle chvění Zhou Shiqiho. Kupodivu si Yun Weisi myslel, že scéna před jeho očima byla krásná ve své harmoničnosti. Bylo příliš pozdě na to, aby se všemu zabránilo?
Tato myšlenka se náhle objevila v jeho mysli.
Za chvíli byla jeho otázka skutečně zodpovězena—
„Ještě je čas.”
Yun Weisi se zachvěl, jako by konečně přišel k rozumu.
To byl shizunův hlas!
Kromě Zhou Shiqiho kolem něj nebyl nikdo a zdálo se, že hlas vychází z hloubky moře jeho vědomí, jako by jejich spirituální duše koexistovaly.
„Kde jsi?”
„Jsem s tebou, ale zároveň tu nejsem,“ řekl jeho shizun.
Jeho hlas ukázal, že už není zmatený jako předtím, takže jakmile ho Yun Weisi uslyšel, věděl, že se Jiufang Changmingovi vrátily vzpomínky.
I když byl Jiufang Changming s amnézií roztomilý, Yun Weisi měl originál raději. Bez ohledu na to, zda byl silný nebo slabý, byl vždy pevný a rozhodný. Současná situace však nebyla vhodná pro oslavu jejich setkání. Yun Weisi zoufale chtěl vědět, co se děje a co se stalo poté, co přivedl Jiufang Changminga zpět do hostince.
„Co tím myslíš?”
„Bitva s Luomeiem mi umožnila udělat průlom.“
„To není iluze?”
„Tohle je minulost.”
„Nerozumím.”
„Ve formaci Liuhe Zhutian byla skrytá hluboká pravda. Obávám se, že ani Chi Bijiang to nepochopila. Tehdy založila formaci s Luomeiem a vybrala šest pilířů, aby vytvořila formaci nad celým světem. Po spuštění by se země a obloha obrátily vzhůru nohama. Ale dva ze šesti pilířů byly náhodou blízko míst, kde se jin mísí s jangem, a do nich bylo zaseto semeno chaosu, takže se pilíře vyměnily. Když jsem byl ve vážném nebezpečí, moje spirituální duše se vrátila do minulosti a díky vhledu, který jsem získal, jsem měl průlom.”
Jak daleko s tímto porozumějícím průlomem pokročil?
Yun Weisi se zamračil.
Před bitvou na posvátné hoře Wan byl Jiufang Changming již nejsilnější na světě. Byl mimo úroveň velmistra, jeden krok od vzestoupání, stejně jako Luomei v minulosti. Uplynula desetiletí. I když ho jeho rány neustále mučily, jeho vynikající schopnost porozumět všemu a jeho rozsáhlé znalosti byly stále s ním. Kdyby řekl, že měl průlom, to by mohlo znamenat jen—
Vzestoupání?
Ale Luomei jim s jistotou řekl, že nikdo na tomto světě nikdy nevzestoupal kultivací a stát se nesmrtelným byla jen báchorka, která jejich společností kolovala po generace.
Je možné, že se Luomei mýlil?
Jiufang Changming uhodl jeho myšlenky: „To, co Luomei chápal jako vzestoupání, byl odchod do jiné říše, něco jako Západní ráj buddhismu, Říše plná géniů, kteří nikdy nezestárnou a netrpí, říše, která má duchovní rostliny a všeléky všude po celém světě. Když jeho kultivace dosáhla nejvyššího bodu, rychle obviňoval ostatní lidi a řekl, že samotný svět je chybný.”
„Myslel jsem si to samé,“ řekl Yun Weisi.
Zdálo se, že se Jiufang Changming smál, a Yun Weisi si ho okamžitě dokázal představit, jak se usmívá, což jeho mysl odloudilo.
„Velké Dao je neomezené. Jeho cesta ho nemohla nikam dostat, ale jak si mohl být jistý, že jsou uzavřeny i všechny ostatní cesty? Stále jsem přemýšlel, co řekl o tom, že na nebesích nejsou žádná božstva. Proč božstva? Nakonec, božstva se neobjevila jen tak ze vzduchu. V očích obyčejných lidí jsou kultivátoři také jako nesmrtelní. Božstva jsou stvoření, která kultivující považují za nadřazenou formu existence.”
„To je pravda.”
„Protože tomu tak je, proč by božstva nutně přebývala v této jiné rajské říši? Nemohou být božstva budoucími verzemi nás?”
Yun Weisi ztuhl.
Tato slova ho zasáhla jako kladivo, prolomila bariéru před ním a rozptýlila jeho iluze jako vycházející slunce rozptylující mlhu.
„Nikdy mě nenapadlo něco takového.”
Slova Jiufang Changminga nebyla o nic méně působivá než buddhistická sútra, protože otevřela další cestu kultivátorům tohoto světa.
Vnímavost Yuna Weisiho se s nikým nemohla rovnat, takže dokázal okamžitě pochopit pravdu za tím, co mu bylo řečeno.
„Takže můžeš jít do minulosti nebo do budoucnosti, jak si přeješ?”
„Správně,“ hlas Jiufang Changminga byl plný úsměvů. Věděl, že Yun Weisi jeho slovům úplně rozuměl.
Za celý jeho život byl jen jeden člověk, který okamžitě pochopil, co tím myslel—Yun Weisi.
Yun Weisi ztichl.
Nyní bylo zřejmé, proč jeho shizun řekl, že Luomeiova cesta byla špatná. To, co tito dva pochopili prostřednictvím svého Dao, bylo úplně jiné, a různé cesty vedou k různým výsledkům.
Poté, co měl Jiufang Changming průlom, se v očích veřejnosti proměnil ve skutečného nesmrtelného.
Ale stále to byl živý člověk z masa a krve.
A co potom já?
Yun Weisi si pomyslel, Jiufang Changmingu, chceš mě opustit?
„Vlastně jsem tento vhled získal díky tobě. Vím, že tvoje minulost v mysli hlodá. Nyní máš skutečnou šanci se toho uzlu zbavit. Yune Weisi, je čas všechno změnit. Běž.”
Jakmile Jiufang Changming přestal mluvit, po rameni ho poplácala ruka!
„Proč tam stojíš? Nevidíš, že se náš učitel třese vztekem!“ zašeptal mu Zhou Shiqi do ucha.
Yun Weisi si najednou uvědomil, že rozhovor, který vedl se svým shizunem v moři jeho vědomí, trval pro Zhou Shiqiho a svět kolem něj jen krátkou chvíli.
Opravdu se vrátil do minulosti, když mu bylo třináct let. Nic špatného se ještě nestalo a byl čas všechno zachránit.
Tak co by měl dělat?