Pro Yuna Weisiho byl Jiufang Changming mnohem důležitější než kdokoli jiný na tomto světě
Bez ohledu na to, jak dobrá byla paměť Yuna Weisiho, nemohl si vzpomenout, jak ten den trávil se Zhou Shiqim.
Koneckonců, tehdy trávil dny lenošením a zábavou, což bylo podpořeno jeho aristokratickým zázemím. Nikdy se nemusel starat o zítřek. Měl osobního učitele, který vynikal v bojovém umění, a mnoho taoistických kněží z chrámů v hlavním městě ho chtělo přijmout jako žáka. Talent Yuna Weisiho mu umožnil rychle se naučit cokoli, ale nechtěl sedět a tvrdě studovat, takže se nikdy nenaučil nic kromě základů všeho, co studoval, a zůstal na úrovni začátečníka. Věděl o technikách, ale ne o důvodech, které za nimi stojí, a naučil se jen pár kultivačních dovedností a trochu gongfu—to bylo dost na to, aby přemohl obyčejného člověka, ale ve srovnání se skutečnými mistry za nic nestál. Ale nikdy se o to nestaral. Koneckonců, stát se nesmrtelným byl pro něj příliš vzdálený cíl a nikdy nechtěl opustit své rodiče a svůj extravagantní životní styl, aby utekl na nějaké neznámé místo a trpěl tam.
V té době nebyla síla císařského dvora tak stabilní jako dříve. Kromě hlavního města mívala ostatní města často povstání a boje se nikdy nezastavily. Pouze hlavní město, chráněné velkou armádou, si mohlo udržet svou bohatou a klidnou fasádu. Yun Weisi však byl ovlivněn tím, co neustále viděl a slyšel, takže ze slov svého otce věděl, že císařský dvůr je v zoufalém stavu a diskriminuje ty, kteří se proti němu postavili. Císař nebyl ani rozhodný, ani moudrý, takže všichni pracovali jako mniši, kteří celý den zvonili zvonky. Pokud z něčeho mohli mít prospěch, určitě to udělali. Pouze jeho otec, Yun Chang’an, se odmítl připojit k těmto špatným praktikám. Yun Chang’anovo zázemí nebylo skromné a nikdy se nemusel starat o jídlo nebo oblečení. Mohl také jistě převzít kontrolu nad vším vedle ostatních úředníků. Přes to všechno, na rozdíl od toho, co by se dalo očekávat, se stal cenzorem železné masky a trávil dny tím, že říkal věci, které císař nechtěl poslouchat.
*Pracovat jako mniši, kteří celý den zvoní zvonky: dělat co nejméně.
*Cenzor železné masky: přísný a s principy.
Ačkoli si Yun Weisi nepamatoval, co ten den dělal, jasně si vzpomínal, že za tři dny se úředníci hlavního města dohodnou s úředníky z jiné země a zahájí povstání. Císaře skoro rozsekají na kousky a jen štěstím se mu podaří uniknout tomuto smrtelnému nebezpečí. Poté císař zahájí velkou čistku. Každý, kdo měl nějaké spojení s rebely, neměl šanci uniknout.
Jeho otec, Yun Chang’an, měl být nejprve degradován a dokonce řekl své rodině, aby si všechno sbalila. Mladý Yun Weisi neměl pocit, že je to něco špatného—naopak se těšil, že v budoucnu bude žít ještě svobodněji. Když se však rodina Yun chystala odejít, někdo obvinil domácnost matky Yuna Weisiho, rodina Cong, z účasti na povstání. Císař ve vzteku nařídil popravu celé rodiny. Matka Yuna Weisiho se už dávno vdala, takže měla této katastrofě uniknout. Rodina Yun se však obávala, že budou také zapleteni, a tak nařídili Yun Chang’anovi, aby se s manželkou rozvedl. Yun Chang’an to samozřejmě odmítl. Nicméně jeho upřímnost a skutečnost, že často protestoval proti císaři, urazily mnoho lidí u dvora, takže někdo do toho příběhu přisypal další odporné podrobnosti a předal jej císaři. Císař byl poté rozhněvaný a nařídil setnout hlavu Yun Chang’anovi i jeho manželce. A tak byl pár zabit. Jejich syn, dříve bezstarostný a ničema Yun Weisi, se přes noc proměnil v osamělého sirotka.
Yun Weisi však ve skutečnosti nebyl úplně osamělý sirotek, protože všichni jeho bratranci byli stále naživu. Ale všichni se báli zapojit se do této záležitosti a proměnit se v další oběti, tak kdo by natáhl ruku a pomohl mu? Za bouřlivé nocí zaklepal Yun Weisi na dveře rodin, které mu byly blízké, ale nikdo mu neodpověděl. Zatímco někteří byli dvorní úředníci, jejich hodnosti byly příliš nízké, takže nemohli nic dělat a mohli jen bezmocně vzdychat. Jiní jen zavřeli své brány a odmítli ho pustit dovnitř.
To bylo poprvé, co Yun Weisi ochutnal „sociální snobství“. Nikdy nevěděl, že tento pocit je tak těžké vydržet.
V den, kdy byli jeho rodiče popraveni, si Yun Weisi dokonce představoval, že je ukradne z popraviště. Naštěstí ho věrný sluha srazil, a tak se chlapec nakonec nevydal k smrti v ústrety. Jakmile se Yun Weisi probudil, uvědomil si, že všichni už opustili popraviště, a dokonce i krev jeho sťatých rodičů byla odplavena deštěm.
Nakonec se další rodina Yun z hlavního města rozhodla nabídnout mu útočiště. Ale neštěstí Yuna Weisiho zde neskončilo. V příštích dvou letech si političtí oponenti Yun Chang’ana přáli vytrhat plevel a vykopat kořeny a nechtěli, aby tento jarní vítr v budoucnu zavál problémy. Chvíli čekali, až bude pryč od rodiny Yun, a zaútočili na něj na cestě do jeho rodiště. Nikdo si nedokázal představit, že Yun Weisi za tyto dva roky tolik vyroste. Nejen, že se stal hbitějším, ale také se naučil některé základní dovednosti od taoistického kněze, takže se mu skutečně podařilo odtrhnout se od nich a přežít na vlastní pěst. I když byl pokryt ranami, podařilo se mu dojít k chrámu Yuhuang naživu.
*Jarní vítr: ani oheň nemůže zničit trávu – znovu roste, když fouká jarní vítr.
V tuto chvíli se čas vrátil zpět a vše se vrátilo do tohoto výchozího bodu. Jeho rodiče mohli být zachráněni, jeho rodina mohla žít dobře—bylo toho hodně, co mohl napravit.
Yun Weisi sklonil hlavu a podíval se na své ruce, které ještě neměly mozoly.
Potřeboval pouze zabránit tragédii a okamžitě se vydat do chrámu Yuhuang. Všechno by pak následovalo stejnou trajektorii a nic by se nezměnilo.
Ale Yun Weisi cítil, že něco není v pořádku.
Hluboko v jeho mysli ho varoval tichý alarm, jako by se ho snažil zastavit.
Pokud by se něco v minulosti změnilo, změnila by se i budoucnost?
„Shizune?”
Pokusil se zavolat na Changminga v moři svého vědomí.
Odpovědělo mu jen ticho. Zdálo se, že Jiufang Changming úplně zmizel.
Jakmile mu do jeho mysli vstoupila myšlenka na záchranu jeho rodičů, jeho spojení s Jiufang Changmingem bylo přerušeno. Koneckonců, v tomto okamžiku se navzájem neznali a nikdy se ani nesetkali.
Jeden z nich byl talentovaný kultivátor s brilantními vyhlídkami a druhý byl bohatý hoch, který dováděl v hlavním městě. Ti dva se nikdy neměli setkat.
Když Zhou Shiqi viděl, jak se Yun Weisi najednou hrbil a držel se za hruď, nadskočil strachy.
„Co se děje? Hej, spadl jsi ze stromu sám, nemám s tím nic společného! Nesnaž se na mě svést vinu!”
Yun Weisi zbledl. Vyvstal mu studený pot a tiše skřípal zuby.
Zhou Shiqi se bál. Otočil se a začal křičet: „Zavolejte někoho -„
Než mohl pokračovat, Yun Weisi ho pevně chytil za paži.
„To je v pořádku, je to jen…“
Bylo to jen to, že když přemýšlel o možnosti, že se v tomto životě nikdy nesetká s Jiufang Changmingem, byl rozedraný zármutkem. Vrátil se pouze do minulosti a jeho vzpomínky i zážitky tu stále s ním přetrvávaly, takže nemohl zapomenout na Jiufang Changminga.
„Co se děje s tvojí rukou!“ Zhou Shiqi vykřikl poplašeně.
Yun Weisi sklonil hlavu. Hřbet jeho ruky, který byl právě hladký, byl nyní najednou pokrytý červenými prasklinami, jako by byl popálený. Nemohl to setřít a vypadalo to děsivě.
Zhou Shiqi pocítil nevysvětlitelný strach, když se podíval na ránu, a musel udělat několik kroků dozadu. Yun Weisi naproti tomu velmi dobře věděl, co to je—byl to liščí jed.
Vstřebal polovinu Changmingova jedu, aby sdílel jeho bolest. Už o tom diskutoval s Changmingem—liščí jed mohl lidi svést na scestí a jejich city mohly jed snadno zesílit. A hluboká přitažlivost vždy vyvolávala silné emoce.
Yun Weisi se opřel o zeď a pomalu znovu nabral klid.
„Jsem v pořádku,“ řekl znovu, tentokrát chraplavěji.
Zhou Shiqi si myslel, že Yun Weisi se dnes trochu liší od svého obvyklého já.
Tento druh změny bylo těžké vysvětlit, ale protože Zhou Shiqi strávil všechny dny společně s Yunem Weisim jako se svým kamarádem, Zhou Shiqi si toho rychle všiml. Yun Si-lang před jeho očima nebyl ten neposlušný mladý pán, který předstíral, že je dospělý. Nyní byl vážnější a v této vážnosti byl dokonce trochu apatický. Cestou zpátky nic neřekl, dokud nepotkali starce.
„Mohu-li se zeptat, mladí pánové, viděli jste mého vnuka?“ Stařec živě ukázal s ustaraným výrazem: „Je přibližně takhle vysoký. Vlasy má na temeni v drdolu a jeho tvář je kulatá. Právě jsem ho ztratil a nemůžu ho nikde najít!”
„Nikoho jsme neviděli, jděte ho hledat někde jinde!“ Zhou Shiqi netrpělivě mával rukama.
Vzhledem k věku Yuna Weisiho měl jednat stejným způsobem, ale měl pocit, že tento stařec z nějakého důvodu vypadal povědomě, jako by ho někde viděl. Rozhodl se tedy zastavit a položit mu pár otázek.
„Jak vypadá váš vnuk?“
Starý muž vypadal jako obyčejný rolník, ale zdálo se, že jeho oči nesou velké tajemství.
Byly tak hluboké, že poté, co se na něj chvíli díval, měl Yun Weisi pocit, jako by se topil v divokém víru.
Špatně!
Podvědomě věděl, že něco není v pořádku, ale slabé tělo třináctiletého chlapce nemohlo včas reagovat.
„Můj vnuk vypadá stejně jako ty!“
Zlomyslně se zasmál a jednou rukou k sobě přitáhl Yuna Weisiho. Po rychlém přemýšlení druhou rukou popadl Zhou Shiqiho, který se chystal uprchnout, a nyní je oba držel za krk.
„Mladý pane, jsi docela zajímavý! Je zřejmé, že nemáš žádnou kultivaci, ale tvoje duchovní vědomí je mimořádné, právě proto, aby se stalo mojí kultivační pecí!”
Když Yun Weisi uslyšel pochmurný hlas tohoto muže vedle ucha, najednou si vzpomněl.
To byl notoricky známý démonický kultivátor, Lou Sheng!
Byl to krvežíznivý člověk, který si obzvláště užíval rafinaci mozků lidí na pilulky a používal jejich spirituální duše k pokroku ve své kultivaci. Nestaral se o to, zda je dotyčná osoba dobrá nebo zlá, a pokud se mu někdo líbil, nemohl uniknout své smrti. Nejprve chytal pouze prosté občany a samotářské kultivátory, ale poté mu nemohli utéct ani učedníci Nebeského příbytku Shenxiao a sekty Donghai. Za osm let však zemře pod mečem Jiufang Changminga.
Yun Weisi si původně nemohl vzpomenout, zda zkřížil cestu s Lou Shengem, když mu bylo třináct let, ale po pečlivějším přemýšlení si vzpomněl, že v té době byl v hlavním městě někdo zabit. Viník však nebyl nikdy objeven, takže nakonec byl tento případ zapomenut.
Kdyby to byl původní on, Yun Weisi dřívějška by se nedokázal udržet, ztropil by scénu a vyklouzl se Zhou Shiqim, než by vyučovací hodiny dokonce skončily. Nesetkal by se s Lou Shengem a rozhodně by se nestal cílem Lou Shenga.
Pokud se Lou Sheng rozhodl někomu vzít život, nezastavil se. Yun Weisi by si nikdy nemyslel, že zemře dříve, než by mohl realizovat svůj plán na záchranu svých rodičů před jejich tragickou smrtí.
Ruka mačkající hrdlo Yuna Weisiho každou vteřinou prohlubovala sevření, ale nemohl se vymanit kultivátorovi. Yun Weisi ho mohl pouze pevně držet jen za prsty, ale tento pokus byl stejně marný, jako by se pokoušel rozbít kámen vejcem nebo kudlanka, která se pokoušela zastavit vůz.
Bolestné výkřiky Zhou Shiqiho o pomoc se postupně ztišovaly. Jak pomalu umíral, zdálo se, že veškerý hluk kolem nich ustal Těsně před svou smrtí mu před očima problesklo vše, co Yun Weisi ve svém životě zažil, včetně všech jeho radostných okamžiků, okamžiků zmařených nadějí a vzpomínek na jeho utrpení. Nakonec mu zůstala jen jedna myšlenka–viděl, jak Jiufang Changming odchází na posvátnou horu Wan směrem k formaci Liuhe Zhutian, zatímco stál na vrcholu poblíž posvátné hory Wan, díval se na postavu toho muže, která postupně mizí v dálce a cítil, jak mu také odchází srdce.
„Není třeba se bát. Na všechno je čas.”
V moři jeho vědomí zazněl hlas Jiufang Changminga. Yun Weisi cítil, jak se jeho duše vyčistila až poté, co do jeho těla nepřetržitě vstoupila nějaká energie, díky níž jeho tělo náhle přetékalo silou. Nemilosrdně odtlačil Lou Shenga dozadu a ten spadl na zem.
Dal mi svou kultivaci?
Yun Weisi si okamžitě uvědomil pravdu.
Jiufang Changming vstoupil do další kultivační říše. Mohl se volně pohybovat mezi budoucností a minulostí a už dávno překonal kohokoli na tomto světě. Stále však nemohl zasahovat do tohoto světa tím, že se objevil z čista jasna. Jiufang Changming se tedy rozhodl dát svou kultivaci Yunovi Weisimu, aby mu zachránil život a zabránil blížící se bouři.
S kultivací Jiufang Changminga a jeho vlastními rozsáhlými zkušenostmi už Yun Weisi Jiufang Changminga nepotřeboval.
A Jiufang Changming by kompletně zmizel.
Luomei strávil celý svůj život hledáním průlomu se snahou stát se nesmrtelným, ale i poté, co celou tu dobu horlivě usiloval, selhal. Vzestoupání neznamenalo opuštění říše a překročení na další úroveň, ale spíše získání kontroly nad minulostí, přítomností a budoucností. Ale minulost byla plná drobných proměnných, které dokázaly pozměnit nespočet budoucností. Rodiče Yuna Weisiho z jeho minulého života a časů jeho mládí nemohli být přivedeni k životu. I kdyby všechno změnil, už by to nebylo stejné, pokud by jeho rodiče také unikli sansaře a nepochopili hluboké tajemství přírody—ale kdyby to dokázali, tito lidé by také nebyli jeho rodiči.
*Uniknout sansaře: útěk z nekonečného cyklu narození a smrti (zhruba konečný cíl v buddhismu). Zde asi znamená jen vzestoupání.
Chtěl změnit minulost a Jiufang Changming mu pomohl obětováním své vlastní kultivace a nedávného průlomu—možná také utratil zbytek let, které mu byly přiděleny, aby podpořil cíl Yuna Weisiho. Jiufang Changming pro něj obrátil kurz událostí, obrátil svět vzhůru nohama, přelstil nebeské Dao—to vše, aby umožnil Yunovi Weisimu začít znovu.
V minulosti se v buddhistickém chrámu Wanlian Sun Buku proměnil v inkarnaci Buddhy. Uvědomil si Dao „jsem to, co má Buddha ve mně“.
A Jiufang Changming pochopil význam individuální existence poté, co pochopil koncept jejího popření, a poté pochopil myšlenku „já jsem on“. Je zřejmé, že to bylo proto, že byl stokrát chytřejší než Sun Buku.
Přesto, přestože se stal polobohem, rozhodl se vzdát všeho kvůli Yunovi Weisimu.
Yun Weisi nechtěl nic změnit.
Byl ochotný přijmout vše, co bylo předurčeno k tomu, aby se stalo.
V tomto životě strávil Yun Weisi dětství bez starostí, ale jeho lehkomyslnost se změnila v tíhu jeho srdce, když si vyčítal smrt svých rodičů. Od toho dne se setkal s nesčetným vážným nebezpečím a trpěl celoživotním soužením. Teprve když strávil čas v chrámu Yuhuang s Jiufang Changmingem, mohl si odpočinout a užít si svůj život. I když poté musel ještě několik desetiletí zažívat nesnesitelné utrpení v Devíti vrstvách propasti a žít tento život jako chodící mrtvola, která neměla naději na skutečný život nebo smrt—dokázal to všechno vydržet, byl rád za ty krátké okamžiky štěstí.
Yun Weisi pomalu zavřel oči.
Neviděl ani Lou Shenga, ani Zhou Shiqiho, ale Jiufang Changminga.
Jeho tvář byla trochu bledá, když seděl se zkříženýma nohama vedle Yuna Weisiho, zatímco se opíral o dřevěnou pohovku. Oči měl zavřené, jako by spal.
Yun Weisi ho bez váhání objal a políbil jeho ledově studené rty.
Ten polibek nebyl naplněn chtíčem: Yun Weisi si toho okamžiku jen cenil a bál se, že Jiufang Changming může každou chvíli zmizet.
Čekal dlouho. Své pocity tajil, dokud se neprodraly na povrch, a poté, co propukly, je znovu skryl. Horkokrevný Yun Hai, který byl ukrytý v jeho srdci, byl ztělesněním všeho utrpení, kterým si prošel. Přesto nyní Yun Weisi již pochopil, že nebeské Dao jeho shizuna je za hranicemi pochopení, a v tomto životě by ho nikdy nedal nikomu jinému kromě Yuna Weisiho.
Pro něj byl Jiufang Changming mnohem důležitější než kdokoli jiný na tomto světě, jediný, jedinečně vzácný člověk, kterého měl, a stejně tak bylo nesporným faktem, že pro Jiufang Changminga byl Yun Weisi speciální.
„Shizune.”
“Ano.”
…