Pokud se dáš k buddhismu, dám se také k buddhismu; pokud se dáš k démonické kultivaci, dám se k ni také!
Na taoistický chrám se valil hustý déšť.
Yun Hai stál před tímto taoistickým chrámem a díval se na osobu klečící před branami.
Ta osoba měla stejnou tvář jako Yun Hai, ale nebyl to on.
Yun Hai se právě vymanil z iluze s oním mocným ministrem a mladým synem nebes a mrknutím oka dorazil na tohle nové místo.
Avšak tato iluze vypadala trochu jinak.
Ten chlapec ho nemohl vidět, stejně jako mladý muž, který vyšel z taoistického chrámu.
Yun Hai je klidně sledoval a čekal na další vývoj.
„Mladý pane Yune, přestaňte klečet. Už jste tak dlouho klečel, ale protože náš chrámový mistr řekl, že vás nemáme přijmout, tak vás nepřijmeme!“
Mladý taoista stál před chlapcem a držel deštník. Přestože lilo jako z konve, jeho hlas zněl jasně a navzdory dešti doputoval k uším toho druhého.
Chlapec, který klečel, neřekl nic a zůstal sedět s rovnými zády.
Mladému taoistovi se ho nepodařilo přesvědčit. Chvíli tam stál, povzdechl si, řekl chlapci, že odchází, otočil se a vešel do chrámu.
Velké brány taoistického chrámu se opět uzavřely a nezůstala v nich žádná škvíra.
Yun Hai přišel blíž k chlapci a naklonil se blíž, aby viděl jeho výraz.
Aby chlapec unikl kapkám deště padajícím na jeho tvář, mírně sklonil hlavu. Po dlouhém klečení byl otupělý a očividně ztratil veškerou naději, dostal se do slepé uličky.
Proč se obtěžovat?
Pokud tu pro tebe není místo, můžeš si najít jiné.
Byl to jen taoistický chrám. I když tady sídlí nejlepší mistr světa, co s tím?
Ale chlapec jeho slova neslyšel.
Yun Hai neplýtval energií a pokračoval ve sledování show, zatímco se opíral o strom poblíž.
Obloha potemněla a znovu se rozjasnila. Uplynula celá noc, ale déšť neustával.
Chlapec sedící na kolenou však neroztavil kamenná srdce taoistů z chrámu, ale čekal dost dlouho, než se objevili jeho nepřátelé.
Více než deset lidí se zbraněmi se spěšně přibližovalo jeden po druhém a mnozí z nich byli mocní kultivující.
To, že se tolik lidí zabývalo neozbrojeným a bezbranným chlapcem bez kultivace, bylo skutečně mnoho povyku pro nic.
Yun Hai se chladně díval z povzdálí a čekal, až lidé chlapce před branami chrámu rozsekají na kusy. Ale nespěchali s jeho zabitím. Vypadalo to, že po chlapci něco chtějí, protože ho neustále vyslýchali.
Jejich zbraně zanechaly na chlapcově těle všechny myslitelné rány. Ale to, co mu ve skutečnosti ztěžovalo snášet to, nebylo mučení, ale nejistota jeho budoucnosti.
Přesto chlapec neotevřel ústa a držel je pevně zavřená. Z jeho rtů neuniklo jediné slovo ani zasténání.
Jeho krev zbarvila vápencovou cestu do červena, ale déšť ji rychle smyl.
Yun Hai byl najednou nervózní.
Tvář tohoto chlapce se podobala jeho tak moc, že pro Yun Haie bylo těžké nevžít se do chlapcovy pozice. Ale Yun Hai mu nebyl schopný podat ruku, jinak by tito kultivující byli dávno všichni mrtví. Scénu mohl sledovat jen z boku.
Pokud mistr tohohle taoistického chrámu skutečně nechává zabíjet lidi tímhle způsobem přímo před jeho branami, je to skutečně dareba! Pomyslel si s úšklebkem.
A v tuto chvíli se brána skutečně beze spěchu otevřela.
Dva mladí taoisté otevřeli bránu, ale tentokrát neřekli nic. Další člověk překročil práh a zastavil se na schodech.
Yun Hai se na tu osobu podíval.
Byl to Changming.
Od té doby, co ho Yun Hai potkal na břehu moře, měl pocit, že se už viděli.
„Poskvrnili jste moji cestu z vápence, jak za to zaplatíte?“
Changming stál na schodech a dlouhé rukávy jeho hábitu, jakoby z jiného světa, vlály ve větru.
Tento Changming byl zjevně jiný než ten, kterého znal.
Changming, kterého potkal v Devíti vrstvách Propasti, měl obvykle ve tváři unavený a lhostejný výraz, jako by se dlouho pořádně nevyspal. Byl bezstarostný a bral život jako pouhé hraní her, nebral si světské záležitosti k srdci a život a smrt považoval za nedůležité. Neměl nic společného s ostatními kultivujícími, kteří vstoupili do Devíti vrstev Propasti.
Ale výraz Changminga před jeho očima byl přísný a ostrý jako nůž; byl diskrétní v řeči a chování a jeho postoj byl nejasný; útrapy snášel s lehkostí a vždy svraštil obočí, takže vypadal ještě divočeji.
Byl to skutečně silný člověk a jeden z těch, kteří stáli na vrcholu světa.
Yun Haiovi bušilo srdce a vzrušeně vstal.
Pozorně se podíval na Changminga a snažil se nevynechat sebemenší detail.
Lidé, kteří sem chlapce pronásledovali, aby ho zabili, byli Changmingem také docela vystrašení. Zdvořile sepjali ruce a řekli, že ten chlapec je nepřítel jejich pána a má na sobě něco, co by mohlo poškodit celou zemi a způsobit utrpení jejímu lidu, a pokud by mu to násilím nevzali přímo tady, mnohým by bylo ublíženo a tak dále.
Bez ohledu na to, kolik toho ostatní říkali, když se navzájem přerušovali, chlapec mlčel jako hrob. Ležel na zemi silně zbitý a jen oči mu v dešti jasně svítily.
Ani Changming je nepřerušil. Sešel po schodech dolů.
Když na něj dopadly kapky deště, bylo to, jako by narazily na neviditelnou bariéru: jeho šaty nepromokly a zůstaly suché jako nové roucho.
„Chceš, abych byl tvým mistrem?“
Tyčil se nad chlapcem, který na něj s očekáváním vzhlížel.
„Ano!“
Bylo to poprvé, co Yun Hai slyšel chlapce mluvit. Jeho oči zářily v dešti, přilepené k Changmingovi.
Před Yun Haiem zářilo jasné světlo, jako by šlehaly plameny.
Scéna před jeho očima se bleskově překryla s útržky jeho vzpomínek.
Tenhle chlapec byl on a on byl tenhle chlapec.
Byl to Yun Hai, ale také Yun Weisi.
Yun Weisi byl během dne Yun Hai.
A Yun Hai byl v noci Yun Weisi.
Původně to byla stejná osoba.
„Co pro mě můžeš udělat?“ slyšel, jak Changming vyslýchá chlapce.
Mladý Yun Weisi byl na chvíli ohromen a nemohl říct ani slovo. Nepřítel za ním využil této příležitosti k tajnému útoku a zpoza jeho zad se k srdci Yuna Weisiho vrhlo světlo meče, rychlé jako blesk.
Changming se nepohnul, jen mírně zvedl ruku, ale zářící meč se zastavil těsně vedle kůže Yuna Weisiho a nemohl se pohnout dále.
Nepřítel oněměl.
Světlo meče v okamžiku odletělo stejnou cestou zpět a zasáhlo svého majitele přímo do čela. Ten muž jen zařval a padl na zem. Zbytek nepřátel se polekal a jeden po druhém ustupovali, aniž by se odvážili udělat nějaké neopatrné pohyby.
Ale Changming je neměl v úmyslu ušetřit.
„Chtěli jste si vyrovnat své staré účty, dorazili jste k mým branám, abyste je vyřešili, a teď v mé přítomnosti dokonce útočíte, hm?“
Jeho hlas padl jako obrovský balvan a zatěžoval srdce všech kolem.
Yun Weisi na vápencovém kameni vykašlal hrst krve. Dříve seděl rovně jako šíp, ale teď se trochu naklonil a zdálo se, že může každou chvíli spadnout.
Yun Hai byl také ovlivněn a jeho mysl byla trochu otřesena. Musel se držet stromu, aby zaujal pevný postoj.
Vedoucí skupiny se přinutil k úsměvu: „Nechtěli jsme vás rušit, mistře chrámu Jiufangu, omlouváme se za potíže. Proto vás navštívíme jindy, omluvte nás!“
„Mladý pane?“ Někdo vedle něj se nechtěl vrátit s prázdnýma rukama, ale vůdce na něj jen zíral. Mysleli si, že tam všechno skončí a chrám Yuhuang už nebude zasahovat. Ale Changming znovu otevřel ústa.
„Dal jsem ti svolení odejít?“
Vůdce skupiny byl vždy arogantní a spoléhal na své silné vazby. Přestože věděl, že jeho protivník je mistr na vysoké úrovni, příliš se nebál.
„Mistře chrámu Jiufangu, jelikož tato osoba sem přišla hledat vaši ochranu, nebudeme na něj nijak útočit. Dokud ho bude mít chrám Yuhuang, nejsme pro něj hrozbou. Počítejte s tím jako s darem, který jste dostal na našem prvním setkání.“
Changming chladně řekl: „Poskvrnil jsi moje území, vypustil jsi jen pár slov a teď chceš prostě odejít?“
Vůdce: „Tak co chcete?“
Changming: „Vezmu ti život, ale ostatní ušetřím.“
Vůdce se rozzlobeně zasmál, zvedl ruku a přikázal svým podřízeným zaútočit.
Nevěřil, že tolik kultivujících na vysoké úrovni nebude schopno sejmout jednoho Jiufang Changminga.
Jiufang Changming pronesl pouze dvě slova.
„Meče, pojďte.“
Zvedl ruku.
Tento pohyb nebyl ničím výjimečným. Všichni ale v tu chvíli zaslechli dlouhé bzučení.
Pochvy v jejich rukou se začaly prudce chvět.
Ve zlomku vteřiny vylétlo současně nespočet mečů!
Jako by všechny meče najednou nabyly vědomí, opustily pochvy a letěly k vůdci skupiny!
Nad hlavou mu zářilo více než deset mečů. Vůdcova tvář zbledla strachem, ale neměl kam ustoupit.
Po záblescích mečů se vše uklidnilo.
Vůdce spadl na zem. Krev mu neustále stékala z uší, očí, nosních dírek a úst a celé jeho tělo bylo pokryto ranami. Probodlo ho dvanáct mečů.
Všichni šokem zbledli.
Ale chlapcovy oči jasně zářily a díval se na Jiufang Changminga, jako by to bylo jediné světlo v jeho životě.
Yun Hai se také díval na Jiufang Changminga. Tenhle člověk byl velmi mocný, tak mocný, že bylo těžké vyjádřit jeho charisma slovy, a celý svět k němu vzhlížel. Ale jak se mohl mistr této úrovně stát odpadem?
I jeho osobnost byla nyní úplně jiná.
Nepřátelé Yuna Weisiho rychle sebrali mrtvolu svého vůdce a ustoupili, aniž by se odvážili pronést jediné slovo. A chlapec následoval Changminga a poprvé vstoupil do tohoto taoistického chrámu.
Jakmile překročil práh, naklonil se na stranu a spadl na zem. Changming se sehnul, chytil ho a nakrmil ho pilulkou. Chlapec příliš dlouho stál na kolenou a byl fyzicky unavený; navíc byl zmáčený v dešti, takže potřeboval nějaký čas, aby se vzpamatoval.
Přimhouřil oči, díval se na Changminga proti světlu a nemohl si pomoci a chytil ho za rukáv.
„Nechoďte,“ zamumlal Yun Weisi.
Je opravdu k ničemu! Yun Hai se vnitřně ušklíbl a zapomněl na skutečnost, že ta osoba je on.
„Až se probudíš, tak si zase promluvíme.“
Changmingovy rukávy se otřely o čelo druhého a Yun Weisi tiše klesl na zem. Požádal mladého taoistu, aby toho chlapce přivedl do vedlejší místnosti, a šel dát ranní lekci učedníkům chrámu.
Než stačily krvavé skvrny před branami zaschnout, smyl je studený déšť.
Z nějakého důvodu, ačkoli Yun Hai věděl, že je to jen iluze Zrcadlového jezera, stále se zdráhal tohle místo opustit. Chtěl vidět, jak tenhle mocný Jiufang Changming všechno ztratil a klesl tak hluboko. Chtěl také vidět sám sebe, vědět, jestli byl přijat chrámem Yuhuang jako učedník a co se tam naučil.
Changming neodehnal Yuna Weisiho pryč. Od toho dne mu bylo dovoleno zůstat v chrámu Yuhuang, avšak Changming také nesouhlasil s tím, aby ho přijal jako žáka.
Jenomže Yun Weisi byl vytrvalý a nakonec si jeho úsilí Jiufang Changming všiml. Stal se tak prvním přímým žákem chrámového mistra.
A jediný učedník Changminga, kterého přijal, když následoval taoismus.
Čas ve světě iluzí rychle ubíhal.
Yun Hai sledoval, jak se Yun Weisi krůček po krůčku kultivuje a roste, jak se z tvrdohlavého a rezervovaného chlapce stává důstojný a zkušený mladý muž. Občas se také usmál. I když byl obvykle šťastný jen se svým shizunem, byl alespoň o něco živější, ne jako ten apatický Yun Weisi, který klečel před branami chrámu a spoléhal se jen na svou nenávist, aby přežil.
Pečlivě uklízel dům svého shizuna a učil se, jak plést rohože z orobince s dalšími mladými taoisty, jen aby jednu upletl pro svého učitele jako dárek k narozeninám.
Opsal rukopis Jiufanga Changminga ve světle luceren, zapsal si všechna jeho slova z dlouhé knihy a poté se usmál.
Jednou se doslechl, že vedle hory je pramen s nejlepší sněžnou vodou na vaření čaje, kterou lze nabrat jen v určitém období roku. Uprostřed noci přešel přes horské hřebeny a tři dny čekal na první sníh a nasbíral ho – všechno pro to, aby mohl uvařit šálek horkého čaje pro Jiufang Changminga, který čaj miloval.
Yun Hai ho tiše pozoroval.
Sledoval Yun Weisiho smutek a radost a upřímnou vřelost, kterou cítil ke svému shizunovi. Sledoval, jak pilný byl v kultivaci a jak ho Jiufang Changming bez výhrad poučoval.
Přitiskl si ruku na hruď.
Jeho vřelé srdce rychle bilo, jako by byl hluboce dojatý.
Proč na všechno zapomněl?
Proč neměl o tomhle muži, Jiufangu Changmingovi, žádné ponětí, dokud se nepotkali na pobřeží?
Yun Hai zavřel oči a potlačil vlny ve svém srdci.
Tyhle dny byly jako mírný tekoucí potok. A těchto sedm let života Yuna Weisiho nyní viděl Yun Hai znovu. Ale cítil, že tyhle dny nebudou nekonečné. Protože Jiufang Changming narazil ve své kultivaci na překážku, mračil se stále víc a víc, jako by byl ztracen v myšlenkách.
Až nakonec, jednoho dne musel chrám Yuhuang přijmout svůj osud.
Jiufang Changming opustil sektu, aby získal nové učedníky.
Staří nepřátelé Yuna Weisiho se objevili nepozváni a tentokrát s sebou přivedli ještě mocnější následovníky. Ale zatímco Jiufang Changming nebyl ve svém taoistickém chrámu, byla to jen průměrná sekta. Nepřátelé Yuna Weisiho nenašli svůj cíl v chrámu, a tak ve vzteku zaútočili na žáky sekty. Nehoda v chrámu Yuhuang si vyžádala těžké oběti.
Po návratu a vyslechnutí zpráv Yun Weisi pronásledoval a zabil všechny nepřátele, kteří ten rok přišli do chrámu. Získal moc pomstít se, ale byl příliš zaneprázdněn kultivací v chrámu Yuhuang, takže neměl čas se rozptylovat.
Když se vrátil Jiufang Changming do chrámu Yuhuang, prohlásil, že se chystá opustit sektu a navíc opustit samotnou kultivaci Dao. Chystal se založit samostatnou sektu.
„Moje kultivace dosáhla slepého bodu a nemůžu se posunout dál, aniž bych zničil staré a na úkor toho vytvořil nové. Jen tak budu mít šanci,“ řekl Jiufang Changming Yunovi Weisimu, který stál pod rozkvetlými stromy.
„Řešení záhad a hledání správné cesty nemusí nutně znamenat prolomení starého. Dao je hluboké, takže je velmi možné, že shizun najde alternativní cestu, proč musíš opustit sektu?“ Výraz Yuna Weisiho byl neskutečně netrpělivý.
Nechtěl, aby jeho učitel odešel. Ale Yun Hai si byl jistý, že to Changming udělá.
Kultivace Dao je jako tyčící se strom. Jiufang Changming se možná nedotkl malých větví tohoto stromu, ale už viděl tvar stromu a výšku, které může dosáhnout. Chtěl prozkoumat jiné stromy, místo aby promarnil celý svůj život na toto.
Ale v té době Yun Weisi tomu druhému nerozuměl. Přál si jen, aby tyhle dny v chrámu Yuhuang trvaly déle.
Jak se dalo čekat, Jiufang Changming řekl: „Nedoporučuji ti převzít chrám Yuhuang. Rutinní záležitosti a svolávání tě jen přinutí plýtvat energií a zpomalí tvou kultivaci. Postupuj podle rad, které jsem ti dal, a kultivuj je, dokud nebudou užitečné, a pak najdi novou cestu. Nejprve vstoupím do buddhistické sekty, abych studoval Dharmu, pak se jednoho dne stanu znalým ve stovkách učení a znovu získám přirozený stav.“
Yun Weisi vyhrkl: „Pokud se dáš k buddhismu, dám se také k buddhismu; pokud se dáš k démonické kultivaci, dám se k ni také!“
Jiufang Changming zavrtěl hlavou: „Nemusíš mě následovat. Máš schopnost hlubokého porozumění a rychle jsi dosáhl výsledků v kultivaci Dao. Pokud budeš pokračovat v téhle cestě, můžeš dosáhnout velkých úspěchů. Neměl bys tahat za výhonky, abys jim pomohl vyrůst, protože to může mít opačný účinek. Navíc jsi chladný a máš málo tužeb, takže jsi vhodný pro kultivaci bezcitného Dao, zatímco já jsem příliš rozptylován nejrůznějšími myšlenkami a chci si vybrat to nejlepší ze stovek škol. Je to touha, takže jsme předurčeni jít různými cestami.“
*Bezcitné Dao: existuje mnoho způsobů, jak následovat Dao, tohle říká kultivujícímu, aby se vzdal všech svých citů.
Když domluvil, podíval se na Yuna Weisiho a dodal: „Původně jsi byl osvobozen od všech zábran a vazeb. Můj odchod přetne poslední vlákno, které tě váže k tomuto světu. Už jsi pomstil učedníky chrámu Yuhuang tím, že jsi urovnal karmu, takže se můžeš kultivovat, aniž bys rozptyloval svou pozornost.“
Yun Weisi, když stál dlouhou chvíli v omámení, se zeptal: „Už jsi se rozhodl?“
Jiufang Changming: „Ano.“
Yun Weisi: „Tak kdy tě zase potkám?“
Jiufang Changming: „V den, kdy se staneš velkým mistrem.“
Yun Weisi sledoval, jak Jiufang Changming pomalu mizí v dálce pod zapadajícím sluncem.
A Yun Weisi tam dál stál, od soumraku do západu slunce, od dlouhé noci až do úsvitu.
Jeho držení těla se nezměnilo. Vypadalo to, jako by čekal, až se jeho shizun vrátí a řekne mu, že to všechno byl jen vtip, zkouška.
Yun Weisi stál pod stromem a díval se, jak se dny a noci nahrazují a hvězdy krouží v kruzích.
Uplynulo několik let. Strom povyrostl výš, ale taoistický chrám se nezměnil. Yun Weisi vyšel z chrámu. Ve srovnání s těmi lety předtím byl mnohem klidnější, ale ve tváři neměl žádný výraz. Ve skutečnosti byl přísně rezervovaný. Když se podíval na člověka, bylo to, jako by se díval na mrtvou věc.
Osvobozený od světských věcí, uzavřený od všednosti.
Yun Weisi neuposlechl rady Jiufang Changminga a převzal taoistický chrám. Poté, co Jiufang Changmingovi shidiové zahynuli, stal se novým chrámovým mistrem. Když dostal pozvání od Qianlinského shromáždění, slyšel nějaké zprávy o Jiufangu Changmingovi, a tak před časem vyšel z ústraní a opustil svou sektu.
Yun Hai ho také chtěl následovat, protože cítil, že ho cesta Yuna Weisiho velmi ovlivní.
Ale najednou se mu zatočila hlava a nemohl ani stát rovně. Pod nohama se mu objevil vír a ten ho pohltil.
*
Rozbouřené vlny neklidného moře ho donutily potopit se a plout tam a zpět. Changming se snažil přežít v mořských vlnách, zatímco držel Yuna Haie. Nevěděl, jak tam spadl, a věděl jen, že s sebou nese tohle nedůstojné a těžkopádné břemeno.
„Už vstávej, přestaň si hrát na mrtvého!“ nemilosrdně dal Yun Haiovi pár facek.
A ten druhý skutečně otevřel oči.
Changming: …
Yun Hai ho chytil za ruku. Changming si myslel, že ho udeří, ale Yun Hai je pouze vytáhl z vody na loď.
Zchátralá loď se pohupovala na vlnách, ale nepotopila se.
„Kde jsme?“ Changming pouze cítil, že má ústa plná mořské soli, a dokonce i jeho obličej jí byl nasáklý.
„Slabé vody, sedmá vrstva Propasti.“
„Jak jsem si myslel, Zrcadlové jezero je průchod mezi vrstvami Propasti,“ Changming si vyždímal rukávy róby.
Yun Hai mu podal láhev s čerstvou vodou.
„Díky.“
Changming měl ve skutečnosti žízeň, a tak otevřel láhev a napil se plnými doušky. Ale hned si uvědomil, že je to trochu podezřelé. Vůbec se nebál, že by ho Yun Hai otrávil, protože ten by nepoužil tak namáhavé metody, aby ho zabil. Ale Yun Hai ho na začátku opravdu chtěl vidět mrtvého a později s ním začal zacházet jako s hračkou; bylo to poprvé, co udělal něco tak normálního a laskavého.
„Daoyou Yune Haii, jsi v pořádku?“
Yun Hai chtěl odpovědět, ale koutkem očí viděl paprsky vycházejícího slunce. Jeho výraz se trochu změnil.
„Už je skoro svítání.“
Je skoro svítání?
No a co?
Yun Hai přerušil jeho tok myšlenek a Changming se na něj podíval, nechápal jeho slova.
Z tmavého lodního prostoru za nimi vycházelo podivné vrzání.
Ti dva se otočili!
Poznámka překladatele:
Protože ho Changming tak často nazývá „mým nehodným žákem“: ve skutečnosti používá slovo „不肖“, což znamená něco jako „na rozdíl od jeho [učitele], nepříbuzný, nehodný, nedosažitelný“.