Kolik nepřátel dohromady máš!
Nebeský vodopád byl nejpodivnějším místem ve všech Devíti vrstvách Propasti.
Neměl vlastníka jako ostatní vrstvy, jelikož zde všichni ztratili své duchovní síly a stali se obyčejnými lidmi.
Naopak, obyčejní lidé na tomto místě získávali nejvyšší duchovní síly a stávali se silnějšími, než by kdy byli ve vnějším světě.
Nebylo to ale vůbec místo, kam by obyčejní lidé mohli vstupovat, jak se jim zlíbilo. Většina z nich nedokázala přežít ani v první vrstvě propasti, natož dojít do Nebeského vodopádu.
Pokud byl kultivující uvězněn v této vrstvě, kde každému chyběly duchovní síly, nepřivítala ho zem štěstí lásky a úcty, ale nelítostné místo, kde se slabí stali kořistí silných.
Pět silných a vynikajících kultivujících s mimořádně vysokým bojovým uměním se zde stalo vlivnými lidmi a měli na starosti Nebeské město. Říkalo se jim pět starších.
„Když padne noc, supi, kteří se živí lidským masem, vylézají ve velkých počtech. Pokud nenajdou potravu, zešílí a jejich síla se výrazně zvýší, takže si berou ještě více lidských životů.“
„Proto má toto místo nevyslovené pravidlo: po setmění oblohy se lidé bez přístřeší stávají potravou pro supy. Pokud nedokážete odolat jejich útoku, nikdo vám nepodá pomocnou ruku, protože vaše smrt pomůže přežít ostatním.“
Chen Ting byl zaskočený.
„Co když se všichni schovají ve svých pokojích? Copak ti supi pak nemají jídlo?“
Xu Jingxian: „Pokud k tomu dojde, do hry vstupuje druhé pravidlo: silní jsou uctíváni. Pokud zde ztratíš své duchovní síly, staneš se nulou, takže tě můžou těm supům hodit jako potravu. Nemysli si, že od té doby, co se ten chlap předtím snížil na úroveň číšníka, tady nemá žádnou sílu. Ve skutečnosti se mnou může bojovat alespoň o remízu.“
Chen Ting: „Nikdy nikdo odtud neodešel?“
Xu Jingxian: „Samozřejmě, že ano. Ale ti, kteří měli to štěstí, že odešli, se sem nevrací, aby se podělili o své znalosti. Navíc ne každý chce odtud odejít.“
Chen Ting při pohledu na její hloubavý výraz pochopil, co tím myslí.
Někteří chtěli odejít, ale jiní ne.
Zaujmout vysokou pozici na tomhle místě nebylo horší než zaujmout pozici ve vnějším světě. Někteří by byli raději kuřecí hlavou než fénixovým ocasem. I když byl vnější svět stejně neomezený jako moře a nebe, i tam byla rivalita intenzivnější.
*Někteří by byli raději kuřecí hlavou než fénixovým ocasem: raději být velkou rybou v malém rybníku než malou rybou ve velkém rybníku.
„Navíc se každý třetí den koná soutěž bojového umění v nejvyšší věži města, ve věži Yunding. Vítěz má šanci stát se osobním pomocníkem jednoho z pěti starších, zaujmout vysoký post ve městě a získat nějaké pozemky, bydliště a peníze. Účast v takových soutěžích je nejlepší příležitostí pro někoho, kdo sem právě přišel a nemá v kapse ani vindru. Máš zájem, daoyou Chene?“
*Yunding: dosl. „vrch mraku“, protože toto město je „Nebesa“.
Chen Ting se podezřívavě zeptal: „Co když prohraješ?“
Xu Jingxian se zasmála: „Samozřejmě, pokud prohraješ, hodí tě supům!“
Chen Ting: …
„Musíte se zúčastnit, i když nechcete. Ti, kteří sem dorazí, nemají žádné peníze, kterými se platí v Nebeském městě; jídlo, oblečení, přístřeší nebo prostředky k cestování – nemají nic. Dost brzo jsou nuceni brázdit ulice. Ne všichni se však musí zúčastnit. Existuje zkratka, která umožňuje přímo převzít vysokou pozici. Chcete vědět jak?“
Xu Jingxian na ně vrhla flirtovný pohled, ale oni zůstali lhostejní. Nemohla si pomoct a našpulila rty.
„Proč nic neříkáte, to jste mrtví, nebo co?“
Chen Ting: „…mám pocit, že neřekneš nic příjemného.“
„Pokud ano, nemusíš se ptát, ne?“
Xu Jingxian: „Pak ti to prostě musím říct. Pokud se zalíbíte staršímu, samozřejmě se nemusíte účastnit soutěže nebo bojovat proti supům, ale přesto můžete mít dost jídla a pití a zaujmout vysoký post.“
Chen Ting: „Vzhledem k vzezření daoyou Xu ti to nebude dělat problém.“
Xu Jingxian se zasmála: „Abych ti řekla pravdu, byla jsem tak laskavá, že jsem se kvůli daoyou Chenovi na to poptala. Jeden z těch pěti starších, jménem Hou, miluje muže, ne ženy. Všichni jeho bodyguardi jsou mladíci s hustým obočím a velkýma očima. Daoyou Chene, máš důstojný vzhled, takže starší Hou se do tebe určitě na první pohled zamiluje a my, obyčejné slepice a psi, také vystoupáme do Nebe!“
*Slepice a psi také vystoupají do nebe: když muž získá vysokou pozici, všichni jeho přátelé a příbuzní jsou povýšeni také.
Chen Ting: …
Myslel si, že je tahle svůdnice skutečně zlá, jakmile otevřela ústa, všechna slova, která z ní vyšla, byla nemorální.
„Co? Shlížíš na mě snad?“ Xu Jingxian se nemohla nabažit: „Mimochodem, jeden z daoyou Chenových starých přátel právě teď jí vynikající jídlo a pije tvrdý alkohol pod jedním z těchto pěti starších. Pokud bude mít daoyou Chen to štěstí, že se s ní setká, prosím, přimluv se u té ženštiny a požádej ji, aby se na nás podívala!“
Chen Ting byl zmatený: „Kdo?“
Xu Jingxian: „Guan Xiachang.“
Chen Tingova tvář prozradila jeho údiv: „Nespletla sis ji?“
Xu Jingxian se zasmála: „Nečekal jsi, že svůdnice odmítne obchodovat se svou krásou, zatímco ctnostná žena ze slavné sekty by té nabídce neodolala?“
Chen Ting: „Tak jsem to nemyslel…“
Oba se dál hašteřili, ale Changming byl úplně zticha. Když si na něj Xu Jingxian vzpomněla, uvědomila si, že si už položil čelo na paži a usnul, zatímco seděl.
Všiml si toho i Chen Ting a přestali se hádat.
Xu Jingxian řekla: „Daoyou Chene, udělej mi laskavost a přestaň rušit našeho Ming-langa, když odpočívá.“
Chen Ting nechápavě zíral: „Neobjednala sis dva nejlepší pokoje?“
Xu Jingxian: „Ano, tenhle pokoj sdílím s Ming-langem a ty bydlíš sám.“
Chen Ting: …
Podíval se na Xu Jingxian, která se chovala, jako by to bylo spravedlivé a patřičné, neřekl nic a tiše odešel z místnosti.
Xu Jingxian ho sledovala, jak vyšel a zavřel dveře, a náhle řekla: „Viděla jsem trávu Yangzhen.“
Changming otevřel oči.
Jen odpočíval se zavřenýma očima, nespal.
„Takže jsi ji vlastně našla?“
Xu Jingxian přimhouřila oči: „Takže přiznáváš, že jsi minule mluvil nesmysly?“
Changming ledabyle odpověděl: „Jen jsem nečekal, že ji tak snadno najdeš.“
„Kdo řekl, že to bylo snadné, byla to šťastná náhoda!“ Xu Jingxian byla pobouřená.
Když měli ten konflikt na Duhovém mostě, Guan Xiachang utekla a Xu Jingxian ji následovala.
Chen Ting, který se vmísil do konfliktu, ji zastavil, a proto ji a tohohle příjemného Chena smetla obrovská vlna. Nakonec Chen Ting zmizel, zatímco ona a Guan Xiachang dorazily do třetí vrstvy Propasti.
Tím místem byla obří kovová šachovnice, kde šachové figurky tvořili lidé a v sázce byly jejich osudy a životy. Kdyby někdo udělal chybu, rozpadli by se jako popel a rozprchli se jako kouř a nadobro by umřeli.
*Kovová šachovnice: pravděpodobně čínské šachy.
Kovová šachovnice byla koloběhem smrti a života. Někteří lidé zmizeli a jiní přišli; Xu Jingxian a Guan Xiachang zaujaly místa mrtvých figurek ve hře a staly se dvěma šachovými figurkami.
Aby se z nich nestaly mrtvoly, musely nějakou dobu spolupracovat. Nemá cenu popisovat všechna ta dechberoucí a smrtelně nebezpečné dobrodružství, kterým prošly. Nakonec se jim podařilo uprchnout a dorazily do Nebeského města.
„Před pár dny jsem se byla podívat na soutěž ve věži Yunding a viděla jsem tam trávu Yangzhen. Roste u jezera za věží Yunding. Střed jezera je plný exotických květin a rostlin, které patří Lu Jianmovi, jednomu z pěti starších, a nikdo se ho neodváží dotknout. Jednou v noci, když byl měsíc v úplňku, jsem viděla na hladině jezera plavat zářící trávu. Vypadala stejně, jak jsi popsal.“
Xu Jingxian byla velmi nadšená a bylo pro ni těžké se uklidnit.
„Škoda, že Lu Jianmu považuje všechny tyhle rostliny za své poklady a nedovolí, aby se k nim někdo přiblížil. Protože věž Yunding je jeho územím, jeho stráže tam hlídkují celý den. Pokud se někdo přiblíží k jezeru, všimne si ho.“
„Navíc v Nebeském městě je moc a vliv pěti starších nesmírná a nemůžeš před nimi uniknout. Peníze, které mám, jsem dostala od jednoho člověka, ale tady peníze rychle ubývají. Právě jsem zaplatila za vaše pokoje, takže mi pravděpodobně brzy dojde jmění.“
Nezmínila se, jak přesně peníze získala, a Changming se také neptal.
V Nebeském městě bylo braní peněz násilím nebo lstí jediným způsobem, jak přežít. Xu Jingxian byla démonická kultivující, takže nebyla zatížena všemi těmi taoistickými ctnostmi.
„Nerozumím jedné věci,“ řekl Changming, „protože se Guan Xiachan podařilo stát se novou oblíbenkyní staršího, pomocí svých technik bys mohla snadno přimět pět starších, aby propadli tvému kouzlu, a získat pevnou oporu bez nějakých problémů. Vymyslet plán, jak uzmout trávu Yangzhen a přitom být poblíž starších, by bylo mnohem jednodušší.“
Xu Jingxian se na něj svůdně podívala: „Nečekala jsem na tebe se strachem, že ty, nemocný tuberácký duch, sem přijdeš, rozhlédneš se a neuvidíš nikoho známého!“
Changming: „Pak mi prokazuješ velkou čest.“ Zatímco pronášel větu, jeho výraz byl netečný, vůbec nebyl polichocený.
Oba si byli vědomi, že jejich přátelství nebylo vůbec hluboké. Xu Jingxian se k pěti starším rozhodně neobrátila, ne proto, že by byla rezervovaná žena.
Pravděpodobně byl jejich vzájemný vztah o něco bližší než s Chen Tingem a dalšími, ale bylo to jen kvůli jejich společnému tajemství, trávě Yangzhen, a jejich nekonfliktním cílům.
Když Xu Jingxian viděla, že je nehybný jako hora, našpulila rty a přestala předstírat.
„Zdá se, že ten, kdo má trávu Yangzhen, je starší Lu Jianmu. Říká se, že nemá rád ženskou krásu a stará se pouze o pěstování květin a jiných rostlin. A nejraději sbírá nejrůznější exotické květiny. Řekni, není divné přijít do Devíti vrstev Propasti jen proto, abys tady pěstoval kytky? Ale je to zručný mistr, nejsilnější mezi pěti staršími, a všichni jeho bodyguardi jsou zkušení, pracují pro něj déle než pět let. Celou dobu žije v ústraní a já jsem neměla šanci se k němu přiblížit.“
„Jo a pamatuješ si Xu Fenglina? Je to ten geniální kultivátor meče ze sekty Donghai. Přišel také do Nebeského města, zabil jednoho z předchozích starších a stal se jedním z nich. Jenomže je velmi hrdý a rezervovaný. Jednou jsem s ním v našem světě venku bojovala, takže zná moji tvář.“
„Je tu také jeden s příjmením Hou, který si neváží žen a má rád muže.“
Changming: „A Guan Xiachang je u?“
„U toho s příjmením Liu. Je velmi zvláštní. Během dne se vůbec neukazuje, ale v noci se rád schovává na temných místech a pozoruje supy, jak pronásledují vyhnané lidi a požírají je. Kromě toho jsem nenašla žádné další užitečné informace, takže jsem nemohla slepě spěchat. Ani jeden z těch pěti není pohodář a ani jeden z nich není normální!“
Xu Jingxian si stěžovala a konečně odhalila svůj cíl.
„Spolupracuj se mnou. Zítra se přihlásíš do soutěže Yundingské věže. Pokud vyhraješ, staneš se tělesnou stráží starších a budeme mít víc možností. Až zjistíš jejich úmysly, najdeš způsob, jak mě představit. Nechceš odtud co nejdříve odejít? Říká se, že pod jezerem Yunding leží velké tajemství a je tam také východ z Nebeského města. Chci odtud odejít poté, co dostanu trávu Yangzhen, takže máme společný cíl. Dva lidé pracující společně je lepší než být sám, zvlášť když jsme v cizí zemi.“
Changming: „Nemůžu tam jít.“
Xu Jingxian: „Proč?“
Changming: „Je tu osoba, která mě chce zabít. Pokud ukážu svou tvář, jednoduše se vydám do jeho rukou.“
Xu Jingxian: „Kdo?“
Changming: „Yun Weisi.“
„Yun Weisi?“
Xu Jingxian opakovala to jméno a myslela si, že přeslechla jeho slova: „Ten, který býval mistrem taoistického chrámu, strážce Devíti vrstev Propasti, Yun Weisi?“
Changming: „Správně.“
Xu Jingxian zvýšila hlas: „Jak jsi ho vyprovokoval?!“
Changming: „On je Yun Hai a Yun Hai je on.“
Xu Jingxian byla nervózní a pochybovačná. Při pořádném zamyšlení to nebylo tak překvapivé. Ten Yun Hai se z ničeho nic vynořil, zmizel bezdůvodně a jeho síla byla nevyzpytatelná. Když Changming prohlásil, že ten muž je Yun Weisi, Xu Jingxian ve skutečnosti neměla pocit, že je to nemožné, je to tak, že –
„Proč na sebe přitahuješ nenávist, kamkoli jdeš? Zpočátku to byl můj klanový mistr, teď je to Yun Weisi, řekni, kolik nepřátel vlastně máš!“
Changming se na chvíli zamyslel a nerozhodně řekl: „Pravděpodobně ještě dva.“
Čím více učedníků přijal, tím více nepřátel měl. Kdyby to věděl dříve, přijal by o pár učedníků méně a nemusel by se teď tolik trápit.
Xu Jingxian: …
Changming: „Ale kromě Yuna Weisiho nejsou ostatní v Devíti vrstvách Propasti.“
Xi Jingxian naštvaně řekla: „Neměla jsem věřit tvým blábolům od samého začátku! Přišla jsem sem s tebou, a teď, i kdybych chtěla, nemůžu tohle místo opustit! I když trávu Yangzhen mám na dosah ruky, nemůžu na ni vztáhnout ruce! Kdybych předem věděla, že jsi tak k ničemu, neztrácela bych tolik času mluvením! Ještě lepší je pracovat s Chen Tingem!“
Changming si její stížnosti nevzal k srdci.
„Podle toho, co jsi řekla, je tráva Yangzhen blízko věže Yunding. Bez ohledu na to, jak přísné jsou stráže, neexistuje žádný způsob, jak se neproplížit.“
Xu Jingxian bez přemýšlení zavrtěla hlavou: „Ne! Vím, co chceš říct: jdi tam v noci, i když hlídají jezero Yunding, supi budou na lovu, takže ulicemi budou bloudit jenom ti, kteří byli vybráni jako oběti. Ale ani si nedokážeš představit, jak jsou ti supi děsiví. Nikdy jsem nevěřila povídačkám a jedné noci jsem šla ven a hledala příležitost přijít k jezeru. Nakonec mě málem chytil jeden sup.“
Její tvář prozrazovala výraz přetrvávajícího strachu.
Od té doby, co se jí podařilo převzít pozici mistra vrcholu Lingbo, měla Xu Jingxian celé roky ruce nasáklé krví. Pokud ji tito supi přiměli nastolit takový výraz, rozhodně to nebyli obyčejní dravci.
„Pokud mi nevěříš, počkej, až se setmí, otevři okna a dívej se škvírou ven.“
Xu Jingxianin hlas byl slabý, téměř podivně tichý. „Až se obloha setmí, Nebeské město se stane jiným světem.“
Ťuk-ťuk-ťuk.
Jako by odpovídali na její slova, ozvalo se zaklepání na dveře.
Changming párkrát zakašlal a nehýbal se.
Znovu se ozvalo zaklepání na dveře.
Xu Jingxian přijala svůj osud a vstala, aby otevřela dveře. Za číšníkem, kterého potkali dříve, stáli dva muži v černém oblečení. Při prvním pohledu na jejich róby si Xu Jingxian uvědomila, že tito muži slouží jednomu z pěti starších.
„Mladý pane Changmingu.“
Oba muži se podívali přes Xu Jingxian, přímo na Changminga za jejími zády.
„Náš starší Xu vás zve k sobě na návštěvu.“
Changming: „Který starší Xu?“
Xu Jingxian: „Xu Fenglin?“
Muži v černém: „Přesně tak, starší Xu Fenglin.“
Xu Jingxian se otočila k Changmingovi: „Znáš Xu Fenglina?“
Changming: „Nikdy jsem se s ním nesetkal, neznáme se.“
Xu Jingxian se zeptala mužů v černém: „Proč Xu Fenglin hledá mého Ming-langa?“
Muži v černém neodpověděli, ale ani neodešli. Pokud by Changming odmítl, pravděpodobně by se uchýlili k tomu, že by ho odtáhli násilím.
„Prosím, mladý pane Changmingu, nestavte nás do složité situace.“
Xu Jingxian zvedla krásné obočí. Najednou si uvědomila, že je to dobrá šance.
Právě přemýšleli, jak se dostat blíže k pěti starším, a teď Xu Fenglin poslal lidi, aby je pozvali dál.
Changming měl ale jiný názor. Cítil, že sem nepřišli s dobrými úmysly.
*
Před jedním shichenem.
*Jeden shichen: dvě hodiny.
Xu Fenglinovi podřízení mu oznámili, že je tu osoba, která ho chce vidět. Vzhledem k tomu, že zaujal pozici staršího, bylo příliš mnoho lidí, kteří žádali o audienci, stejně jako kaprů překračujících řeku.
*Jako kapři překračující řeku: velké množství.
Ale těch, kteří skutečně získali audienci, bylo málo. Když Xu Fenglin slyšel tuto žádost, nezareagoval. „Nechci ho vidět.“
Zavřel oči a pokračoval v meditaci.
„Ten host řekl, že se jmenuje Yun Weisi.“
Xu Fenglin náhle otevřel oči.
„Jak jsi řekl, že se jmenuje?“
„Yun Weisi, říkal, že přišel z Pustého pobřeží.“
Xu Fenglin vstal.
„Pusťte ho rychle dovnitř!“
Xu Fenglin sklonil hlavu, podíval se na své šaty a dokonce je uhladil rukama. Po ověření, že vše vypadá slušně, udělal krok vpřed. Byl od přírody hrdý a rezervovaný. Když byl ve své sektě, nikdy nevěnoval tolik pozornosti svému vzhledu a nikdy se nesnažil nikomu zalíbit.
Ale slyšet jméno „Yun Weisi“ bylo nečekané. Bál se, že ta osoba je podvodník, a bude zklamaný. Ale brzy se před ním muž v doprovodu služebnictva objevil a Xu Fenglin věděl: tato osoba byla ve skutečnosti Yun Weisi.
Tak elegantní a talentovaný, že se Xu Fenglin nemohl splést.
„Daozune Yune.“
„Xu Fengline,“ řekl Yun Weisi s lhostejným výrazem.
„Pamatuješ si mě ještě?“ Xu Fenglin byl nadšený, ale rychle potlačil své emoce.
Yun Weisi se na něj chvíli díval.
„Před několika lety jsem navštívil tvého shifu a mluvil s tebou.“
Xu Fenglin cítil, že se jeho srdce i tvář uvolnily, ale zároveň byl nadšený.
„To jsem já. Daozun Yun vešel do Devíti vrstev Propasti, zmizel po celá desetiletí a nedal o sobě vědět ani slovem; i teď máš stále stejně důstojné chování.“
Yun Weisi: „Proč jsi sem taky přišel?“
Xu Fenglin: „Chtěl jsem následovat příklad daozuna Yuna a zmírnit svou vůli na tomhle nebezpečném místě.“
Yun Weisi: „Není snadné dostat se až do Nebeského města, tvrdě jsi dřel.“
Koutky úst Xu Fenglina se zvlnily.
„Myslel jsem, že budu muset zažít všechny druhy útrap a přijít na Pusté pobřeží, než se s tebou budu moci setkat. Je překvapivé, že tě teď vidím. Slyšel jsem, že pouze daozun Yun se může volně pohybovat v Devíti vrstvách Propasti, kdo by si myslel, že ty fámy jsou skutečně pravdivé? Jsi opravdu výjimečný člověk.“
Yun Weisi: „Nebeské město je velmi zvláštní a nemůžu zde použít své duchovní síly.“
Xu Fenglin: „Ale se svými schopnostmi ses mohl snadno stát vlastníkem Nebeského města. Pokud zde daozun Yun chce zůstat, zařídím ti pozici staršího.“
Yun Weisi: „Není třeba. Přišel jsem sem zabít jednoho člověka.“
Xu Fenglin: „Koho?“
Yun Weisi: „Jiufang Changminga.“
Xu Fenglin řekl bez velkého přemýšlení: „Řekni, co chceš, a já to udělám osobně!“
Ani se nedivil, proč chtěl Yun Weisi tu osobu zabít, a ochotně to slíbil.