Shenshang – kapitola 35

Kdyby to Yun Weisi věděl, nejspíš by už byl polomrtvý vztekem

Zabít Chen Tinga nebo se vrátit do města?
S volbou jim pomohl Chen Ting. Jakmile domluvil, stáhl se mávnouc rukávy.
Pokud by ho pronásledovali, ztratili by jedinou šanci zachránit oči Cong Rong.

Navíc-

chvíli předtím, než Changming upadl, Yun Hai napřáhl ruce, aby ho zachytil.
Zatlačil na Changmingovy akupunkturní body, aby mu zastavil krvácení, a uřízl si kus rukávu, kterým obvázal jeho rozdrcenou dlaň.

Yun Hai věděl, že Changming byl momentálně šeredně zraněný.

„Zůstaň tady, nejdřív ho zabiju.“

„Na to není čas, měli bychom se nejprve vrátit do města a najít Cong Rong v hostinci!“

Kdyby šli rychle, ještě by byli schopni zabránit jejímu neštěstí. Changmingův výraz by se ještě dal popsat jako klidný, ale na čele se mu už objevily krůpěje potu a jeho tvář byla studená a příšerně bledá.

Yun Hai už nic neřekl, chytil Changminga za pas a spěchal do města. Městské brány byly pevně zavřené, ale umění lehkosti Yun Haie stačilo na to, aby snadno přeskočil tyto nízké zídky.

*Umění lehkosti (qinggong): neboli technika lehkosti, v tomto žánru pomáhá člověku rychle se pohybovat, šplhat po vertikálních plochách atd.

Tyto „zídky“ byly jako hranice. Jakmile překročili hradby, padlo na ně nekonečné mrtvé ticho. Město Yuru bylo tak rozlehlé, že se dalo srovnávat s prosperujícími centry vnitrozemských okresů.

Ale teď, i když už padla tma, nesčetné rodiny ve městě nerozsvěcovaly lampy a kam jejich oči dohlédly, viděli jen tmu. Náhle se z rohu ozvalo mučivé naříkání a zvuky boje, jako by někdo zoufale bojoval v této neproniknutelné temnotě.

Brzy poté se ono vzpouzení ponořilo do hustého ticha.

„Cítíš…“

Vzduchem se vznášela zvláštní vůně, sladká až omamná a vyvolávala v lidech nevolnost.

Než Changming mohl dokončit větu, začal kašlat, dokonce i krev. I přes jejich oblečení cítil Yun Hai, že Changmingova kůže hoří. Neklidná stvoření se k nim v šeru vrhla ze všech stran, následovala stopu sladké čerstvé krve, tiše natahovala svá chapadla, aby zezadu náhle zasáhla bezbranného Changminga.

Yun Hai se náhle otočil!

Meč povstal a padl!

Jedno z chapadel, které mělo dorazit zezadu k Changmingově rameni, bylo odříznuto; záře meče dopadla a stvoření bylo rozseknutou vejpůl.

Spadlo na zem s hlasitým rachotem, ale nevystříkla ani kapka krve. Díky napůl skrytému červenému měsíci v mracích se mohli na to scvrklé tělo párkrát podívat. Všechno maso a kůže kolem očí už byly propadlé a tvář byla pokryta prasklinami, které odhalovaly červené podkožní textury; jeho oči směřovaly k noční obloze, široce otevřené a měly zvláštní olovnatě modrou barvu.

Oblast odsud až na konec uličky zaplnily stejně vyhlížející živé mrtvoly, které se k nim ve velkém hrnuly. Všichni tito lidé byli oděni v obvyklých šatech města Yuru, ale jejich výrazy a chování bylo bez života a prkenné; jejich těla spíše připomínala zlověstné démony. Přestože kráčeli pomalu, zablokovali jim všechny cesty.

Oči Yun Haie přejely přes živé mrtvoly a dopadaly na osmibokou věž za davy zombie.

Tato dvoupatrová budova byla docela pěkná a z jejích zakřivených střech visely větrné zvony a zvonily pod nočním vánkem, jako by dávaly hordě mrtvol neslyšný rozkaz k pohybu.

Na cípu okapu stál muž. Jeho postava byla zezadu osvětlená a neviděli mu jasně do tváře, jen jeho šaty vlající ve větru.

„Situ Wanhuo?“ Yun Hai poblíž slyšel Changmingův hlas. Váhal, jako by se ptal Yun Haie.

Situ Wanhuo.

Yun Hai prohledal svoje vzpomínky a bez námahy si ho vybavil. Changming zmínil, že kultivační úroveň Situ Wanhua z něj udělala jednoho z deseti nejsilnějších kultivujících na světě.

Když se odehrál masakr ve městě Yuru, Situ Wanhuo byl první, kdo přišel, ale to už vrah dávno utekl. Všichni se vrátili s prázdnýma rukama a tenhle masakr ve městě Yuru zůstal až doteď záhadou.

A v tuhle chvíli se zdálo –

Yun Hai mírně přimhouřil oči a podíval se na Situ Wanhua.

Teď se zdálo že to nebylo tím, že by se jim nepodařilo najít vraha, ale nikoho nenapadlo, že by tak důstojný a zručný kultivující mistr vyvraždil město a proměnil tisíce neozbrojených a bezbranných obyčejných lidí na živé mrtvoly.

*

Yun Chang’anův obličej byl bledý a potil se jako déšť.

Nebylo horko, ale záda už měl zalitá potem a promočené mokré oblečení se mu lepilo na kůži, takže se cítil velmi nepohodlně.

Kdyby se to stalo před nějakou dobou, už by začal dupat vzteky, donekonečna si stěžovat a rychle se převlékl do nového čistého oblečení.

Ale v tuto chvíli na to neměl čas.

Dlouhý meč probodl jednu z živých mrtvol, probodl ji a ostatní, které přicházely, takže spadly ze schodů.

Avšak to umožnilo dát Yun Chang’anovi a dalším jen krátký oddech, protože velmi brzy se objevila nová vlna oživlých mrtvol, které šlapaly po ostatních.

Jedna padla, ale následovala další, jako by jim nebylo konce. Všechna tato „monstra“ byli ještě před chvílí veselí, čilí a vitální obyčejní lidé.

Yun Chang’an mezi nimi dokonce poznal několik známých tváří. Ten, kdo se chytil zábradlí schodiště, aby se po něm mohl sápat, byl číšník v hostinci, který dnes ráno podával Yun Chang’anovi misku polévky wonton; když uslyšel, že chce cibuli, číšník běžel zpátky do kuchyně, aby ji přinesl. Dokonce s úsměvem řekl: „Vychutnejte si jídlo, mladý pane. Velice dobře se vyznám ve městě Yuru, takže pokud se chystáte někam vyrazit, vyhledejte mě.“

Ta, která se teď zuřivě drala nahoru, byla mladá žena, která prodávala růž nedaleko od hostince. Když se hádal s Cong Rong, stáli vedle jejího stánku a žena prodávající růž jim řekla: „Mladé manželské páry se hašteří u čela postele, aby se nakonec usmířily. Nedělejte slečně ostudu na ulici, pokud máte problém, proberte to po návratu domů.“ V tu chvíli Yun Chang’an a Cong Rong jedním hlasem vykřikli: „Kdo je mladý manželský pár!“

*Mladé manželské páry se hádají u čela postele, aby se nakonec usmířily: jakýkoli partnerský problém lze vyřešit přes postel.

Byl tam i host z prvního patra – navzdory svému věku atraktivní žena v obnošených šatech, na kterou ráno zíral.

A všichni tito lidé se teď proměnili v děsivá monstra. Byli neobyčejně silní, ztratili lidskost a zajímali se jen o živé lidi. Yun Chang’an viděl na vlastní oči jednu osobu, která propásla svou šanci na útěk, obklopenou, roztrhanou na kusy a sežranou těmito nestvůrami; mrknutím oka se ten člověk vrátil k životu a stal se jedním z nich.

Uměli jen dýchat, postrádali lidskost, nemohli mluvit, neměli žádnou životní energii ani city a jen se zuřivě honili za krví a masem; pokud to nebyla monstra, co to tedy bylo?

A Yun Chang’an ani nechápal, jak to celé začalo.

Jako by soumrak byl roh – ve chvíli, kdy zazněl, všichni se proměnili v netvory; ale proč se nestal jedním z nich?

Tyto chaotické pocity v jeho mysli byly jako bahno, které zastřilo jeho smysl pro čas a racionalitu.

„Rychle, tady je nemůžeme zastavit, pojďme nahoru!“ řekla mladá žena a vzlykala.
Nie Emei byla hostem, která s ním sdílela stejné patro. Říkalo se, že se zúčastní Qianlinského shromáždění, ale její společníci, shijiové a shimei, se již proměnili v monstra, která napadla svou bývalou spolužačku. Nie Emei nedokázala proti nim obstát a málem se sama stala potravou pro monstra.

Když došlo na boj proti takovýmto příšerám odolným vůči meči nebo kopí, které útočí na lidi, dokud se jejich seschlá těla mohla pohybovat, kultivace nebyla tak užitečná. Navíc některá z těchto monster byla také kultivujícími. Poté, co se proměnili v živé mrtvoly, jejich síla převyšovala sílu obyčejných lidí a obyčejné zbraně byly k ničemu.

*Odolný vůči meči nebo kopí: dosl. bez emocí.

Když zavolala na Yun Chang’ana, probral se, rychle se otočil a vyběhl po schodech nahoru.

Na zádech ale nesl člověka a jeho kroky po vyčerpání energie ztěžkly. Než udělal několik kroků, spadl na schodech. Zezadu se natáhla ruka a málem popadla osobu na jeho zádech. V rozhodujícím okamžiku Nie Emei konečně usekla onu ruku.

„Rychleji!“

Pomohla Yun Chang’anovi vstát, otočila se a vrávoravě vyběhla do nejvyššího patra.

„Pusť mě,“ řekla klidně Cong Rong, ležící na zádech. Původně nevydala žádný hles, protože se bála, že by to narušilo jejich boj; ale teď už to nevydržela.

„Jsem přítěž. Nemá smysl mě dál nosit. Musíš se vrátit do hlavního města a říct jim, že jsem zemřela. Ale neříkej jim, že jsem se proměnila v monstrum…“ Cong Rong polkla, ale její oči se dávno proměnily ve dvě černé díry a slzy z nich už nevytryskly. Ani se neodvážila je otevřít, měla je pevně zavřené.

„Zmlkni a pevně se mě drž!“ vykřikl Yun Chang’an a divoce se rozběhl za Nie Emei.

Všechno začalo tím křikem.

Yun Chang’an byl probuzen ze svého snu výkřikem, který vycházel od Cong Rong.
Cong Rong ho vytáčela, ale nepřál si její smrt, takže okamžitě vstal, oblékl se a běžel do jejího pokoje.

Ale nečekal, že by se sám propadl do noční můry. Nikdy nezapomene, co viděl poté, co vykopl dveře. Cong Rong, opřená o parapet, otočila hlavu a místo jejích očí uviděl prázdné díry: její oči zmizely ve vzduchu. Dívka, která ještě ve dne dováděla, se proměnila v slepého člověka bez očí.

Opravdu si přál, aby byl stále ve snu a někdo by je probudil a řekl mu, že všechno, co viděl, byla jen iluze.

Tento hostinec byl nejvyšší budovou ve městě, ale měl pouze čtyři patra. Rychle se dostali do prostorné soukromé místnosti v nejvyšším patře, kde se vážení hosté stravovali. Nie Emei čekala na Yun Chang’ana u dveří, a jakmile vstoupil, zavřela a zamkla za ním dveře, přemístila stůl a zástěnu, aby dveře pevně zablokovala. Nebyla si ale jistá, jak dlouho tahle blokáda vydrží.

„Co se proboha stalo?!“ byla napnutá jako struna, připravená každou chvíli zkolabovat.

Nie Emei slabě klesla na podlahu a znovu a znovu si pro sebe mumlala tytéž otázky.
Yun Chang’an pustil Cong Rong a nechal ji, aby se naklonila ke zdi a odpočinula si.

„Co se zatraceně stalo, proč se najednou proměnili v tohle, v taková monstra, proč jsem ještě v pořádku?“

Nie Emei si držela hlavu rukama a pomalu s ní kývala. „Nevím, nevím… Shimei zemřela, věděla jsem, že jsem ji neměla brát sebou, neměla jsem lačnit po zábavě, přijít sem a zůstat tu…“

„Vzchop se!“

Yun Chang’an už ji nemohl takhle vidět, a tak jí stáhl ruce z hlavy a donutil ji zvednout hlavu.

„Uvažuj racionálně. Včera večer, kam jsi šla, jaké neobvyklé věci se přihodily ostatním!“

„Nic. Šli jsme na procházku na trh, všechno bylo normální…“

Nie Emei byla po chvíli zmatená.

„Vlastně, narazili jsme na jednoho člověka, který snědl něco špatného. Zvracel, ale jeho zvratky byly plné bílých červů, bylo to dost nechutné. Shimei mě požádala, abych odtamtud okamžitě odešla.“

Červi?

Yun Chang’an byl osvícen: „To, co snědl, bylo to tófu?“

Nie Emei: „Nezkoumala jsem to pečlivě.“

Tófu bylo místní specialita. Do města Yuru ho přišlo ochutnat mnoho lidí a sójový tvaroh jinde se mu nepodobal: přidávali speciální koření, které se zde pěstovalo. Tohle koření, tráva Huliang, rostla pouze v západních oblastech a díky němu byl sójový tvaroh z města Yuru tak výjimečný.

Yun Chang’an a Cong Rong byli zvyklí na jídlo z hlavního města a nikdy neochutnali jídlo z města Yuru, včetně trávy Huliang.

„Zkoušela jsi to ochutnat?“

Nie Emei: „Ne, protože jsem bigu, takže jím zřídka. Shimei to zkusila, ale jen si kousla.“

*Bigu: vyhýbat se jídlu, aby získali nesmrtelnost.

Yun Chang’an si myslel, že problém může být v trávě Huliang, ale teď si nebyl jistý. Bylo to běžné koření, které v regionu rostlo stovky a tisíce let, proč by najednou zapříčinila transformaci v oživlé mrtvoly? Pokud by člověk, který ji snědl, měl problémy, proč se to nestalo dříve?

Než se stačil pořádně zamyslet, ozval se hlasitý zvuk ode dveří.

Prásk prásk!

Prásk!

Něco se snažilo dostat dovnitř!

Lidé, kteří se právě uvolnili, znovu znervózněli. Yun Chang’an a Nie Emei napjatě zírali na dveře. Byl to nejlepší hostinec ve městě, takže dveře byly těžší než jinde. Ale tyhle tvrdé dveře by pravděpodobně nemohly odolat neustálému násilnému narážení, které z venku přicházelo.

Dveře a zástěna se mírně otřásly, připravené se každou chvíli převalit. Nie Emei vrhla pohled na okno.

Okolí kolem budovy bylo plné lidí. Zdálo se, že příšery slyšely jejich dech, takže sem přicházely ve vlnách. Nie Emei se podívala do nejvzdálenější oblasti.

Byli v centru města Yuru. Kdyby se jí podařilo opustit město, pronásledovali by ji ty zrůdy?

Šlo jen o to, že…

Nie Emei otočila hlavu, aby se trochu váhavě podívala na Yun Chang’ana a Cong Rong.
Tito dva nebyli kultivující, byli jen o něco silnější než obyčejní lidé; ale rozhodně byli v této situaci k ničemu. Velmi brzy by je monstra chytila a přidali by se k jejich řadám.

Kultivovala několik let a veškerý čas trávila většinou na hoře se svými učiteli. Její srdce bylo čisté, daleko od srdce zkušených mistrů, kteří považovali lidský život za stejně nedůležitý jako život cvrčka nebo mravence, a nemohla je opustit, aniž by se cítila neklidně.

Zdálo se, že Yun Chang’an si všiml jejích rozpaků. Zatnul zuby: „Slečno Nie, jdi první. Pokud potkáš posily, požádej je, aby nás zachránili. Nemusíš tady být s námi…“

Prásk prásk prásk! znovu se ozval hluk.

Yun Chang’an jasně viděl, jak se dveře chvějí a jsou s to se v brzké době otevřít.

„Běž, rychle!“

„Nejdřív ji odvedu na bezpečné místo a pak se pro tebe vrátím!“

Nie Emei se rozhodla. Když domluvila, zvedla Cong Rong a podepřela ji.

„Drž se mě pevně!“

Stále ještě nezvládla umění ovládat meč, ale její umění lehkosti bylo lehčí než běžné. Držíc Cong Rong, seskočila z okna, elegantně dopadla na hlavu živé mrtvoly, skočila na další, než na ně první mohla zaútočit, zamířila na střechu nedaleko.

Když Yun Chang’an viděl, jak mizí v dálce, uvolněně si povzdechl. Hlasitá rána zezadu ho přiměla se podvědomě otočit.

Dveře byly rozbity!

„Počkej na mě tady, nehýbej se, vrátím se, jakmile ho zachráním!“

Nie Emei nechala Cong Rong na relativně vysoké střeše a naléhala na ni. Cong Rong nervózně přikývla, popadla cíp jejího oděvu a stěží udržela svůj strach.

Její svět už potemněl, aby se už nikdy nezbarvil. Ale Yun Chang’an a Nie Emei ji stále odmítali opustit, takže je nechtěla dostat do problémů.

„Běž rychle!“

Slyšela, jak ji Nie Emei opouští, a také slyšela, jak se zrůdy hemží pod střechou a obklopují budovu ze všech stran; dokonce slyšela, jak se pokoušely vylézt po stěnách vně budovy rukama a nohama, šplhaly až k trámům uvnitř a chytaly se sloupů. Slyšela kusy střešních tašek, které se lámaly podél hřebene střechy.

Jejich těžké dechy se přibližovaly. Cong Rong se neubránila chvění.

Dokonce se chtěla vzdát svého života. Ale nechtěla takhle zemřít, stát se monstrem, které se živí masem a krví a nemá žádné vědomí. Bylo to děsivější než smrt.

Náhle!

Vzduchem pronikl meč a monstrum před Cong Rong se skutálelo ze střechy. Hned poté ji zvedli na nohy a znovu vynesli do vzduchu. Tentokrát se dokonce zdálo, že je na ptačím hřbetě. Letěli směrem ke strážní věži na jihovýchodní straně.

„To jsem já.“ Cong Rong zaslechla Changmingův hlas. Ačkoli zněl slabě a unaveně, byl to určitě jeho hlas. Pocit setkání s dávno ztraceným známým a nespravedlnosti zároveň, se jí zmocnil srdce a Cong Rong začala plakat.

„Cong Rong!“

Nie Emei se vrátila s Yun Chang’anem a společně rozehnali dav zrůd pod střechou; jenomže tím přispěchaly jen další. Reakce Nie Emei byla příliš pomalá a nedokázala se jim vyhnout. Nějaká ruka ji popadla za rameno a ostré nehty jí málem propíchly šaty, kůži a maso.

To je můj konec!

Věděla, že ve chvíli, kdy její kůži poškrábali, promění se také v děsivé monstrum, stejně jako její shimei.

Nie Emei se nemohla cítit více depresivně a trýznivě. Očekávaná bolest se ale nedostavila.

Changming dorazil právě včas, usekl tu ruku a ta spadla na zem. Changming hodil Nie Emei na další střechu a ocitl se v kruhu obklíčení monster. Když to Yun Chang’an a Nie Emei viděli, chtěli mu pomoci, ale Changming je zastavil.

„Nechoďte sem!“

Yun Chang’an viděl, že Changmingův meč jako by obsahoval nějaké démonické síly, takže se monstra neodvážila přiblížit. Jakmile se meč dostal do kontaktu s jejich těly, byla spálena jeho černou čchi a proměnila se na popel. I když monstra ztratila svou lidskost, stále vnímala pocit nebezpečí.

Nie Emei viděla Changmingovu nesrovnatelnou sílu a tak skočila ze střechy a postavila se vedle něj, že byli zády k sobě, aby mu pomohla zbavit se překážek, které byly kolem.

„Ty…“

Stáli blízko a přes jejich oblečení cítila jeho zvláštní tělesnou teplotu.

„Jsi v pořádku?“

Changming neodpověděl. Jeho fyzické a duchovní síly byly na hranici svých možností a mohl se soustředit pouze na situaci, kterou měl před očima. Jeho meče prolétly kolem a hlavy zrůd padaly jedna po druhé na zem.

Vlnu za vlnou srážel hory a převracel moře, jako by sklízel rýžovou slámu. Ale taková zjevná převaha byla škodlivá pro jeho tělo.

*Srážet hory a převracet moře: ohromující nebo s něčím zamést.

Černá čchi jeho meče byla bohatá a ještě více zhoustla. Jako by měla vědomí, podpírala jeho zápěstí, jako by pomáhala šípu na konci jeho letu.

*Šíp na konci letu: vyčerpaná síla.

„Tenhle meč?“

Nie Emei mu věnovala zvláštní pozornost a nemohla odolat otázce: „Je démonický?“
„Tenhle meč je spojený s mojí duší, sdílíme stejný osud,“ řekl Changming lhostejně.

„Můžu znát jeho jméno?“

Nie Emei viděla mnoho duchovních zbraní a nejslavnější z nich byl meč Honghu, který patřil jejímu shizu; byl to také poklad jejich klanu Zhenling. Meč Honghu jasně bzučel, jen když byl v rukou jejího shizu, čímž uznával svého pána.

Ale meč Honghu se s tím, který teď viděla, vůbec nedal srovnávat, stejně jako malý kopec se nedal srovnávat s posvátnou horou Wan.

„Meč Sifei.“

„Sifei?“

*Sifei: čtyři „ne“.

Nie Emei si myslela, že to jméno zní trochu zvláštně, ale povědomě, jako by o něm už slyšela.

„Ne taoismu, ne buddhismu, ne konfucianismu, ne démonickým způsobům.“

Changming pronesl všechna slova tichým hlasem a hbitě usekl hlavu dalšímu nepříteli.
Také nečekal, že mu Yun Hai dá meč Sifei, aby se mohl bránit.

Changming přišel do Devíti vrstev Propasti najít svůj meč Sifei, aby znovu získal svou kultivaci, a nyní dosáhl svého cíle díky neočekávanému obratu událostí. Kdyby to Yun Weisi věděl, nejspíš by už byl polomrtvý vztekem.

Meč Sifei ukoval vlastníma rukama. Nyní byla téměř polovina jeho kultivace pryč; i kdyby mu kultivační Písmo Zhiyu Nianyue pomohlo postupovat mílovými kroky, bylo by pro něj těžké rychle získat zpět úroveň minulých let. A meč Sifei nejen, že se nevzbouřil proti svému bývalému pánovi kvůli jeho limitovaným schopnostem, ale dokonce jemně tišil trhliny a rány v jeho kultivaci, jako by to bylo milující zvíře, o které se po mnoho let staral někdo jiný. Avšak nyní potkal svého pána po dlouhém odloučení a stále ho uznával. Meč Sifei se radostně chvěl v Changmingových rukou.

Střešní tašky už byly většinou zničeny živými mrtvolami, které se snažily vylézt nahoru, a střecha pod jejich nohama se mohla každou chvíli rozpadnout. Yun Chang’an popadl Cong Rong a skočil dolů k Changmingovi, pevně ji objal a pomohl ostatním chytit ryby, které unikly ze sítě. Nepřetržitě máchal mečem, ale jeho myšlenky se toulaly daleko a nebyl si jistý, zda přežijí noc.

Ze strany se ozval další hlasitý zvuk.

Yun Chang’an a Nie Emei se podívali tím směrem a v dálce spatřili dva lidi zuřivě bojující ve vzduchu. Snadno skákali ze střechy na střechu a blížili se k nim; velmi brzy se dostali velmi blízko.

Situ Wanhuo byl kultivující, jehož pověst odpovídala realitě. Vždyť byl jedním z deseti velmistrů. Na rozdíl od Yun Haie, Changminga, Chen Tinga a dalších, kteří byli „cizími vetřelci“, patřil do této doby. Ale překvapivě nezískal převahu v boji proti Yun Haiovi. Ten držel meč Chunzhao, který v minulosti následoval Changminga ohněm i vodou, a později padl do rukou Yuna Weisiho. Dny a nocemi byl prosycen jeho tíživými duchovními silami a dokonce se mu podařilo na chvíli zadržet Situ Wanhua.

„Chyť to!“

Když se přiblížili, Yun Hai najednou něco hodil Changmingovi. Ten to chytil.

Byla to skleněná perla, která byla menší než jeho dlaň, kulatá a hladká, vyzařující paprsky.
Yun Hai to neznal, a tak to hodil Changmingovi. Changming se podíval na fialovou perlu a srdce mu poskočilo.

„Perla sbírající duše?“

Když Situ Wanhuo slyšel jeho slova, změnil výraz. Zastavil se v polovině pohybu a natáhl se k Changmingovi!

Jak by mu Yun Hai mohl dát takovou příležitost? Meč Chunzhao mu zablokoval cestu.

„Vím, co máš v plánu.“ řekl Changming a nemilosrdně praštil o zem s Perlou sbírající duše! Stalo se to příliš rychle na to, aby Situ Wanhuo zareagoval včas.

Skleněná perla praskla a fialová čchi vyletěla; tisíce duší zesnulých se rozprchly kolem a tisíce duchů naříkaly jedním hlasem!

Okamžitě, jako by všechny zrůdy dostaly rozkaz, se přestaly pohybovat a upřeně zíraly na nesčetné fialové paprsky roztroušených lapených duší.

Fialová čchi prchala všemi směry, vznášela se a tančila nad hlavami oživlých mrtvol a nakonec zmizela, postupně stoupala k nebi a rozplynula se jako mlha a kouř.

Zrůdy už neútočily na Changminga a ostatní. Jedna po druhé padaly na zem a nakonec zavřely oči. Tentokrát opravdu zemřely, jejich duše konečně našly klid.

„Zničil jsi Perlu sbírající duše!“

Situ Wanhuo kypěl vztekem a přál si, aby mohl Changminga roztrhat na kusy!
Popadl Yun Haiův meč Chunzhao přímo, udeřil ho jednou rukou a objevil se před Changmingem a chytil ho za krk.

Mrknutím oka dokázal bez námahy rozlomit Changmingovi vaz na kusy a bylo těžké ho včas zachránit!