Shenshang – kapitola 4

Někdo křičel!

„Už jsi jedl?“
Changming se podíval na upečený sladký brambor v chlapcově ruce. Těžko říct, jak je to dlouho, co byl tenhle sladký brambor uvařen, ale nezdálo se, že by byl příliš čerstvý.

Chlapec si tiše dal ruku za záda.

Changming vytáhl z kuchyně talíř s čerstvými bambusovými výhonky a rybími filety, nabral nějaké zbytky a položil je na stůl.

Jídlo bylo studené, ale aby jej ohřál, musel by znovu zapálit oheň. Changmingovi se nechtělo podstupovat tak obtížný úkol.

Pokud se chcete vydat na cestu kultivace, budete muset projít všemi druhy útrap a překážek. Kromě toho je lepší jíst zbytky než pečené batáty, které jsou dlouho okoralé.

Jak se dalo čekat, mladý chlapec zíral na jídlo, strčil si do kapsy pečený batát a vrhl se ke stolu. Nepoužil dokonce ani hůlky, sáhl po jídle rukama a zhltl ho. Kdo ví, jak dlouho měl hlad. Když zvedl hlavu, jakmile dojedl, uvědomil si, že Changming už je pryč.

Chlapec si otřel ústa rukávem, chvíli váhal, vstal, odnesl nádobí a hůlky a očistil je. Otevřel dveře, aby odešel, ale nemohl si pomoct a chvíli zůstal.

V měsíčním světle se dva malí papíroví muži střídali ve štípání a sbírání dříví a pohybovali se velmi rychle; další, otočený k němu zády, dřepěl na zemi a loupal arašídy.

Ale Changming, který měl pracovat, seděl u stolu, pil čaj a díval se na měsíc, malátný a lhostejný, spokojený se vším.

Chlapec oněměl úžasem.

Slyšel také, že pod šéfkuchařem He byl nováček, který byl pilný a šikovný a dokázal cokoli udělat rychle a dobře. Šéfkuchař He měl toho člověka rád a zamýšlel ho přijmout jako učedníka. Chlapec nečekal, že bude takový charakter.

Každý, kdo mu zadá práci jiných, může být rychlý a schopný, ach!

„Jak se jmenuješ?“

Changming náhle promluvil, čímž odvedl pozornost chlapce od zírání na loutky.

Chlapec zašeptal: „Xiao Yun.“

Changming: „Který „yun“?“

Chlapec: „Yun z ‚modré nebe, bílý mrak‘.“

*Mrak: Yun – „mrak“, Weisi – „nemyslící“.

Nejenže vypadali stejně, ale také měl ve jméně znak ‚mrak‘.

Changming skutečně začal mít podezření, že tento chlapec je nemanželským dítětem Yuna Weisiho.

„Kdo je tvůj otec a matka? Příjmení tvého otce je Yun?“

Chlapec: „Moji rodiče byli lovci v horách, ale oba zemřeli. Správce vnější sekty je můj vzdálený bratranec. Když ví, že jsem chudý, nechává mě sem přicházet a vyřizovat nějaké pochůzky.“

Changming se zamračil: „Tak už jsi někdy slyšel o Yunovi Weisim?“

Mladík bez váhání zavrtěl hlavou a nezdálo se, že by lhal.

Dlouho tam bezmocně stál. Když viděl, že Changming nemá v úmyslu se na nic jiného ptát, nemohl si pomoci a tiše se na něj podíval, jen aby měl pocit, že bez ohledu na to, co ten druhý udělal, i když se při přemýšlení držel za čelo, byl stále ta nejkrásnější osoba, kterou Xiao Yun kdy viděl.

Ale mladík se neodvážil zůstat příliš dlouho, protože se bál, že toho druhého znechutí. Na chvíli se odmlčel a nerozhodně řekl polohlasem.

„Pokud starší nemá žádné další otázky, vrátím se domů. Dě… děkuji, že jste mi dnes pomohl…“

„Kde bydlíš?“ Changming se vzpamatoval.

„V půlce zadní části hory.“

Nebylo to daleko.

Changming: „Vzpomínám si na les v polovině hory, houby tam jsou vynikající.“

Chlapec: „Nějaké jsou, ale musíte vstávat brzy, abyste je sesbíral. Roste tam houba ‚ranní rosa‘, která se objevuje jen před východem slunce a hned po něm vždy zmizí.“

Changming: „Slyšel jsem staršího He zmiňovat se o houbách, které se těžko sbírají, ale jsou chutné. Je pozdě, běž si odpočinout.“

Když chlapec slyšel jeho slova, odešel.

Neodešel daleko a nemohl si pomoct a ohlédl se.

Postava toho druhého, zacloněna listím, byla pod měsíčním světlem trochu nejasná, ale přesto viděl Changminga jasně.

Sám chlapec nechápal, proč byl Changmingem tak posedlý. Možná hluboko v srdci cítil, jako by někoho potkal po dlouhém odloučení. Nebo možná byl tou tajemnou postavou, která stále prodlévala v jeho snu.

Ta noc byla předurčena změnit jeho nudný život a započít dobrodružství.

Druhý den časně ráno, jakmile Changming otevřel dveře, uviděl na stole na dvoře košík plný hub ‚ranní rosy‘.

Rosa na kloboucích hub se ještě neodpařila, byly stále voňavé. Bylo zřejmé, že to není dlouho, co byly sebrané.

Tenhle košík hub mohl přinést jen jeden člověk.

Nikdo tady na dvoře nebyl, což prokázalo, že ten druhý neměl v úmyslu čekat s žádostí dostat něco na oplátku.

Changming luskl prsty a nařídil dvěma papírovým loutkám, aby zůstaly a uklidily místnost, zatímco on odnesl koš šéfkuchaři He.

Tento druh houby je běžný, ale obtížně se sbírá. Šéfkuchař He se několikrát zmínil, že je chtěl na vaření, takže by ho určitě potěšilo, kdyby viděl plný koš.

Pokud šlo o dvě loutky, kdyby se někdo přiblížil, automaticky se vrátí do původního tvaru, takže by nebyly objeveny.

Nedá se říct, že toto umění přeměny vzhledu není obtížné, ale nebylo mnoho těch, kteří tuto techniku skutečně zvládli, a ti, kteří ji uměli, byli všichni velmistři, zakladatelé sekt. Dokud to člověk neviděl na vlastní oči jako Xiao Yun, nemohl tušit, že tak skvělé umění přeměny vzhledu skutečně předvedl kuchařův pomocník.

Když se přiblížil k obydlí šéfkuchaře He, Changming zaslechl důležité zprávy, které znepokojily celou sektu Qixian –

Podřízená vůdce sekty Jianxue, paní vrcholu Lingbo, Xu Jingxian, přišla poblahopřát Liu Xiyuovi k jeho svatbě a požádala o nějakou osobu ze sekty Qixian.

„Jsme ubohá skromná sekta, koho chtějí?“

Changming zaslechl otázku šéfkuchaře He, když se přiblížil dostatečně blízko.

„Slyšel jsem, že chtějí samotného shishu Liua!“ druhá osoba ztišila hlas, ale Changmingovi vedle nich nevěnovala pozornost.

Šéfkuchař He překvapeně vyskočil.

„Co? Je vzácné, aby naše sekta Qixian přijala tak talentovaného žáka, a oni se odváží požádat o shishu Liua?! Co chtějí od shishu Liua?“

„Jsi opravdu hloupý nebo to jen předstíráš? Hlava sekty Jianxue, ten ďábel, požírá muže i ženy, kdo z těch, které chtěl, se skutečně vrátil? Buď byli používáni jako kultivační nádoby a úplně ztratili své dovednosti, nebo se stali mazlíčky u jeho nohou! Myslíš, že se stane něco dobrého, když tam půjde náš shishu Liu?“

„Ale, ale shishu Liu je nejlepší kandidát na převzetí sekty v budoucnu! Navíc se chystá oženit, jak by mohli… Je hlava sekty Jianxue opravdu úplně bez kousku lidskosti?!“

„Můžeme vinit pouze pověst shishu Liua ‚Nefritového gentlemana‘, která přitáhla pozornost tohoto ďábla, ai! Slyšel jsem, že před časem došlo k hroznému skandálu kvůli jeho titulu ‚příští mistr sekty‘.“

„Proč o tom nevím?“

„Je to něco, co bys měl vědět? Také jsem to slyšel od blízké služebné manželky mistra sekty. Řekla, že Hua Qingming, bezstarostný shidi shishu Liua, nebyl spokojen s tím, že shishu Liu byl jmenován jako další hlava. Běžel k mistrovi sekty, ztropil před ním velkou scénu a hned po tom incidentu sektu opustil. Při odchodu pronesl něco o dobrém vzhledu shishu Liua. Myslím, že běžel ke klanu Jianxue a něco jim řekl, jak jinak by se taková náhoda mohla přihodit? Hua Qingming právě opustil sektu a nyní přicházejí lidé z klanu Jianxue!“

„A co manželství shishu Liua?“

„Lidé z klanu Jianxue řekli, že by se měl nejprve oženit a pak vzít svou novomanželku do klanu Jianxue jako hosta. Lidé z rodiny Xiao byli tak vyděšení, když o tom slyšeli, že chtěli zasnoubení zrušit. Právě teď se v hlavním sále hádají s mistrem sekty a shishu Liuem!“

„Takže zítřejší svatba…“

„Všechno je zmařené. Obávám se, že svatba nebude. Pokud je to klan Jianxue, kdo by se jim odvážil dát svou dceru?“

I když muž uviděl Changminga, neobtěžoval se ztišit hlas. Dříve nebo později budou všichni v sektě vědět, co se stalo.

Pokud by posel klanu Jianxue trval na tom, že chce toho muže, pak by vůdce musel čelit dilematu. Jestliže se toho muže nevzdá, urazí hlavu klanu Jianxue. Se silou a stylem klanu Jianxue pro ně bude snadný úkol zmasakrovat celou sektu Qixian. Ale pokud odevzdají Liu Xiyua, sekta Qixian úplně ztratí svou tvář a nebude mít žádnou naději dostat se k moci.

Changming je nepřerušoval od začátku do konce a jen tiše poslouchal.

Myslel na své pošetilé učedníky, kteří všichni žili tak dobře, všechny děsili, a jen on byl v nouzi a bydlel pod střechou někoho jiného.

Znovu přemýšlel o tom, jak výstřední a nerozumný byl Zhou Keyi během těch let a při sebemenší zámince inklinoval k extrémům. Je to už tolik let, ale povaha člověka se skutečně dá jen stěží změnit – udělal hodně „pokroku“.

Osoba, která klábosila s šéfkuchařem, rychle odešla. Šéfkuchař He si povzdechl.

„Taky jsi to slyšel?“

Pohlédl na Changminga.

„I když to vypadá, že tato sekta má mnoho učedníků, v očích ostatních opravdu nestojí téměř za nic. Pokud mistr sekty nezmění názor vyslance klanu Jianxue… Ach, řekni, jestli tam toho muže opravdu pošle, zachováme si ještě v budoucnu hrdost před ostatními sektami?“

Šéfkuchař He nečekal, že Changming přijde s nějakými nápady, jen hledal někoho, s kým by si mohl promluvit.

Changming řekl: „Může Liu Xiyu vyhrát boj proti vyslanci klanu Jianxue?“

Právě když šéfkuchař He chtěl říct, že to taky neví, zaslechli hlasitý zvuk přicházející ze směru od hlavního vrcholu.

Ti dva následovali zvuk a uviděli oslnivou a jasnou oblohu nad sálem Sanqing na hlavním vrcholu, jasnou jako vycházející slunce.

Meč prorazil oblohu s hlasitým zvukem a současně zazněly zvony, ostře a jasně, jako malé , tajně domluvené nefrity; ale tyto dva zvuky se v tu chvíli smíchaly a stalo se z nich skřípání. Bolely je z toho ušní bubínky a nemohli si pomoci a zakryli si uši.

Šéfkuchař He zalapal po dechu. Bylo zřejmé, že se cítil nesvůj.

Dvě postavy bojující ve vzduchu byly slabě rozeznatelné, nejasně viděly muže a ženu.

Muž držel meč a žena používala tenké hedvábí.

„To je shishu Liu!“

Šéfkuchař He nečekal, až se Changming zeptá, a odhalil mužovu identitu.

„Ten druhý vypadá, že je démonickým kultivátorem klanu Jianxue. Předali jim ho?“

Z velké vzdálenosti byla celá scéna vidět jasněji.

Přestože byl Changming ve špatném zdravotním stavu a jeho kultivace se ještě nezotavila jeho zrak byl stále ostrý. Velmi rychle usoudil, že Liu Xiyu prohraje.

Jak se dalo čekat, v době, která stačila na spálení vonné tyčinky, světlo meče pohaslo a tenké hedvábí využilo slabosti meče, aby jej pevně sevřelo. Pravá čchi se chopila příležitosti a proměnila meč v prach.

Liu Xiyu se stáhl, spadl na zem a zmizel jim z dohledu. S největší pravděpodobností byl těžce zraněn.

Šéfkuchař He si povzdechl, očividně ztratil veškerou naději.

Tento výsledek však pro Changminga nebyl žádným překvapením.

Mezi žáky sekty Qixian byl génius, ale pouze mezi nimi.

A co víc, tento vyslanec klanu Jianxue skutečně nebyl obyčejný.

Changmingovi bylo jedno, zda Liu Xiyu v této bitvě uspěje nebo neuspěje, ale pro sektu Qixian to bylo klíčové.

Nejenom šéfkuchař He si zoufale povzdechl, ale skoro každý, koho Changming viděl, byl naštvaný a mračil se. Všichni moc dobře věděli, že Liu Xiyu se možná nedokázal vyhnout osudu vstoupení do klanu Jianxue.

Když lidé zvenčí uvidí, že dokonce i hlavní žák sekty Qixian byl vydán, sekta Qixain možná ztratí všechny své vyhlídky.

Když Changming viděl, že šéfkuchař He nemá náladu kontrolovat, zda jsou houby ‚ranní rosy‘ čerstvé, odložil košík a najednou ucítil ostrou bolest na hrudi. S vědomím, že jeho stará rána způsobila potíže, rychle našel záminku k odchodu a vrátil se do svého obydlí.

V tu chvíli bylo jeho tělo jako svíčka mihotající se ve větru. I při jediném nadechnutí těžce trpěl. Přestože se jeho zdraví mírně zlepšilo a navenek vypadal jako obyčejný člověk, bolest byla stále nesnesitelně ostrá a někdy se nemohl ovládat.

Vydržel to celou cestu, dokud neotevřel dveře, a teprve potom Changming zavrávoral a upadl na podlahu, aniž by ztratil vědomí.

Kdyby to bylo jiné místo, rozhodně by se neodvážil takhle omdlévat, do posledního by se snažil udržet svou duši střízlivou. Ale pobyt v sektě Qixian měl výhodu. Toto místo bylo skryté před světem, opuštěné a tiché; normálně dokonce i šéfkuchař He zřídkakdy přišel. Bylo to skvělé místo k zotavení, mnohem bezpečnější než kdekoli jinde.

Uplynul nějaký čas.

Changming cítil, jako by někdo bil na buben, což mu způsobilo bolest v srdci a uších. Náhle se probudil kvůli divokému rozruchu poblíž.

Někdo křičel!

Ten hlas byl tak povědomý!

Bylo to nedaleko!

Changming prudce otevřel oči. Jeho tvář byla bledá a jeho tělo se ještě nevzpamatovalo z bodavé bolesti.

Ale už si vzpomněl, kdo to byl.

Byl to Xiao Yun, ten chlapec!