Až překoná soužení, jednoho dne se vrátí
Hlídat srdce formace bylo stejně nesporné jako císařův dekret.
Hvězdy byly rozsypány všude kolem, potoky se rozlévaly po zemích.
Ve vzduchu viselo světlo, slabě blikalo v prudkých mlžných vichřicích. Changming slyšel nespočet chaotických hlasů. Přesto stál pevně až do konce.
Protože čekal.
Čekal, až ostatní ztratí trpělivost jako první.
Formace Liuhe Zhutian, jedinečné mistrovské dílo na světě, obdařené štěstím, bylo pečlivě vytvořeno společným úsilím těch největších mistrů. S dokončením této formace by byla posvátná hora Wan zcela zapečetěna a démoni by od toho dne již nikdy nepřinesli zkázu do Lidské říše prostřednictvím vstupu přes horu.
O pravdivosti toho nebylo nikdy pochyb.
Aby se ujistil, že se nic nepokazí, pečlivě prozkoumal každý kout formace a ujistil se, že s ní nemanipulovali žádné osoby se špatnými úmysly.
Šest mistrů potřebovalo pouze zaujmout své pozice, a pokud by nikdo neudělal chybu, formace Liuhe Zhutian mohla být dokončena. I kdyby se uprostřed toho stalo něco nepředvídaného, Changming by byl dostatečně zručný, aby to dostal pod kontrolu.
Ha?
Něco bylo špatně…
Zmatené výkřiky byly stále hlasitější. Hustá mlha nabyla na hustotě, zakryla jasně zářící formaci a před jeho namáhanýma očima zanechala slabou zářící mihotavou stopu.
Byla na pokraji zhroucení!
Pomocí techniky Rychlého meče Changming posílil duchovní síly kolem formace a podařilo se mu oživit skomírající světlo.
Ale dlouho to nevydrželo.
Démonická čchi, skrytá v husté mlze, zákeřně unikala v tisících nitkách a myriádách vláken.
I když Changming nedokázal určit situaci ostatních strážců formace, měl pocit předtuchy soudě podle zběsilých výkřiků. Bez velkého otálení švihnul zápěstím, aby vydal nový příkaz.
„Meči, pojď.“
Meč Sifei vyletěl ven, chránil ho a odháněl zlé duchy a rozptýlil hustou mlhu.
Když Changming viděl scénu, která se před ním jasně odehrávala, hluboce se zamračil.
Ti, kteří formaci podporovali zvenčí, namířili proti sobě meče a nyní zuřivě bojovali.
Bývalí společníci s mrazivě zarudlýma očima na sebe nemilosrdně útočili, odřezávali si části těla a nenasytně si je strkali do úst, jako by hladověli tři dny a tři noci v kuse.
Krev tekla proudy, těla ležela všude v trávě zbarvená do ruda.
Ale po démonech nebylo vidět ani stopy.
Vzhledem k tomu, že formace nebyla dokončena, nepřátelé ve tmě zvítězili, aniž by si poskvrnili zbraně krví, jednoduše tím, že rozložili jejich síly. Přátelé se obrátili proti sobě, mávali meči s úmyslem zabít, ale strážci formace Liuhe Zhutian, kteří byli pohrouženi do její ochrany, se nepohnuli ani o píď.
V tu chvíli přišel silný poryv větru zprava. Changming sebou trhl a rychle postavil bariéru duchovních sil. Ale ten poryv větru se přehnal a zamířil na kultivující po jeho levici.
Otočil se směrem, odkud foukal vítr.
Přestože náhlý vítr znovu zahalil místo hustou mlhou, výraz toho, kdo stál v mlze, byl slabě rozeznatelný a Changming jen zachytil jeho úsměv.
To byl…!
Lucerny jedna po druhé zhasínaly. Vzduch naplnily stoupající a klesající výkřiky a bariéra formace, jejíž počáteční prasklinka se viditelně rozšiřovala, se mohla každým okamžikem roztříštit na kusy.
Když jeden z ochránců formace padl a zůstalo po něm nechráněné místo, bylo těžké odhadnout, jak dlouho mohou další udržet své pozice.
Selhání formace Liuhe Zhutian se zdálo nevyhnutelné. Bylo štěstí, že Changming byl připravený. Pokud by se formace zhroutila, vznikla by nová, která by bránila otevření průchodu pro zlosyny. I kdyby tomu tak bylo, zlosyni by se rozhodně zdráhali zničit posvátnou horu Wan, která ve svém nitru skrývala nespočet pokladů. Místo toho by se pokusili upravit formaci a postavit novou, která by nejen skryla jejich cíle, ale také by ji proměnila v pevnost pro jejich hanebné plány.
Co se týče Changminga – dokud byl naživu, byla tu naděje.
Koneckonců, jednoho dne by… se vrátil, až překoná soužení.
*
Changming se mírně zachvěl.
Jak se loď houpala, hlava se mu naklonila na stranu a z koutku úst mu stékalo trochu čerstvé krve. Nefritová korunka, která mu spínala vlasy, byla dávno pryč. Dlouhé polobílé vlasy, které u kořínků postupně černaly, měl roztroušené po ramenou.
Yu Qiang se na něj musela znovu podíval.
Opravdu krásný, jako nesmrtelný.
Ale proč je tak vážně zraněný?
Kultivující, kteří přišli na ostrov hledat poklady, neslyšeli o nikom, kdo by utrpěl tak vážné zranění. Všichni se vrátili s prázdnýma rukama, stejně jako ona. Bouře utichla a s ní i jejich ambice.
Kultivační úroveň Yu Qiang byla nízká, takže naskočila do rozjetého vlaku, aby získala nějaké zkušenosti a zažila dobrodružství. Když slyšela, že záplavový drak dělá neplechu, neodvážila se vyjít ven a místo toho se schovala v lodním prostoru s lodníkem.
Když ostatní vyšli, aby zhodnotili situaci, zůstala vzadu a opatrně si prohlížela muže v bezvědomí.
„Daoyou, jsi v pořádku?“
Nebylo překvapením, že jí Changming nedokázal odpovědět.
Yu Qiang viděla, jak mu z koutku úst neustále stéká krev a klouže po tváři k ušnímu lalůčku. Pocítila náhlé nutkání to utřít rukávem.
Právě když se její rukáv dotkl Changminga, nějaká jiná ruka ji popadla za zápěstí.
Kupodivu si Yu Qiang nevšimla, že se přiblížila.
Vyděšeně zvedla hlavu.
Mužův společník, který právě vyrazil s ostatními do boje proti záplavovému drakovi, ji nyní sledoval s bezvýraznou tváří. Yun Weisi byl promočený, ale jeho pohled na kultivátorku byl děsivý.
Yu Qiang cítila, jak ji utlačuje neviditelná síla, vytrhla se z jeho sevření a tiše o krok ustoupila.
„J-Já nemyslela jsem to zle.“
Yun Weisi se neobtěžoval reagovat a naklonil se, aby skrze tep vycítil Changmingův vnitřní dech. Za chvíli vytáhl Dračí perlu a upustil ji nad Changmingovo čelo.
Perla se vznášela ve vzduchu a vyzařovala slabou záři. Paprsky vstoupily do jeho těla jako rotující hvězdy.
Bílé vlasy ztmavly rychlostí viditelnou pouhým okem.
Yu Qiang nechápavě zírala na ten pozoruhodný jev. Nebyla jediná, koho ten pohled ohromil. Ti, kteří se vrátili z pozorování toho povyku venku, všichni zírali, celí plní očekávání.
„Dračí perla!“
Někdo zakřičel a okamžitě vyvolal rozruch. Byl to neocenitelný kultivační poklad, esence kultivace záplavového draka nasbíraná během několika staletí a nahromaděná v perle.
Byl to takový poklad, že i když nebylo možné proměnit nekultivujícího v nesmrtelného, zajistila jeho nositeli prodloužení života. To byla zaručená jistota!
A představte si, jaké zázraky by dokázala v rukou kultivujícího, zvláště toho, kdo měl sílu, odhodlání a kompatibilitu! Pokrok v kultivaci toho jedince by jistě postoupil mílovými kroky!
Po marném hledání pokladů, o nichž se tradovalo, že se na ostrově nalézají, teď, když se z čista jasna objevil jedinečný poklad, se začaly rozsvěcet žádostivé oči jeden pár za druhým!
Vítěz bere vše a slabý se stává kořistí silného. Chcete-li se zmocnit cenného předmětu, musí se ta hra jmenovat bezohlednost! Jakákoli spravedlnost, kterou kultivující ctili, byla rozptýlena jako pára nad hrncem, jelikož je zachvátila chamtivost.
K světélkující perle se natáhlo množství dychtivých rukou, aniž by braly ohled, že kradou před očima ostatních.
Kdybyste sehnali Dračí perlu, koho bude zajímat, jak jste k ní přišli!
Muž v první řadě náhle ucítil, jak se jeho tělo vzneslo, a silou vyletěl z podpalubí lodi, přičemž ostatní jednoho za druhým potkalo to samé!
V hlavě měl úplně prázdno a všechno se přihodilo tak rychle, že neměl čas zareagovat.
Zatímco muž plul vzduchem, viděl, jak ostatní byli téměř současně vymrštěni. Mohl si jen pogratulovat ke štěstí, někteří se totiž probodávali meči navzájem.
Šťastný kultivující chtěl pouze vzít perlu, neměl v úmyslu zabít a nepoužil duchovní zbraň; jinak by jeho důstojnost nebyla jediná věc, kterou ztratil!
S touhle myšlenkou muž těžce dopadl do jezera a voda se mu vlévala očima, ušima, nosem a ústy dovnitř a roztříštila všechny jeho myšlenky. Zbývající dvě kultivující se poučily z žalostné situace ostatních a neodvážily se pohnout.
Yu Qiang neměla od začátku v úmyslu zaútočit. Tiše pozorovala krásu zářící perly. Obličej už neměl tak bledý, dokonce se mu vrátila zdravá barva.
A paprsky perly byly stále slabší.
Konečně světlo úplně zhaslo a perla se vrátila do původního lesku, který by v každém starožitnictví působil dojmem padělku.
Yun Weisi natáhl ruku a perla mu spadla do dlaně. Podíval se na Changmingovy vlasy. Nezískaly zpět veškerou svou původní barvu, zůstaly sněhově bílé u konečků vlasů. Nic jiného se však dělat nedalo – měli jen tuhle jednu Dračí perlu a záplavový drak ještě nedokončil zušlechtění té druhé.
S perlou v ruce vyšel Yun Weisi z nákladového prostoru.
„Long Qing.“
Očividně ještě nebyla drakem, ale pořád trvala na tom, že si vezme příjmení Long.
*Long: dosl. drak.
Se šplouchnutím vyjela z vody polovina dračí hlavy. Potlačila svou sílu na minimum, ale loď se i tak prudce kývala.
„Skončil jsi tak rychle?“
Drak náhle zavyl žalem. „Nemohl jsi mi nechat ani trošičku?! Jak jsi ji mohl úplně vyčerpat!“
Yun Weisi nenuceně: „Je vážně zraněný.“
Vyhodil perlu a dračice zvedla hlavu, aby ji chytila do tlamy. Nějakým způsobem to připomínalo psa, který držel míč v tlamě.
Yun Weisi si moudře nechal svoji myšlenku pro sebe, jinak by se loď pravděpodobně převrátila a potopila.
„Pro tebe.“
Hodil jí střapec meče Chunzhao. Předtím byl nějak odříznut a spadl na zem, ale potom se znovu objevil, jako by to byla práce duchů.
„Co je to?“
Záplavový drak ho začal žvýkat a chystal se ho spolknout, jenomže zjistil, že je nedobrý.
„Zástava. Dlužím ti laskavost a později ti ji oplatím.“
Záplavový drak: „Tak proč to nesplatíš hned! Chci si dát humry z Donghaiského moře, pomoz mi jich nasbírat kýbl, ach!“
Yun Weisi: „…teď se to nehodí. Musíme jít.“
Nečekal na odpověď, vletěl zpět do nákladového prostoru, zvedl Changminga a skočil do jezera, hladina se po něm slehla.
Oba se už nikdy nevynořili z vody.
Vlající černé vlasy s bílými konečky se staly posledním, co Yu Qiang z těch dvou tajemných mužů viděla.
Objevili se z ničeho nic a stejně náhle zmizeli. Neznala ani jejich jména nebo sekty.
Od nynějška se Yu Qiang vzdala kultivace a vdala se za obyčejného muže. Během pár desítek let jí zešedivěly vlasy a vypadly zuby, ale nikdy nezapomněla, co se toho dne na lodi stalo.
Když je záplavový drak viděl vletět do vody, potopil se také. Ale ať se snažila sebevíc, nenašla jediný pramen vlasů, natož těla!
*
Changming vyplivl doušek vody a postupně se probral.
„Příště… k odchodu nepoužívej projití skrze vodu.“
Byl zaskočený, ústa a nos měl plné vody. Když se mu vrátila jasná mysl, Changming měl téměř pocit, jako by mu z hlavy vytékala voda.
Yun Weisi řekl lhostejně: „Nechci, aby se historie znovu měnila.“
Když odcházeli, nemohl se ubránit pocitu, že něco není v pořádku. Nechtěl měnit detaily, které by mohly ovlivnit budoucnost. Včetně všeho, co se stalo ve městě Yuru.
Stejně jako vše, co se týkalo Perly sbírající duše.
Changming se slabým úsměvem řekl: „Dřív jsi měl tendenci být snadno dobrácký. Nezměnil ses.“
Yun Weisi nic nekomentoval.
On, a dobrácký?
Ať už to bylo v Lidské říši nebo v Devíti vrstvách Propasti, zabil nespočet lidí a démonů. Kdyby se krev nikdy nesmyla z meče Chunzhao, nahromaděné kaluže by vytvořily krvavé moře.
Nechtěl přepisovat osud jen proto…
Hluboko v srdci Yun Weisi nejasně znal odpověď, ale odmítal ji přijmout. Přestože Dračí perla vyléčila většinu Changmingových ran a přivedla ho z náručí smrti zpět mezi živé, jeho stará zranění se nedala vyléčit za krátkou dobu.
„Potom jsem viděl toho záplavového draka -“ Changming si téměř vykašlal půlku plic a přejel palcem po krvi, která mu zasychala v koutcích úst.
„Ve Žlutých pramenech.“
Výraz Yuna Weisiho ztuhl a podíval se na Changminga.
Žluté prameny, místo, odkud se Changming vrátil. Byl tam uvězněn půl století, jeho vědomí bylo ve zmatku a duše neúplná.
Od mládí žil záplavový drak v jezeře Penglai a kultivoval se tam. Byl připoután ke svému domovu a nic ho nemohlo přinutit ho opustit. Proč by najednou utíkala do Žlutých pramenů?
„Byla spoutána železnými řetězy. Magma se pomalu valilo z útesu, odežíralo jí šupiny jednu po druhé. Stará krev ani nestačila zaschnout a už se den co den otevírala nová rána.“
Když Changming na onu nešťastnou bytost narazil, chtěl zakročit, zachránit záplavového draka a udělat si z ní koně. Brzy však zjistil, že železný řetěz, který ji poutal, byl Věčně mrazivý řetěz a že ji střežily podivné věci. V té době by byla sebevražda s jeho úrovní síly zakročit.
I když byl záplavový drak mocný, k dalekému jezeru Penglai se odvážilo jen málo lidí. Zatímco jev, který se tehdy ukázal na obloze nad jezerem, přilákal mnoho kultivujících, kteří spekulovali, že se objevila duchovní zbraň, marné pátrání podobně rozpustilo davy lidí.
I kdyby ta zbraň existovala, se vší pravděpodobností by ji záplavový drak spolkl; proč by čekala, až ji najdou ostatní? Jediným cenným předmětem, který zůstal v těle záplavového draka, byla Dračí perla. Zvláštní bylo, že Dračí perla byla tehdy s ní ve Žlutých pramenech. Jinak by to tam tak dlouho nevydržela.
Nebýt však perly, proč by ji někdo věznil a nedával po celé generace možnost úniku?
Chaotické moře se vlnilo a jiskřilo.
Po nebesích byly rozptýleny hřejivě zářící hvězdy. Yun Weisi prozatím odložil svůj úmysl vraždy. Changming se usmál a natáhl paži k nejbližšímu světlu.
Zemi zahalila sněhová bouře a oblohu zaplnily ponuré mraky. Všechno před ním bylo v odstínech popelavě šedé a bílé. Šedá byla vichřice, která obklopovala vrchol hory, a bílá byl sníh a led, zatemňovaly oblohu a zemi.
Changming nečekal, že dorazí na tohle místo. Bezděčně spolkl hrst sněhu, který mu šlehal do tváří, stál nejistě v silném větru a krok za krokem couval, dokud nenarazil na další osobu, která ho chytila kolem pasu a podepřela.
Ohlédl se a přimhouřil oči.
Ach, první učedník dorazil také.
Ale neměl to jak říct nahlas, protože ve chvíli, kdy otevřel ústa, by jeho slova pohltil vítr.
Yun Weisi ustoupil stranou a přitáhl ho k sobě. I když byla sněhová vánice krutá, cesta byla naštěstí celkem rovná. Stála před nimi dřevěná chatrč se dveřmi ověšenými železnými řetězy, ale pro Yuna Weisiho to nebyl žádný problém.
Jedním máchnutím ruky se řetězy roztrhly.
Chatrč byla velmi malá a prostá, postavená z došků a dřeva. Byla zcela bez vybavení. I když kultivující žili pohodlným životem a meditovali v krásných chrámech, jít do ústraní zmrzlých a zasněžených zemí na odlehlá místa nebylo neobvyklé.
Takové jednoduché obydlí nebylo pro dvojici žádnou nepříjemností. Bylo mnohem útulnější než zuřící vánice venku.
Vstoupit do teplého místa po třeskuté zimě však byla pro Changmingovo tělo příliš náhlá změna, takže dostal krátký záchvat prudkého kašle. Než začal druhý záchvat, násilím ho potlačil, protože byl někdo venku.
Se zvýšenými smysly zachytil blížící se kroky uprostřed hvízdajícího větru.
Lehké, ale střídavé kroky.
Očividně to byl kultivující – ten, kdo utrpěl zranění.
Oba se na sebe podívali a potlačili své pohyby v tichém souhlasu.
Yun Weisi udělal krok vpřed, aby otevřel dveře.
Právě když zvedl ruku a dotkl se dveří, otevřely se z druhé strany. Do místnosti vstoupil člověk, zavrávoral několik kroků, než těžce spadl na zem.
Yun Weisi: …
Myslel si, že by se sám se sebou mohl v cestování časem potkat, ale nečekal, že se to stane za takových okolností.
Zrovna když byl „on“ těžce zraněný a duševně zmatený.
„On“ se snažil vstát, zvedl hlavu, uviděl Yuna Weisiho a jednoduše byl vyděšený.
Čtyři oči se setkaly. Minulý a současný Yun Weisi upřeně na sebe hleděli, než každý odvrátil oči.
Krátce poté Yun Weisi z minulosti omdlel. Changming prohodil: „Protože jsi opatrný v ohledu, abys nezměnil minulost, myslím, že pro tebe bude lepší se na chvíli schovat.“
Přítomný Yun Weisi chvíli mlčel a pak přikročil ke dveřím. Po otevření a zavření dveří, které jako by naznačovalo jistou nespokojenost, tiše zmizel ve větru a sněhu.
Changmingův pohled padl na podlahu kolem Yuna Weisiho. Odhrnul mu zakrvácené vlasy a objevila se mladá, pohledná tvář.
Jeho mysl zaplavily vzpomínky. Changming si vzpomněl.
Tím místem byl vrchol Shesheng.
Ve vzpomínkách na minulého Yuna Weisiho to nebylo tak dlouho, co Changming opustil chrám Yuhuang.