Shenshang – kapitola 5

Spadl do pasti

Jakmile Changming opustil dvůr, uviděl kyselé ovoce rozházené na zemi. Proutěný košík, který ležel opodál, se mu zdál velmi povědomý, stejně jako ten s ranními houbami ‚ranní rosy‘.

Nikdo sem nic neposlal kromě Xiao Yuna.

Changming se mírně zamračil a sledoval stopu. Ačkoli sekta Qixian nebyla velká, měla několik vrcholů. Nacházeli se na vrcholu Linde, který se je na okraji vnějšího kruhu. Byli zodpovědní pouze za poskytování denních zásob pro vnější učedníky. Nebylo zde mnoho lidí a obydlí byla daleko od sebe. Když šel za šéfkuchařem He, obvykle na cestě strávil tolik času, že by to trvalo jako spálení vonné tyčinky.

Za takových okolností, i kdyby někdo slyšel křik, bylo by pro něj obtížné dorazit včas. Koneckonců, správci a pomocníci z vnějšího kruhu byli nanejvýš velmi obratní, ale umění létat bylo něco, co se mohli naučit jen učedníci na vysoké úrovni z vnitřního kruhu.

Changming se blížil ke zdroji výkřiku.

Sledoval stopu. Ušlapaná tráva na zemi ukazovala, kde se ten druhý nachází, stejně jako námraza na okrajích stébel. Jak procházel kolem, dotkl se těchto zmrazených stébel.

Počasí nebylo vůbec chladné; zdálo se, že jde o kultivační techniku zpevnění pravé čchi.
Pokud jde o to, ke které frakci patřili, zda taoistické, démonické nebo buddhistické, si nemohl být jistý.

Changming tam nezůstal příliš dlouho a spěchal ke zdroji zvuku.

„Áá!“

Výkřik náhle ustal.

Bylo to tak blízko!

„Kde je…?“

„Nevím…“

Noční vánek mu přivál rozhovor. Jeden hlas byl divoký a druhý vyděšený. Ten poslední byl skutečně hlas Xiao Yuna.

Changming je rychle dohonil. Jeho prsty se mírně pohnuly a na jeho dlani se objevily dva bílé symboly. Tyto bílé symboly odletěly, ve větru rychle rostly a proměnily se ve dvě malé lišky, které během mrknutí oka vběhly do křoví.

V příštím okamžiku někdo zakřičel!

Nebylo to ale jako lidský hlas a spíše to připomínalo výkřik lišky chycené za hrdlo.

Changming neváhal a okamžitě vystřelil několik dalších papírových šípů. Tiché papírové šípy se nikdy nevrátily, jako by je pohltila tma.

Ta noc byla temná, situace a směr nejasné. Stromy touží po míru, ale vítr nikdy neustane.

*Stromy touží po míru, ale vítr nikdy neustane: člověk navrhuje, ale nebe zavrhuje.

Zvedla se mračna a mlhy, měsíční světlo se míhalo. Vítr se zvedl a vzedmul jeho dlouhý šat. Changming cítil, že cokoliv se před ním dělo, nebylo nic jednoduchého.

Bylo možné, že Xiao Yuna unesli lupiči nebo se dokonce setkal s něčím horším. Ale kdo by se najednou uprostřed noci vloupal do sekty Qixian a unášel bezvýznamného mladého poslíčka?

Byl to někdo z klanu Jianxue? Nebo se Xiao Yun náhodou dozvěděl nějaké tajnosti a byl pronásledován sektou Qixian?

Ty chaotické myšlenky mu rychle probleskly hlavou a Changmingovy kroky se náhle zastavily.

Nikdo nebyl poblíž.

Byl na opuštěném prostranství zarostlém plevelem. Svah byl v polovině hory a relativně plochý. Na jaře tam byly květiny v plném květu a učednice z vnějšího kruhu se rády přicházely kochat scenérií.

Ale teď-

Před ním ležel muž. Ležel čelem k zemi, nehybně. Ten člověk byl oblečený v bílém a zlaté nitě na jeho rukávech slabě zářily v měsíčním světle. Nebyl to Xiao Yun.

Changming se nehrnul dopředu. Zvedl oči a rozhlédl se, ale nenašel ani stopu po viníkovi.
Jenže v tu chvíli tam ze všech stran proudil celý dav lidí, jeden po druhém. Dali mu sotva čas na reakci a obklopily ho zářící čepele!

Changmingovi se sevřelo srdce. Všechny ty zlověstné předtuchy se ukázaly jako proroctví. Na příliš dlouho opustil tento svět a stal se neopatrným.

„To je shishu Liu!“

„Je tam Shishu Liu!“

Někdo se vrhl dopředu a zvedl muže v bílém.

Changming Liu Xiyua nikdy neviděl, ale soudě podle vzhledu této osoby a reakcí lidí kolem něj, to byl skutečně ‚Nefritový gentleman‘ ze sekty Qixian s neomezenými vyhlídkami.

Kdysi odvážný a energický hlavní žák, naděje sekty Qixian, nyní ležel bezmocně na zemi.

Jeho obličej byl jako jossový papír, tichý.

*Jeho tvář byla jako jossový papír: vyděšený, rozhněvaný nebo nemocný, bez krve.

„Shifu, shishu Liu, on, on nedýchá!“

*Shifu: mistr, učitel. „Bojový otec“.

Všichni obrátili oči na Changminga.

Nikdy nepřemýšlel o útěku – v tuto chvíli bylo na útěk příliš pozdě – a jeho cesty k ústupu už byly stejně pevně zataraseny a nezbyla v nich ani škvíra. Jejich ostražitost a nepřátelství vůči němu byly jako les jehličí, který probodával Changminga.

„Uhněte z cesty!“

Mistr sekty Qixian všechny odstrčil a s truchlivým výrazem přistoupil blíž k Liu Xiyuovi.
Sklonil se, zkontroloval mu dech, ale nechtěl se vzdát a položil Liu Xiyuovi ruku na čelo.

Z jeho dlaně začalo do Liu Xiyuova těla proudit slabé modré světlo. Changming věděl, že jde o techniku hledání duše. Když člověk zemře, jeho duše okamžitě neopustí tělo. Pokud se ji někomu podaří přivolat, může se dozvědět o okolnostech jeho smrti.

Zkoušel to dlouho, ale nic nenašel, jako když se rybář vrací s prázdnou nádobou. Což znamenalo, že Liu Xiyu úplně zemřel.

O místě pobytu duše, která byla dlouhou dobu oddělena od těla, se nedalo nic zjistit. Možná ji někdo chytil, nebo se už rozplynula.

Učedníci se rozprchli a hledali anomálie.

Changming stál uprostřed obklopený jako v síti, ze které nebylo úniku a neměl se kam schovat. Dobře věděl, že kdyby na něj druhá strana neměla otázky, rozzlobení učedníci sekty Qixian by ho roztrhali na kusy.

„Nejsem vrah.“ Changming, aniž by čekal na otázky, promluvil jako první. „Pracuji jako pomocník v kuchyni ve vnějším kruhu u šéfkuchaře He. Za dveřmi obydlí jsem něco zaslechl, tak jsem se rozhodl za tím zvukem jít.“

„Moje meridiány jsou poškozené. Člověk bez kultivace nemůže zabít shishu Liua. Můžete si to ověřit, pokud mi nevěříte.“ Převzal iniciativu a natáhl ruku.

Mistr sekty pohlédl na stranu s chladnou tváří a někdo okamžitě vyšel, aby mu zkontroloval puls. Ta osoba se chovala hrubě, ale Changmingovi to bylo jedno. Zavřel oči a nechal ho pečlivě ověřovat.

„Shifu.“ Ten člověk zavrtěl hlavou a podíval se na mistra sekty. Význam byl zřejmý. Myslel si, že Changming opravdu není schopen něco takového udělat.

Koneckonců, kdo byl Liu Xiyu? I když nebyl mimo sektu dobře známý a ještě nedosáhl vysoké kultivační úrovně, stále byl druhořadým mistrem. Schopnost zabít druhořadého kultivátora zjevně není něco, co by nemocný muž před ním dokázal.

Tvář mistra sekty Zhang Qina poklesla. Vkládal do Liua Xiyu velké naděje a v tu chvíli byl velice smutný. Nejprve si pro něj přišel klan Jianxue a Liu Xiyu byl poražen vyslancem klanu Jianxue; teď byl zabit.

Pokud se rozšíří zprávy o tom, že jejich lidé byli zabíjeni na jejich vlastních pozemcích, jak by si sekta Qixian mohla zachránit svou tvář?

Stovky let od založení bylo přes noc všechno zničeno! Odolal nutkání Changminga uškrtit. Tahle osoba nemůže zemřít, pravděpodobně něco viděl.

Zhang Qin zaťal zuby a snažil se ovládnout své emoce.
„Jak se jmenuješ?“

„Changing, pracuji pod šéfkuchařem He.“

„Jděte a přiveďte sem staršího He,“ řekl Zhang Qin svým žákům a pokračoval ve výslechu osobně. „Co jsi právě viděl?“

Changming: „Dítě jménem Xiao Yun z vnějšího kruhu mi přišlo dát nějaké věci. Slyšel jsem zvuky venku, ale když jsem vyšel ven, viděl jsem jen věci, které přinesl chlapec, ne samotného Xiao Yuna. Slyšel jsem něco z dálky, tak jsem následoval zvuk a došel až sem.“

Zhang Qinovi se zdálo divné, že kuchařův pomocník z vnějšího kruhu mohl zůstat tak vyrovnaný před kultivujícím na vysoké úrovni a dokonce odpovídat tak důsledně. Changming tomu také velmi dobře rozuměl. Ale těžko mohl předstírat nervozitu a strach.
Potřeboval čas, aby celou záležitost pochopil.

Brzy byli přivedeni někteří vnější učedníci a šéfkuchař. Když viděli tělo Liu Xiyua, byli ohromeni.

Když si šéfkuchař He všiml Changminga, vyhrkl: „Proč jsi tady!“

Zhang Qin: „Znáš ho?“

Šéfkuchař Rychle řekl: „Ano, ano! Je to můj nový pomocník, pracuje pode mnou. Je pilný a má talent na vaření!“

Byl to správný čas, jak popřít jejich vztah, ale on byl ochotný mluvit pro Changminga.

Učedník již dokončil dotazování a podal zprávu.

„Shifu, zeptal jsem se všech tady a mezi členy vnější sekty není nikdo jménem Xiao Yun!“

Changming viděl mezi vyslýchanými lidmi několik vnějších učedníků, kteří dříve šikanovali Xiao Yuna, a tak ukázal na tyto lidi a řekl: „Předtím jsem viděl, jak Xiao Yuna šikanovali, znají to dítě. “

Ti lidé byli okamžitě postrčeni vpřed. Když slyšeli jméno Xiao Yun, zdálo se, že jsou všichni zmatení, což naznačovalo, že nikdy nikoho s tímto jménem neviděli.

„Ptal jsem se kolem. Ve věku, který jsi zmínil, jsou letos pouze dvě děti z vnějšího kruhu a jeden vnější žák, ale jejich jména neobsahují „yun“.

Učedník odpovědný za výslech, byl velmi pečlivý a přivedl všechny tři. Když Changming viděl pohledy těch tří, úplně pochopil.

Spadl do pasti.

Xiao Yun možná nikdy neexistoval, nebo byl možná iluzí, kterou viděl jen Changming.

Bez ohledu na to, co se stalo, když se před ním objevil Xiao Yun a vypadal jako mladý Yun Weisi, byla na něj nachystána past.

Kdo připravil tuto past a jaký byl její účel?

Mezi těmi čtyřmi učedníky, kteří se vzbouřili proti svému mistrovi, se s ním někteří rozešli ve zlém a stali se jeho nepřáteli, a ostatní ho nenáviděli. Nebylo pro ně nemožné něco takového udělat.

Ale všichni si mysleli, že Jiufang Changming už zemřel, jak ho tady mohli najít?

I když byla taková past nastražena, jaký je cíl viníka?

Jen to, aby falešně obvinili Changminga a nechal ho upadnout do této trapné situace?

„Co ještě můžeš říct!“

Zhang Qin byl plný hněvu a natáhl ruku, aby uchopil Changminga za krk. Jeho prsty slabě vydávaly hromy a ohnivou čchi a do obličeje mu foukal spalující horký vzduch.
Ačkoli Zhang Qin možná nebyl zařazen mezi sto nejlepších světových velmistrů, byl koneckonců vůdcem sekty, takže jeho schopnosti by neměly být podceňovány. A tato technika Hromové dlaně byla lepší než cokoli, co Changming viděl od svého návratu na tento svět.

Konečky prstů mu během mrknutí oka vypálily na kůži několik červených skvrn.
Changming dokázal jasně vidět pohyby svého protivníka a rozumět jim, ale v tu chvíli neměl žádnou duchovní sílu a nedokázal včas reagovat, takže mohl jen klidně sledovat, jak se Zhang Qinova ruka přibližuje.

Smrt nebyla nevyhnutelná, ale byl si jistý, že bude zraněn.

Changming se mírně zamračil. Mohl by se tomuto útoku vyhnout, ale to by odhalilo jeho odborné znalosti v kultivaci, a pak, i kdyby skočil do Žluté řeky, nikdy by se nemohl umýt.

*I kdyby skočil do Žluté řeky, nikdy by se nemohl umýt: těžko se očistit.

A v tu chvíli se k němu tiše natáhl měkký satén.

Ženská ruka se zdála být měkká a slabá a pevně popadla Zhang Qinovu paži. Zvuk zvonku doprovázel krásný ženský hlas, který zněl daleko a přitom blízko.

„Takový pohledný pán a vy jste ochotný mu ublížit, ztratil jste lidskost?“