Ty mě zabiješ
Poté, co zažil tanec Deva-Mary ve druhém patře, byl Kuhe na tomhle místě velice opatrný.
Když se zvedly černé mraky a jeho zrak náhle potemněl, držel před sebou svou buddhistickou hůl a prozpěvoval mantru, posílal svou duchovní sílu na všechny čtyři strany.
„Existuje zákon i bezpráví, tvar a beztvarost; věř ve spravedlivé a drž se víry, recituj a zpívej, a každý démon bude odstraněn!“
Jak se jeho rty pohybovaly, modlitba se proměnila ve zlaté světlo, vystřelovalo v proudech, prořezávalo šero a osvětlovalo volnou cestu.
Zároveň uviděl ze strany přicházet bílé světlo, jako vlnobití, které se převalovalo přes temnotu a zaplavovalo ji. Nic nemohlo odolat tak brutální a rozhodné síle, ta se bez překážek vřítila dovnitř!
Jaká mocná technika!
Kuhe zalapal po dechu a podvědomě ustoupil o pár kroků zpět, čímž ustoupil i bílému světlu.
Když se objeví nadřazená bytost, obyčejní lidé ji uctívají pokleknutím na kolena; nikdo se nemohl vyrovnat tomuto útoku a nic s ním nemohlo soupeřit o největší zářivost!
Kuhemu se před očima objevil meč. Jeho čepel zářila dostatečně jasně, aby zadržela každého démona temnoty.
Poté se z oslepujícího moře světla objevila postava majitele meče.
Byl to Jiufang Changming.
Jeho výraz byl lhostejný, jako by byl vymítačským božstvem, které sestoupilo z nebe a hledí na všechny smrtelné strasti a radosti s chladným odstupem.
Zdálo se, že Kuhe byl ovlivněn jeho náladou. Jeho výraz a postoj se stal impozantnějším a pevnějším a dokonce tiše dýchal, protože se bál urazit Jiufanga Changminga.
Pozorně se podíval na věc, kterou Changming držel.
Lavor hojnosti, který téměř vyvolal zkázu, teď klidně ležel na jeho dlani, roztomilý a křehký jako spící miminko.
„Zapečetil ho starší?“
„Ne, jen jsem kolem něj rozptýlil démonickou čchi. Chci udělat experiment.“
Jaký druh experimentu?
Changming neodpověděl na otázku, která visela na Kuheho tváři.
Sešel do prvního patra a přinesl tam Lavor hojnosti.
Stejně jako když vstoupili do pagody, seděla socha v lotosovém sedu na podstavci, slabě se usmívala, v jedné ruce držíc kouli a ve druhé prázdnotu.
Když to Kuhe znovu uviděl, srdce mu poskočilo.
Než se jeho myšlenka zformovala v Kuheho mysli, vložil Changming Lavor hojnosti do ruky, která byla otočena nahoru.
To je!
Kuhe si náhle uvědomil.
Vysvětlení „držení prázdnoty“, se kterým přišel, bylo samozřejmě přijatelné, ale vždy měl pocit, že je nějak neslučitelné s pagodou Pokladů nebeské knihovny.
Gesto fozuna Xu Tiancanga, který držel prázdnotu v ruce, bylo připomínkou pro jeho nástupce, aby věrně studovali dualismus vesmíru; ale tohle místo bylo pagodou v hlavním městě říše, takže účelem sochy bylo modlit se za prosperitu ve světě a také za slávu a bohatství pro obyčejný lid. Prostě řečeno, zahrát „Jarní sníh“ prostým a nevzdělaným lidem nepochybně není nic jiného než jako když zahrajete na loutnu krávě; při kázání lidem by měl být obsah vhodný a srozumitelný pro konkrétní publikum. V jejich případě byla metafora prázdnoty mnohem horší než symbolické držení nádoby s pokladem.
*Dualismus: dosl. jiin a jang. Tento koncept je údajně začleněn v mahájánovém buddhismu, nejen v taoismu.
*Jarní sníh: intelektuální píseň elity ve státě Chu známá tím, že je velmi složitá.
*Hra na loutnu krávě: házet perly sviním.
Teď to vyhovovalo původnímu účelu pagody Nebeské knihovny!
Poté, co jí Lavor hojnosti položili na dlaň, byla socha ještě oslnivější a zdálo se, že i její tvář zářila a byla čím dál tím přívětivější. Opravdu nepochopitelné.
Kuhe se podíval na úsměv sochy a živé a energické rysy.
Ne, nejen živé, byla živá!
Fozun Xu Tiancang, který seděl po mnoho let se zkříženýma nohama, se neočekávaně otočil ke Kuhemu a věnoval mu úsměv; ale ten úsměv v záblesku zmizel, jako by to byl ranní zvon, který každého nabádá ke spořádanému životu a kritizuje smrtelníky.
„Kuhe, přiznáváš své chyby?“
Kuhe měl pocit, jako by mu v srdci tlouklo nespočet bubnů.
Vzchopil se, matně si uvědomoval, že by to mohla být iluze nebo neúnavní démoni tropící trable.
„Poté, co tento žák vstoupil do sekty, byla jeho oddaná mysl rozhodná; nikdy nedělal nic napůl, nikdy neutiskoval slabé a nikdy nedělal nic proti morálce. Slunce a měsíc jsou jeho svědky a božstva ho také pozorují!“
Fozun Xu Tiancang se hluboce usmál, jako by se smál Kuheho lžím.
„A co doba, než jsi vstoupil do své sekty?“
Kuhe řekl tichým hlasem: „V buddhismu je přísloví: ‚odhoď svůj sekáček a staň se Buddhou‘. Vzhledem k tomu, že vrah může být osvícen a očištěn, přirozeně mohu být i já.“
Fozun Xu Tiancang náhle vykřikl: „Taková demagogie! Přestože jsi nikdy nikoho nezabil, tvá duše je zatížena hříchy. Kvůli tobě byla rozbita a zdecimována rodina tvého staršího bratra a ty jsi vstoupil do buddhistické sekty, jen abys utekl před zodpovědností. Po všech těch letech jsi stále nepřišel k rozumu a myslel sis, že čím silnější je tvoje kultivační základna, tím vyšší bude tvé postavení ve škole Qingyun; ale nikdy sis nemyslel, že bez ohledu na to, jak moc se kultivuješ, nemůžeš vykoupit chyby, které jsi udělal! Osud těch, kteří kvůli tobě zemřeli, je ještě nešťastnější, než kdybys je přímo zabil tím sekáčkem!“
Kuhe mlčel.
„Co ještě musíš říci?!“
„Co ještě musíš říci?!“
„A-di, prosím tě, přestaň nás mučit!“
*A-di: mladší bratr; předpona „a-“ vyjadřuje známost, přípona „-di“ znamená mladší bratr.
„A-di, cokoliv chceš, dám ti cokoliv, všechno kromě A-Wana a jí samotné, rozumíš?“
„Co ještě musíš říci?!“
…
Otázky padaly jako hromy a blesky jedna po druhé, až se mu točila hlava.
Zaplavila ho vlna vzpomínek.
Kuhe ustoupil o pár kroků a posadil se na podlahu.
Pot po něm stékal jako kapky deště, tvář měl smrtelně bledou.
*
Changming viděl úplně jinou scénu.
Viděl svého shifu.
Vedoucí chrámu Yuhuang předchozí generace, který předal chrám Yuhuang Changmingovi, na něj opakovaně naléhal, aby přivedl jejich sektu na vyšší úroveň.
A Changming proměnil chrám Yuhuang v sektu slavnou tím, že měla tolik mistrů, kolik je mraků na nebi.
Ale tahle pověst se zakládala na jeho vlastní síle.
Než Changming opustil chrám Yuhuang, předal jej svému shidi, takže se chrám Yuhuang na několik let odmlčel. Nebýt Yuna Weisiho, pocházejícího z této sekty, pravděpodobně by opět zapadla, bezejmenná a nenápadná.
Nicméně poté, co Yun Weisi opustil chrám Yuhuang kvůli Devíti vrstvám Propasti, sekta nevyhnutelně upadla. Nestali se prvotřídním klanem a jen jednou zazářila skvěle jako padající hvězda.
V tomto ohledu Changming skutečně zklamal svého shifu.
Prvotřídní klan by měl nutně mít prvotřídní mistry; sekta se nemůže proměnit v dobře zavedenou a tradiční pouhým spoléháním se na jednoho člověka.
„Určitě jsi to slíbil, ale nedokázal jsi to dodržet. Changmingu, vychloubáš se jako někdo, kdo si váží slibu více než jednoho tisíce ve zlatě, ale nedokázal jsi dodržet slovo, které jsi dal svému shizunovi.“
Hlava chrámu Yuhuang hleděla na Changminga s výrazem zklamání.
„Kdybych to býval věděl dříve, nepředal bych ti tehdy chrám Yuhuang.“
„Nemohl jste ho předat nikomu jinému než mně. Schopnosti mých shidí byly jen průměrné a stěží se dokázali uživit, natož převzít sektu. Byl jsem tam jen já; nikdo jiný nemohl převzít tuto odpovědnost. Nikdy jsem si tuto pozici nepřál a souhlasil jsem s ní jen neochotně kvůli našemu vztahu mistra a žáka. Pokud chcete uvést mou mysl do výčitek a napadnout mě pomocí mé slabosti, měl byste si najít lepšího kandidáta.“
Koutky Changmingových úst byly mírně stočené a díval se na svého shifu, jako by to byl vtip.
„Se svými dovednostmi v iluzích sice můžete jít a okrádat obyčejné lidi na ulici, ale pokud mě chcete oklamat…“
Mávl konečky prstů a malý shluk bílého světla dopadl na sochu a okamžitě ji spálil. Ale poté, co byla spálena, předchozí hlava chrámu Yuhuang zmizela, nahrazena Zhou Keyiem.
Jednu nohu měl pokrčenou, druhou zkroucenou; celé jeho tělo bylo pokryto krvavými skvrnami a rozhodně byl v děsivém stavu.
Na čelo mu spadlo několik pramenů vlasů. Šarlatová krev už uschla. Zhou Keyi seděl na podlaze, opíral se o zeď v rohu, s pevně sevřenými rty. Na okamžik otevřel oči, aby se podíval na Changminga, a pak je zase zavřel.
„Brzy umřu. Konečně jsi přišel.“
„Jen jsem tě chtěl zachránit. Klan Jianxue vymáchali v krvi a řekli, že jsi v buddhistickém chrámu Wanlian.“
„Buddhistický chrám Wanlian?“ Zhou Keyi se ušklíbl, s dechem slabým: „Až se tam dostaneš, uvidíš jen moji mrtvolu. Už se zmocnili mých nesmrtelných duší a uvěznili je zde, takže nemůžu ani žít, ani zemřít, i kdybych o to prosil.“
Changming zvedl obočí: „Jak jsi mohl se svými schopnostmi jako mistr prominentního klanu Jianxue nechat někoho vyhladit tvé doupě, aniž by ses bránil? Kdybys tehdy poslouchal slova svého učitele, skončil bys takhle?“
Vztek Zhou Keyie vzplál poté, co uslyšel jeho ležérní slova.
„Není dnešní klan Jianxue všechno tvoje chyba?! Kdyby ses nepletl do věcí ostatních a nezačal čenichat kolem posvátné hory Wan, dopadlo by to pořád takhle? Nemůžeš padnout sám a prostě do toho musíš zatáhnout ostatní!“
Changming si nejprve myslel, že je to další iluze, jen o něco dokonalejší.
Ale Zhou Keyiho divoká zuřivost ho přiměla o tom trochu pochybovat.
Je možné, že lapení Zhou Keyie buddhistickým chrámem Wanlian byla lež a tohle bylo skutečné?
Udělal krok vpřed a popadl Zhou Keyie za zápěstí.
Bylo trochu teplé a jeho puls byl slabý.
„Co se ti stalo?“
Changming poslal nějakou duchovní sílu, ale Zhou Keyi ji instinktivně odmítl.
Changmingovo srdce kleslo.
Nebylo to dobré znamení. Mezi obyčejnými lidmi bylo přísloví ‚konečné záře zapadajícího slunce‘. Čím bezohledněji Zhou Keyi odmítal jeho schopnosti, tím slabší ve skutečnosti byl.
*Poslední záře zapadajícího slunce: labutí píseň před smrtí.
„Jiufang Changmingu, vždy jsem tě nenáviděl,“ zamumlal Zhou Keyi.
„Já vím,“ Changming popadl Zhou Keyiho ruku, ale nevytrhl se, „řekni mi, kdo to udělal, a já se mu pomstím.“
Zhou Keyi se chladně zasmál a bez přestání kašlal. Jeho krev vystříkla na hřbet Changmingovy ruky, horká jako vroucí voda.
„Je to důležité? Chci se pomstít sám, nepotřebuju tě.“
„Dobře, nepotřebuješ mě,“ vypadalo to, jako by se Changming snažil uklidnit dítě.
Changming ve svém srdci považoval Zhou Keyie za svého nejméně dospělého žáka, o kterého se musel nejvíce starat.
Ale tehdy Changming neměl ani trpělivost, ani čas tohle dítě jemně přemlouvat. Myslel si, že každý by měl překonat své překážky sám; cesta kultivace byla nesrovnatelně krutá, a pokud někdo potřeboval být neustále utěšován, i kdyby něčeho dosáhl, byl by odříznut od ostatních kultivujících.
Proto, když se Zhou Keyi proti němu vzbouřil, Changming zůstal zcela nepohnut, jen si s pohrdavým úsměvem myslel, že se Zhou Keyi připravil o šanci uspět, a kromě toho, že byl posedlý, neměl jinou cestu.
Všechno šlo skutečně podle jeho předpovědi.
Po tolika letech si Changming také prošel mnoha zážitky, kdy byl blízko smrti, takže se jeho charakter změnil. Nakonec se zamyslel nad svým minulým vztahem se Zhou Keyiem.
Mistr a jeho žák by se nikdy neměli navzájem vést do neštěstí.
„Klan Jianxue byl úplně zničen,“ zamumlal Zhou Keyi se zavřenýma očima.
I když chtěl zpočátku jen dokázat, že je lepší než jeho shizun a ukázat, že umí* a dokáže založit démonickou sektu vlastníma rukama, klan Jianxue se nakonec proměnil v místo, ke kterému vzhlížel každý démonický kultivující.
*Umí: je to také jeho jméno, takže ‚ukázal, že byl Keyi‘.
Ačkoli byl Zhou Keyi náladový a každá slavná sekta mohla oprávněně posílat lidi, aby zabili tohoto démonického kultivujícího, v očích démonických kultivujících byl skvělý a schopný.
Stejně jako pro Xu Jingxian. Nebýt klanu Jianxue, možná by stále žila v bídě.
Takže vůči Zhou Keyimu cítila zároveň strach, úžas a respekt.
Changming si povzdechl a poplácal ho po rameni.
„Klan Jianxue byl zničen, ale můžeš vytvořit nový.“
„Ale mí lidé jsou mrtví a jejich duše pryč. I božstvo by je jen těžko mohlo zachránit,“ ze Zhou Keyiových očí stékaly krvavé slzy, „tomu všemu se mohli vyhnout. Kdyby nebylo tebe. Jiufang Changmingu, způsobil jsi smrt tolika lidí a stále ti to nestačí?“
Slabě popadl Changminga za límec a přitáhl si ho blíž.
„Zavinil jsi tolik katastrof. Kdyby nebylo tebe, klan Jianxue by tohle nepotkalo a já…“
Z úst mu stékala krev. Zhou Keyiho oči se zbarvily do šarlatu, jako by mu zbývaly ještě tisíce slov, a nikdo nedokázal pochopit hloubku jeho nenávisti.
Najednou doširoka otevřel oči a jeho tvář prozrazovala nedůvěru. Zíral na Changminga.
„To stačí.“
Changming pomalu stáhl jeho ruku z hrudi a začal z ní pečlivě otírat krev rukávem Zhou Keyie, přičemž nevynechal ani jeden prst.
„Stromy touží po klidu, ale vítr nepoleví. Pokud to není moje chyba, proč bych se nutil si to brát na vlastní triko? Kromě toho je charakter Zhou Keyie odlišný. Nemluvil by donekonečna o svém klanu Jianxue, plný výčitek. Bere oko za oko a zub za zub, nebrečel a nestěžoval by si svému shifu jako stará vdova na smrtelné posteli.“
Vstal a kopl do „Zhou Keyie“.
„Máš jen jeho podobu, ale ne jeho duši. Zpočátku jsi mě málem donutil tomu uvěřit, ale bohužel jsi to přehnal a padl do mé pasti. Věděl jsi, že vzpomínky a dojmy lze také zfalšovat?“
Changming odhalil tajemný úsměv „Zhou Keyiovi“, ležícím bezvládně na podlaze.
„Myslel sis, že vzpomínky, které jsi ode mě vstřebal, jsou skutečně pravdivé? Můžeš vytvořit iluzi, ale já ji můžu také obrátit vzhůru nohama a převzít nad ní kontrolu.“
„Zhou Keyi“ slabě lapal po dechu a krev mu vytékala z celého těla. Postupně se proměnil v písek, který se rozsypal po podlaze; nakonec jeho maso a krev zmizely také z Changmingových očí.
Svět se znovu rozjasnil a socha Buddhy s Lavorem hojnosti seděla se zkříženýma nohama a vyrovnaně před jeho očima.
Světlo svíček blikalo a vytvářelo pocit tepla.
Ale Kuhe někam zmizel.
Dveře do prvního patra pagody se otevřely a Yun Weisi vešel dovnitř.
„Jak to tady pokračuje?“
„Fajn,“ Changming si všiml, že výraz v jeho očích byl jiný než předtím, „Ty jsi Yun Hai?“
„Zdá se, že mě shizun nechce vidět?“ Yun Hai se prostě nedokázal naučit mluvit vážně, takže je bylo možné snadno rozeznat.
Changming se zamračil: „Pokud se budete často měnit, vyčerpáte svou duchovní sílu a podnítí to posedlost.“
Yun Hai se ušklíbl a na jeho poznámku neodpověděl: „Potkal jsem Xiao Cangfenga. Vylákal mě na předměstí a chtěl mě izolovat.“
„A pak?“ Když Changming slyšel to jméno, ihned zbystřil pozornost.
„Pak jsem ho zabil.“
„Xiao Cangfeng je klíčová postava.“
„Vylákal mě ven, aby nás oddělil a zabil mě tam. Byl z celého srdce oddaný Jiang Liovi, takže neexistoval způsob, jak se od něj dozvědět nějaké užitečné informace.“
Changming řekl s povzdechem: „To je škoda.“
Yun Hai: „Nebylo to špatné, ukázal mi budoucnost.“
Changming: „Budoucnost?“
„Ano, budoucnost, kde mě zabiješ.“
Yun Hai přišel blíž a položil si Changmingovu ruku na hruď.
„Meč Sifei mě probodl přímo tady. Ten pocit si doteď živě pamatuji.“
Changming chtěl říct, že to byla jen iluze ho zmást, ale okamžitě cítil, že něco není v pořádku.
Protože další Yun Hai, úplně stejný jako ten před ním, ho zezadu objal a s obličejem u jeho tváře položil bradu na Changmingovo rameno.
„Chtěl nám Xiao Cangfeng říct, že ani po všech těch letech se stále nedokážeme vyhnout osudu vzájemného zabití?“
Changming se nemohl pohnout. Jeho tělo a údy už byly pevně svázány; lano se proměnilo v ostrou čepel, zanechávající tisíce řezů, cun po cunu, po celém těle.
Yun Hai před ním štípl Changminga do brady, zakryl mu rty svými a nechal proudit démonickou čchi.
Černá čchi byla žhavá a hnala se vpřed ve vlnách, ovinula se mu kolem vlasů a vnikla do jeho šatů, rázná a panovačná.
Jeho výrazem projela mučivá bolest, ale tělo už kleslo do tmy; z koutku úst mu kapala krev a oči mu potemněly.
To, co vypadalo jako extrémně něžné a intimní objetí, byl ve skutečnosti nelítostný boj s jeho životem na hraně.
Bylo to, jako by stál na okraji útesu, zatímco řádila bouře a kameny se valily v sesuvu půdy.
Mrknutím oka už byl odsouzen k záhubě!
Poznámka překladatele:
Tohle je jen pro pobavení – někdy je zajímavé si pročítat komentáře čtenářů k aj překladům. Např.:
FriendlyAnon
Thank you for the translation!
I’m a Shizunfucker and am always looking for more.
Já jen dodám – v tomhle románu žádná jebačka shizuna není, žádné erotické scény. Pokud po nich tenhle čtenář touží, měl by si přečíst SVSSS! 😀