Můj pátý žáku, pojď sem a pokloň se mi
Changmingovo vědomí bezcílně proplouvalo chaosem.
Jak jeho moře vědomí odplouvalo, nemohl už ovládat své tělo. Mohl jej jen nechat, aby se oddělilo a pokusilo se uprchnout před hrozivým enormním tlakem démonické čchi, která ho zahalovala.
Jeho tělo bylo ztraceno ve vzpomínkách a kolem něj se míhalo nespočet obrazů; když však natáhl ruku, nemohl je zachytit.
Koule světla se rozptýlily, dotkly se jeho dlaně a nezanechaly po sobě nic.
Changming si uvědomil, že i jeho ruka začala zářit. Kousek po kousku se začala rozpadat; nejprve to byly jeho prsty, pak dlaň, zápěstí…
Z hloubi vědomí ho neustále varoval hlas: Jestli to takhle půjde dál, ty, tvá mysl a tvé duše budou pohlceny.
Až nezůstane jediná kost a on se rozsype jako popel.
Ale jiná síla, smysly nepostřehnutelná, ho strhávala dolů a tiše na něj křičela: Odejdi odsud! Pokud se tvůj duch a tělo osvobodí, okamžitě dosáhneš legendárního nanebevstoupení.
Changming se ze všech sil snažil udržet čisté vědomí, ale byl to velmi těžký úkol. Jakmile by se rozptýlil, ona ohromující síla by ho zaplavila, využila příležitosti a nedala mu žádnou šanci na vzchopení se.
Čím vyšší byla kultivace lidí, tím vážnější byl útok a tím silnější byly řetězy, které je spoutávaly.
Changming slyšel, jak jeho vlastní dech ztěžkl a jeho vědomí se propadlo do ještě větší hloubky.
Celý svůj život trávíš veškerý čas učením, pobíháš sem a tam, aniž bys měl domov, ale čeho jsi nakonec dosáhl?
Zdálo se, že ve snu zaslechl tichý hlas.
Čeho jsi dosáhl…
Changming nějakou dobu nemohl odpovědět.
Zdokonalil se v konfucianismu, buddhismu, taoismu a démonických technikách, nešetřil pohledem na některé dovednosti, které ostatní lidé nemohli pochopit za celý život, a nakonec se stal velmistrem, který se na svět díval pohrdavě.
Ani jemu se ale nepodařilo najít cestu k vzestoupání. Když ji hledal, přišel na posvátnou horu Wan a hledal drobné stopy, které tam zanechali starověcí kultivující.
Jelikož se říkalo, že starověká božstva dokázala vzestoupat, mohl také.
A jeho připoutanost k lidskému světu –
přátele, které měl za svůj život by se dali spočítat na prstech dvou rukou, zatímco jeho nepřátelé byli všude. Koneckonců, kultivující byli samotářští a mohli se dokonce vzdát svých životů, takže obejít se bez jiných věcí nebyl problém.
Potom tedy, co já?
Najednou se ho někdo zeptal.
A co já? Jakmile vzestoupáš, nebudeš se starat ani o život nebo smrt; myslel jsi na mě někdy a zapochyboval jsi s odchodem?
Changming se zamračil a jeho mysl mírně zakolísala.
Hlas se proměnil v neviditelnou sílu, která popadla Changminga shora a zabránila jeho vědomí propadnout hlouběji.
Dvě zcela opačné síly stály proti sobě jako v přetahování lanem.
A právě v tuto chvíli se Changming držel posledního kousku své prozřetelnosti!
Takový ubohý démon, přesto se odvažuje jednat drze.
Najednou před ním vypuklo světlo!
„Vesmír je bez hranic; káže živým tvorům, tři nesmrtelné duše švihají mečem, uvažují se světovými principy, prolom se!“
Po posledním slově se chaos roztříštil na kusy; nebe a země se vrátily a naříkající démonická čchi se pokusila rozptýlit do stran, ale byla rozsekána mečem Sifei!
Kamkoli pronikla záře meče, každý sklonil hlavu a každý démon se plazil po kolenou.
Pečeť, která ho potlačovala, úplně praskla a na světě nebylo nic, co by Jiufanga Changminga mohlo znovu zadržet.
Ne taoismu, ne buddhismu, ne konfucianismu, ne démonické kultivaci. Byl sám sebou.
Ať už na nebi, či na zemi, existoval jen jeden takový člověk.
U jeho ucha se ozývaly zvuky umírajícího kvílení a sténání. Bylo to poslední usilovné snažení démonické čchi, která nebyla ochotna se podvolit. Ale jakmile Changming otevřel oči, zbytek prchl pryč, bojíc se ho a jen jedna osoba ho stále pevně držela.
„…Yune Haii?“
Changming otevřel ústa, aby něco řekl, a neubránil se vykašlávání velké hrsti krve.
Jeho róba byla okamžitě potřísněna rudou.
Ale po vykašlání krve se cítil lépe.
„Jsem to já.“
Yun Hai ho nepustil a Changming si všiml, že jeho počínání bylo poněkud strnulé.
„Právě jsi mě zachránil?“
„Zachránil ses sám.“ Yun Haiova tvář byla trochu zkroucená, bledá a dokonce i trochu šedá.
Právě byl ovládnut démonickou čchi a málem zbloudil.
On Changminga nezachránil.
Naopak, byl to Changming, kdo ho zachránil.
Changming ho chytil za ruku, aby zkontroloval jeho dlaň. Červená čára se v křivkách a záhybech rozdvojovala a připomínala dva tenké pruhy.
Když čáru viděl naposledy, ještě nebyla rozdělena na dvě části.
Changming se zamračil a zakryl Yun Haiovu dlaň a vlil do něj duchovní sílu.
Yun Hai chtěl ruku odtáhnout, ale měl ji sevřenou tak pevně, že ji nemohl odtáhnout.
Koutky jeho rtů se zvedly: „Shizun to odhadl správně. Jsem Yun Hai, ne tvůj Yun Weisi.“
Changming zavřel oči a neřekl nic.
Neměl čas věnovat Yun Haiovi pozornost. Naplnit někoho duchovními silami také vyžadovalo určité dovednosti; nemohl vtrhnout dovnitř násilím a musel řádně urovnat každý meridián.
Yun Hai cítil, jak se kypící hněv, krvežíznivost a podráždění v jeho srdci postupně uklidňují. Když Changming stáhl ruku, Yun Hai si uvědomil, že se nečekaně červená čára nějakým způsobem vytratila. Dvě čáry zesvětlily tak, že téměř zmizely.
„Vím, že jsi Yun Hai,“ řekl Changming malátně. Po boji proti démonické čchi, i když zažil ve své kultivaci průlom, investoval příliš mnoho energie, takže se cítil slabý a neochotný se pohnout. Dokonce i jeho kosti se zdály měkké, a tak se rozhodl, že bude lepší odpočívat se zavřenýma očima. Ale jeho způsob řeči byl trochu uvolněný a škádlivý, jeho výraz jemný a koutky úst byly mírně zvednuté.
„Připomínáš jen svému učiteli, aby na tebe znovu nezapomněl? Nebo žárlíš na Yuna Weisiho?“
Yun Hai zalapal po dechu: „Protože mě shizun má tak rád, nedovolím, aby se Yun Weisi už znovu objevil.“
Changming radostně odpověděl: „Dělej, jak chceš. Ale v každém dechu mi říkáš shizun, jenomže Yun Weisi se proti mně vzbouřil. S vědomím, že nejsi stejný jako on, bych měl udělat výjimku a nechat tě uctívat mě jako mého posledního učedníka. Původně jsem neměl v úmyslu někoho přijmout po Song Nanyanovi.“
Yun Haiovi zacukaly koutky úst.
Když Changming domluvil, zdálo se, že si myslel, že je to dobrý nápad, a tak Yun Haie poplácal.
„Můj pátý žáku, pojď sem a pokloň se mi.“
Yun Hai: …
„Správně,“ Changming měl pořád náladu pokračovat, „měl bych ti také změnit jméno, stejně jako jsem to udělal s tvými čtyřmi shixiongy. Měl bys být Yun, hmm… Yun Dahai, co myslíš?“
*Dahai: oceán/velký Hai. Můžete to najít v seznamu s názvem „Dobrá jména pro psa“.
Yun Hai si najednou pomyslel, že sliby Zhou Keyie a ostatních, jak zabijí svého učitele, které pronášeli dnem i nocí s každým dechem, nebyly bezdůvodné.
Vnitřně zuřil a na krátkou dobu neměl slova, a tak si vybil vztek na nevinném okolostojícím. Ze své dlaně seslal duchovní sílu, která zasáhla Kuheho stojícího za rohem přímo do čela.
Kuhe se náhle probudil z děsivého utrpení, které se mu zračilo ve tváři.
Kuhe byl ponořen do světa iluzí, stejně jako Changming. Poté, co meč Sifei rozsekal démonickou čchi na kousky, Kuhe také unikl nebezpečí, ale jeho vědomí bylo stále svázané a nepodařilo se mu přerušit pouta. Až po dlouhé době se postupně vrátil k rozumu.
Momentálně byli v prvním patře pagody Nebeské knihovny. Socha Buddhy tam stále byla, ale Lavor hojnosti jí zmizel z rukou.
Poblíž uviděl Changminga, jak sedí nevzhledným způsobem a vedle něj cizince.
„Tenhle daoyou je?“
„Jsem shixiong vašeho mistra, Suna Buku,“ řekl Yun Hai chladně.
Kuhe: ???
Dotkl se své hlavy. Nelibost Yun Haie vůči němu byl pro Kuheho nevyzpytatelnou záhadou.
„Starší, co Lavor hojnosti?“
„Je pryč,“ Changming se podíval na světlo, které pronikalo okny pagody.
Obloha se rozjasnila.
Zeptal se Kuheho: „Neřekla císařovna, že kultivující z You dnes vstoupí do paláce?“
Soudě podle délky stínů by lidé ze Zhaoyue a You už měli být uvnitř paláce.
Avšak stále nenašli císařovu duši.
Jejich výlet do pagody Nebeské knihovny byl bezvýsledný.
*
Changmingův odhad byl správný. V tuto chvíli se dovnitř paláce valily davy talentovaných jedinců, stejně jako mraky na obloze.
Před dvěma shicheny.
Velvyslanci Zhaoyue a You vstoupili do paláce a pozdravili syna nebes a císařovnu vdovu.
I když se říkalo, že síla národu Luo byla o něco vyšší, byli téměř stejně vyrovnaní s You. Přestože byli velvyslanci uctiví, nemuseli se chovat příliš podlézavě.
Dynastie Zhaoyue byla jiná. Jelikož byli sevřeni mezi oběma zeměmi, museli být pokorní, jinak by dodnes nepřežili.
Takže zatímco You poslal pouze dva pomocné ministry z jejich ministerstva obřadů, zhaoyoueský ministr obřadů sem přišel sám a doprovodil princeznu, která se měla provdat brzy do harému císaře Luo.
Příbuzní luoských ministrů stáli po stranách.
Císař seděl na císařském trůnu, na tváři fádní výraz. Poté, co ostatní zakřičeli slavnostní pozdrav a znovu poklekli na kolena, neřekl nic.
Císařovna vdova samozřejmě promluvila jeho jménem: „Císař se před dvěma dny nachladil a stále se úplně nezotavil. Když se ale doslechl, že sem přišli lidé ze dvou dalších zemí, aby projevil úctu, nechtěl setkání dále odkládat. Proto dnes budu mluvit místo císaře. Prosím, neurazte se.“
Jak by se mohli odvážit cítit se uraženi? Samozřejmě, že velvyslanci projevovali nehoráznou zdvořilost a ronili vděčné slzy.
Císařovna vdova si ale všimla, že císař nebyl jediný, kdo vypadal apatický. Zhaoyueská princezna vypadala také trochu nemocně a letargicky.
„Princezna je zde poprvé. Je možné, že nejste zvyklá ne zdejší počasí?“
Princezna ze Zhaoyue se elegantně uklonila.
„Moc děkuji za starost císařovny vdovy. Tato poddaná poslední dva dny nespala dobře, avšak po několika dnech budu v pořádku.“
Císařský palác neměl žádné zvyky, které by vyžadovaly, aby ženy u dvora nosily závoje. Tentokrát však princezna ze Zhaoyue nejenže měla na sobě závoj, aby si zakryla obličej, ale měla zavřené oči a skloněnou hlavu.
Císařovně vdově se to nelíbilo, protože měla pocit, že je princezna neuctivá.
Císař ji nemohl pojmout jako císařovnu. V nejlepším případě by se stala nejvýše postavenou chotí.
„Pokud se princezna necítí dobře, zavolám císařského lékaře, aby vás prohlédl.“
Princezna řekla: „Císařovno, prosím, odpusťte mi. Tato poddaná nemá v úmyslu projevovat neúctu, ale její oko před dvěma dny píchla včela, takže je dobré akorát tak k prolévání slz. Tato poddaná se bála, že bude u dvora vypadat nepěkně, a tak si nasadila závoj, aby nebyla hrubá vůči Jeho Veličenstvu a císařovně vdově.“
Když to řekla, sundala si závoj a všichni viděli, že má pravé oko opravdu trochu oteklé a zarudlé, takže ho mohla nechat jen zavřené. Nebýt však této vady na kráse, byla by elegantní a okouzlující a zasloužila by si být popsána jako vzhled květiny a tvář měsíce.
*Vzhled květiny a tvář jako měsíc: velice spanilá.
Císařovna se nad ní slitovala: „Takže to se stalo. Měla jste to říci dříve a já bych poslala do rezidence císařského lékaře, aby se o vás postaral. Pojďte, posaďte se.“
Princezna stydlivě řekla: „Velice děkuji za sympatie císařovny vdovy. Tato poddaná se co nejdříve zotaví.“
Císařovna: „Hodné dítě. Nebojte se, dávejte na sebe dobrý pozor. Až se plně uzdravíte císař požádá ministerstvo obřadů, aby vybralo vhodný den, kdy vás přivítá v paláci.“
Bála se, že to císař bude muset odložit na neurčito, takže zranění princezny bylo jako polštář nabízený člověku, který usínal. Císařovna vdova si tajně povzdechla úlevou.
Všichni si vyměnili konvenční pozdravy a císařovna jako vždy všechny pozvala na hostinu pořádanou v zahradě.
I když toho císař moc nenamluvil a občas si pokašlal, v jiných ohledech nebylo na jeho chování nic neobvyklého. Šlo jen o to, že hostitelem hostiny byla místo něj císařovna.
Poté, co si všichni třikrát připili, vystoupil král Hui vpřed a sepjal ruce před sebe: „Císařovno, loni, když jste nás navštívila, si někteří mistři vyměnili dovednosti v soutěži, která byla tak velkolepá, že tento poddaný má tuto událost stále v hlavě. Budeme požehnáni stát se svědky takové události i dnes?“
Dva mistři z Luo byli samozřejmě Xie Chunxi a Yue Chengbo, kteří zůstali střežit palác.
Seděli vedle ovdovělé císařovny, což ukazovalo, že mají u dvora mimořádně vysoké postavení.
Na straně You byli jen dva lidé, muž a žena.
Císařovna je nepoznala, a tak se zeptala Xie Chunxiho a Yue Chengba postranním pohledem.
„Ten muž se jmenuje Lu Zhiyuan, je to starší z hory Qingbei. Ta žena se jmenuje Feng Suhuai, je mistrem Duchovního úkrytu Zhuhai; jsou to shixiong a shimei. Jejich kultivační úroveň by se měla blížit úrovni mistra, Feng Suhuai je o něco silnější.“
Císařovna vdova se polohlasně zeptala: „Tak jak jsou na tom s porovnáním s vámi, pánové?“
Xie Chunxi trochu zaváhal: „Lu Zhiyuan by nám měl být co se týče úrovně blízko, ale Feng Suhuai je pravděpodobně o něco lepší.“
Císařovna vdova si povzdechla a srdce se jí sevřelo.
Ale s tím se nedalo nic dělat. Jelikož loni zavedli toto pravidlo, nemohli prostě říct, letos nemáme lidi silnější než vy, tak co kdybyste chvíli počkali, než najdeme další kultivující, a pak se vrátíte soutěžit? To by You jen přimělo dívat se na ně s opovržením, plně si vědomi záměrů Luo. Takže císařovna vdova nemohla odmítnout.
„Já, císařovna, se těším, až uvidím, jak si nesmrtelní vyměňují dovednosti. Ale co si o tom myslí oni?“
Lu Zhiyuan vstal jako první a sepjal ruce: „Říká se, že kultivační základna mentora Xie Chunxiho je hluboká a stabilní a jeho techniky jsou jako prapor na osamělém stromě; poctil by tohoto Lu nějakou radou?“
*Prapor na osamělém stromě: vynikající, jedinečný.
Původně chtěl Xie Chunxi vyzvat Feng Suhuai, ale iniciativy se chopil někdo jiný. Pokud by tuto nabídku odmítl, vypadal by v dovednostech horší než Yue Chengbo, takže mohl jen následovat Lu Zhiyuanův příklad.
Řekl jen: „Prosím.“
Když to ostatní slyšeli, odložili šálky, natáhli krky a dívali se na ně s očekáváním. Vidět dva vynikající mistry bojovat přímo před jejich očima, takovou příležitost by si neměli nechat ujít.
Autorka chce něco říct:
Yun Hai: Teď si myslím, že jejich vzpoura je omluvitelná.
Poznámka překladatele:
Kapitoly, kde CHM vyplivne krev: opět 0