Svět nikdy nebyl mírumilovný
He Qingmo se okamžitě zalekl a podvědomě se chránil svou duchovní silou. Právě když se chystal odhalit meč v levé ruce, mohutná bouře za jeho zády náhle ustoupila, jako by si ji někdo vložil do kapsy. Tlak zmizel beze stopy. He Qingmo byl velmi překvapený. Rychle se otočil a uviděl člověka zahaleného v plášti. Kápě osobě zakrývala polovinu obličeje, ale druhá polovina byla He Qingmovi známá. Postava této osoby se téměř spojila s temnotou rohu.
Tohle je..?
Srdce He Qingma přeskočilo rytmus a slova „král duchů“ mu téměř vyletěla z úst.
Když král duchů omezil svou duchovní čchi, stal se jedním z mnoha obyčejných procházejících nočním trhem. Ačkoli se v očích He Qingma zdál velmi podezřelý, když král duchů úmyslně skryl svou auru, davy obyčejných lidí se na něj podruhé ani nepodívaly.
He Qingmo měl pocit, jako by se něco změnilo od chvíle, kdy král duchů řekl „učení vadžry o podmanění duchů“.
Říše duchů, ve které byli uvězněni, byla zvednuta a vrátili se na rušný trh s nesčetnými blikajícími světly. Changming a král duchů kráčeli vpředu, zatímco He Xiyun podpírala He Qingma a kráčeli kousek za nimi. Zhang Jie mezitím klopýtal, stále ve stavu šoku.
Ještě před chvílí bojovali na život a na smrt, ale teď se producírovali na nočním trhu.
Někdo ho zatáhl za oděv. He Xiyun mu zašeptala do ucha.
„Nějak se cítím trochu divně.“
Nejsi jediná, kdo se tak cítí. Koutky úst He Qingma sebou škubly. Podíval se na Changminga a krále duchů, kteří před nimi hovořili, nevědouc, jak jí odpovědět.
„Asi teď nejsme uvnitř města duchů, že?“ He Xiyun se znovu ujišťovala.
„Pravděpodobně ne,“ pomyslel si He Qingmo na chvíli a vysvětlil trochu víc, „pokud nehádám špatně, měl král duchů starého přítele, který byl zraněn. Po její smrti byla ovládána učením vadžry o podmanění ducha, takže její nesmrtelné duše odletěly a její smrtelné formy se nakonec rozptýlily. Z nějakého důvodu to král duchů úplně zapomněl až do okamžiku, kdy starší použil umění manipulace se srdcem, aby z něj tohle tajemství vytáhl, takže si na to král duchů vzpomněl.”
He Xiyun se v té době sotva držela, protože její pozornost visela většinou na těch putujících duších a zlomyslných přízracích, takže neměla čas brát na vědomí malé detaily. Nyní, ke svému překvapení, si konečně uvědomila, co se stalo.
Není učení vadžry o podmanění ducha tajným učením buddhistických sekt?”
He Qingmo: „Slyšela jsi o tom?”
He Xiyun: „Můj shifu mi jednou řekl, že buddhistické sekty mají mnoho učení, která zůstávají utajená. Například tohle učení vadžry o podmanění duchů nikoho nešetří a nedokáže ani rozlišit dobro od zla. Jeho účinky navíc závisí na uživateli. Pokud se k němu dostane někdo, kdo skrývá zlé úmysly, může dokonce ovládat duchy a vyvolávat potíže a nezastaví se před ničím.”
Když domluvila, vzpomněla si, že jsou nyní v hlavním městě You, a prestižní a proslulý buddhistický chrám Wanlian se nacházel na okraji hlavního města You. V její mysli vyvstala myšlenka a ona odhalila udivený výraz, ale stále se neodvážila věřit svým vlastním předpokladům.
„…To nemůže být?”
Je zřejmé, že He Qingmo věděl, na co myslí. Jeho výraz byl bledý, ale ne tak hloupý jako He Xiyunin.
„Proč nemůže? Démoni vstoupili do světa a srdce lidí se změnila. Svět nikdy nebyl mírumilovný.”
He Xiyun si stále myslela, že pokud by ten odhad byl skutečně správný, bylo by to děsivé.
„Pokud je to opravdu takhle… Daoyou Changming chce pomoci králi duchů najít tu osobu ve wanlianském buddhistickém chrámu?“
Poté, co se znovu sešla s Changmingem, děla se jedna špatná věc za druhou. Pořád příliš nepřemýšlela o tom, jak He Qingmo opatrně mluvil o Changmingovi.
He Qingmo si myslel, že tenhle vývoj událostí je ve skutečnosti pozitivní věc. Tentokrát přišel do hlavního města You s jediným kopím a koněm a nečekal, že se tak brzy postaví buddhistickému chrámu Wanlian. Nyní, s Jiufangem Changmingem a králem duchů, měli ve skutečnosti šanci vtrhnout do sekty.
*S jediným kopím a koněm: úplně sám.
Když přemýšlel o nové rovině, kterou pochopil právě teď, když byl jeho život v sázce, jeho srdce začalo bít jako o závod. Ale když se otočil a uviděl úzkostný výraz He Xiyun, nevědomky se trochu uvolnil.
„Pokud se bojíš, vrať se nejprve do hostince. Chovej se, jako by se tu dnes večer nic nestalo, opusť hlavní město a vrať se co nejrychleji ke své sektě.”
Výraz He Xiyun se změnil: „Vím, že daoyou He pochází z prominentní sekty a tvoje kultivace je vyšší než moje, takže mě vidíš jako obtíž. Nejsem však člověk se slabou kuráží. Pokud chceš jít, určitě tě doprovodím!”
He Qingmo byl zaskočený. Nechápal, proč jeho dobrá vůle dostala od He Xiyun tak hořkou reakci.
Bylo to stejné, jako když byl ve své sektě—než dokonce dořekl ne více než tří věty, jeho shijie a shimeiové byli vždy nespokojeni.
„Tak dělej, co chceš, ale neobviňuj mě potom, že jsem ti nic nepřipomněl.“
Myslel si, že neřekl nic pobuřujícího, ale z nějakého důvodu, když to He Xiyun slyšela, byla ještě nespokojenější.
„Proč jsi nás vyhledal?”
Changming, který šel před nimi, mluvil s králem duchů.
Procházeli se bezcílně a občas se zastavili. Zdálo se, že krále duchů zajímají drobnosti prodávané u silnice, a tak je čas od času zvedl, aby se na ně pečlivě podíval. Ještě překvapivější bylo, že obchodníci nadále dbali na své vlastní podnikání a své zboží začali doporučovat, pouze pokud se jich zeptal. Jejich výrazy se vůbec nezměnily, jako by sloužili normálnímu zákazníkovi, a necítili se pobaveně ani vyděšeně, když viděli jeho oblečení.
„Někdo se mnou uzavřel dohodu pomocí Dekretu krále duchů.“
„Dekret krále duchů?”
„Poté, co jsem se stal přízračným kultivátorem, jsem se neustále schovával. Prošel jsem mnoha zkouškami, a také jsem obdržel laskavost a formoval vztahy. Ten člověk, kterému jsem zavázán, ke mně najednou přišel a požádal mě, abych vám způsobil potíže.”
„Způsobil potíže, ale nezabil?“
Changming přemítal nad významem jeho slov. Zdálo se, že buddhistický chrám Wanlian očekával, že přijdou do hlavního města You, a dokonce tajně sledoval každý jejich pohyb.
Jejich nepřátelé byli ve tmě, zatímco oni byli ve světle—
wanlianský buddhistický chrám už všude kolem rozmístil neviditelné neproniknutelné sítě a čekal na jejich příchod?
“Správně.”
Linghu You si myslel, že ztratil nesmrtelnou duši, takže měl vždy sklíčenou náladu, jako by mu v hrudi něco chybělo. Poté, co Jiufang Changming použil umění manipulace se srdcem k získání jeho vzpomínek, si král duchů uvědomil, že nikdy neztratil duši—místo toho někdo některé z jeho vzpomínek zapečetil.
Ming Hui byla zabita buddhistickým kultivujícím. Nejen, že ji tato osoba zabila, ale také zadrželi její duše učením vadžry podmanit si duchy, aby vylepšili nádobu pomocí tajné techniky. Ming Hui by raději nechala své duše rozptýlit, než aby se této osobě podřídila, takže nakonec začala pálit nefrit i kámen a chtěla stáhnout toho buddhistického kultivujícího sebou. Ale Ming Hui zemřela, zatímco ten člověk byl ještě naživu.
*Pálení nefritu i kamene: ničení dobrého i špatného bez rozdílu.
Aby se pomstil, musel se král duchů vzdát své kultivace a zabít se tím, že zušlechtil své vlastní nesmrtelné duše, aby se proměnil v přízračného kultivátora.
Po mnoha letech se stal králem duchů a i buddhističtí kultivující dokonce museli přijít a vyhledat jeho pomoc. Ale zapomněl na Ming Hui, stejně jako na původní důvod, proč se proměnil v přízračného kultivátora.
„Kdy půjdeme do buddhistického chrámu Wanlian?“ zeptal se král duchů.
Kdyby náhodou nepotkal Changminga, stal by se šachovou figurkou v jejich plánech, kterou si v hlavním městě buddhistický chrám Wanlian nechával jako lokaje, kterému by mohli rozkazovat.
Král duchů nemohl takovou urážku tolerovat.
„Ještě není čas. Za dva dny, patnáctého sedmého měsíce,“ řekl Changming.
„Proč musíme čekat?”
Král duchů byl netrpělivý. Chtěl právě teď odejít a přímo zaútočit na žlutého draka. Jeho přízračný oheň naléhal, aby to místo okamžitě spálil na popel.
*Přímý útok na žlutého draka: útok na nepřátelské doupě. Rezidence žlutého draka byla pevností, kterou chtěl jeden generál dobýt ve 12.století.
Changming věděl, o čem přemýšlí: „Buddhistický chrám Wanlian, jaký je nyní, je mnohem schopnější, než si představuješ. Pokud půjdeme teď, vejdeme přímo do jejich pasti. jinová čchi je nejsilnější během festivalu duchů; tvoje síla se také zvýší s okolní čchi. Naopak síla wanlianského buddhistického chrámu, který ovládá duchy, se oslabí a my z toho budeme mít prospěch.”
Král duchů se zamračil a potlačil nutkání ve svém srdci. Jeho oči padly na maličkosti, které se houpaly před ním.
„Co to je?”
“Kaki. Jejich význam je přání hodně štěstí. Mezi obyčejnými lidmi existuje zvyk, kterým je zavěsit je během festivalu duchů, aby zahnaly zlo.”
„Proč jsem o tom neslyšel?”
„Zdá se, že se objevil jen před pár lety. Také jsem o tom v minulosti neslyšel,“ pozastavil se Changming, „jak je to dlouho, co jsi naposledy vstoupil do lidského světa?”
Král duchů: „Nepamatuji si. Když jsem vstoupil do zemí duchů, lidský svět měl devatenáctiletého císaře Honga Zhi.”
Changming: … pak je to nejméně sto let.
Po putování Žlutými prameny se cítil nevědomý a nečekal, že potká někoho, kdo ještě více nevěděl o záležitostech lidského světa.
Ale to ještě neskončilo. Changming brzy zjistil, že to, co přivedl zpět, nebyl jen král duchů, který byl sto let izolován od světa.