Skládám přísahu na ducha našeho zesnulého shizuna Jiufanga
„Changming“ popadl jen řídký vzduch, jeho výraz byl viditelně šokovaný.
To, čeho se dotkl, nebylo teplé tělo, ale lehoučká papírová loutka, která se začala vznášet k zemi.
Z ničeho nic se objevila záře meče, jasná jako slunce při jarním ránu, která roztříštila vše v dohledu na malé kousky.
*Jarní ráno: „chunzhao“.
Tyto kousky upadly do nicoty a nebyly nikde vidět.
Yun Weisi stál na svém původním místě. Od začátku se nepohnul ani o půl kroku a iluzi, že se řítí vpřed, meč bezohledně smetl.
V té jeskyni už však nestál. Nyní stál na dlouhém a úzkém kamenném schodišti.
Bylo tak úzké, že se na něj vešel jen jeden člověk, pokud stál bokem. Na obou stranách schodiště bylo všechno černé, s nesčetnými třpytivými hvězdami.
Yun Weisi náhle otočil hlavu!
Hrot buddhistické hole byl tři chi od něj, zcela nehybný, připravený každou chvíli bodnout jeho hruď zezadu.
*Tři chi: 1 m.
Sun Buku mu odhalil slabý úsměv.
„Gratuluji k tvému útěku o fous, daozune Yune. Kdyby ses teď pohnul o půl chi, moje hůl by tě bodla a připravila tě o život.”
Když to řekl, stáhl zbraň.
Buddhistická hůl Suna Buku byla ve srovnání s holí Zlatých korálků prostší a nezdobená, dokonce i její majitel vypadal poněkud mizerně a ošuntěle. Avšak na ni nebyla žádná z obvyklých perel inkrustovaná postavou Buddhy a psané modlitby na špičce hole. Spíš byla ostrá jako meč. Kdyby se někdo podíval pozorně, viděl by, že je hustě popsaná buddhistickými písmy.
I když tuto buddhistickou hůl nebylo možné nazvat pokladem, stále to byla účinná zbraň ve správných rukou.
„Víš, kde jsme,“ řekl Yun Weisi.
Nebyla to otázka, Yun Weisi si byl jistý.
Sun Buku rozhodně věděl víc než on.
Yun Weisi proti němu v minulosti často nebojoval. Neměli mezi sebou žádnou zášť, ale taoismus a buddhismus byly neslučitelné, a navíc tu byl také Changming—v důsledku toho nebyli ani přáteli, ani nepřáteli.
Jiní jen věděli, že škola Qingyun má hluboké znalosti buddhismu, a jejich hlava, zenový mistr Buku, byla dnes nejlepší v buddhistických sektách. Byl jemný a jeho hlas měkký. Nikdo ho nikdy neviděl zlobit se. Říkalo se, že každý, kdo měl to štěstí, že ho slyšel kázat, měl pocit, jako by se nad nimi omýval jarní vánek, a cítili, jak je jejich hlava pomazána nejčistším mazáním.
*Jejich hlava pomazaná nejčistším mazáním: osvícený bezchybným buddhistickým učením.
Buddhističtí kultivující se lišili od světských mnichů. Někteří si oholili vlasy, zatímco jiní ne, protože se více soustředili na kultivaci svých srdcí. Pokud by jejich duševní stav nepokročil, jejich kultivace by se také nezlepšila a ani oholení všech chlupů a vlasů na jejich těle by nepomohlo, takže bylo mnoho buddhistických mnichů s vlasy. Samozřejmě se našli i tací, kteří svou oddanost kultivaci projevili holením vlasů, jako Kuhe.
Nebylo pochyb o tom, že vzhled Suna Buku zdaleka předčil vzhled běžného buddhistického mnicha. Jeho elegantní a půvabný vzhled snadno vzbudil světské touhy. Říkalo se, že kdysi byl někdo, koho jeho vzhled přímo uhranul při výkladu buddhistické sútry, a že se ten člověk přede všemi vrhl na Suna Buku a prosil o jeho lásku. Samozřejmě se mu to nepodařilo, ale přezdívka Sun Buku, nefritový strom buddhistických sekt, se rozšířila.
Ale Yun Weisi věděl, že to bylo jen kvůli tomu, jak se Sun Buku jevil ostatním.
Myšlenky tohoto muže byly nepochopitelné. Byl chytrý a tichý, a přestože se často smál, byly to většinou tygří úsměvy. To, že byl soucitný a milosrdný, byl klam nevědomých dětí.
*Tygří úsměvy: pokrytecký úsměv, zlé myšlenky.
„Tolik let jsi žil v Devíti vrstvách propasti. Měl bys velmi dobře rozumět Pustému pobřeží, “ řekl Sun Buku bez spěchu.
Nejen, že tomu dobře rozuměl—Yun Weisi to místo hlídal mnoho let, takže znal jeho uspořádání a pravidla nazpaměť.
„V buddhistických sektách jsou dva poklady, které jsou považovány za nejcennější, a ve skutečnosti jsou to poklady dvojčat. Říká se jim Buddhův buben a obraz Kui [1]. Traduje se, že už dávno božstvo vytvořilo oblohu pomocí kůže draka kui a bubny byly vyrobeny ze zbývajícího kusu kůže. Jeden z nich byl dán škole Qingyun a druhý—buddhistickému chrámu Wanlian. Po neúspěchu formace Liuhe Zhutian chtěl mistr Nesmrtelné sekty Wanjian, Jiang Li, uzavřít průchod v Devíti vrstvách propasti. K zahnání démonů potřebovali Buddhův buben a obraz Kui. Buddhistický chrám Wanlian jim ho ale odmítl půjčit, a přestože byl vedoucí školy Qingyun vnitřně rozčilený, půjčil ho Jiangovi Li zadarmo.”
Zdálo se, jako by jeho slova neměla žádnou souvislost s jejich současnou situací, ale když ho Yun Weisi slyšel zmínit formaci Liuhe Zhutian, jeho výraz se mírně změnil a nepřerušil Suna Buku.
Sun Buku pokračoval: „Protože je tenhle buben pokladem starověku, má přirozeně mnoho využití. Může změnit svou velikost, stát se tak velkým jako vesmír nebo malým jako prach. Může také vytvořit téměř cokoli, od obrovské pouště po pouhé mořské řasy, a nekonečně se mění. Prázdné pobřeží Devíti vrstev propasti byl ve skutečnosti výtvorem Buddhova bubnu s obrazem Kui. Pokud to zkombinuješ se schopnostmi Jianga Li a Chi Bijiang, vytvořit vhodnou formaci, která může posílat lidi do minulosti a měnit budoucnost, určitě pochopíš, jak užitečný může být tenhle poklad.”
Yun Weisi: „Naznačuješ, že jsme nyní uvnitř Buddhova bubnu se vzorem Kui?”
Sun Buku se usmál: „Shixiong Yun si zaslouží svůj titul ctihodného mistra taoistické sekty. Jsi vysoce inteligentní a dokážeš snadno vyvodit závěry.”
Yun Weisi: „Můžeš i tady jít do minulosti a změnit budoucnost?”
Sun Buku: „Buddhovy bubny se vzorem Kui samy o sobě takové schopnosti nemají. Pusté pobřeží je něco, co Jiang Li vytvořil náhodou, když se snažil překonat kalamitu. Z tohoto důvodu byly životní síly Chi Bijiang poškozeny a ona zemřela předčasnou smrtí. Byla tak moc oddaná z lásky a schytala zásah místo Jianga Li, zablokovala pro něj tu kalamitu. Jistě víš, že Jiang Li vytvořil Devět vrstev propasti ne z toho důvodu, který ti zmínil, to znamená neuzavřít průchod vedoucí k Nejtemnější propasti.”
Yun Weisi: „Chce použít celý svět jako formaci a vytvořit novou formaci Liuhe Zhutian. Devět vrstev propasti bude jedním z jejích pilířů a on ji použije k nápravě svých chyb.”
Sun Buku byl trochu překvapený: „Takže to vlastně víš.”
Yun Weisi odpověděl: „Jak ses to dozvěděl?”
Přišli sem zachránit Zhou Keyie. A jako by jim štěstí přálo, dorazil také Sun Buku.
Yun Weisi nevěřil na náhody, ale věřil svým očím.
Sun Buku měl dobrou náladu, takže nechodil kolem horké kaše.
„Díky Chi Bijiang.”
Yun Weisi: „Palác Wanxiang.”
Sun Buku přikývl hlavou: „Správně. Nejprve jsem prošetřoval vzpouru Beie Shu, ale náhodou jsem potkal Chi Bijiang a zjistil jsem od ní hodně. Je to dlouhý příběh a nemůžu ho říct jen několika slovy. Stručně řečeno, sledoval jsem vinnou révu, abych se dostal k hroznům, a uvědomil jsem si, že se jedná také o buddhistický chrám Wanlian, a tak jsem se sem přišel podívat. Opravdu jsem nečekal, že najdu něco, co by mě tolik zmátlo. To znamená, že smrt shizuna Jiufanga, génia jeho generace, v bitvě o posvátnou horu Wan, je podezřelá. Předpokládám, že se také chceš dozvědět pravdu o tom, co se stalo. Dobrý nebo zlý, je to stále náš shizun, jak můžeme nechat lidi špinit jeho jméno a uvrhnout ho do zapomnění za jeho zády?”
*Následoval vinnou révu, aby se dostal k hroznům: vystopovat něco podle zanechaných stop.
Yun Weisi se díval na Suna Buku a snažil se pochopit, kolik z toho, co řekl, bylo upřímné.
„Ale chtěl jsi mě právě teď zabít.”
Slova lze použít k zakrytí lží, ale vražedný záměr Suna Buku byl v jeho očích patrný.
„Skoro jsi byl posedlý. Tento ubohý mnich nemohl jednoduše čekat na svoji zkázu.”
Pohled Suna Buku byl pronikavý, jako by chtěl vidět skrz vnitřní myšlenky Yuna Weisiho.
„Ve srovnání s Devíti vrstvami propastmi je tohle místo menším čarodějem v přítomnosti významného. Vzhledem k tvojí kultivaci není šance, že bys mohl být posedlý. Co jsi asi tak viděl, že jsi téměř ztratil kontrolu?”
*Menší čaroděj v přítomnosti významného: bezvýznamný ve srovnání s někým.
Yun Weisi na tuto otázku neodpověděl. Otočil se zpět a začal hledat cestu ven, krok za krokem sestupoval po schodech. Použil své duchovní síly, aby poslal meč Chunzhao dopředu jako průvodce.
Ale podobně jako kámen hozený do moře nenašel nic.
Sklonil hlavu, aby se podíval dolů.
Zdálo se, že vysoké schodiště pod jeho nohama nemá ani začátek, ani konec, táhnoucí se do tmy, kam až oko dohlédlo, zavěšené ve vzduchu. Nikdo nevěděl, kde začalo nebo kde se nachází jeho poslední schod.
Yun Weisi upustil dolů nefritový přívěsek, ale ani po dlouhé době nic neslyšel.
Bylo to tak hluboké, že na její dno nebylo vidět.
Sun Buku stál poblíž něj a dělal klidné poznámky.
„Pokud skočíš dolů, spadneš do nekonečné pasti, stejně jako ti lidé na Pustém pobřeží, kteří jsou uvězněni minulosti. Yune Weisi, když už se odsud oba chceme dostat, proč nespolupracovat?”
Zdálo se, že vůbec nespěchá. Byl tak klidný a nerušený, že dokonce seděl na schodech se zkříženýma nohama, prsty složené v lotosovém gestu.
Držíc květinu, usmál se, stejně jako Buddha vyjadřující soucit.
*Držíc květinu, usmál se: dosáhnout důkladného pochopení buddhistického učení.
Yun Weisi: „Mluv dál.”
Moc toho neříkal, jelikož nechtěl komunikovat se Sunem Buku. Tahle osoba pečlivě sledovala jeho řeč a chování, zatímco schopnost Suna Buku číst myšlenky byla docela působivá, což bylo v rozporu s jeho milosrdným vzhledem, který byl dokonalý jako jarní vánek a déšť.
Yun Weisi jím byl podvědomě odpuzován a byl před ním vždy na pozoru.
Sun Buku řekl: „Buddhistický chrám Wanlian už léta hojně přijímá učedníky a dělá zázraky, aby nalákal davy obyčejných lidí, aby je uctívali na kolenou. Tahle víra prohloubila jejich duchovní síly a tajně se domluvili s Říší duchů a zajali živé duše, aby se zdokonalily v rituální nádoby, což posílilo jejich kultivační základny. Poté, co vyšla najevo nehoda s Beiem Shu, začala škola Qingyun vyšetřovat a všude našla pavoučí nitě a koňské stopy. Tentokrát jsem se věci ujal osobně a chtěl jsem najít nějaké stopy během puji patnáctého sedmého měsíce. Nečekal jsem, že budou tak velkorysí, a použijí sestavu formací s jejich Bubnem s obrazem Kui, aby nás sem nalákali a uvěznili.”
*Pavoučí vlákna a koňské stopy: drobná vodítka.
Yun Weisi se v mysli zakabonil: „Dohodl se s Říší duchů?”
„Ty jsi to nevěděl?“ Sun Buku si myslel, že Yun Weisi byl docela dobře informovaný o buddhistickém chrámu Wanlian, „Přitahováni její slávou, obyčejní lidé z každé provincie přicházejí na každoroční puju patnáctého sedmého měsíce, aby nabídli peníze, ovoce a květiny, které se hromadí vysoké jako hory. Každý chce, aby buddhistický chrám Wanlian uvolnil duše jejich předků a chránil jejich domácnosti. Ve skutečnosti je všechno jinak.”
Buddhistický chrám Wanlian svolával nesmrtelné duše, sbíral duchy a zatahoval je lstí do pastí, buď nad nimi převzal moc, nebo je vylepšil, aby se stali zlými duchy. Lidský svět je však uctíval.
Podle Suna Buku, byla puja přímý podvod.
Yun Weisi přemýšlel o Changmingovi.
Šli každý svou cestou a Changming zkoumal cesty uvnitř hlavního města. Vzhledem k tomu, že buddhistický chrám Wanlian věděl o jejich příjezdu předem, použili Buddhův buben s obrazem Kui, aby je hezky pozvali vstoupit do jejich nádoby. Jejich nepřátelé určitě připravili záludné pasti tam, kde byl nyní shizun, a Changming se jen stěží mohl vyhnout nesčetným nástrahám a přepadením sám.
*Laskavě je pozvat, aby vstoupili do jejich nádoby: nalákat do pasti.
Když o tom přemýšlel, nevyhnutelně si začal dělat starosti, ale nemohl to dát najevo, aby si Sun Buku něčeho nevšiml.
„Proč bych ti měl věřit?“
Jeho výraz byl vážný, jako by přemýšlel nad slovy Suna Buku.
„Jelikož jsme bývali spolužáky, skládám přísahu na ducha našeho zesnulého shizuna Jiufanga. Dokud nerozluštíme záhady kolem wanlianského buddhistického chrámu, nebudu ti vůbec překážet…“
Ačkoli výraz Yuna Weisiho vypadal stejně klidně jako výraz Suna Buku, v tuto chvíli vypadal nevysvětlitelně zmatený.
„Máš zvláštní výraz, co je špatného na mých slovech?“
Yun Weisi se ovládal: „Všechno je v pořádku. Už jsi se proti němu vzbouřil, takže nepoužívej jeho jméno ve svých slibech.”
„Ačkoli jsme se shizun Jiufang a já vydali různými cestami, pořád jsme dokázali spolupracovat. Buddhismu se věnuji celým svým srdcem, ale on to považoval pod svoji důstojnost, takže jsem ho samozřejmě nemohl schvalovat. Ale jako někdo, kdo následoval nebeské Dao, je mým vzorem. Hluboce si ho vážím. Navíc vím, že—“
Yun Weisi se slabě usmál: „I když jste se stali nepřáteli, pořád ho považuješ za svého shizuna.”
Pro Suna Buku byl Jiufang Changming jasným majákem. Pokud doženete tohle světlo, stanete se sami jedním.
Věřil v buddhismus, ale nevěřil v Jiufang Changminga.
Ale Yun Weisi byl jiný.
Dao Yuna Weisiho byl vždy Jiufang Changming.
„Zachraňte mě, ach! Je tu někdo?! Rychle, zachraňte mě!”
Naléhavé a žalostné volání o pomoc se dostalo k jejich uším, neslo se z místa na místo, ani daleko, ani blízko. Přerušilo to jejich otrkávací konverzaci, která už byla na pokraji nožů otevírajících se v kapse.
Tento hlas přicházel od kultivujícího, který se dřív postavil Jun Zilanovi.
Autorka chce něco říct:
Malé divadélko nesouvisející s hlavním dějem:
Sun Buku: skládám přísahu na ducha našeho zesnulého shizuna Jiufanga…
Yun Weisi: ???
Zhou Keyi:???
Song Nanyan:???
Poznámka překladatele:
[1]Obraz/vzor Kui: zvířecí vzor používaný na čínských bronzových předmětech v dynastií Shang-Zhou. Kui je mýtické stvoření připomínající draka.