Shenshang – kapitola 90

Byl víc než ochotný říct tohle oslovení, „shizune“

Bylo to, jako by jeho zběsilé vědomí praštila nějaká slabá strunka, která jeho mysl určitým způsobem rozjasnila.

Král duchů zamžoural a díval se do dálky. Kde byla teď ta dlouhovlasá žena přivázaná k železnému sloupu? Je zřejmé, že to byla jen rozpadající se kostra. Voda prudce stoupala kolem roztříštěného sloupu a mrknutím oka smyla ostatky. Poté, co byl tak dlouho ponořený do tohoto absurdního snu, konečně přišel k rozumu, jako by byl zasažený kladivem. Ta osoba zemřela před mnoha lety. I když se zdráhal vzpomenout si na vzpomínky, které kdysi ztratil, věděl, že už po ní nikdy nenajde ani stopu, i kdyby šel do všech koutů země a hledal ji po celém světě a podsvětí.

Ve skutečnosti už tuhle skutečnost přijal, ale jejich nepřítel použil poslední nit svých bezmezných fantazií, aby rozdmýchal plameny chaosu. Král duchů se dotkl hrudi. Byla mrazivě chladná. Mořská voda mu vklouzla mezi prsty. Na rozdíl od jeho očekávání necítil, jak se jeho srdce třese bolestí, ale místo toho se cítil trochu ztracený.

Natáhla se k němu ruka a najednou ho popadla za zápěstí. Král duchů ji podvědomě zvedl.

„Pospěšte si, pojďme, proč tu stále stojíte? Nezůstávejte pozadu! Před námi je světlo!”

Hlas He Qingma zazněl a jasně ho bodal do mysli. V mžiku odhodil postavu ze svých vzpomínek.

Král duchů se uvolnil, aniž by si toho všiml.

„Copak jsi už nešel?”

„Vrátil jsem se na půli cesty!“

He Qingmo byl podrážděný. Hrubě táhl krále duchů a plaval ke zdroji světla.

Voda za jejich zády byla temná a chaotická. Stále více rozdrcených kamenů a řas bylo vtáhnuto do obrovského víru, který se k nim rychle pohyboval a chystal se je spolknout. Král duchů popadl muže a plaval ke zdroji světla.

Ruce He Qingma slabě klesly. Jeho kultivace nebyla tak dobrá jako jeho talent pro formace. Kdyby se v Devíti vrstvách propasti nedozvěděl, že příčina smrti shijie Meng Li je podezřelá, nepřišel by do hlavního města You, aby objevil pravdu. Téměř vyčerpal svou sílu a zbytek svých duchovních sil používal k ochraně před ledovou vodou. Opravdu neměl sílu pokračovat.

V omámení si myslel, že mohl uniknout sám a neměl se vracet pro krále duchů.

Setkali se náhodou a dočasně se stali přáteli kvůli společnému nepříteli. Pokud jde o jejich přátelskou náklonnost—hluboký vztah tu nebyl, protože se setkali teprve před dvěma dny. Lidé a duchové šli různými cestami. He Qingmo byl slavný, rezervovaný a domýšlivý žák Nebeského příbytku Shenxiao a jen zřídka věnoval velkou pozornost ostatním lidem. Přesto se teď otočil a natáhl ruku jen proto, že před dvěma dny slyšel Linghua říkat, že král duchů byl po mnoho let mrtvý, neměl na tomto světě žádné příbuzné ani přátele a nikdo by se o něj nikdy nestaral jako ta dívka.

V té době nebyl He Qingmo ohromený příběhem krále duchů. Velké Dao k nesmrtelnosti je skutečně takto nemilosrdné a osamělí lidé nebyli na této cestě vzácným jevem. Kultivace původně znamenala izolaci. Nebyli to jen příbuzní, dokonce i spolužáci jedné sekty, a dokonce i učedníci stejného učitele—všichni se nakonec rozešli a šli každý svou cestou. Tato slova krále duchů byla ve skutečnosti dětinská.

Ale i když byla jeho slova dětinská, nějak se vryla do vzpomínek He Qingma. Právě teď, když život He Qingma visel na vlásku a on byl stále nahněvaný na krále duchů, že ho předtím škrtil, přesto k němu natáhl ruku a téměř tam sám zůstal.

Proč být dobrosrdečný? Koneckonců, Linghu You už jednou zemřel a přízračný kultivátor nemohl zemřít. Navíc byl králem duchů.

Navíc—
král duchů je k tomu nepovažoval za své přátele.

He Qingma bolela hruď a musel zakašlat.

Stále prudčeji kašlal a choulil se do klubíčka.

Ledově studená ruka se ho dotkla na zádech a vlila do něj duchovní sílu, která byla nečekaně teplá, dokonce i trochu horká.

He Qingmo zakmital obočím a otevřel oči.

Vzduch naplnil krvavě červený odstín a noc obklopila svět temnotou. Místo přetékalo štiplavým kouřem smíchaným s pachem krve a mrtvol, takže člověku bylo zle.

Opustili ledové moře?

Nebo vpadli do jiné iluze?

Známý obrys obrácených okapů na špičkách střech vedl He Qingma k nejasnému poznání tohoto místa. Zde měla být jedna z nejživějších čtvrtí hlavního města, jen jedna ulice od místa, kde bydleli. Po západu slunce, zvuk hudby a zpěvu se často linuly z tohoto místa, protože bylo vždy živé díky klábosícím lidem. Ačkoli nebylo tak luxusní a bohaté jako hlavní město Luo, bylo to světoznámé město. Přesto nyní, kamkoli se podívali, démoni tropili paseku, přízraky naříkali a duchové neustále vyli—nebylo vidět ani stopy po minulé slávě hlavního města. Lidé se dokonce divili, zda si to tady nespletli se skutečným hlavním městem.

He Qingmo nikdy nečekal, že se tohle místo převrátí vzhůru nohama. Pomyslel si, že buddhistický chrám Wanlian je opravdu záhadný a nepředvídatelný. Obvykle byli nenápadní, ale ukázalo se, že jsou ještě hrozivější než významné velké klany, jako je Nebeský příbytek Shenxiao.

Nebeský příbytek Shenxiao měl také vrstvy ochranných bariér, které je chránily před vetřelci. Bariéry však byly většinou obranné a ti, kdo se vypořádali s nepřítelem, byli kultivující z Nebeského příbytku Shenxiao. wanlianský buddhistický chrám—

za normálních dnů uvažovali pouze o dharmě a kázali o milosrdenství, které poukazovalo na správnou cestu pro každé stvoření, zatímco ve skutečnosti zdravili své hosty ještě brutálněji než démonické sekty. Kdyby lidé znali pravdu o wanlianském buddhistickém chrámu, všem buddhistickým sektám by zničil jejich pověst.

Ne, lidé by se to pravděpodobně nedozvěděli. Kdyby tu všichni zemřeli…

V dálce vybuchlo žhavé zlaté světlo a s okolním prachem se začala valit hojná, nadměrná vlna duchovní síly, která upoutala pozornost He Qingma.

Yun Weisi a Changming už před nimi postavili bariéru a na krátkou dobu je to tak ochrání.

Ale pravděpodobně nemohli udržovat bariéru příliš dlouho. Vlna za vlnou zlých duchů se na ně řítily a narážely na zeď z duchovních sil. Znovu a znovu na ně však útočilo jen více duchů.

Král duchů nechal He Qingma jít, postavil ho na nohy a šel vpřed.

Zvedl rukáv, natáhl ruku a snadno otevřel bariéru před sebou. Zlí duchové se na něj vrhli, ale v příštím okamžiku všichni ti ukrutní démoni spadli do bariéry vytvořené rukávem krále duchů a neměli čas reagovat.

Bariéra byla brzy roztrhána na kousky a kolem jeho těla se vznítil drtící černý oheň. Zlí démoni a zlovolní duchové zbledli hrůzou. Neodvážili se přiblížit a dokonce soupeřili o to, kdo uteče jako první. Avšak každý duch ztratil kontrolu, když se blížil k černým plamenům, byl nasát dovnitř a vtáhnut ohněm, zanechávajíc za sebou obláček kouře.

He Qingmo na to hloupě zíral půl dne. Když se konečně vrátil k sobě, Yun Weisi a Changming už zmizeli.

„Starší, oni…?”

Sun Buku bojoval proti osmi mudrcům Wanlianu před branami zhuque a nic je teď nemohlo zastavit.

Osm lidí, kteří drželi osm pokladů, úplně obklíčilo Suna Buku. Pomocí společné síly k porážce jediného nepřítele ho byli odhodláni právě teď eliminovat.

Při bližším zkoumání by si však člověk všiml, že Sun Buku nebyl v nevýhodně, přestože byl obklopený těmito osmi lidmi. Dokonce se zdálo, že stojí pevně uprostřed, připravený kdykoli přejít z obrany na útok.

Oběma rukama skládal pečeť a jeho hůl se vznášela nad zemí před ním. Pomalu se otáčela a vyzařovala oslepující zlaté světlo, které obklopovalo tělo Suna Buku spolu s jeho duchovní silou.

Jak duchovní síla sílila, na čele se mu objevil slabý zlatý znak 卐.

Když to ten, kdo držel legendární vázu viděl, jeho myslí to mírně otřáslo. Nejasně si vzpomněl na určitou pověst.

Pokud by se učedníkům buddhistických sekt, kteří byli nejtalentovanější a nejvnímavější k pochopení buddhistických doktrín, podařilo pochopit posvátný význam toho, co po sobě zanechal fozun Xu Tiancang, fozun by sestoupil k jejich tělu. Jejich čelo by jasně zářilo oslnivým světlem a pečeť znaku 卐 představujícího vtělení fozuna Xu Tiancanga by se spojila s Buddhou. Ta osoba by se pak stala inkarnací fozuna.

Koneckonců, tyhle pověsti byly jen báchorky. Fozun vzestoupal před stovkami let a ani jeden člověk nikdy nedostal takovou šanci. Strážce pochyboval o svém zraku.

I poté, co několikrát zamrkal, však zlatá pečeť stále zůstala na čele jeho nepřítele. Byla ještě skvostnější a evidentnější.

„Držte formaci, vykořenit zlo!”

Jeden z osmi mudrců vykřikl hlubokým hlasem a pomohl roztržitému strážci vytrhnout se z myšlenek.

Ale Sun Buku se najednou zasmál.

„Vykořenit zlo? Vykořenit jaké zlo? Vy jste kacíři, rebelové buddhistických sekt, ne já!”

Jeho buddhistická hůl těžce dopadla na zem. Z toho místa se rychle začaly šířit trhliny do všech směrů a následovalo prudké zlaté světlo. V mžiku už dosáhly nohou osmi lidí!

„Každá záležitost má svoji zodpovědnost, vše následuje dharmu!”

Síla osmi lidí, kteří spolu odříkávali písma, byla obrovská. Duchovní síla se okamžitě vrhla zpět na Suna Buku a okvětní lístky červených lotosů obrátily zlaté světlo proti němu, obklopovaly ho a vyvíjely na něj tlak. Sun Buku cítil, jak mu bolest zajela do hrudi, a v krku se mu objevila podezřelá příchuť. Přinutil se nevyzvracet krev.

Sun Buku právě teď nebojoval proti Shengjuemu, ale cítil, že útok těchto osmi lidí pravděpodobně nebyl o moc slabší než Shengjueho a jejich jednotná síla byla mnohem hrozivější než jeho.

Byla to skutečná síla buddhistického chrámu Wanlian!

V minulosti si lidé vždy mysleli, že Shengjue je nejsilnější ve wanlianském buddhistickém chrámu, dokonce nazývali jeho hlavu Shengjueho loutkou s nominálním titulem.

Nyní se však zdálo, že to zdaleka není pravda. Možná to Changming uhodl správně: Shengjue byl dotlačen pouze do první linie a skutečně strašliví protivníci se začali objevovat až nyní.

„Každá věc bude oplacena, nic se nedá zvrátit!“

Osm slov znělo z osmi směrů současně, s červenými lotosy a ohněm odplaty.

Každá obrana a strategie Suna Buku byla bleskově vyrušena, hladce zablokována.
„Každá věc je věčná, svět nemá mě!”

Vrhali na něj bariéry, vrstvu po vrstvě. Mezi osmi lidmi a Sunem Buku začaly kvést živé a lesklé lotosy.

To vytvořilo výjimečný, krásný pohled, který byl zároveň nesmírně ohavný, protože každý červený lotos se proměnil v okov svazující Suna Buku.

Čím více se vzpouzel, tím brilantnější lotosy byly, zatímco okovy stále těžkly.

V okamžiku, kdy by už neodolal a vzdal se boje, červené lotosy by ho pohltily, takže by se zhroutil jako hlína nebo rozpadl jako dlaždice a jeho popel by se rozptýlil kolem.

Zlaté světlo zjevně ztmavlo, přesto oheň odplaty červených lotosů plál.

Strážce se tajně ušklíbl a tenhle blud považoval za absurdní.

Jak by tahle osoba mohla být inkarnací fozuna? Ačkoli byl o něco silnější než Shengjue, stále nebyl nic jiného než…

Jakmile na to pomyslel, byl šokovaný tím, co se děje.

Legendární váza v jeho ruce praskla a začala se rozpadat.

„Každý zjev—“

Sun Buku konečně otevřel ústa, aby odříkal modlitbu.

Téměř ve stejnou dobu, osm lidí začalo také recitovat.

„Každá věc je věčná—“

Zdálo se, že hlas Suna Buku byl blokovaný nějakou nehmotnou silou, a bez ohledu na to, jak moc se snažil, nemohl vydat ani hlásku.

Zavřel oči a udělal rukou pečeť. Jeho výraz byl soustředěný, jako by se nechumelilo, přesto zlatá pečeť na jeho čele ztmavla.

Přihlížející by si myslel, že to snadno snáší, ale ve skutečnosti se jeho čtyři končetiny stěží mohly pohybovat, utažené za holí za jeho zády.

Hůl si podmanily červené lotosy a už praskla.

„Pouze hůl Zlatých skleněných korálků je hodna vedoucího školy Qingyun!“
K jeho uším se dostal známý jasný hlas.

Sun Buku náhle otevřel oči!

Viděl Jiufang Changminga spěchat z dálky. Byl lehký jako pírko a oheň odplaty na červených lotosech osmi strážců ho nemohl zastavit.

Vzplanulo zlaté světlo a z nebe spadla hůl. Sun Buku se hlasitě zasmál a chytil ji.

„Mnohokrát děkuji za dodání dřevěného uhlí v zasněženém počasí, shizune!“

Kdo by si pomyslel, že bude více než ochotný říci tohle oslovení, „shizune“.

…

Prostor naplnily desítky tisíc duchů a hlavní město You bylo obarveno do ruda. Pouze zlaté světlo Suna Buku stále svítilo na stejné úrovni jako červená záře. Při pohledu na velké město by však člověk cítil, že tohle zlaté světlo nezmění celkovou situaci.

Nedaleko, ve wanlianském buddhistickém chrámu, se jakýsi člověk díval do dálky z výšky, beze slov a apaticky, stranou od světského světa. Každý člověk pro něj nebyl nic jiného než mravenec a nestaral se o to, co se stalo.

„Jednal jsi příliš uspěchaně,“ řekl člověk stojící vedle něj.