Chceš ho zabít, ale dostal jsi moje svolení?
Existují nakonec v tomhle světě božstva?
Když Chunchi právě vstoupil do buddhistické sekty, myslel si, že odpověď je ano.
Celou dobu zbožně odříkával písma, seděl v buddhistické svatyni, nehybný celé dny, bez ohledu na to, co se stalo.
Většina nováčků nemohla být ve své víře tak pevná, jako Chunchi. Snažil se je svést všelijaký světský prach a sebemenší nedbalost mohla začátečníkovu mysl odchýlit. Chunchi se narodil v bohaté a vlivné rodině, takže ho spravedlivý vítr nesl vpřed po celý život a nikdy nezažil porážku nebo utrpení. Když začal uctívání ve své sektě, jeho schopnosti se neukázaly být vynikající, takže mu starší nepřikládali velký význam. Ale čas rychle uplynul, přesto Chunchi stál rozhodně.
*Mysl začátečníka: v budd. původní záměr naučit se něco nového.
Mnišstí kultivátoři museli být ještě odolnější vůči znuděnosti, protože jejich učení bylo ještě monotónnější než učení ostatních sekt. Meditovali a přemýšleli, recitovali buddhistické sútry, pevně se drželi ranních zvonů a večerních bubnů. Někteří lidé takovou nudu nesnesli a odešli jen kvůli tomu, zatímco někteří začali zaostávat kvůli své osobnosti nebo proto, že jim chyběl talent. Pouze Chunchi neustále kráčel kupředu, ani příliš rychle, ani příliš pomalu.
Pomalu předčil své spolužáky a dokonce i své shixiongy, kteří vstoupili do sekty dříve, než on. Buddhistický chrám Wanlian tradičně dával přednost senioritě a Chunchi nevynikal tím, že dosáhl něčeho mimořádného. Po dlouhé době jeho zkušenosti a postavení přirozeně dohnaly jeho kultivační základnu a Chunchi se stal tím, kdo měl tisíce pod nohama a jen jednoho nad hlavou. Buddhistický vůdce byl jeho shizun a Chunchi už nemusel nikomu ve wanlianském buddhistickém chrámu ustupovat.
Chunchiho kultivace postupovala mílovými kroky. Navíc měl velký talent. Ať už to bylo stéblo trávy, strom, padající okvětní lístky nebo listy, to vše mu mohlo pomoci posílit jeho meditativní mysl a byl více oddaný buddhistickým sektám než kdokoli jiný. Když však přišel okamžik, který rozdrtil jeho víru, a jeho pevné názory se rozpadly, trpěl víc, než kdokoli jiný.
Před mnoha lety, na začátku léta, ho zavolal Chunchiho shizun, Guiye, který už byl na smrtelné posteli, a zeptal se ho na jeho chápání fungování přírody. Chunchi mu dal odpověď, která byla obecně přijímána a očekávána. Jeho slova Guiyeho nepřekvapila a Guiye se znovu zeptal Chunchiho na to, čeho se kultivátoři buddhistických sekt snaží ve svém životě dosáhnout. Chunchi řekl, že usilují o nesmrtelnost a stávají se buddhy, aby vedli všechny živé bytosti. Ale Guiye zavrtěl hlavou a řekl mu, že tento svět nikdy neměl božstva a takzvané nanebevstoupení nebo proměna v Buddhu byly pouhé lži. Chunchi mu samozřejmě nevěřil. Zatímco v průběhu historie nanebevstoupilo jen několik lidí, nebylo to tak, jako by vůbec žádní nebyli. Cesty přírody byly složité, což pomohlo posílit odhodlání kultivujících a posílit jejich ducha.
Guiye mu také moc nevysvětlil. Poté předal pozici buddhistického vůdce Chunchimu a řekl Chunchimu, aby vládl nad sektou a udělal ji skvělou. Guiye se nikdy znovu nezmínil o té věci, o které diskutovali. Jejich dialog se však zakořenil v Chunchiho mysli a neúnavně ho pronásledoval. Nesčetněkrát prohledával starodávné záznamy a hledal potvrzení o vzestoupání těchto velmistrů, ale našel pouze podivné mýty a legendy. Příběhy světského světa povznášející božstva byly přikrášleny dalšími detaily a on už nemohl najít jejich původní verze.
Posledním velmistrem z buddhistického chrámu Wanlian, který se dostal nejblíže k tomu, aby se stal Buddhou, byl Guiyeho shizun, nebo jinými slovy, Chunchiho shizu. Říkalo se, že se stal posedlý poté, co pochopil zásadní pointu v písmu, které zanechal Xu Tiancang. Byl jen krůček od pochopení božského řádu věcí, ale zastavil se tam. Poté se divoce smál tři dny a tři noci v kuse, než mu ze sedmi otvorů na hlavě vytryskla krev a zemřel. Tahle část minulosti wanlianského buddhistického chrámu byla ostudou, a tak prohlásili, že pokojně zahynul, a nikdy nezmínili skutečný důvod.
Chunchi se ani neodvážil zeptat na podrobnosti. Bál se, že čím více se bude ptát, tím blíže se dostane k pravdě, kterou nebyl ochotný přijmout. To by rozbilo smysl všeho, co kultivující hledali během svého života, a jeho nástup na cestu kultivace by se ukázal jako nesmyslný.
Až do jednoho dne, kdy mistr Nesmrtelného klanu Wanjian sdílel tajemství s Chunchim.
Jiang Li řekl, že jeho shizun, nesmrtelný Luomei, nikdy neunikl z lidského světa a odletěl do Země nesmrtelných. Poté, co se stal velmistrem, neprorazil žádnou úrovní. Jeho spirituální duše zůstala příliš dlouho mimo jeho tělo, a tak se jeho duše nakonec rozprchly, protože duchovní síly kultivátorů byly pro jejich těla původně cizí.
Ať už to byli legendární bohové nebo špičkoví velmistři—všechny řeči o údajném odtržení se od lidského světa, aby se dostali do říše blaženosti, byly pro každého absurdní.
Ležet nad světem lidí nebylo ani doménou božstev, ani vyšší kultivační říše. Místo toho to byla nekonečná, věčná smrt.
Luomei přinutil svou spirituální duši znovu vstoupit do lidského světa, aby dal svým učedníkům vědět tohle tajemství.
Chunchi se třásl. Byl v rozpacích.
Protože místo získání nového života po vzestoupání kultivující jen umírali–jaký tedy měla smysl jejich pečlivá kultivace?
Poté přijal podmínky Jianga Li a začal s ním spolupracovat.
Byl to Chunchiho poslední kousek naděje. Chtěl vědět, zda skrývající se božstva budou stále stát se založenýma rukama a držet se dál od lidí, pokud bude svět ve vážném nebezpečí a démoni budou šílet. Přál si také vědět, jak by vypadal svět bez božstev, místo toho ovládaný démony.
Lidé převzali esenci duchovních sil nebe a země, ale stále byli otroky svých tužeb. Zničili by se navzájem kvůli malému zisku a bojovali do posledního dechu. Kultivátoři nebyli výjimkou a vždy se našli ti, kteří zabíjeli lidi kvůli pokladům. Kdo ví, možná, kdyby byl poháněn do slepé uličky, by se tenhle svět skutečně znovuzrodil.
Přesto se nyní za zády Suna Buku objevila zlatá socha. Jelikož to nebyla iluze, co by to mohlo být?
Je možné, že fozun více upřednostňoval školu Qingyun ze dvou hlavních klanů buddhismu?
Přesvědčení, kterých se Chunchi držel, už bylo jednou rozbito. Nyní se v jeho srdci zrodila nová naděje, ale nebyl nadšený. I kdyby to stálo jeho život a jeho nesmrtelné duše, přál si získat odpověď na své otázky.
Jeho tělo odletělo nazpět a těžce padlo na zem. Duchovní sílu měl poškozenou a tělo zraněné, ale stále upřeně hleděl na Suna Buku.
Sun Buku přistál na zemi a rychle přešel, držíc hůl.
Chunchi s jistotou věděl, že jeho situace je beznadějná. Zlí duchové kolem nich byli většinou odklizeni Jiufang Changmingem. Meč Sifei byl výjimečnou duchovní zbraní. Obětováním se meči podařilo vykořenit zlo a lotosový rybník, který byl živený po mnoho let, byl zničen za jediný den, takže nemohl poskytnout Chunchimu více síly.
„Svět nikdy neměl božstva, ale srdce usilující o božstva je samo o sobě posvátné.”
Sun Buku se na něj díval shora a hůl Zlatých skleněných korálků se zvedla vysoko nad jeho hlavu. Zlatá socha Xu Tiancanga také sledovala Chunchiho s milosrdenstvím v očích, jako by mu beze slov předávala poselství, že Sun Buku je ten, kterého bohové milují, zatímco Chunchi si jen domýšlivě říkal Buddha a nebyl ničím jiným než spodinou buddhistických sekt.
„Chunchi, jsi klamán zdáním.“
Hlas Suna Buku mu zvonil u uší.
Zavrtěl hlavou. Tahle odpověď ho nemohla uspokojit.
Buď existovala, nebo ne. Mohl přijmout pouze jednu z těchto odpovědí.
Ale nemohl se znovu zeptat. Jakmile Chunchi otevřel ústa, začala z nich neustále vytékat krev.
Nejen z úst, ale také z očí a uší. Zrak se mu pomalu plnil krví. Trpěl od hlavy až k patě a jeho duchovní síla odtekla pryč, prchavá jako vítr.
Zbývající zlí duchové z lotosového rybníka…
Předtím je používal pro své potřeby, ale jakmile si všimli jeho slabosti, vzbouřili se proti němu jeden po druhém, vrhli se na něj a snažili se být první, kdo si uzme jeho duchovní sílu pro sebe. Chunchi byl ovládaný světlem Buddhy Suna Buku a nemohl ani shromáždit poslední síly na boj. Černý oheň se omotal kolem jeho těla a to rychle chřadlo, když se měnil ve vyschlou mrtvolu. Jeho tvář už byla k nepoznání a jeho duše se rozptýlily.
Velmistr prominentního wanlianského buddhistického chrámu, který upadl tak nízko, si jistě mohl s lítostí povzdechnout.
Ale Sun Buku neměl čas truchlit nad Chunchim. Rychle zamával holí a vyskočil na stranu
—
Bitva mezi Jiufang Changmingem a Yunem Weisim v tu chvíli byla zuřivá jako oheň.
Ti dva, kteří byli kdysi mistrem a jeho učedníkem, se nyní stali nepřáteli na smrt. Tvář Yuna Weisiho byla bez výrazu, ale jeho útoky byly nemilosrdné, jako by se po dlouhém odloučení vrátili do dne, kdy se znovu setkali. Všechny jeho myšlenky byly naplněny jeho touhou zabít Jiufang Changminga.
Changming nebyl v nevýhodě a zdálo se, že zuřivý boj zvládá snadno. S jeho zkušenostmi s kultivací však obrana místo útoku znamenala znevýhodnění, protože pouze ten, kdo neměl čas zaútočit, přešel na obranu.
Meč Sifei byl pryč, takže nyní bojoval holýma rukama, zatímco Yun Weisi měl stále meč Chunzhao. Pro něj však byl meč Chunzhao nyní zbytečný. Řvoucí démonické plameny obklopily jeho tělo a právě teď byly vhodnou zbraní, která následovala jeho vůli. Jakmile ho něco napadlo, plameny vystřelily tím směrem. Byly ještě poslušnější než meč Chunzhao.
Changming ustoupil a klopýtl.
Bylo to podruhé, co ho démonický oheň zasáhl do hrudi. Využil toho okamžiku, aby na něj agresivně zaútočil, prudce se vlnil, stejně jako pochmurný výraz Yuna Weisiho, někoho, kdo se místo toho odvrátil od lásky k nenávisti. Rychle se mu vrhl do tváře a postupujíc do moře jeho vědomí.
Do krku se mu dostalo plno krve. Changming to chtěl spolknout, ale nakonec se zadusil a vyzvracel.
Róby měl už dávno potřísněné červenou, takže na téhle hrsti krve moc nezáleželo. Jeho nefritová vlásenka někam zmizela a jeho dlouhé vlasy byly rozcuchané. Všechno na jeho vzhledu právě teď křičelo o jeho chaotické situaci.
Je zřejmé, že Changming mohl stále bojovat, ale Yun Weisi s jistotou věděl, že Changming visí na vlásku, a brzy konečně utrpí porážku.
Jednou byl Yun Weisi ochotný obětovat svůj život pro tuhle osobu. Nyní mu neprojevil ani stopu lítosti. Yun Weisi zvedl hlavu a černý oheň, který následoval jeho záměr, udeřil na svého protivníka s třeskem, pukl jako černý květ, extrémně odporný, ale nádherný.
V okamžiku, kdy černý plamen zachytil lem rukávu Jiufang Changminga, se rychle rozšířil po jeho těle, než se mu zavrtal do kůže, masa a kostí, což odpovídalo démonické čchi, která již pronikla do jeho těla. Jiufang Changming shoří na popel!
Yun Weisiho ruka se mírně zachvěla.
V mžiku se černý oheň vrhl dopředu a zasvištěl!
Foukal prudký vítr a černé plameny pohltilo zlaté světlo. Výraz Yuna Weisiho se změnil a hbitě ustoupil.
Sun Buku přistál mezi nimi dvěma se svou holí připravenou, jako král moudrosti.
*Král moudrosti: druh božstva, který chrání před démony.
Bohužel se narodil příliš hezký. I když se neusmíval, jeho výraz si vždy zachoval slabý úsměv. I když stál rovně jako šíp, stále vypadal jako buřičský Deva-Mára buddhistických kánonů.
„Chceš ho zabít, ale dostal jsi moje svolení?“
Yun Weisi byl bez výrazu: „Už dávno jsi se proti němu vzbouřil, proč se teď vměšuješ?”
Sun Buku se usmál: „Učitel na jeden den je otcem na celý život.”
Yun Weisi: „Pamatuju si, že jsi chtěl zajmout Jiufang Changminga a zabít ho, když zanechal buddhismu.”
Sun Buku: „Tehdy jsem nechápal pravou podstatu buddhismu. Stejně jako Chunchi jsem byl vždy posedlý nesmyslnými nápady. Ale nejsem tím, kým jsem býval v minulosti. Samozřejmě, respektuji shizuna tak, jako jsem to dělal předtím.”
Yun Weisi: „Takže ho chceš chránit.”
Sun Buku: „Ano.”
Yun Weisi přimhouřil oči.
Sun Buku byl na vrcholu svých sil. Socha za jeho zády vůbec nepotemněla, zatímco démonické srdce Yuna Weisiho se právě vytvořilo. Nemohl zaručit, že bude schopný porazit Suna Buku a zabít osobu za jeho zády současně.
„Prozatím máš ještě pár dní života. V budoucnu si pro tvůj život znovu přijdu,“ řekl lhostejně Yun Weisi. Pak udělal pár kroků zpět, otočil se a zmizel v černých plamenech, které obklopovaly oblohu.
Když Yun Weisi odešel, plameny se také trochu rozptýlily.
Autorka chce něco říct:
P.S. existuje důvod, proč se Yun Weisi změnil, ale na první pohled to není zřejmé. Několik dalších kapitol to vysvětlí.