Stařík je s tebou 随身爷爷
Troufnete si přidat extra scénu a přijít s obědem v krabičce?
Převzít nepříjemně dlouhé herecké repliky hlavního hrdiny, vžít se do role operního longtao a dostat minimální mzdu. [1]
To je vykořisťování dělníka, to nemůžete popřít!
Shen Qingqiu ze sobectví dokázal s trochou úsilí zvednout ruku a dotknout se Luo Bingheho hlavy. Původně tvrdohlavý a neochvějný pohled Lua Binghe ochladl, jako by jeho hněv uhasila hrst čisté pramenité vody.
Shen Qingqiu se usmál a řekl: „Nemusíš se tím příliš zabývat. Pokud neznáš způsob, jak se stát silným, budu po tvém boku a budu tě chránit.“
Nechat Bingheho, aby se stal brutálním budoucím nesmrtelným démoním BOSSem Tří říší, nebylo tak dobré, jako ho nechat sympatickou malou bílou květinkou. Shenovi Qingqiu vůbec nevadilo, že ho vezme pod svá křídla a bude se o něj starat po celý život.
Jeho myšlenky byly takhle prosté a čisté, avšak kdyby se dostaly k uším jiných lidí, nemuseli by to takhle pochopit. Luo Binghe už byl úplně mimo.
Nikdy předtím neexistoval někdo, kdo by mu vyjádřil tak přímočaré a vřelé odhodlání.
Ačkoli byl svět velký, kolik lidí by řeklo: ‚nepotřebuješ být silný, jsem tady a nenechám tě šikanovat?‘
Nebyla to prázdná slova. Když Shen Qingqiu řekl, že toho docílí, znamenalo to, že toho docílí. Už několikrát svými činy dokázal, že by se raději sám zranil, než aby Luo Binghe utrpěl sebemenší újmu.
Navíc náklonnost v těchto slovech se zdála příliš velká. Poté, co příliv vřelých pocitů mírně opadl, přešel rychle po tváři Luo Bingheho pocit horka.
Shen Qingqiu na okamžik zakašlal. Bolestně zjistil, že ve snu nemůže vykašlat krev a zvedl paži: „No. Nejdřív mi pomoz vstát.“
Binghe cítil, že z místa, kde ho držel za zápěstí, mu do ruky koluje zvláštní pocit brnění. Okamžitě si uvědomil, že až moc přemýšlí, a v duchu si nadával. Opravdu se choval neuctivě k shizunovi. Rychle si uspořádal myšlenky.
Najednou se ozval hlas. Ten staře znějící hlas vykřikl „Hej“ a se zájmem řekl: „Tenhle spratek skutečně dokázal zlomit moje kouzlo. Rozhodně nejsi prostý člověk.“
Ten hlas jako by vycházel z údolí a odrážel se. Obklopil ty dva a oni nebyli schopni říct, ze kterého směru vychází. Shen Qingqiu byl nadšený: BOSS této scény se konečně ukázal! To znamená, že kdyby scéna „dobrých vztahů“ skončila, mohl by odejít! Rychle, rychle, rychle pojď, ŠÉFE, rychle odveď si hlavního hrdinu!
Luo Binghe Shenovi ještě nepomohl vstát, když jeho pohled zazářil ostražitostí. Démon snů, který se objevil, když byl ještě Shen Qingqiu zraněný, situaci značně zhoršil. Rozhodl se: pokud se démon rozhodne zabíjet, tak i když je jeho vlastní síla slabá, musí mít pořád sílu ho zdržet a snažit se nechat shizunovi aspoň mizivou šanci na přežití.
Právě se rozhodl, když hlas pokračoval: „Ty, pojď sem. Ať se tenhle starý muž podívá, jaký že to mladý hrdina má takové dovednosti.“
Luo Binghe sledoval Shena Qingqiu. Jako žák si nemohl dovolit promluvit dříve než mistr. Shen Qingqiu neměl špatnou náladu a měl v úmyslu ho trochu poškádlit: „Ta druhá osoba se ptá mladého hrdiny. Jaká je tvoje odpověď?“
Obličej Luo Bingheho byl celý zardělý. Otočil se a řekl: „Můžu se jen spoléhat na sílu svého shizuna, který dokáže prolomit kouzlo. Neodvažuji se nazývat se mladým hrdinou.“
Hlas si odfrkl a zdál se být pohrdavý.
Shen Qingqiu věděl, proč si odfrkl. Byl to sen Luo Bingheho, takže se Binghe mohl spolehnout pouze na svou vlastní sílu. I když zablokoval jeho zásah, nakonec se stejně musel spoléhat na to, že Luo Binghe rychle dostane zdravý rozum a prolomí kouzlo sám.
Shen Qingqiu byl příliš líný něco vysvětlovat a už věděl, jak se věci budou vyvíjet. Zeptal se: „Ráčí být Vaše Excelence starší Démon snů?“
Hlas řekl: „Dovolím tomuto spratkovi, aby přišel, ale nechci, aby s ním šel obyčejný kultivující sekty hory Cang Qiong. Běž spát.“
Podle očekávání byla situace úplně stejná jako s Ning Yingying v původním díle. Všechny postavy krom Luo Bingheho byly vyhnány Démonem snů.
Shen Qingqiu náhle ucítil, že ho bolí hlava, a zhroutil se.
Luo Binghe byl v šoku. Spěšně ho podepřel a zavolal: „Shizune?“
Démon snů řekl: „Nemusíš si dělat starosti. Pouze jsem ho poslal do snu ve snu a nechal ho spát hlouběji. Ty, pojď sem!“ Tentokrát bylo jasně slyšet, že hlas vycházel z temné jeskyně na západě.
Luo Binghe nedokázal probudit Shena Qingqiu. Jemně ho položil na zem a pak se otočil k hlasu: „Budu vám jako staršímu říkat shizun, jako projev zdvořilosti, ale vynechte z toho prosím mého shizuna.“
Démon snů se usmál a řekl: „Spratku, viděl jsem tvé vzpomínky. Tenhle shifu se k tobě nechová dobře. Proč mi nedovolíš, abych se ho zbavil? To já ti pomáhám.“
Většina vzpomínek, které viděl, byly interakce mezi původním ‚Shenem Qingqiu‘ a Luo Binghem. Tyto vzpomínky skutečně tvořily většinu, ačkoli……
Luo Binghe zavrtěl hlavou: „Shizun není takový, jak si starší myslí. Shizun je shizun, může se mnou zacházet, jak chce. Jako učedník to nemohu nerespektovat.“
Pokud by Shen Qingqiu mohl v tuhle chvíli ještě slyšel, v srdci by zařval: Luo-ge, doufám, že až vylezeš z temnoty, budeš si ještě pamatovat tato slova, která jsi řekl! [2]
Démon snů si odfrkl: „Pedante! Spravedlivá cesta lidské říše je vždycky pokrytecká. Koho zajímá, jestli je tvůj mistr nebo ne a jestli si ho vážíš nebo ne. Jakmile mě někdo rozzlobí nebo mi ublíží, zabiju ho! Jasně věděl, že tvoje kultivace nestačí na boj s Tian Chuim, a přesto tě tam poslal. Bylo to jasné jako facka, tys ho neprokoukl?“
Binghe řekl lhostejně: „V té době jsem ani já nevěřil, že budu schopný vyhrát. Shizun ve mě věřil a dal mi nejen příležitost, ale také mě povzbuzoval během boje. Nakonec jsem opravdu vyhrál.“
V mysli si pro sebe tiše řekl: aby mě zachránil, zablokoval dva útoky. Opravdu se ke mně chová dobře.
Démon snů se také podíval na některé fragmenty paměti. Nerozuměl Shenovi Qingqiu a nechtěl se tímto problémem příliš zabývat. Ale vůči Luo Binghemu byl jeho postoj velmi spokojený: „Spratku, jsi muž silných vášní a silné vůle.“
Luo Binghe řekl: „Ale ne tak dobrý, jako shizun. Ten se ke mně chová desettisíckrát lépe.“
Kdyby měl Démon snů ústa, už by mu dávno začala cukat. Rozhodl se změnit téma.
Démon snů se chvíli rozhodoval a pak řekl: „Cítím, že je na tvém těle něco velmi mimořádného. Nevím, co to může být.“
Luo Binghe byl mírně překvapen: „Je na mě něco? Ani ty to nevidíš?“
Démon snů se škodolibě zasmál: „Můžu na místě předříkat svůj rodokmen, ale pro někoho, kdo je mnohem mimořádnější, než já, není nemožné něco zapečetit ve vlastním těle.“
Luo Binghe byl šokován.
Démon snů by nezahodil tvář získanou mnoha staletími, jen aby sem přiběhl a oklamal mladého chlapce jako je on. Nemohl si pomoct a nevěřícně řekl: „Starší má na mysli, že to, co je v mém těle… … souvisí s démony?“
Démon snů se zasmál: „Jak to? Nespokojený? Spěcháš na to, aby ses odřízl od démonů?“
Šok Luo Bingheho netrval příliš dlouho. Jeho myšlenky se vířily velmi rychle. Chvíli mlčel a pak důrazně řekl: „Lidé z Říše démonů dělají mnoho zlých skutků a mnohokrát ublížili mému shizunovi. Přirozeně s nimi nemohu být spojen.“
Démon snů řekl zasmušile: „Spratku, odvažuješ se říct tři slova, aniž bys nezmínil toho svého shizuna? Odhaduji, že tvoje další věta bude zeptat se mě, staršího, jestli existuje způsob, jak ho odtud dostat?“
Luo Binghe se ironicky usmál: „I když se zeptám, řekne mi to starší?“
Démon snů se zasmál ha ha: „Není to tak, že bych ti nebyl ochoten nic říct. Jde o to, že prostě nemám sílu. Pokud ani nedokážeš rozeznat realitu, proč mluvit o odchodu? Kdybys v sobě nic neměl, spratku, už bych vás oba zabil. Nebýt toho, nemusel jsem se s vámi půl dne zahazovat. Myslíš si, že žiju v poklidu?“
Luo Binghe nepromluvil.
Co si myslel, bylo: pokud už nejsi z hmoty a jsi jen shlukem stínů chovajících se jako parazit na snech jiných lidí; tak když nejsi v poklidu, tak kdo je teda v klidu?
Ačkoli měl od přírody vřelou povahu, tohle byla otázka……
Démon snů nevěděl, že ho Luo Binghe v duchu kritizuje, a znovu promluvil: „Řekl jsem, že jsem bezmocný, ale to neznamená, že neznám způsob.
Luo Binghe byl překvapen. Zkoumavě se zeptal: „Starší, jsi ochoten mi prozradit cestu?“
Démon snů ho poučil „Nejen že tě můžu naučit, jak to potlačit, ale můžu tě také naučit ještě mnohem více.“
Luo Binghe pochopil.
Srdce mu kleslo. Hlas měl chladný, když promluvil: „Chceš, abych se kultivoval démonickou cestou?“
„Co je špatného na kultivaci démonické cesty? Pokud dokážeš kultivovat démonickou cestou, ta věc v tvém těle ti přinese velký užitek. Kultivuje se rychlostí tisíc li za den a vydá na deset tisíc mužů; neříkám ti jen prázdná slova. Dokonce i stát se nejvyšším nesmrtelným démonem není nic těžkého!“
Když Luo Binghe slyšel jeho poslední větu, srdce se mu pohnulo.
Rychlost kultivace je tisíc li denně a díky ní se může stát nejvyšším nesmrtelným démonem. To…… by měla být nejsilnější bytost?
Avšak velmi rychle tuto myšlenku zavrhl.
Shizun opovrhoval démony; kdyby nebyl schopen odolat pokušení Démona snů a dostal se na pokřivenou cestu, jak by mohl čelit shizunovi?
Ať už má Shen Qingqiu zlomené srdce nebo vztek jako hrom, ani jedno z toho není to, co by chtěl vidět.
„Ne,“ Luo Binghe rozhodně odmítl.
Démon snů se chladně usmál: „Pokud se ode mě nebudeš chtít učit, obávám se, že nebudeš schopný potlačit démonickou energii ve svém těle. Právě teď je skryta hluboko a není to vidět, takže je všechno zatím dobré. Ale cítím, že pečeť na tvém těle zeslábla. Počkej, až se jednoho dne rozlomí, vyjde zlo a obklopí tě a tvého milého shifu banda démonobijců; jak se k tobě potom bude chovat?“
Při zmínce o věcech, o kterých měl Luo Binghe největší obavy, mu tvář poklesla: „Starší démone, jsem jen malý kultivující. Proč mě musíš nutit kultivovat démonickou cestou?“
Tato otázka byla opravdu na místě. Kromě autora nikdo přesně nevěděl, proč všichni význační experti na vysoké úrovni plakali, aby se hlavní hrdina stal jejich učedníkem/dědicem/zetěm.
Ne, ve skutečnosti pravděpodobně velký počet autorů neměl způsob, jak odpovědět na toto věčné tajemství.
„Spratku, ty nevíš, jak ocenit laskavost! Tento stařec vidí, že jsi zvláštní, mé původní tělo zmizelo jako kouř a rozprchlo se jako mraky a ty nechceš využít svoje tělo a moje znalosti? Kolik lidí by prosilo o takovou příležitost, která by nepřišla, i kdyby se na hlavu stavěli!“
Obličej Luo Bingheho byl bezvýrazný. Démon snů viděl, že nereaguje, a náhle ho naplnil zlověstný pocit.
Jistě, když Luo Binghe otevřel ústa, objevil se náznak záhadného úsměvu.
Klidně řekl: „Proč jsi tak dychtivý mě učit? Obávám se, že to není jen proto, že si nepřeješ, aby tvoje ztracené znalosti zůstaly bez nástupce?“
Démon snů v duchu zakřičel: to není dobrý!
Poznámka překladatele:
*Démon snů se oslovuje jako „tento starší“. No, původně jsem to chtěla ponechat, ale tahle uctivost by byla v jejich rozhovoru zvláštní. U Lua jsem to „tento žák“ nechala, protože vyká shizunovi.
[1] Opera longtao (龍套): longtao lze použít k označení specifického druhu kostýmu čínské opery nebo operního herce hrajícího roli. Kostým longtao má dračí vzory a obvykle ho nosí vojáci nebo průvodčí.
[2] Luo-ge: přípona „-ge“ znamená „starší bratr/bratr.“ Lze ji použít mezi skutečnými bratry, dobrými přáteli/známými nebo v některých případech jako věc zdvořilosti. Navíc je na konci románu dodatek, ve kterém je to důležité, protože ‚Luo Binghe‘ se nazývá ‚Bing-ge‘ vs ‚Bing-mei‘. Přípona ‚-mei‘ znamená ‚mladší sestra/sestra‘.
TN: Um… Binghe. Víš, že opravdu není odstavce, kde bys alespoň jednou nezmínili shizun, že? Že jo?
Tady jsou úvodní věty kapitoly v originálu, se kterými měl překladatel do aj docela pernou chvíli. 😀
[加戲敢不敢給派盒飯啊魂淡!?] Opovažuješ se poslat na hru krabičku s obědem?!
[背著主角又臭又長的台詞,拿著龍套又乾又薄的工資。剝削勞工有木]有\
[Nosí páchnoucí a dlouhé fronty protagonisty, se suchým a tenkým platem. Vykořisťovatelská práce má dřevo] Ano\
Luo Binghe fakt neumí říct pomalu ani jednu větu bez toho aniž by zmínil Sqq.
Jo, to se mi taky líbilo. Prostě takovej ten typ protagonisty, co je neskutečně posedlej svým shizunem. 😀
Ale naprosto ho v tom podporuju ( a nedivím se, Sqq tam má/bude mít pomalu sestavený vlastní harém)