Nekonečná propast 2 无间深渊 2
Takzvaná Nekonečná propast byla prázdným prostorem na křižovatce mezi Říší lidí a Říší démonů.
Nekonečná propast byla jako přechodiště plná nebezpečného a neznámého, plná divokých vírů, trhlin a ohnivého magmatu.
Všichni přítomní žáci po cestě sem už vydali velké množství energie. Po předchozích útrapách většina zkolabovala. Jediní, kteří zůstali stát, byli Shen Qingqiu, Luo Binghe a Shang Qinghua.
Protože byla otevřena Nekonečná propast, znamenalo to, že z ní budou vylézat démonická stvoření.
Všichni tři zadrželi dech a klidně čekali.
Ze tmy vyšla postava vysokého muže.
Jakmile Shen Qingqiu spatřil tu tvář chladnou jako led a božskou auru vycházející z jeho těla, která dokázala odpudit ostatní o tisíce li, okamžitě věděl, kdo je.
Pohlédl úkosem na bledého Shanga Qinghuu, chtěl se smát, ale vlastně se nemohl smát.
Proč se tenhle budoucí podřízený Luo Bingheho, který na příkaz páchal nejrůznější zlo, vraždy a žhářství, a byl jako olej přilitý do jeho ohně, objevil právě teď?!
Mo Beijun [1] byl čistokrevný legitimní potomek démonů druhé generace, který zdědil území své rodiny na severní hranici Říše démonů a stal se nástupcem Pána démonů. Pokaždé přicházel a odcházel jako stín, aniž by něco udělal a nikoho si nevšímal. Taková svérázná postava; poté, co byl zuřivě zbit tehdy lynčovaným Luo Binghem, nevysvětlitelně sklonil hlavu a slíbil mu věrnost, přičemž se rozhodl, že vždy přijde na jeho výzvu nebo volání. Od té doby měl Luo Binghe dalšího pochůzkáře (…).
Nicméně… podle původního vývoje příběhu se odehrálo minimálně 500 kapitol, než jsi se objevil na scéně, správně, Velký skvělý?! [2]
Zpackané, zpackané, všechno zpackané!
Shang Qinghua postoupil o krok vpřed a přísně se zeptal: „Kdo jsi? Proč jsi tady?“
Shen Qingqiu: ……Hehe, pokračuješ v předstírání?
Není to tvůj skutečný přímý šéf? Vpustit nebezpečné tvory na Konferenci aliance nesmrtelných byl jeho rozkaz! Pokračujte v předstírání!
Mo Beijun se mírně naklonil na stranu, jeho pohledný a mužný obličej byl napůl zahalený ve tmě. Lidským srdcím by z toho zamrazilo. Shang Qinghua postoupil o další krok. Právě zvedl ruku, když ho zuřivá síla zvedla do vzduchu, jakoby udeřil a zlomil kus prastarého dřeva. Upadl do bezvědomí, neschopen přestat chrlit krev přímo na Shena Qingqiu, který ve své mysli nedokázal zastavit obdiv.
Bratře, jdeš do toho opravdu naplno, abys splnil svoji práci!
Shen Qingqiu v mysli vzdychl a soucitně zasténal.
Dobře, věděl, že bude na něm, aby nakonec zakročil.
Zablokoval Mo Beijunovi cestu a držel meč vodorovně před sebou. Ani povýšený, ani pokorný, řekl: „Je Vaše Excelence [3] prostředníkem Říše démonů?
Byla to jen hromada žvástů. Pokud jste neviděli tu černou masu démonické energie, pak jste byli slepí.
Zablesklo stříbrnobílé světlo. Luo Binghe neřekl ani slovo a zablokoval cestu Shenovi Qingqiu.
Předtím byl pořád rozzlobený a hádavý, ale nyní se před ním v přítomnosti silného nepřítele bez váhání vrhl před něj. Pokud byste řekli, že Shen Qingqiu nebyl vůbec dojat, bylo by to nepravdivé.
Jen stále víc a víc cítil, že to, co bude muset Binghemu za chvíli udělat, je opravdu neomluvitelné. Řekl: „Binghe, odstup.“
Luo Binghe nereagoval ani neodpověděl. Stál tváří tvář Mo Beijunovi, naprosto netečný k jeho silné auře a vzezření.
Mo Beijun vydal ‚yi‘, jako by objevil nějakou maličkost, která vzbudila jeho zájem.
Shen Qingqiu zvýšil hlas: „Jako z divokých vajec! Odkdy blokuje žák mistra?“
Mo Beijun řekl: „Jsi učedníkem sekty hory Cang Qiong?“
Luo Binghe odpověděl: „Učedník vrcholu Qing Jing, z horské sekty Cang Qiong, Luo Binghe, k vašim službám, Vaše Excelence.“
Mo Beijun se náhle chladně usmál: „Nesmrtelný, ale ne nesmrtelný. Démonický, ale ne démonický. Zajímavé.“
Když Shen Qingqiu slyšel tato slova, měl najednou pocit, že vidí světlo.
Mohlo by to být… Důvodem, proč se tu objevil Mo Beijun… bylo zaujmout místo nosorožčí krajty v průběhu děje?
„Nesmrtelný, ale ne nesmrtelný,“ měl říct tomu Shang Qinghuovi ležícím na boku, který nezapomněl zvracet krev, ani když si hrál na mrtvého. Je jasné, že byl nesmrtelným kultivujícím, ale pořád pracoval tvrdě jako býk nebo kůň pro démony [4]. Pokud jde o „démonický“, na místě činu byl přítomen Luo Binghe; kdo jiný by to mohl být? Ostatně pár ohnivých a bystrých očí Luo Bingheho [5] na první pohled odhalil, že je jeho pokrevní linie jiná než ostatních.
Shen Qingqiu si to nemohl potvrdit, ale také se neodvážil riskovat. Chladným hlasem nařídil: „Binghe, budeš poslouchat slova tohoto mistra, nebo ne? Právě teď chci, abys rychle odešel a přivedl všechny starší ze sekt, které najdeš v okolí. Půjdeš, nebo ne?“
Luo Binghe upřel svůj pohled na neznámého démonického muže: „Shizune, nikoho z nás nenechá odejít. Můžeme spojit síly a bojovat.“
Shen Qingqiu řekl: „Zůstat tady by znamenalo marně se vzdát svého života.“
Luo Binghe řekl: „Ať už je to umírání pro shizuna, nebo umírání se shizunem, tenhle žák to milerád podstoupí.“
Jak takhle můžeš mluvit, ty medvědí dítě!
Mo Beijun pohrdavě řekl: „Bojovat se mnou?“ S frází „nevědět, že nejdřív jsou nebesa a až potom země“ [6], byl natolik zdvořilý, že to neřekl nahlas. Shen Qingqiu si v duchu pomyslel: naštěstí jsi to neřekl nahlas. Nebude to trvat ani tři roky, než ti Luo Binghe dá tak na frak, že ani nebudeš moct vstát. Pokud se dobrovolně nestaneš jeho přisluhovačem, budeš si kopat vlastní hrob!
Mo Beijun znovu promluvil: „To je také dobré. Pak mi dej vědět, jestli máš smysl v jinu nebo liangu [7], že si se mnou troufáš bojovat!“
Zvuky jeho slov sotva dolehly, když se ve vzduchu rozšířila vražedná aura.
Kroky Shena Qingqiu se nečekaně ozvaly. Za okamžik se mihl před Luo Binghem a levou rukou zastrčil meč Xiu Ya. Bez ohledu na to, zda to bylo k něčemu, nejprve zablokoval a ptal se později. Jeho pravá ruka byla jako orel lapající malé kuře, zvedl Luo Bingheho a odhodil ho mimo dosah démonické aury Mo Beijuna. Otočil se a čelil úderu dlaně Mo Beijuna!
Dlaně obou mužů se setkaly. V hrudi Shena Qingqiu se zvedla krev a zhoustla, jako by ho tam někdo udeřil. Zdálo se, že duchovní síla v celém jeho těle začala vřít bez konce. Přestože jeho kultivace nebyla nízká, tahle dědičnost Pána démonů měla rafinovanou výhodu: nový Pán démonů mohl přímo zdědit kolektivní síly předchozích Pánů démonů, nashromážděné generaci po generaci. To znamenalo, že nějaký kultivátor formace jádra nebyl pro Mo Beijuna ničím.
Ale on do toho musí dát všechno!
Tváří v tvář tomuhle typu podivně naladěného, zuřivě ambiciózního člověka, vyžadovalo boj až do smrti bez ohledu na život. To byla jediná použitelná metoda, jak přežít. Podle desítek let zkušeností, které získal čtením nejrůznějších románů, byl tím typem člověka, který měl aspoň ždibec úcty k někomu, kdo bojoval krvavou bitvu až do konce a měl tak tvrdé kosti, že by se ani v nejmenším neohnuly. Vůči jemně našlapujícímu zbabělému citlivkovi by rozhodně neměl slitování!
Luo Binghe byl odhozen někam stranou. Z vlastní iniciativy vytáhl Zheng Yang z pochvy. Mo Beijun mu ho rukou vzal a švihem odhodil oslnivě bílý meč do stínu. Meč nebyl schopen unést démonickou energii proudící jako moře do čepele.V záblesku bílého světla se na místě rozbil na kusy.
Dlaně Mo Beijuna čelily dlaním Shena Qingqiu, s převahou měl nad ním navrch. Když ztratil zájem, použil svou sílu, aby mezi nimi vytvořil prostor. Řekl: „Chabé schopnosti. Základy a techniky nepružné. Vypadni.“
Shen Qingqiu: „…“
Kdyby tahle slova slyšel originál, určitě by vyzvracel tři litry krve.
O samotném Shenovi Qingqiu v lidské říši se nedalo říct, že je neporazitelný génius, ale dalo se o něm alespoň říct, že je prvotřídním talentem v rozmezí tisíců li. Základní techniky sekty Cang Qiong nelze nazvat nepružnými; říkalo se tomu ortodoxní! Z úst Mo Beijuna to vyznělo jako by byly nanejvýš podřadné…
Meč Luo Bingheho byl sice rozbit na kusy, ale on tomu nevěnoval pozornost. Když však viděl, že Shen Qingqiu utrpěl z úderu dlaní otřes, který zasáhl jeho vnitřní orgány, a že zatíná zuby a poliká krev, jeho pohled se najednou změnil na pochmurný a chladný.
Aura kolem celého těla se mu okamžitě změnila!
Mo Beijun vnímal tuhle překvapivou změnu. Jeho oči vyzařovaly vzrušenou, krvežíznivou a chladnou záři: „Nejprve skoncuji s tvým vměšujícím se shifu a pak budu bojovat s tebou!“
Najednou se ve vzduchu zformoval úplně černý ledový meč. Z jednoho se staly dva, ze dvou čtyři, ze čtyř osm. Meč se rozštěpil do pole se stovkami mečů, obklopující a střílející ze všech směrů k Shenovi Qingqiu!
Tyto ledové meče se vůbec nedaly zablokovat obyčejnými technikami, protože byly vytvořeny z nejčistší démonické energie. Duchovní síla Shena Qingqiu byla nyní téměř vyčerpaná. Pokud by proti sobě měli čelit dál, bylo by to jako proti nebeskému ohni a monstrózním vlnám dosahujícím nebi. Nepoměr mezi jejich silami byl nesrovnatelný.
Proti poli mečů, které se vrhaly dolů jako déšť, zavyl Shen Qinqiu ve svém srdci jako hrom.
Kolik nenávisti musí být k tomu, že nemohl zemřít lépe vypadající smrtí a musel být poražen mnoha stovkami černých mečů, které projely jeho tělem, dokud nebude propíchán jako řešeto?! Chcete to vidět?!
Jenže čekal dlouho, ale žádná bolest mečů pronikající jeho srdcem nepřišla.
Pokud to nebyl Mo Beijun, který v tu chvíli najednou změnil názor jako vítr a stáhl meče, pak existovala pouze jedna osoba a jedna možnost, která by vydržela tuto vlnu vražedných útoků.
Shen Qingqiu otevřel oči bez jakéhokoli výrazu na tváři.
Byl si maximálně jistý.
Ve všech směrech ve vzduchu bylo husté a nesmírné početné pole mečů rozbito na kousky. Byly rozdrceny na tak malé fragmenty, že to vypadalo, jakoby beze stopy zmizely a nebe bylo plné ledových krystalků odrážejících měsíční záři; padající k zemi po troškách.
Tahle scéna se dala popsat jako nádherná.
Jistě, stál uprostřed scény. V těle Luo Bingheho a v jeho očích se jakoby formovala sněhová bouře, která se dala popsat pouze jako „děsivá“.
Když se před Shenem objevila tahle postava špinavého padoucha; ať už to bylo podle etiky nebo schopností, jak by mohl dovolit, aby protagonista vyletěl kupředu a zablokoval kvůli němu pole mečů?!
Tohle byla nelidská bitva.
Shen Qingqiu si sedl vedle velkého stromu a polykal krev, zatímco shromažďoval energii, aby si vyléčil zranění a sledoval s rozrušením tuhle bitvu démoních králů, kteří dokáží rozpůlit hory a převrátit svět vzhůru nohama.
Pečeť na démonské krvi Luo Bingheho ještě nebyla zrušena. Mo Beijun ho také jen testoval, přesto však bojovali, dokud se nezdálo, že nebe a země byly zahaleny tmou, jakoby nebylo záři slunce nebo měsíce. Oba byli jako bouřlivé moře přetékající démonickou energií, skoro jako mračna zakrývající den.
Nacházeli se v oblasti, kde rostla tisícilistá očistná sněhová květina …… Bylo to její jméno, že jo?! Správně, podstata samotné květiny a její pole působnosti nedovolovalo se přiblížit démonickým tvorům. Ale poté co, byly zaplaveny přetékající démonickou energií, která byla jako pokrývka zakrývající oblohu a zemi, hojná duchovní energie sněžného lotosu vyschla a květina se stáhla do země ke kořenům. Stvoření, která se skrývala a číhala v tmavých stínech, vycházela ven a chamtivě si vybírala pachy, které se jim líbily.
Shen Qingqiu viděl, jak se některé pavoučí hlavy plíží k tělům několika učedníků sekty Cang Qiong a jak se jejich chlupaté nohy chystaly □□ do jejich spánků. Jeho duchovní síla byla téměř vyčerpaná, takže nemohl použít žádnou techniku. Mohl jen chytit jejich špinavé, zacuchané vlasy a odhodit je stranou.
Před házením se ujistil, kam míří. Ujistil se, že hází směrem k tělu tohoto zrádce Shanga Qinghua!
Na jiné straně Mo Beijun téměř skončil s řádným otestováním Luo Bingheho, plánoval se těsněji přiblížit a udělit mu konečný zásah.
Jeho prsty vyrazily kupředu a poslaly do čela Luo Bingheho jasně červené světlo.
Světlo proudilo a navázalo kontakt s jeho krví, okamžitě mu vniklo do kůže a rozlezlo se do ohnivě červené pečetě [8]. Luo Binghe, který šílel potřebou zabít, nevěděl, co to bylo. Věděl jen, že má silnou bolest hlavy a která ho nutila jít téměř do kolen. Celé jeho tělo se chvělo pod divokým impulsem, který neměl jak setřást. V tu ránu démonická energie explodovala, jako by vyletěla z hlavně děla, směrem k Mo Beijunovi.
Tentokrát to byla velmi mocná síla. Mo Beijun zvedl ruku a rozsekl ji vejpůl, trochu překvapený, když ho chválil: „To nebylo špatné.“
Nestaral se, jestli je teď Luo Binghe při vědomí nebo ne, když si pro sebe mumlal: „Lidská říše není místem, kde bys měl zůstat. Proč se nevrátíš ke svým kořenům? “
Nyní si byl Shen Qingqiu 100% jistý.
Ano, náhlý příchod Mo Beijuna byl za účelem nahradit to stvoření nosorožčí krajtu černého měsíce!
Ve srovnání s původním Mo Beijunem dělal teyhle věci důkladněji. On-on-on ve skutečnosti otevřel pečeť potlačující Luo Bingheho démonickou krev.
Poznámka překladatele:
[1] Mo Beijun (漠北 君): další chudák s doslovným jménem od autora Letadla. Jeho jméno se překládá jako: Mo (pouštní) bei (severní) Jun (pán/lord/monarcha). Takže nejbližší termín je „pán Severní pouště“.
[2] Velký skvělý (大大): dalo by se to vyložit vícero významy. Je to něco jako „velice“.
[3] „Je Vaše Excelence…“: Použitý termín je Gexia (閣下), což je spíše formální způsob mluvy. Proto bylo oslovení přeloženo jako „Vaše Excelence“.
[4] Tvrdě pracovali jako býk nebo kůň (當 牛 做 馬 ). Jednoduše dřel jako tato hospodářská zvířata.
[5] „… pár ohnivých a bystrých očí…“ (如炬 的 火眼金睛) doslova „Jako pochodeň, zlaté oko ohně“ – dle překladače, samozřejmě. XD
[6] „ nejdřív jsou nebesa a až potom země“ (不知天高地厚): fráze, která znamená někoho, kdo nezná své místo.
[7] … hodnota je v Jin nebo Liang…: Jin (斤) a Liang (兩) jsou hmotnostní jednotky. Mo Beijun v podstatě říká, že uvidí, jestli se Binghe jenom chvástá, nebo je doopravdy silný.
[8] Červená pečeť na čele (紋章): Wen Zhang, dá se přeložit jako „erb“, ale lepší výraz byl „pečeť“. Tahle pečeť je pozůstatek pečetě blokující jeho démoní krev a je identifikátorem pro jeho pokrevní linii. V čínské kultuře jsou pečetící razítka důležité malé věci, které obsahují nanejvýš jen pár čínských znaků (nebo jediný), ale mohou být přizpůsobeny jednotlivci nebo pro konkrétní rodinu/klan. Dá se říct, že mu na čele svítí pečeť/razítko s jedním znakem.
Už se blížíme